Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 43. část


C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 43. částSnad už kapitoly budou přibývat normálně a doufám, že si to ještě někdo vůbec bude číst...

„Tak já Ti do toho nebudu kecat, až Tě to přestane bavit, předej mi to,“ zazubila jsem se. S úsměvem souhlasila a popadla pastelky. Pak se ale zarazila, v jejích očích se mihlo zaváhání. Nakonec nevydržela a došla k Lukášovi se svojí Mp3kou.

„Na,“ řekla, „kdybys chtěl… moc toho tam nemám, ale…“

„Děkuju,“ usmál se. Martina se vrátila ke mně a Lukáš mezitím hledal v jejích složkách. Všimla jsem si, že výběrem sice není moc nadšený, ale vděčný je. Protočila jsem nad tím panenky.

„Neměl by větší šanci najít něco, co by se mu líbilo, v mojí?“ zamumlala jsem.

„Jo, to asi jo,“ přikývla a donesla mu moji Mp4. „Tak kdyby sis nevybral, tady snad…“

„Děkuju,“ rozpačitě zareagoval a sluchátka přendal. Teď vypadal o kapku veseleji.

„Nevadí Ti čekat?“ napadlo spolužačku, protože ona vybarvovala a já jen seděla a nic nedělala.

„Uhm, ne? Ale mohla bych načrtnout další tejden,“ pokrčila jsem rameny. Ráno jsme od Poláka vyzískaly dalších pár čtvrtek do zásoby.

„Jasně,“ souhlasila, „tam bude co?“

„Tak to netušim,“ pokrčila jsem rameny, ale dala jsem se do kreslení. Fantazie prováděla co chtěla.

Kolem půl desáté Lukáš s díky vrátil Mp4 a sluchátka, načež se na doporučení Poláka, který se mihl ve dveřích, vypravil do koupelny. Tak jsme měly s Martinou chvíli naprostého klidu.

„Co si o něm zatím myslíš?“ prohodila jsem. Marťa lehce zrozpačitěla, ale vážně jen lehce, nebylo to moc zřetelné.

„No nedivim se mu, že je tak… plachej,“ vyhýbavě odpověděla.

„Hele, a z týhle otázky se nevykroutíš, on se Ti líbí?“ upřímně jsem se zeptala, protože obcházení horké kaše mě nijak zvlášť nebralo.

„Tak je docela hezkej… a působí docela sympaticky,“ poznamenala. Hodně roztržitě.

„Já to věděla,“ pousmála jsem se, „snad z vás budou alespoň kamarádi.“

„Uvidí se,“ pokrčila rameny.

Odebrala jsem se spát až když Lukáš zalehl a měl doopravdy zavřené oči. Bylo to příšerné, to omezené soukromí, i když jemu jsem to samozřejmě vůbec nevyčítala; pro něj to jistě bylo taky nepříjemné, a rozhodně za to nemohl.

Dalšího dne se toho moc neudálo – dokončily jsme první dva týdny do kalendáře a Jacob se stavil za Lukášem. Tam jsem postřehla svou žárlivost, ale dalo se to přežít. Mluvili anglicky, Lukášovi to šlo dobře, slušně se rozpovídal a myslím, že probírali motorky a auta. Potom mě na chvíli vzal na chodbu, Jake, a že jsme moc nemluvili je snad jasné.

Do textu do kalendáře bylo připsáno: ‚Den čtvrtý, pátek. Vrátila jsem se zpátky do La Push, dobrovolně se přidala k uvězněné Martině a přiznala si, že jsem se stihla zamilovat do jistého vlkodlaka.‘, ‚Den pátý, sobota. Jistý vlkodlak mé sympatie oplácí. Celý den v La Push, večer se objevil Lukáš, kluk z pravděpodobně stejného světa jako jsme my.‘ a ‚Den šestý, neděle. Celý  den jsme strávily v La Push.

V „den sedmý“ jsem se probudila s nepříjemnou bolestí hlavy. Ale pitný režim jsem dodržovala více než obvykle a problémy mě nijak zvlášť netrápily, takže jsem nechápala, čím to může být. Bolesti hlavy u mě ovšem byly běžné, takže jsem se rozhodla se tím nezabývat.

Když jsem do sebe pozvolna soukala snídani (jedla jsem pomaleji než dřív, až se mě Martina zeptala, zda nad tím jídlem přemýšlím, nebo se prostě chci najíst), dolehla na mě krátká melancholie. Realita, škola, spolužáci, dokonce i učitelé a učení, a samozřejmě rodina. Pokud to byl jen vážně hodně nezvykle dlouhý sen, nic se nedělo, ale děsila mě představa probuzení. V poslední době se mi stávalo, že jsem si své sny uvědomovala, např. v jednom jsem dělala všechno pro to, abych se probudila, vědíc, že je to sen, a že chci zpátky do svého života, v dalším jsem utíkala a věděla, že už se musím probudit, jinak mě ten vrah zabije, ale nikdy se nejednalo o sny, ze kterých bych se vysloveně nechtěla probudit.

Ale vlastně to klidně mohl být sen. Fantazie rozsáhlá, a ze snů jsem si vždycky pamatovala jen útržky, i když jsem věděla, že se mi toho zdálo mnohem víc. Třeba jsem právě prostě prožívala jeden zcela normální sen. Ale stejně to bylo divné. Něco mi říkalo, že už bych se měla probudit…

„Johy, je Ti dobře?“ starostlivě se mě zeptala Martina.

„Jasně, jen mě trochu pobolívává hlava,“ pokrčila jsem rameny a usmála se. Věděla jsem, že tu změnu ve mně zapříčinil Jacob a…

No tak to počkat, uvědomila jsem si, to jako má poukazovat na to, že jediný, co mi v životě tak chybělo, ale co sem akutně potřebovala, byla láska?!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 43. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!