Naše reakce je pro mnohé nepochopitelná... objasním: zaprvé, když bychom uviděly... je, nevěřily bychom a myslely si, že jsme zešílely. A zadruhé, doopravdy nezbožňujeme Edwarda... narozdíl od Jaspera. Co víš dodat? Příjemné počtení. ;)
03.04.2009 (15:00) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3709×
„Už by mohlo zazvonit," pronesla do krátkého ticha.
„Jo, to by mohlo," nervózně jsem přikývla. Ale to by taky mohlo znamenat konec školy. A... ne, oni tam v té budově nemůžou být, jsou smyšlené postavy!
Chvíli jsme mlčky seděly a pak náhle zazvonilo.
„A do prkýnka," procedila jsem skrz zuby, když se ze školy vyhrnuly davy nedočkavých studentů, kteří se těšili domů. Někteří se ve skupinkách dohadovali, co budou dělat po škole, jiní se řítili na autobus a někteří prostě v družných hovorech pomalu mířili k autům.
„Asi tak," povzdechla si Martina a probodávala pohledem dveře, ze kterých měla vyjít Angela a Mike. Erik byl jinde.
A pak vyšli ven.
Angela, Mike, z vedlejší budovy Erik.
„No skvělý, co teď?" zaskuhrala jsem a protočila panenky.
„Nezeptáme se jich na... na... Cullenovy?" navrhla Martina.
„Jak asi?" otráveně jsem zabručela. Jestli potkám toho, kdo vymyslel angličtinu, fakt to schytá.
„Nějak," pokrčila rameny a zamávala na Angelu. Ta se usmála a zamířila k nám.
„Hello!" zavolala už z dálky a když došla až k nám, z jejího výrazu byl znát neskrývaný zájem, co potřebujeme a taky jisté zaražení nad tím, že už se tváříme docela přítomně.
„Cullens..." zadhodila Martina a zhluboka se nadechla, „where are they?"
„In that building," ukázala na jednu budovu a tak jsme snad pochopily, „end of their hour is now, for the moment they would have to be here," usmála se, „why?"
„Thank you," zamumlala Martina v odpověď a přeostřila pohled na dveře, ve kterých se měli každou chvílí objevit. Jak jsem předpokládala, nerozuměla skoro ničemu z toho, co Angela řekla, já také ne, ale stručný výtažek, že měli hodinu v dané budově a za chvíli by tu měli být, jsme snad vstřebaly správně.
„Where are you from?" zeptala se nás znovu.
„Czech republic," zareagovala jsem a krátce se ušklíbla nad nechápavým Angeliným výrazem.
„Moment, please," zamumlala jsem a začala se přehrabovat v aktovce. Díky bohu jsme zrovna ten den měli Zeměpis a tak jsem mohutný atlas měla s sebou - jako jediná jsem nepoužívala školní skříňky, abych měla učebnice uložené trvale ve škole.
Začala jsem listovat. Na mapě celého světla jsem ukázala kamsi do středu Evropy.
„What?! Really...?!" vytřeštila oči.
„Yes," nezaujatě jsem přikývla a našla detailnější mapu Evropy.
„From here."
„Vypadá to, že nám to nevěří," poznamenala ke mně Martina a uchechtla se, „kupodivu."
„Vypadá to tak, no," přitakala jsem a uklidila učebnici zpátky do aktovky.
„Wow," vydechla Angela a nejistě se zasmála.
„Hmm," přestala jsem jí věnovat pozornost a nechala stísněnost znovu zapůsobit. Pohledem jsem probodávala dveře, ze kterých se trousili žáci.
„Ne," zašeptala jsem a srdce se mi pravděpodobně velice rychle rozbušilo. Když už z učebny přestaly vycházet dvojičky žáků, na parkoviště vyšla skupinka tak dokonalá, že bylo jasné, že to nemohou být obyčejní lidé.
Vysoká štíhlá blondýna s hebkými vlasy, které jí volně spadaly na ramena, kráčela vedle mohutného a svalnatého, který byl jednoznačně Emmett. Křenil se a šel mnohem uvolněněji než Rosalie. Přesně jako v knížce, naprostý pohodář.
Následovala je velice ladně, skoro jako kdyby tančila, drobná černovláska. Její jemná elfí tvář se usmívala a ruku měla propletenou s... s...
Teď už jsem opravdu přestala dýchat. Nekončící vlnu očarování přehlušil krátký, ale intenzivní záblesk žárlivosti.
S Jasperem.
Tvářil se trochu křečovitě, jako by doopravdy přemáhal touhu někoho zabít. Měl medově blonďaté vlasy, zase přesně jako v knížce... a byl naprosto dokonalý.
„C-C... C... C... C-C..." začala Martina koktat a nemohla od nich odtrhnout pohled, já jí také nevěnovala moc pozornosti, „C-Cullenovi!!"
„Vypadá to tak," přiškrceně jsem přikývla a snažila se vysvětlit si, že to, co vidím, je jen sen.
Za dvěma páry šel pobledlý mladík s bronzovými vlasy. Jistě, byl nádherný jako jeho sourozenci, ale můj názor byl nezlomný - Jasper byl mnohem více... fascinující.
Zarazila jsem se. I přes šílenost a neuvěřitelnost celé situace jsem se přinutila zamumlat:
„Bella... není?"
„Očividně," pokrčila Martina rameny. Nepřestávaly jsme na ně zírat.
A další zbloudilá myšlenka. Umí Edward doopravdy číst myšlenky?
To musim vyzkoušet.
Jak?
S podtónem paniky jsem se zasmála. Byla jsem vážně zralá na Bohnice.
Martina na mě s otázkou v očích krátce pohlédla. Já si jí ale nevšímala. Právě jsem se soustředila na jedinou, velice hlasitou myšlenku.
EDWARDE!!!!
Vzhlédl.
Srdce ještě zrychlilo.
Are you vampire? Uklouzlo mi. Nejdřív mnou projela další panika, moje myšlenková výslovnost byla jistojistě strašlivá.
Zatvářil se zděšeně a nepatrně přikývl. Všimla jsem si, že jeho sourozenci se k němu zmateně otočili, stejně jako Martina ke mně.
„Co se děje?" zeptala se mě a zněla dost naléhavě.
„Myšlenka... zda je upír. Vypadá to, že jo," odpověděla jsem sotva slyšitelně a pak jsem nad svojí myslí a svými pocity ztratila veškerou kontrolu.
Stalo se toho tolik. Škola, Forks, Angela, Erik, Mike Newton... a Cullenovi.
Rose s vražednými pohledy, bezstarostný Emmett, Jasper držící Alici za ruku. To bolelo asi nejvíc. Zamračený Edward, který doopravdy čte myšlenky. A je upír.
„Au," zamumlala jsem své velmi časté citoslovce a vzala si aktovku. Na zlomek okamžiku jsem si pomyslela, proč Martina ještě neřekla múú. To bylo zase její časté slovo.
Nepřemýšlela jsem o tom, co dělám. Martina mě jako v tranzu následovala. Takřka najednou jsme si nasadily sluchátka. Ona Nightwish, já Evanescence.
Aktovky na záda. Rychlá chůze, cíl blíže neurčen. Jediný známý fakt - co nejrychleji pryč.
Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! 4. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!