Doufám, že nevadí, že se mi tam kapánek rozutíkaly myšlenky, protože to je jen snahou nevnímat, kde jsem :D (Asi byste taky těžko uvěřili, že to je pravda, co? :D) P.S.: To Luculle - Píšu tohle a dál je tu ode mě "Bezejmenná" a Jantarová propast. Jednorázovky, co píšu, sem nedávám ;).
09.04.2009 (18:58) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3069×
Mimochodem jsem si všimla, že Martina přestala jíst a hledá něco v aktovce. Pozvedla jsem obočí a tak mi odpověděla na nevyřčenou otázku.
„Napadla mě jedna myšlenka..." zamumlala a vyndala svůj blok, který do školy nosila každý den. V jedné ruce držela druhou housku - první už snědla - a blok, v druhé propisku, kterou něco psala a když se zrovna zamyslela, něco málo snědla.
Přestala jsem jí věnovat pozornost a začala psát jinou větu.
I hate people, absolutly.
Tenhle překlad je nudnější, sklesle jsem si pomyslela, aneb naprosto nenávidim lidi, ale... no dobře, musim psát i něco jinýho, jinak z toho zcvoknu víc než teď. Jestli to teda de...
Psala jsem a nějak nevnímala, co se okolo děje. Když bylo ale nenávistnými větami popsaných pět stránek, Martina dopsala myšlenku a měla dojezeno a tak mě vyrušila.
„Johy, měly bychom už jít," poznamenala a vzala si aktovku. Jistě, nechtělo se jí tam, ale už se začínala vzpamatovávat a tak věděla, že jen oddalujeme nevyhnutelné. Záviděla jsem jí, protože já se z toho ještě nevzpamatovala a ani jsem to v blízké době neplánovala.
„Jasně," zamumlala jsem a uklidila blok i penál. Neušlo mi, že mi Emmett nehlédnul přes rameno a zatvářil se zmateně, když si všiml neustále opakovaného „I hate EVERYONE and EVERYTHING in this fu*king world. I hate EVERYONE and EVERYTHING in this fu*king world. I hate EVERYONE and EVERYTHING in this fu*king world. I hate EVERYONE and EVERYTHING in this fu*king world. I hate people, absolutly. I hate people, absolutly. I hate people, absolutly. I hate people, absolutly....". Nevěnovala jsem tomu pozornost.
Pomalu jsem vstala, vzala si aktovku jako Martina a rychle zvážila svoje možnosti - utéct nemám šanci, auto zrovna kolem nepojede a když už budu blízko u nich, v sebevraždě by mi zabránili... sem v háji, jednoduše jsem si pomyslela a pomalu následovala Martinu, která při své cestě k Cullenovic autu vypadala skoro netrpělivě.
„No vidíš, že to jde," povzbudila mě Martina. Ne, to není přesné - pokusila se mě povzbudit. Samozřejmě neúspěšně.
„Skvělý. Sem fakt ráda, že sem se nechala překecat," procedila jsem skrz zuby.
„Ale notak... hele, bude to docela zážitek, jet v upířím autě plným upírů, ne?"
„Určitě." Dál jsem si jí nevšímala. Do uší znovu putovala sluchátka a tentokrát z nouze složka ‚mix'. Jako první se ozvala Angels Don't Kill od Children of Bodom.
„Is all ok?" zeptal se Emmett. V jeho dokonalém hlase byl slyšet smích. Ale já jsem nereagovala, argument, že mám sluchátka a do uší mi řve metalová kapela se mi zdál dostatečný. Martina nejistě přikývla.
/...it feels so cold.../
Jasper se posadil na místo vedle řidiče a řidič byl z Emmetta. Edward se s nimi pár slovy, kterým jsme nerozumněly, rozloučil a odběhl. Pokynuli nám, abychom si sedli dozadu. Milé, chtěli nám nechat nějaký ten osobní prostor.
Zahlédla jsem, že Martina se zaujatě rozhlíží po vnitřku auta. Jen co zavřela dveře a upíři nás přiměli se připoutat, volvo vyjelo zpátky do Forks.
/...even though they say angels don't kill.../
Nevšímala jsem si Martiny, která zvědavě sledovala krajinu ubíhající za oknem, nevšímala jsem si upírů, z nichž jeden, ten nejúchvatnější a nejúžasnější, po kterém bych ráda požadovala svoji smrt, se pravděpodobně snažil udržet naše emoce. Předpokládala jsem, že právě proto s námi nejel Edward, ale on - jen mě trochu zneklidňovalo, že žádné uvolnění necítím. Kdežto Martina vypadala skoro v pohodě. Že by ve mně to všechno ne-klidné a ne-kladné bylo tak hluboce zakořeněné, že by se z toho vyvléct prostě nešlo?
Eluveitie, Gray Sublime Archon. Taky sympatická písnička, bez zjevného zájmu jsem pro sebe konstatovala. Byl problém nesoustředit se na neuvěřitelnou shodu okolností a náhod, které umožnily, že nás teď neexistující vysněná krvelačná rodinka vezla autem, ale hudba mi to vždycky usnadňovala.
/...I raise my hand against it all.../
Cesta utekla nějak rychle. Zmateně jsem zamrkala. Auto stálo před nádherným, už na první pohled prostorným domem, který byl před světem skrytý v lese.
„Come on," s úsměvem nás pobídl Edward, který mezitím domů doběhl.
Vystoupila jsem z auta a sluchátka si nesundávala. Snad to nebude vadit. Martina vypadala nadšeně - opravdu už překonala počáteční leknutí.
„No teda," vydechla, když nám Edward podržel dveře a my vstoupily do obýváku. Nějak jsem nevnímala, co je kolem, ale Martina si plně uvědomovala, kdo v pokoji stojí - Carlisle s Esme. To kvůli nám odjel z práce? napadlo mě, dál jsem nad tím nepřemýšlela a hledala nejbližší kout, kam bych si mohla sednout.
Bloodbath, Weak Aside. Zacukaly mi koutky, písnička od skupiny zvané ‚Krvavá lázeň' se v domě plném upírů hodí skvěle, ne? Vzpomínala jsem, co jsem o Bloodbath četla na internetě. Jasně, už vim, vybavilo se mi, náměty textů - násilí, smrt, mučení. Optimistický, teď jsem se dokonce nepřítomně pousmála.
„Good day," usmál se na nás Carlisle. Nevšímala jsem si ho.
Škoda, že nikde nebyl k nalezení text, ale zase mě to přivedlo k hledání informací o Satanismu... vzpomínala jsem, no prostě 666 navždy, tiše jsem se zasmála a ignorovala, že se na mě setkaly zmatené pohledy ostatních osob v místnosti.
„Oh, girl, what are you thinking?" zeptala se Esme. Počkej, jakože ji zajímá, o čem přemejšlim? Smůla, neexistuje, nebudu jí odpovídat, pomyslela jsem si.
„I don't speak English," byla má jediná reakce, které se dočkala. Esme se zatvářila trochu starostlivě. Možná za to mohl můj výraz, který se okamžitě po odklonu myšlenek od Satanáška znovu zachmuřil.
Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! 9. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!