Omlouvám se, tentokrát jen krátké. Teď tam bude hodně o Sandy, La Push až pak :).
12.05.2009 (11:31) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2597×
Po chvilce jsem si znovu sedla na verandu. Neměla jsem zas tak špatnou náladu, ale ani nijak výbornou. Martina chytla další nit do myšlenky, kterou předtím začala psát, takže v jejím bločku vznikal příběh. Docela se do toho zabrala. Já si zase začala vzpomínat na svůj příběh, který jsem vymýšlela, o Sandy a Andree.
Zabrala jsem se do toho snad ještě víc než Martina. V hlavě jsem už měla napsaná první slova.
Jako každý jiný všední den jsem pár minut před osmou zamířila do školy. Bylo snadné ignorovat spolužáky okolo, ale oni mě, žel, neignorovali. Hned se ke mně přichomítla jedna barbie, myslím, že se jmenovala Nicole.
„Nazdárek, Sandy," zakřenila se. Její nudné modré oči byly plné výsměchu.
„Víš, kam si ten pozdrav můžeš strčit," procedila jsem skrz zuby a rychlou chůzí ji obešla. Neměla jsem potřebu používat sprostá slova, ale... dobrá, naprosto, ale naprosto zcela upřímně, tahle... slepice mě už docela štvala.
„To od Tebe bylo hnusný," zamračila se a odkráčela za svými, stejně růžovými, kamarádkami.
„Píšeš dobře," ozval se Edward. Přejel mi po zádech mráz, docela jsem se ho lekla. No jo, četl si v mých myšlenkách, co jsem vymýšlela.
„Soukromí," zopakovala jsem a protočila panenky, ale pak dodala: „Když myslíš, tak děkuju."
„Myslím a vím," zazubil se, „a doufám, že budeš pokračovat, chci vědět, co bude dál."
Jeho prohlášení mě málem donutilo vyprsknout smíchy, ale ovládla jsem se, zakroutila nevěřícně hlavou a vrátila se k myšlenkám. Stejně se zdálo neuvěřitelné, že jsem vymýšlela snad první příběh bez upírů a jeden upír si ho, v přímém přenosu, četl v mojí hlavě.
„Já vím," zamumlala jsem a vešla do školy. Došla jsem ke své skříňce, chvilku se v ní prohrabovala a pak zahnula do učebny. Zrovna jsme měli Literaturu a na tu jsme sedávali v knihovně.
„...stejně by mě zajímalo, co by tu podivínku bavilo. Všechny předměty neřeší a s nikým se nebaví," dolehl ke mně cizí hovor.
Ta myšlenka mě zaujala a začala jsem nad tím přemýšlet. Co mě bavilo? Určitě ne trčet mezi lidmi. Kdy jsem byla šťastná? Když jsme jeli za příbuznými, kvůli kterým jsme se, mimochodem, přestěhovali do Ameriky, kteří žili v jedné opravdu malé vesnici. Kolem byla příroda. Ze všeho nejradši jsem se vytratila z rodinných oslav a setkání a mizela do lesa. Rodiče to přisuzovali tomu, že jsem pocházela z Finska a tamní příroda mi chyběla.
Posadila jsem se na své místo a zastrčila do uší sluchátka. Uniknout z reality a s pomocí jemných tónů Enyi zapomenout, jak je život těžký.
Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! - 22. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!