Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Call with me - 9. kapitola

09.07.2011 (07:45) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2412×

„Same?“ vykřikla jsem překvapeně. „Same Uley! Jak jsi mi to mohl tajit?“ ječela jsem na něj naštvaně. Koutek mysli mi stále říkal, že bych měla vzít nohy na ramena a utéct někam hodně, hodně daleko, ale měla jsem v sobě tolik vzteku, že by mě to mohlo roztrhat.

„Neměla ses to dozvědět! Ne takhle!“ ječel na mě stejně hlasitě.

„To jsi to přede mnou chtěl tajit?“ ječela jsem na něj. „Vy všichni?“ dodala jsem bolestně.

„Kes, prosím tě, sedni si. Všechno to můžeme probrat v klidu,“ snažil se Seth.

„Nesednu si a neuklidním se!“ vyštěkla jsem na něj. „Je trochu pozdě na to, aby se to probralo v klidu!“ Otočila jsem se a vyběhla z domu. Rozběhla jsem se neznámo kam. Za sebou jsem slyšela hlasy, jak volají mé jméno, ale nezastavila jsem se.

Doběhla jsem na útesy. Slunce se dralo na oblohu a svou září zastiňovalo svit hvězd. Vzduch byl studený a vlhký, což mi napovídalo, že bude pršet. Naštvaně jsem odkopla několik kamenů, ale nijak mi to nepomohlo od mé zlosti. Měla bych se spíš zabývat tím, že jsem se celou dobu přátelila s lidmi, kteří vlastně nejsou lidi. Lehla jsem si na kámen a pevně se objala pažemi. Byla mi neskutečná zima, ale nechtěla jsem odejít. Není to sice nejtajnější místo, ale alespoň to tu mám ráda. Co by na to kdo řekl, kdybych se teď prostě sbalila a odjela? Nikdy by mě třeba ani nehledal. Proč taky? Neměli důvod takhle mi lhát...

„Hej, tady je!“ vykřikl někdo několik metrů od místa, kde jsem ležela. Nebyla mi už zima - zahřálo mě sluníčko, které už bylo vysoko na obloze. Musela jsem usnout. Kousek od mých nohou stál Ben. Měl na sobě jen kraťasy a soucitně se na mě díval. Sedla jsem si tak, abych mu neviděla do tváře.

„Nechci nic slyšet,“ vyštěkla jsem.

„Hm,“ zamumlal. Přiběhl Sam. Viděla jsem na něm, že běžel dlouho, ale nebyl ani trochu udýchaný.

„Kesari, chtěl jsem ti to říct, ale bylo to proti pravidlům,“ vyhrkl rychle. „Nesmí se o tom dozvědět žádný člověk, teda kromě otisků. Teď už to ale víš, tak ti to mohu vysvětlit.“

„Třeba už to ani nechci slyšet!“ zařvala jsem na něj. „Víš, co je největší problém? Celý život mi všichni lžete! Máma mi tajila, že mám bratra. Ty jsi mi tajil, že vlastně ani nejsi člověk. Ben měl být nemocný, ale místo toho je taky vlkem. Tak si neříkej, že jsi mi to chtěl říct! Jak ti mám po tom všem, sakra, ještě věřit?“ řvala jsem na něj. Z očí mi tekly slzy, ale nezajímala jsem se o to. Sam mlčel. „Vidíš? A už teď mi na to prostě nemáš co říct! Takhle to bylo prostě vždycky a vždycky bude!“ Odcházela jsem z pláže a neohlížela se. Slzy mi nezastavitelně stékaly po tvářích, ale nestírala jsem je. Šla jsem rovnou domů.

Naštěstí tam nebyla Emily. Sebrala jsem ze dna skříně tašku a narychlo tam naházela své věci. Dlouze jsem se zadívala na alba, která byla pečlivě srovnaná v poličce knihovny. Natáhla jsem se jen pro jedno. Je to album s těmi nejlepšími fotkami - fotkami, kde jsou všichni, které mám ráda. Na vrch tašky jsem hodila telefon. Už jsem za sebou zavírala dveře, když mě něco napadlo. Rychle jsem zasedla za psací stůl a vzala do ruky stoh papírů a tužku.

Na první papír jsem napsala:

Vím, že tohle už jednou udělali rodiče a teď to dělám i já. Netvrdím, že se nikdy nevrátím, ale neplánuji to. Telefon budu mít pořád u sebe a zapnutý, ale nezaručím ti, že odpovím. Vyřiď Emily, že za všechno děkuju a mám ji ráda. Tobě taky děkuju a mám tě ráda, ale ranilo mě to, že jsi mi lhal.

Kesari

P.S.: O auto se neboj, napíšu ti, kde ho najdeš.

Papír jsem přehnula napůl a prázdnou stranu napsala Sam. Už jsem se chtěla zvednout, ale nakonec jsem sáhla ještě po jednom papíru.

Je mi líto, že se to mezi námi nezměnilo už dávno. Zklamalo mě, že jsi mi lhal, ale ne tolik jako u Sama. Nevím, jestli se ještě někdy uvidíme, proto chci, abys věděl, že pro mě opravdu hodně znamenáš, a nikdy na tebe nezapomenu. Opatruj se.

Kes

Na prázdnou stranu papíru jsem napsala Dean. Dopisy jsem hodila na jídelní stůl, sebrala klíčky od auta a zabouchla za sebou dveře. Vyjela jsem směrem na letiště.

V letištní hale jsem nebyla od té doby, co jsem přijela do La Push. Teď jsem se s ním loučila. Sledovala jsem odlety letadel a bylo mi jedno, kam to bude. Hlavně, abych odletěla co nejdřív. Když už jsem začínala být zoufalá, že mi nic nepoletí, na tabuli se najednou rozsvítilo poslední volné místo do Dallasu.

Zaplatila jsem za letenku a těsně, než jsem musela vypnout telefon, jsem napsala Samovi, kde najde svoje auto. Pak už jsem se jen rozhlížela po známé krajině, která mizela pode mnou. Vrátím se sem ještě někdy?

Tak zaprvé se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo. Zadruhé se omlouvám, že to je tak krátké, a zatřetí se omlouvám, jestli nebudu pokračovat. Tohle by klidně mohl být konec, nemyslíte? Každý by si mohl domyslet, jak to skončí, jak by to pokračovalo. Ale skončím opravdu?

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Call with me - 9. kapitola: