Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-Style - 3. kapitola

20.09.2011 (07:15) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 46× • zobrazeno 5008×

3. kapitola

„Dámy a pánové,“ prohlásila Alice. „Máme vítězku!“

„Cože?“ divila jsem se. „Vítězku čeho?“

„Vítězku konkurzu na mou asistentku,“ prohlásila hrdě a mně až teď docházela slova, která vypustila z úst. Já se mám stát její asistentkou? Vždyť já vůbec nevím, co se nosí. Prostě nic. Minimálně padesát dalších dívek tu bylo a bojovalo o to místo. O módě a o nejnovějších trendech věděly naprosto všechno. Já jsem věděla akorát to, že barevná kabelka se k elegantním šatům prostě nehodí, i když to bude možná za chvíli jinak. Ale tohle já prostě nemůžu přijmout. Už kvůli Jessice to nemůžu udělat.

„Ale já... Já tu práci nemůžu přijmout. Vždyť já o módě vůbec nic nevím.“ Chtěla jsem pokračovat, ale Alice mi skočila do řeči.

„Nevíš? Řekla jsi, že kabelka tvé kamarádky je příšerná a já s tebou musím souhlasit. Což se dneska nestalo ještě ani jednou a že jich tu bylo před tebou dost.“ Chtěla jsem pokračovat já, ale když varovně před sebe zvedla prst, umlčela mě a pokračovala: „A jestli si myslíš, že o módě nic nevíš, tak je nejvyšší čas s tím něco udělat.“ Usmála se na mě mile.

„Paní Cullenová, já...“

„Jen Alice, prosím,“ opravila mě.

„Dobře, Alice. Vím, že jste...“

„Tykej mi,“ opět mi skočila do řeči. Tiše jsem zavrčela a zatnula ruce v pěst. Copak tady nemůže člověk doříct jednu větu, aniž by ho někdo neopravil?

„Fajn,“ zavrčela jsem. „Alice, já tu práci nemůžu vzít,“ zopakovala jsem. „Vím, že jsi mi dala hodně důvodů, proč ano, ale už jen kvůli tomu, že všichni ostatní, co tu byly, věděly o módě úplně všechno. Věděly, jaké jsou teď trendy, a určitě, kdybych se jich zeptala, co letělo před dvěma lety, řekly by mi celý seznam. Jen se podívej, jak chodí oblečené a já přijdu jen v riflích a tričku. Už jen to o něčem vypovídá, ne?“ dořekla jsem.

„A to ti vadí? Vždyť se vůbec nemusí dozvědět, žes to vyhrála právě ty. Rozešleme jim e-maily, že je nám líto, ale práci nedostanou. To je to jediné, co musíme udělat.“

„Dobře, kdyby se to nedověděl nikdo ostatní, tak co Jessica?“ pokračovala jsem v naší slovní přestřelce.

„Jessica.“ Zamyslela se. „To byla ta poslední, že?“ ujistila se.

„Ano. Moje kamarádka,“ dodala jsem.

„Napíšeme jí úplně stejný dopis jako ostatním. Prostě tu práci jsme nabídli někomu jinému a jí nebude zbývat nic jiného než to respektovat. A upřímně... Jen co vešla do dveří, jsem o ní měla jasno. Ani kdyby chtěla, tak tu práci nemůže dělat. Nezvládala by to,“ řekla mi Alice, co si myslí o Jessice.

Musím uznat, že něco podobného jsem si myslela, když mi Jess řekla, že našla nabídku na asistentku, a pak mi to řekla. Tady by měla spoustu zodpovědnosti a Jessica je spíš taková holka do nepohody. Hlavně žádný závazky řekla mi jednou. Tak už jen to o něčem vypovídá, ale co bych to byla za kamarádku, kdybych ji nepodpořila i v těch nejnemožnějších věcech?

Jen jsem pokrčila rameny. Co jsem jí měla říct, když vlastně měla pravdu?

„Vidíš to.“ Máchla rukou ke mně. „Ani ty to nepopíráš,“ odmlčelana se chvíli a pak se znovu zeptala: „Tak co? Vezmeš to?“

„Já... Můžu si to ještě promyslet?“ zeptala jsem se.

„Dobře. Ale dej mi co nejdřív vědět, jasné?“ Jak jinak, madam.

„Jasně, díky,“ usmála jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila. „A,“ zarazila jsem se, „dáš mi tvé telefonní číslo, kam ti mám zavolat?“

„Samozřejmě, málem bych zapomněla.“ Už utíkala ke stolu, kde popadla tužku a papír, a rychle na něj cosi načmárala.

„Díky,“ poděkovala jsem, když mi do ruky vrazila kousek papírku. „Tak zatím,“ rozloučila jsem se.

„A zavolej!“ rozkázala mi Alice a na rozloučenou mi zamávala. „Počkej!“ zavolala ještě za mnou, když jsem otevírala dveře. Panebože, co ještě?! Zaúpěla jsem v duchu. „Kabelka,“ zasmála se a ukázala na pohovku, kde ležela Jessičina barevná kabelka.

Zasmála jsem se, popadla kabelku a už jsem pelášila za Jessicou, která na mě netrpělivě čekala.

„Kdes byla tak dlouho?“ štěkla na mě hned, jak jsem se ukázala na schodech.

„Byla jsem ti pro kabelku, jestli jsi na to zapomněla,“ uzemnila jsem ji pohotově.

„No jo, promiň. A našlas ji?“ zeptala se mě hned.

Podala jsem jí ten její barevný děs a dál se k tomu nevyjadřovala. Pořád jsem byla tak nějak vedle z toho, že mi bylo nabídnuto stát se asistentkou ředitelky módního oddělení v časopisu C-Style.

„Díky,“ usmála se na mě. „Jsi zlato.“

Vyšly jsme z C-Stylu a rušnými ulicemi Seattlu jsme se vracely domů. Úplně jsem zapomněla, že jsem chtěla jít s Jess ještě na oběd nebo večeři? V každém případě se mi natolik stáhl žaludek, že jsem vůbec neměla hlad.

Jessica zaznamenala mou náhlou změnu nálady, a tak se hned zajímala. „Stalo se něco?“ vypadlo z ní.

„Ne, nic,“ odpověděla jsem jí, ale nevěřila jsem si ani já, natožpak aby mi věřila Jessica.

„Bello, nezapírej,“ napomenula mě. „Víš, že neumíš lhát. Počkej... Oni-oni něco říkali?“

„No...ehm, vlastně jo,“ vykoktala jsem.

„A co?“ vyptávala se dál. „Vybrali někoho?“ Kývla jsem.

„A to je právě ten problém,“ vzdychla jsem.

„Problém? Vždyť to je skvělá zpráva!“ vypískla radostně. „Mám šanci jedna ku padesáti, že mě vyberou.“

„Nevyberou,“ řekla jsem smutně.

„Jak to myslíš, že nevyberou? Oni říkali, že mě nechcou?“ Jessica začínala hysterčit. Pár lidí, co zrovna procházelo kolem, se na nás podívalo, ale dál nám nevěnovalo pozornost.

„Alice Cullenová si vybrala někoho jiného,“ začala jsem opatrně. Mozek mi začal pracovat na plné obrátky a já jsem přemýšlela, jestli mám Jessice říct hned, že chce Alice mě, anebo jí to mám říct, až příjdeme domů. Rozhodla jsem se pro tu druhou variantu. Aspoň budu mít chvíli čas si to v hlavě pořádně srovnat, jinak by bylo docela pravděpodobné, že bych plácala nesmysly.

„A řekla ti koho? Víš, kdo to je?“ vyptávala se dál a chytila mě za paži.

„Jess!“ okřikla jsem ji. „Uklidni se. Ano, vím, kdo to je, a až přijdeme ke mně, tak ti to řeknu, ale teď ne,“ ukončila jsem náš rozhovor.

Jessica už chtěla něco namítat, ale já jsem ji jen zpražila pohledem a ona si své námitky okamžitě rozmyslela.

Domů už jsme pokračovaly mlčky a každá jsme se zaobírala svými myšlenkami. Já jsem přemýšlela nad tím, jak Jessice co nejšetrněji říct, že já jsem ten „někdo“, kdo jí sebral její vysněnou práci. Už teď mi bylo jasné, že jí to bude vadit, jen jsem zatím nepřišla na to do jaké míry. Tohle mi může říct jen Jessica a já se to dozvím tak za čtvrt hodiny.

No, a Jess... Ta pravděpodobně přemýšlela nad tím, kdo je ten „někdo“. Viděla jsem, jak vraští obočí a jak tak horoucně přemýšlela, nevědomky si okusovala nehty, na kterých měla udělanou perfektní manikúru.

Došly jsme ke mně domů a Jessica ani nepotřebovala pozvání a vtrhla ke mně do bytu jak velká voda. Vletěla do obýváku a pohodlně se usadila na sedačce. Já jsem ji následovala poněkud váhavěji.

„Tak kdo to je?“ zeptala se hned, jak jsem dosedla vedle ní.

Chvíli jsem mlčela, ale nakonec jsem odpověděla: „Já.“

Jessica se začala smát jak pominutá. „Děláš si legraci, že jo?“ ujistila se, když jsem se do jejího výbuchu smíchu nijak nezapojila.

„Ne,“ řekla jsem vážně. „Když jsem ti šla pro kabelku, tak mi Alice nabídla, abych byla její asistentka.“

„Cože?“ Jessicu smích rázem přešel. „Jen tak se tě prostě zeptala, jestli nechceš být její asistentka?“

„V podstatě ano.“

„V podstatě?“

„Jo. Jen jsem jí řekla, co si myslím o tvé tašce. To je všechno.“ Nechtěla jsem rozebírat to, že je příšerná, nicméně jsem cítila, že na toto téma příjde taky řada.

„A?“ Co chce proboha ještě slyšet?

„A nic. Jak jsem ti řekla. Zeptala se mě, jestli chci být její asistentka. Já jsem nevěděla, a tak mi dala čas na rozmyšlenou,“ vypověděla jsem všechno, co se semlelo během vyzvednutí kabelky.

„A už ses rozmyslela?“ ptala se dál a já jsem v jejím hlase uslyšela novou naději.

„Ještě ne a vůbec nemám tušení, jestli to mám vzít nebo ne.“ Schovala jsem tvář do dlaní a prohrábla si vlasy.

„No.“ Jessica v žádném případě neztrácela naději. „Kdybys to nevzala, pořád tady je malá šance, že by vzali mě.“ Jessice se na tváři opět ukázal úsměv a mně bylo neskutečně líto, že jí ho musím vymazat. Mohla bych jí lhát, ale nechtěla jsem. Měla by vědět, na čem je.

„Není, Jess. Oni tě prostě nechcou. Nevzali by tě.“ Trhalo mi srdce, že jsem Jessice dnes jen ubližovala. Kdybych to odmítla, tak bych teď nic nemusela řešit a všechno by bylo dobré. Jenže já se ještě nerozhodla.

„Díky za skvělé zprávy, kamarádko!“ S těmito slovy se Jessica zvedla z pohovky a rázným krokem si to zamířila ke dveřím. Odešla a nezapomněla pořádně třísknout s dveřmi.

Naše přátelství s Jessicou definitivně skončilo.

Opět všem děkuji za komentáře u minulé kapitoly. Upřímně... Myslela jsem si, že se počet komentářů sníží tak na polovinu, ale jsem strašně ráda, že se tak nestalo a pořád jich je víc jak dost. Díky. ♥

A pro ty, co znají Dokonalý svět... Budu se snažit povídku aspoň trošku změnit, aby to nebylo úplně stejné. Ale už teď se mi rodí v hlavě nápad, tak to vidím docela nadějně...

eMCullen

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C-Style - 3. kapitola: