Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C2: den 1. - Zápis

11.07.2011 (14:45) • Deedee • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3274×

C2: Zápis

CC

Myslel jsem, že po tolika letech už jsou moje děti dospělé. Ale zase mě donutili vzít si volno a dojít je zapsat na školy. Jenže, copak jde těm Rosaliiným očím něco odmítnout?

„Tatí, když ty víš, jak je mi to nepříjemné. Umím lhát, ale dělám to nerada. Ten pocit, když musím někoho přesvědčovat o mém věku, životu a tak. Je toho už tolik a já si všechny detaily ani nepamatuju.“

„A já lhát neumím,“ přihodil svou trošku do mlýna Jasper. To se mu musí uznat, je to příliš velký dobrák. Při lhaní přehnaně mrká a to je u těch jeho obrovských kukadel hrozně poznat.

Nakonec jsem svolil. V práci mě ještě dnes nepotřebují a oni si alespoň dokoupí potřebné učebnice. To se zase nechtělo mně.

Sice trochu podezřívám Jaspera, že mě ovlivnil, protože jsem souhlasil překvapivě rychle. Ale co na tom? Mám dokonalé děti. Lépe jsem si vybrat nemohl. A v tomhle novém městě už mé rodině nic chybět nebude. Žádné obavy z odhalení. Byl jsem na sebe a to rozhodnutí vcelku hrdý.

Až na setkání s třídní mého syna.

Zaprvé: Jak je možné, že na čistě chlapecké škole učí mladá žena?

Zadruhé: Jak je možné, že tak krásná žena?

Zatřetí: Jak to, že je to také upírka?

Začtvrté: Jak to, že já jí nepřipadám přitažlivý?

Zapáté: Jak to se mnou mluví?

To byl slet otázek, které mě napadly, když mi ji ředitel představil.

„Slečno Evansová, toto je pan Cullen. Jeho syn příští týden nastoupí do vaší třídy. Mám spoustu zařizování. Nechám vás o samotě, abyste mohli probrat všechny záležitosti.“

Hm, probrat záležitosti, pomyslel jsem si - tak zhýrale, že jsem se pomalu nepoznával – při pohledu na dokonale splývavé zelené šaty.

„Rád vás poznávám, madam. Přemýšlím, jak to udělat, abych mohl nastoupit místo svého syna,“ zaflirtoval jsem a jemně jí políbil nataženou dlaň. Tenhle zvyk je už hodně starý, ale v　dnešní době to na ženy vždycky zafunguje. Tedy, doposud to fungovalo.

„To si laskavě odpusťte, mladý pane. Tady máte seznam učebnic, plán školy a chlapcův rozvrh. Doufám, že naše škola dá vašemu synovi patřičnou výchovu.“

To byla narážka na mě? Myslí si, že svého syna neumím vychovat? A kdo je tu mladý muž? Vypadala sice tak o dva nebo tři roky starší, ale já jsem tady už pěkných pár století! Musel jsem se hodně uklidnit, abych si to nepokazil ještě víc. Pořád mi přišla neuvěřitelně krásná.

„Já doufám, že bude hodně zlobit. Abych tu byl častěji,“ zkusil jsem to ještě.

„Kázeňské potíže se s rodiči vždy řeší na čtvrtletních schůzkách. Datum vám předem oznámíme,“ zpražila mě a se zvoněním odešla.

Kdybych to tušil, nemusel jsem si dávat ráno studenou sprchu. Rosalie má asi pravdu. S　ženami to neumím. Když ony se za ty časy tolik změnily. Teď vám jsou schopny i otevřít dveře. To mě mate.

„Tak co, taťko? Jak to tam vypadá?“ ptali se ti dva dobráci, hned jak jsem vešel do domu.

Zmohl jsem se jen na: „Dobrý.“ Dal jim seznamy a šel udusit do knih. Ty aspoň neodmlouvají.

„Jeden z nás má třídní, co?“ slyšel jsem ještě svou dcerunku. A pak Jasperovo souhlasné zabručení.

JC

„Víš, je mi Carlislea trochu líto. Já taky nemám moc dívek, ale nějak o ně ani nestojím. On je už ale dlouho sám. Stará se o nás, pracuje dlouho do nocí. Nemá vůbec čas na nějakou takovou zábavu a nedělá mu to dobře. Víš, emociálně,“ lil jsem ze sebe při výběru učebnic.

„Víš,“ reagovala na mě Rosalie s dokonalým napodobením mého hlasu, „občas jsi hrozný sourozenec, ale syn jsi skvělý!“ Pak se zasmála a vrhla se mi kolem krku.

„Rose, všichni se dívají.“

„Rose, všichni se dívají,“ začala hrát tu příšernou hru, co z ní vždycky zbělám víc než jsem normálně.

„Proboha, nech toho, jsme v obchodě.“

„Proboha, nech toho, jsme v obchodě.“ Musím ale uznat, že jí to šlo dokonale. Bylo to děsivé, poslouchat se z jejích úst.

„Miluju Salmu Hayek.“

„Jaspere!“ Tímhle jsem ji dostal pokaždé. Obzvlášť od doby, co jí to řekl jeden vysněný kluk.

„Ale jde mi to, že jo? Musíme se naučit naše hlasy. Bude toho potřeba ještě hodně zařídit během tohoto týdne. Musíme si koupit oblečení, naučit chování a gesta a tak.“

„Chování a gesta a tak,“ zopakoval jsem po ní jako zrcadlo.

„Tak tohle jde perfektně,“ rozesmála se. Má sestra se směje nádherně. Vždycky se musím usmát taky. Ale napodobit to bude asi fuška.

Rosalie se otočila do výlohy a zkusila se zaculit jedním koutkem. Tomu jsem se zase rozchechtal já.

„Máme se ještě hodně co učit,“ konstatovala nakonec a vtáhla mě do jednoho z dívčích obchodů.

RC

Vybrala jsem mu absolutně nádhernou halenku. Nosím upnutější věci, ale musíme koupit něco volného. Aby nebylo poznat, že nemá opravdová prsa. Zase to ale nesmí vypadat jako hippie. Po týdnu tam začnu chodit já a nehodlám se zapsat jako „mír a láska mimo módu“. Navíc je teď ještě docela teplo. Přece nebude nosit pořád dlouhé kalhoty.

„To si mám zkoušet? Tady? To mám nosit? Ale Rosalie!“ vzdoroval, když jsem mu přinesla upnuté džíny a nějaké kraťasy. Byly dívčí, ale zas to nebylo tak strašné.

„I moje trenýrky jsou delší!“

„Já bych takové věci nosila. Nemůžeš přece chodit v pytli,“ nedala jsem se a rvala ho do kabinky.

Když jsem za ním konečně zatáhla závěs, s úlevou jsem si dřepla na sedačku a čekala. Čekala.

Čekala. Tak dlouho to snad netrvá ani holkám!

„Co tam děláš? Neumíš si to obléct?“

„Když, když, já nevím. To je tak…“ Konečně vyšel a já myslím, že se mi povedl úsměv jedním koutkem.

„Myslela jsem si, že bude problém s těmi džíny. Ale ty máš dokonalý zadek,“ usoudila jsem a vysloužila si za to pěkně nenávistivý pohled.

Zmizel a ve svém oblečení byl za několik vteřin. Pak jsem zas byla na řadě já.

Natahal hromadu tepláků a volných trik. Asi mě tím chtěl potrestat. A opravdu se mi při pohledu na ty krámy udělalo trochu nevolno. Ale když jsem si je pak oblékla a cítila to neskutečné pohodlí, docela mě to přešlo. Dívat se na sebe do zrcadla a od krku dolů vidět kluka bylo divné. Vypadalo to na skvělou zábavu.

Cestou do domu jsem ještě zaběhla pro pár věciček, které by mi Jazz, kdyby o nich věděl, určitě nedovolil. Ale ony byly nutností. A tak začal přípravný týden.

JC

Po dvou dnech ustavičného strkání do zad, abych stál rovně a hučení o módních trendech, které údajně musím znát nazpaměť, jsem měl neskutečnou chuť ze všeho couvnout.

Obzvlášť když dnes ráno přinesla divnou bílou krabici. Zrovna jsem si v koupelně stříhal nehty, které pořád tak šíleně dorůstaly.

„Zadrž! Už zbývá jen pár dnů, musíme o ně začít pečovat?“

„Cože?“ vyhrkl jsem, až mi nůžtičky spadly do záchodu. Spláchla je. Tak tohle je moje smrt!

Se zářivým úsměvem otevřela kufřík. Vyndala z něj hromadu děsivých barev v lahvičkách a chňapla mě za ruku.

„Uvidíš, je to moc příjemný. Já manikúru miluju. A pak ti zkusíme líčidla.“

Tati!

Zítra už jsme měli nastoupit a tak jsem si s Rose zkoušel celou proceduru nanečisto. Nejdřív obléknout. Moje nehty už dorostly dosud nezažité velikosti. Ty džíny byly úzké. Já prostě nemám holčičí boky. Proč dělají tak malé dírky na knoflík?

Rose se nakonec se smíchem smilovala a knoflíček dopnula.

„Jak budu chodit na záchod?“ zeptal jsem se hlasitěji, než jsem myslel. Ale sestra odpověděla zcela vážně.

„Tak nos sukně, než se to naučíš.“

„To nikdy!“ Holení nohou už znova nepřežiju.

Došel jsem do koupelny a namaloval jsem se, jak mě naučila. Prý to musím umět sám, kdybych chodil s holkami společně na záchod. To ale určitě nepůjdu. Prozradil bych se. Na jedněch toaletách s dívkami? Pořád ještě jsem kluk!

Ale můj odraz v zrcadle mluvil jinak. Už mi i dorostly vlasy. Bože, to je příšerné. Smířím se s tímhle někdy? Navíc to musíme tutlat i doma. Táta by nám to nedovolil. Ještě, že je v　práci tak dlouho.

Fajn, tak já už holka jsem. Trápila mě celý týden. Chtěl jsem jí sice nejprve udělat radost, ale ta touha jí to oplatit je i na mě moc silná. Zas až takový dobrák nejsem.

RC

Když si zapínal ty kalhoty, vážně vypadal zničeně. Nečekala jsem, že to tak dlouho vydrží, že necukne. Ale vážně všechno vydržel a mě už teď dělí jediný den od mého miláčka. Mám dokonale báječného bratra. Musím mu to říct.

Vtrhla jsem za ním do koupelny. Už oblečená, zastřižené vlasy i nehty. Snažila jsem se i vejít jako kluk. Bylo to zvláštně legrační.

Chtěla jsem ho obejmout, ale on mě zarazil.

„To kluci nedělají,“ upozornil mě

„No jo vlastně,“ uznala jsem a otočila se k zrcadlu trochu si zvýraznit líčka a oči.

„Ani tohle ne.“

„Ale já mám divné obočí, když si ho neupravím,“ bránila jsem se.

„Sestřičko, máš dokonalé obočí. Stejně jako všechno. A kluci si rozhodně nic nezvýrazňují. A tohle máš moc ulízlé.“

Zaštrachal mi ve vlasech, až vypadaly jako ptačí hnízdo. Můj výraz při pohledu na sebe musel být asi hodně zdrcující, protože se rozesmál mým zvonivým smíchem. No bezva a já myslela, že to bude fajn.

Otočila jsem se a šla si pro tašku, když mě ještě chytil zezadu za triko.

„Tys to znova žehlila?“

„Jazzi, ne!“ vykřikla jsem, ale mezitím už mi na něm udělal doslova harmoniku. Výborně, vypadám jako ptačí hnízdo rozžvýkané krávou s divným obočím. Takhle se mám ukázat před modelem, jakým je Edward Mason?

Cestou jsem se stejně trochu upravila.

A bylo to tady. Stála jsem před chlapeckou střední školou ve Forks. Ještě pár kroků, otevřít dveře a jsem tam. U něj. U Edwarda. Chodí do stejné třídy a možná ho potkám už ve skřínkách.

JC

Trochu jsem si povytáhl ty zpropadené bokové kalhoty. Ještě že Rose vzdala boty na podpatku po tom, co jsem jí tři miláčky zdemoloval.

Hluboký nádech odvahy, Jaspere. To zvládneš. Nejsi přece žádná dámička. I když teď vlastně…

Vešel jsem do budovy a zavrávoral i v botaskách. Tolik holek!

Předchozí< >další

Autor: Deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C2: den 1. - Zápis: