Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! - 25. část

28.05.2009 (13:30) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2677×

„O čem přemejšlíš?" zeptala jsem se.

„Hádej. Využívám toho, že tady není Edward," zazubila se.

„Áha. Ale..." nakousla jsem.

„To Céčko na konci nevyslovuj!" vyhrkla a vypadalo to, že zčervenala. Rajče.

„Jasně," pokrčila jsem rameny. A pak se ozval zvuk přijíždějícího auta; Edward byl zpátky. V okamžik, kdy zaznělo tiché klapnutí dveří vešel do místnosti.

„Tralalalalalala, tralalalala, tralalalala..." spustila Martina a zacpala si uši. Všichni jsme se na ni udiveně podívali.

„Ehm, cože?" přerušila jsem ji.

„Potřebovala sem zahnat myšlenky," zamumlala.

„Jasně," protočila jsem panenky a zasmála se. Mezitím Esme svými rychlými a přesto ladnými pohyby připravila jídlo, pomocí rohlíků, másla, salámu a nějakého salátu. O chvilku později před námi ležely na stole na lesklých bílých talířích.

„Dobrou chuť," usmála se a někam zmizela, nestihla jsem postřehnout kam. Když byla místnost prázdná, střelila jsem pohledem po hodinách - za deset minut 12.

Zakousla jsem se do pečiva a pocítila udivení - chutnalo to dobře. Dokonce lépe, než naše staré dobré české svačiny. Mlčky jsme se najedly.

„Tak pudem," rozhodla Martina. Vstaly jsme od stolu a vyšly z domu ven. Rozhlédly jsme se.

„A teď kudy?" otráveně jsem zamumlala.

„Vezmu vás autem," ozval se Edward. Opíral se o již připravené Volvo, kterého jsme si předtím nějak nevšimly.

„Jasně," spolužačka horlivě přikývla a hned zaplula na jedno volné místo vzadu. Já si sedla vedle ní. Neuvěřitelný, jak rychle se upíři hejbou, pomyslela jsem si, když Edward ve chvíli, když jsem teprve zabouchla dveře, již nastartoval motor.

Vyjel po cestě na silnici a projel městem. Za celou dobu nezměnil výraz a Martina nadšeně koukala z okénka. Já se snažila srovnat si věci v hlavě, ohledně moře a tak, ale šlo to špatně, takže jsem ho v duchu napomenula  - Edwarde, Edwarde, soukromí by Ti nemělo být cizí.

„Vystupovat," zamumlal najednou. Zastavil na silnici, do dálky se rozbíhala jen její šedá barva a les, který byl všude kolem. Cesta před námi působila nekonečně, ale rozhodně ne odrazujícně.

„Tudy," pro jistotu ukázal směr a pak se na nás zkoumavě podíval. „Vážně tam chcete jít?"

„Jasně," ozvala jsem se tentokrát já. V tomhle jsem měla jistotu. Chci tam. Chci do La Push. Chci vidět moře. Chci vidět Ja... - tu myšlenku jsem rychle utnula.

„Tak si radši vezměte slovník," ušklíbl se a podal nám ten, co jsme předtím dostaly od Emmetta.

„Díky," zazubila se Martina, převzala malou knížku a nadšeně vyrazila směr La Push. Já za ní.

„To nám asi bude trvat dlouho, co?" nadhodila po chvíli, když už Edward odjel a my byly dostatečně daleko.

„Jo, to bude," otráveně jsem přikývla. „Ale svoboda myšlenek za to stojí," dodala jsem o okamžik později.

„Taky pravda," usmála se. Potom následovalo dlouhé ticho - využívaly jsme, že tam Edík není. Psát dál mě ani nenapadlo, chtěla jsem trochu provětrat myšlenky, které do té chvíle byly zadupávány do nejtemnějších koutů mojí mysli.

Šly jsme asi půl hodiny, když se znovu ozvala.

„Co tam vlastně budeme dělat?"

„Najdeme Jacoba?" s andělským výrazem jsem nadhodila.

„To můžem rovnou do Itálie a najít Aleca," zamračila se.

„Ne, díky, to je trochu zajížďka, ale Jake by měl být nedaleko..." Další nevinný výraz.

„Hele, víš, že mě štve. Je sobeckej, náladovej, sebestřednej,..." začala jmenovat.

„Je úžasnej," zacukal mi koutek.

„Není," protočila panenky a já se chca nechca zasmála.

„Hej, tak co tam budem dělat?" převedla jsem nás na praktičnost.

„Netušim."

„Přijdem tam se slovy ‚Where is Jacob Black?? Jacob Black??'," ušklíbla jsem se.

„To by asi upoutalo pozornost, ne?" svraštila čelo.

„Jo, žel. Ale musíme ho přece najít!" trvala jsem si na svém.

„Nemusíme," zamumlala.

„Ty ne, já ale musim," shrnula jsem.

„Tak co teda. Protože nechcem upoutat pozornost, musíme to vyřešit jinak," uvažovala.

„A teď je otázka - jak," dokončila jsem za ni.

„Přesně."

„Skvělý. Zase na začátku."

„Tak tam jen přijdem, projdem pláž a budem sledovat všecky přismahlý vysoký kluky," povzdechla si a mlčení se zopakovalo.

Uběhla asi další půl hodina a v lese se objevil první osamocený domek. Působil útulně a udržovaně. Automaticky jsme trochu zrychlily a opravdu, domků přibývalo a my jsme poznaly, že se blížíme k vesnici. Zatím jsme potkaly jen jednu paní s maličkou holčičkou, obě měly čokoládovou kůži a dítě plakalo. A pak jsme uviděly tři vysoké, štíhlé mladíky, kteří posedávali na kraji cesty a o něčem zaujatě diskutovali. S Martinou jsme si vyměnily významné pohledy.

„To by mohly bejt, co?" zašeptala Martina. Přikývla jsem.

Prošly jsme kolem nich a já měla silné nutkání se jich zeptat na Jacoba - ještě že nebyl přítomen Edward - ale smiřovala jsem se s myšlenkou, že to by vážně nebylo rozumné.

Vzdálily jsme se od nich asi dvacet metrů a pak jsme si taky dřeply k cestě. Nebylo znát, že to s nimi souvisí, ale Martina neodolala.

„To asi jsou Sam, Paul a ten J... J... no víš kdo, že jo?"

„Jo, to budou oni," přikývla jsem a záměrně se na ně nedívala.

„What?" /Cože?/ ozvalo se od nich. Zvedly jsme hlavy a podívaly se jejich směrem. Ten, co byl pravděpodobně Paul, nás probodával nechápavým a lehce ostražitým pohledem.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! - 25. část: