Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! 7. část

07.04.2009 (00:00) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3005×

Uvědomila jsem si, že moje srdce mě pravděpodobně znovu prozradilo. Reagovalo na Jaspera nadprůměrnou rychlostí jednotlivých buch-buch. Zčervenala jsem a rychle vyšla z dvorku ven, aniž bych mu odpověděla. A vůbec, stejně přeci odpověď mohl vyčíst v mých pocitech, ne?

Právě na mě promluvil Jasper. Jasper. TEN Jasper, ten konkrétní, vysněnej Jasper. Vstřebávala jsem to velmi pomalu. Nějak jsem ani nepostřehla, že Martina za mnou nejde. I kdybych nastražila uši, přes Mp4 bych neslyšela, jak se jí Jasper zeptal na to samé. Zarazila se uprostřed pohybu, chvíli na něj zírala neschopna slova, koktajíc něco jako „I... I..." a pak, když si konečně trochu porovnala myšlenky, odpověděla: „I don't speak English."

Dohnala mě, když jsem vycházela ze dvorku. Krátce jsme na sebe pohlédly a zahnuly vlevo.

„Kam teď?" zeptala se.

„Co já vim. Vim jen, že Bellina varinta neuvědomělý sebevraždy se mi líbila... co La Push?"

„Jo, La Push, to beru. Ale kudy?" protočila panenky. Pokrčila jsem rameny a nejistě došla k postarší paní, která zrovna procházela kolem.

„Ehm, excuse me. Where is... La Push?" zadrmolila jsem. Paní se zatvářila trochu nechápavě, možná nad mojí špatnou výslovností.

„You don't speak English," poznamenala a usmála se, když jsem přikývla. Ukázala na ulici na druhé straně silnice a odešla.

„Tak asi tamtudy," poznamenala jsem, když ke mně Martina došla. Přešly jsme silnici a zamířily stanoveným směrem.

Po pár minutách chůze začaly domy řídnout.

„Hele... La Push je docela daleko, že jo. Nevim proč, ale nepřijde mi rozumný chodit tam pěšky..." nadhodila jsem.

„Jo, to je pravda. Ale kam jinam?" opáčila.

„To netušim, taky pravda. Tak dem..." rezignovaně jsem nad tím mávla rukou. Obě jsme se, se sluchátky a nepřítomnými výrazy, postupně dostaly do míst, kde silnice vedla lesem a kolem nebyl ani náznak lidské přítomnosti, krom sem tam roztroušených osamocených domků.

Otočila jsem se. Cullenovi za námi už nešli. Předtím, předpokládám, ano. Kam zmizeli?

Přestala jsem mít pojem o čase. Prostě jít, jít, jít, dál, dál, dál,... cesta byla jistojistě dlouhá a dlouho trvala, ale to jsem nějak nevnímala. Martina asi také ne.

Pak jsme prošly zatáčku a uviděly je.

Asi třicet metrů od nás stálo auto, v něm seděla Alice a měla chladný výraz. Nechápu, jak jsme si jí mohly nevšimnout, když musela projet kolem nás. No, asi jsme byly natolik mimo, že jsme ji přehlédly. Zvenku se o auto opíral Emmett, zubil se a povídal si s Edwardem, který stál kousek od něj. Na kraji silnice se pak Jasper opíral o strom, který stál nejblíž. Od toho jsem raději rychle uhla očima.

Zastavily jsme. Představa, že k nim poslušně dojdeme a odpovíme na všechny otázky se zdála naprosto nesmyslná.

„A co teď?" nadhodila Martina. Povzdechla jsem si.

„Netušim. Hele, proč stojej zrovna tady? Nemůže to ňák souviset s tou, no... hranicí?"

„Jo, to by mohlo, třeba nám chtěj zabránit dostat se tam, kam oni nemůžou," přikývla.

„Skvělý."

Stály jsme a čekaly, zda něco udělají. Jako první na nás nějak zřetelněji zareagovala Alice - vyšla z auta, rozloučila se s ostatními a zmizela v lese.

„Kam šla?" povytáhla jsem obočí. Neexistující upírka nemá, kam by šla, připomněla jsem si.

„Pryč od nás?" Martina se krátce ušklíbla. Já ale vyhrkla: „On de sem?"

Emmett se totiž odlepil od auta a zamířil k nám.

„Očividně jo," potvrdila moji obavu, že nemám halucinace - ten skoro-dvoumetrový černovlasý upír doopravdy mířil k nám. Už z dálky se zubil.

„Where did you..." začal mluvit, ale zarazil se, když si uvědomil naše znalostní nedostatky a dokončil mnohem pomaleji, hebký hlas zůstal, „want to go?"

„We don't speak English," automaticky jsme sborově vychrlily. Pak jsme se k sobě, jako vždy po nějaké shodě vyslovených věcí, s vražedným výrazem otočily.

„Nečti mi myšlenky!" zavrčela Martina.

„Ty mně taky ne, Edwarde!" odbyla jsem ji.

„Ty seš Edward!"

„Ne, já Ti myšlenky nečtu, Edwarde!"

„Nech toho, Edwarde!"

„Já NEJSEM Edward!"

„Já nejsem, ale Ty jo!"

„Ehm," Emmettovo odkašlání nás vytrhlo z krátké přátelské potyčky. Všimly jsme si upřených a zmatených pohledů všech přítomných Cullenů. A do prkýnka, jméno Edward sme použily asi hodněkrát... došlo mi.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! 7. část: