Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 30. část

15.06.2009 (19:30) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2681×

Začala jsem ignorovat všechno dění okolo. Když písnička skončila, pustila jsem ji, samozřejmě, znovu. Od té se nedalo odtrhnout. Vlci, nevlci, „Dej se k nám" navždy... ale protože žádná idylka netrvá věčně, vlkodlaci a Polák se vrátili z porady.

„Tak k čemu jste došli? Hodíte nás z útesu a zapomenete, že jsme kdy existovaly?" nadhodila Marťa. Smutně jsem pohlédla na černou krabičku se sluchátky a schovala ji do kapsy. V hlavě mi znovu, samovolně, začala znít The Islander, ale alespoň jsem přes ni slyšela ostatní.

„To samozřejmě ne," okamžitě namítl, „ale... Rada si pro vás připravila pár otázek, takže... si vás tu budeme muset nechat. Nemůžeme vás pustit do světa, když víte... prostě víte, a my nevíme, zda byste to někomu nemohly říct."

„No mohly, ale neřeknem," zapojila jsem se do hovoru.

„Tomu právě nemůžeme věřit. Je mi líto," povzdechl si.

Takže zůstáváme v La Push. Skvělý, problesklo mi hlavou. Bylo to doprovázeno poměrně radostnými emocemi, i když jsem to nechápala.

„A můžem k moři?" zmínila Martina.

„No... spíš ne." Adrijevič se zatvářil ještě pochmurněji.

„Heej! My chcem k moři. Pusťte nás tam!" zavrčela spolužačka.

„Tak... s doprovodem," ustoupil.

„Jasně, přídem tam a někdo nám bude celou dobu stát za zádama, no to bude skvělý," opáčila.

„Tak doprovod neznamená nejdál tři metry od vás, může vás hlídat z povzdálí, občas zkontrolovat, zda se nepokoušíte utéct..."

„Skvělý, berem, dem," nadchnula se. Já si do hlavy, k tomu Islanderovi, připustila i představu, že bychom se dostaly k moři. Že bych poprvé za celý svůj zatracený život viděla modré vlny ověnčené bílou, nadýchanou pěnou...

Z neznámého důvodu mi přeběhl mráz po zádech. Ta představa se mi nelíbila. Nedokázala jsem identifikovat proč, ale prostě... prostě ne.

„Užij si to tam," zamumlala jsem a sedla si do pozice ála klubíčko. Marťa mezitím vstala a teď vypadala, že by už už chtěla jít.

„Cože? Ty nepudeš?" nechápavě se ke mně otočila.

„Ne," utrousila jsem.

„Božíčku, proč?" vyhrkla.

„Božíček stojí dva metry za Tebou a prostě ne."

Otočila se a doopravdy, Jake byl kousek od ní. Potom se obrátila zpátky ke mně.

„Johano, notak, poď..."

„Ne."

„Nemyslíš to vážně, že ne?" protočila panenky.

„Myslim. Prosimtě, běž, užij si to tam a až se vrátíš, můžeš mi hodiny vyprávět o tom, jak úžasný to tam bylo," odtušila jsem. Marťa se párkrát rozhlédla a potom kývla na Poláka, že můžou jít. Měla trochu zkleslejší pohled, ale alespoň se rozhodla, že se tam přeci jen podívá.

„Půjde ještě Seth," oznámil Áďa. Zacukal mi koutek, Martina zčervenala. Polák to vlkouškovi přeložil do angličtiny a tak se Seth oddělil od skupinky.

„Měj se," mávla na mě spolužačka. Lehce jsem pokývla hlavou a vytvořila ještě menší klubíčko. Byl to přesně okamžik, kdy jsem nechtěla muset být přítomna. Taky jsem byla ráda, že není přítomen Edward, protože většina mých myšlenek směřovala k Jacobovi. A byl to on, kdo mě vtáhl zpět do reality.

„Hi," /Ahoj./ usmál se a přidřepl si vedle mě. Nepatrně jsem nadzvedla hlavu, předtím položenou na kolenou.

„Ok. Can I know what you wanted, before? When friend of yourself shouted my name." /Dobře. Můžu vědět, co jste předtím chtěly? Když Tvá kamarádka volala mé jméno./ zeptal se. Uvažovala jsem, zda se tvářit, že nevím, co řekl, a nebo přiznat, že vím.

„Ehm... my English is very bad," /Ehm... moje angličtina je velice špatná./ namítla jsem jako argument.

„No problem, shoot." /Nevadí, mluv./

„Eehmm... no... we wanted to see you," /Eehmm... no... chtěly jsme Tě vidět./ vykoktala jsem.

„Wow," /Fíha./ zasmál se, „why?" /Proč?/

„Do you know about books of Twilight saga? We talked about it with... Adrijevič." /Víš o knihách z Twilight ságy? Mluvily jsme o nich s... Adrijevičem./

„Yeah, I know. And?" /Jo, vím. A?/ usmál se.

„Your role was very... likeable in the books." /Tvoje role v knihách byla hodně... sympatická./ Když jsem to dořekla, zčervenala jsem, stejně jako předtím Martina při zmínce o Sethovi. Doufala jsem, že spolu, alespoň přes Poláka, prohodí pár slov.

„But... I heard about content in the books and I thought all girls love Edward...?" /Ale... slyšel jsem o obsahu těch knih a myslel jsem, že všechny dívky milují Edwarda...?/ povytáhl obočí.

„Yeah, lots of girls love Edward. I... no." /Jo, hodně dívek miluje Edwarda. Já... ne./

„So... whom?" /Tak... koho?/ Krátce jsem uvážila, co to whom asi znamená, a pak jsem zamumlala:

„Nobody. Or... maybe... no, no, just nobody." /Nikoho. Nebo... možná... ne, ne, prostě nikoho./

„Ok," /Dobře./ zazubil se. Uvědomila jsem si, že jsem právě prohodila několik anglických vět s osobou, co mluví anglicky od malička. Krom toho, konkrétně s Jakeem, ale to jsem si radši plně neuvědomovala. Brala jsem to jako úspěch, vzhledem k mým chabým anglickým znalostem.

„Emm... by the way... probably, I don't understand you. Why didn't you want to go to the sea?" /Emm... mimochodem... pravděpodobně, nechápu Tě. Proč si nechtěla jít k moři?/ zeptal se po krátké odmlce.

„I don't know," /Nevím./ přiznala jsem. Byla to pravda, i když se netvářil, že by mi to věřil.

„Hey, I think I understand you now. You wanted to stay with me," /Hej, myslím, že Tě teď chápu. Chtělas zůstat se mnou./ zakřenil se. Můj obličej si svojí barvou znovu zahrál na rajče, ovšem taky to ve mně probudilo zvláštní pocit - mluvit s vlkodlakem, samozřejmě neuvěřitelný zážitek. Ale ještě takhle... lehkovážně, jako by to byl běžný hovor... jak by řekl angličan se svým typicky rozsáhlým slovníkem, prostě „Wow.".

„No, no, therefore no," /Ne, ne, proto ne./ začala jsem se hájit.

„I don't believe you," /Nevěřím Ti./ trval si na svém a skvěle vystihoval popisy v knize, vystihoval „Bellina" Jacoba.

„I really don't know. I know only no only by virtue of you. I'm sorry." /Opravdu nevím. Vím jen, že ne jen kvůli Tobě. Promiň./ Po tváři mi taky přeběhl lehký úšklebek.

„I know I'm really selfish, but you can't change my mind," /Vím, že jsem skutečně sobecký, ale nemůžeš změnit můj názor./ zazubil se.

„Ok," /Dobře./ hlesla jsem a přiznala porážku. Na jeho tváři hrál spokojený úsměv.

„Off theme, err, have you got a pencil or a pen and a paper?" /Mimo téma, err, máš tužku nebo propisku a papír?/ zeptala jsem se.

„Why?" /Proč?/ podivil se.

„I don't know," /Nevím./ vypadlo ze mě. Měla jsem hodně udivený výraz. Vlastně jsem si ani sama neuvědomila proč. Možná čistě reflex, stálá touha kreslit a psát. Ale teď se mi nechtělo ani kreslit draky či parodie na lidi, ani psát - ať už o Sandy, nějakou novou jednorázovku a nebo cokoliv jiného. Tak k čemu jsem tedy, ksakru, chtěla papír?

„Eehm, why not," /Eehm, proč ne./ pokrčil rameny, pousmál se mému zmatenému výrazu, vstal a zaběhl k sobě domů. Za okamžik byl zpátky a podal mi nelinkovaný blok formátu A5 a malý červený penál.

„Thank you," /Děkuju./ vydolovala jsem a zaraženě se podívala na bílou plochu, přemýšlejíc, co dál.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 30. část: