Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Call with me - 3. kapitola

13.03.2011 (13:30) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2316×

Rodokmen!

Ze spánku mě probudilo nepříjemné bzučení budíku vedle mé hlavy, protože jsem ho v pátek zapomněla vypnout – dnes je neděle. Třískla jsem do něj a zvonění ustalo. Nemusela jsem otevírat oči, abych věděla, kolik je hodin – bylo přesně sedm.

O hodinu později jsem se donutila vykopat se z postele. Neměla jsem nejmenší tušení o tom, co budu dnes dělat. Ben někam odjel s Clearwaterovými a do učení se mi opravdu nechtělo. Navíc bych to stejně dělala zbytečně, když nás všechny v klidu nechávají proplouvat a nemyslím si, že to někdy dotáhnu na vysokou. Ano, měla jsem něco v hlavě, ale La Push se mi opouštět nechtělo a nepředpokládala jsem, že by se tu najednou objevila univerzita.

Z koupelny jsem slyšela hlasy Sama, Emily a Jensena. Podle toho, co jsem slyšela, jsem poznala, že řeší něco důležitého. Neměla jsem náladu na to, abych se k nim vmísila, tak jsem vzala foťák, napsala na papír vzkaz a vylezla oknem ven. Dělám to takhle celkem často a nikdo ještě nic nenamítal. Možná je to tím, že jsem se po tolika letech jen s matkou stala samotářem.

Není moc objektů, které bych za svůj pobyt tady neudělala, ale dělám si alba, kde mám v podstatě stejné fotky jen z jiné doby. Občas, když mám blbou náladu, vezmu alba a porovnávám. Je zvláštní vidět, jak se místa, které znáte už dlouho a vidíte je každý den, mění. A to jsem poslední dobou žila v podstatě jen za objektivem.

Nakonec jsem stejně zůstala sedět na svém kameni a prohlížela si fotky. Měla jsem jich tam mraky.

„Čau,“ pozdravil mě Aiden. Leknutím jsem uskočila. Zasmál se.

„Čau,“ odpověděla jsem mu a snažila se uklidnit.

„Jak je možný, že tu vždycky někoho vidím sedět?“ zeptal se. „Sedíš tu buď ty, Dean, anebo jsem tu viděl sedět i Bena a Embryho.“

„Embryho?“ ptala jsem se překvapeně.

„Jasně, sedává tu docela často. Nevím, co na tom místě všichni máte,“ zakroutil hlavou.

„Zkusil sis tu někdy jenom tak posedět?“ Zavrtěl hlavou. „Tak to zkus,“ řekla jsem mu. „Ale teď asi už budu muset jít, doma na mě čeká spořádaná rodinka,“ ušklíbla jsem se a zvedla se k odchodu. Aiden na mě mávnul a nechal mě jít. Ne, že by se mi zrovna dvakrát chtělo domů, ale podle jejich ranní konverzace bych řekla, že mi budou chtít něco oznámit.

„Kes?!“ volal na mě Sam hned, co jsem vešla do dveří.

„No?“ zeptala jsem se a vešla do kuchyně.

„S Emily jsme se rozhodli, že pojedeme na líbánky,“ oznámil mi a pevně svíral Emilyinu ruku.

„S tím počítám,“ odpověděla jsem mu a sundala si bundu.

„Zítra,“ dodal. Vyvalila jsem oči.

„Cože?“

„No ano,“ přitakala Emily. „Samozřejmě, že s sebou bereme Jensena. Ale nenecháme tě tu bydlet samotnou,“ upozornila mě.

„Dobře, dobře. Ale kde teda mám bydlet?“ U Callů ne, u Callů ne!

„Pravděpodobně u Clearwaterových,“ odpověděl mi Sam. Tiše jsem si oddechla.

„Hmm… fajn.“

***

Najednou se přede mnou začaly rozprostírat dva týdny absolutní svobody bez Sama a bez školy, protože tam praskly vodovodní trubky. Sice mě mají na starosti Clearwaterovi, ale oni o mě tak přehnaně nepečují a vědí, že se dokážu sama o sebe postarat. Akorát mě nenechají bydlet doma, protože by je Sam zabil, kdyby na to přišel.

A díky mé svobodě jsem hned první večer bez bráchy skončila venku s kluky s lahví piva v ruce.

„Kes, jestli se zase opiješ, nesváděj to na mě,“ upozornil mě Dean.

„Teoreticky to můžu svést jenom na tebe, protože ty jsi tu jediný plnoletý,“ opáčila jsem mu.

„Stejně, neměl by tě Seth trochu víc hlídat?“ zeptal se mě Aiden.

„Myslím, že jsou rádi, že je konečně z domu,“ odpověděl mu Ben a já do něj dloubla loktem.

Takhle naše konverzace pokračovala od ničeho k ničemu až do noci. Ve dvě v noci jsme usoudili, že už je čas jít spát. Clearwaterovi bydlí jen o pár domů dál než Dean s Aidenem, takže jsem měla jisté, že nepůjdu sama.

V půlce cesty přišel k nám Embry. Když jsem ho viděla stát na cestě, zastavilo se mi srdce. Nechtěla jsem ho vidět, ne! Řekl, že si musí promluvit s Deanem a odešli spolu o kousek dál. S Aidenem jsme pokračovali v cestě, že nás pak doběhne.

„Idiote!“ vykřikl Dean, a když jsem se otočila jejich směrem, ve tmě jsem rozpoznala obrys Deana, jak se drží za nos. Aiden mi položil ruku na rameno.

„Počkej,“ zašeptal. Zůstala jsem stát. „Když je naštvaný, kliď se mu z cesty,“ poradil mi. Přikývla jsem. Po tom, co se dostatečně vynadával, vrátil se k nám a lemem trička si utíral krev, která mu tekla z nosu. Chtěla jsem se zeptat, jestli je v pohodě, ale Aiden mi pevněji stiskl rameno.

„Jdeme?“ zeptal se klidně Dean. Klidně jsme se rozešli, ale mlčeli.

„Chápu, že se s Embrym poslední dobou hádáte, ale přestaň ho provokovat,“ začal mluvit Aiden.

„Neměl mi dávat pěstí,“ protestoval Dean.

„Hele, jsem na tvojí straně, ale…“ Pokrčil rameny. Pak už oba byli zticha. Když jsme došli k jejich domu, chtěla jsem se s nimi rozloučit, ale Dean se nabídl, že mě doprovodí až domů.

„Já to klidně dojdu,“ protestovala jsem.

„A po cestě tě někdo přepadne. Ani nápad,“ odpověděl mi.

„Tragédie,“ protočila jsem oči.

Po pár krocích, co jsme šli mlčky, jsem to nevydržela a zeptala se: „Jsi v pohodě?“

„Není to první pěstí, který jsem dostal. Navíc, Embry nemá takovou páru, jak to vypadá,“ usmál se.

„Za co to bylo?“ vyptávala jsem.

„Ani pořádně nevím, Embrymu poslední dobou furt něco vadí,“ zavrtěl hlavou na znamení toho, že o tom nechce mluvit. „Tak jsme tu,“ oznámil, když jsme došli před dům Clearwaterových.

„Říkala jsem, že to dojdu sama, ale děkuju za doprovod,“ poděkovala jsem mu a vyrazila po schodech.

„A co třeba pusu na dobrou noc?“ zeptal se.

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Call with me - 3. kapitola: