Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Call with me - Prolog

28.02.2011 (17:00) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3405×

Doporučení - Než začnete číst, podívejte se na rodokmen. :)

„Můžete se políbit,“ dokončil obřad farář a Sam s Emily se políbili. Všichni okolo vstali a začali zuřivě tleskat. Také bych se k nim přidala, ale nemohla jsem, protože se na mém klíně vrtěl malý Jensen, který pohledem zkoumal, co se to kolem něj děje. S Benem, který seděl vedlě mě, jsme si vyměnili krátký úsměv a šli pogratulovat novopečeným novomanželům.

„Gratuluju,“ popřála jsem jim.

„Díky, ségra,“ oplatil mi úsměv Sam. Sice ho neznám dlouho a je to jenom můj poloviční bratr, ale stejně ho mám ráda. A o Emily platí to samé. Přistěhovala jsem se do La Push teprve před šesti lety, když máma usoudila, že jsem dost velká na to, abych s ní nemusela cestovat, a mohla zůstat se Samem. Uznávám, že jsem jí za to náležitě vděčná, protože mě to cestování začalo opravdu nudit, a naše vztahy také poslední dobou nebyly nejrůžovější. Sice jsem procestovala kus světa, ale nikde jsme nezůstaly déle než měsíc. Ale na druhou stranu, kdyby necestovala, nebyla bych tu já. Já, šestnáctiletá Tia Kesari Ulleyová, míšenka Indiánky a Japonce. Nemám tušení, proč se jmenuji zrovna Tia, ale mé druhé jméno, Kesari, mám, abych prý nezapomněla na svou indiánskou podstatu. A rozhodně je lepší, když mě všichni oslovují Kes, než aby mi říkali Tio.

Převzala jsem si od Emily Jensena, aby mohla přijímat gratulace od ostatních a odklidila se o kousek dál, abych nepřekážela ostatním.

„To je vaše, slečno?“ zeptal se mě někdo za mými zády. Otočila jsem se tím směrem, a viděla jsem staršího syna Jareda a Kim, Deana. Jeho světle hnědé vlasy byly nagelované a pohled jeho čokoládových očí byl stočen k Jensenovi. Když opomenu jeho vysokou a svalnatou postavu, není vůbec podobný Jaredovi.

„Jistě. A můj druhý syn se právě oženil,“ odpověděla jsem mu s úšklebkem. „Divím se, že ti Paul půjčil Jasmin,“ dodala jsem se a usmála se na malou tmavovlasou holčičku, která pevně svírala Deanovu ruku. „Víš, že takhle moc holek nesbalíš?“ podotkla jsem. Zamračil se, ale hned to skryl.

„Samozřejmě, že mi ji dal na hlídání. Jsem ta nejlepší chůva široko daleko,“ vítězně se usmál. „A Jensen také vypadá jako tvůj. Jako svobodná matka u nikoho nezaboduješ,“ oplatil mi moji poznámku.

„Ještě, že mám tebe,“ mrkla jsem na něj a postoupila a několik kroků k němu. Zmateně se na mě díval. Natáhla jsem se k jeho uchu a zašeptala mu: „Dám ti Jensena na hlídání a půjdu si někoho najít.“ Pak jsem se hned zase odtáhla. Chvíli zmateně těkal očima mezi mnou a Jensenem.

„To od tebe nebylo hezký,“ podotkl.

„Sám jsi říkal, že jsi nejlepší chůva široko daleko,“ odpověděla jsem mu klidně a pokrčila rameny.

„Dneska to Emily sluší,“ začal měnit téma. Otočila jsem se na Emily. Měla na sobě bílé korzetové šaty, které byly místy vyšívány korálky – přesně takové šaty, o kterých by člověk řekl, že by žádné třicetileté ženě nemohly slušet. Ale Emily v nich vypadala nádherně. Vlasy měla spletené do drdolu, který měla posazený vysoko na temeni hlavy, a dva pramínky vlasů se jí volně vlnily podél zjizvené tváře.

„Jo, vypadá dokonale,“ odvětila jsem mu a stočila pohled zpátky k němu.  Sjel mě očima od hlavy až k patě a zase zpátky.

„Ale tobě to taky sluší,“ pokračoval se skoro neviditelným úsměvem na plných rtech, „možná víc, než je potřeba,“ dodal tiše.

„Taky vypadáš docela k světu,“ odpověděla jsem mu pohotově a na tváři měla zamyšlený výraz, aby to vypadalo, že nad tím přemýšlím – což pochopitelně stejně nemělo efekt, protože i kdyby na sobě měl jen tepláky a tričko špinavé od hořčice, vypadal by dobře. To jsem mu ale dát najevo nemusela.

„K světu? Pche! Víš, jak dlouho mi trvalo, než jsem se dal do hromady?“ začal se rozčilovat, ale hned po prvním slově jsem věděla, že to nemyslí ani trochu vážně. Než jsem stihla odpovědět, zatahala mě za šaty Jasmin, která celou tu dobu stála u nás a poslouchala náš rozhovor. Úplně jsem na ni zapomněla. Podřepla jsem si k ní, Jensena stále na ruce, a zeptala se jí: „Ano?“

Se škodolibým úsměvem se nahnula k mému uchu. „Teto Kes, můžu kopnout stejdu Deana?“ zeptala se.

„Máš moji největší podporu,“ odpověděla jsem jí a mrkla na ni. Pak jsem se vzpřímila. Jas se vymanila z Deanova sevření a vší silou ho kopla do holeně.

„Au!“ vykřikl Dean spíš leknutím, než únavou. „K čemu ji to navádíš?“ vyjel na mě. „Bude z ní malý Paul!“ stěžoval si.

„Alespoň s ní bude sranda. Viď?“ vložil se do konverzace Ben a jemně rozcuchal Jasmin vlasy. Ta ho plácla přes ruku – ano, bude z ní malý Paul.  „Emily se Samem říkali, že můžeme klidně jet,“ pokračoval dál. Pokrčila jsem rameny na znamení toho, že je mi to jedno. Bez rozloučení jsem šla ke dveřím, které mi Ben gentlemansky podržel otevřené. Nasedli jsme k němu do auta a malý forkský kostelíček začal mizet v dálce. Už od začátku jsme všichni byli domluvení, že hned po obřadu se vrátíme do La Push a až večer se sejdeme na oslavu.

S Benem jsme nejlepší kamarádi už od té doby, co jsem se sem přestěhovala. Všichni byli dost vyjevení z toho, že má Sam sestru, a když zjistili, že jsem míšenka, už vůbec se mnou nechtěli mít nic společného – kromě Bena. Sám Ben měl problémy se svým bratrem, Embrym, kvůli mně, ale nikdy se na mě nevykašlal. Tedy, když jsme se poprvé potkali na pláži, nebylo to zrovna milé setkání, ale to už je dávno za námi - teď už na to vzpomínáme jen s úsmevěm.

Ben zastavil před mým domem. Vystoupila jsem a se slovy, že děkuju a že se uvidíme večer, jsem zašla do zatím prázdného domu. Vysvlékla jsem Jensena z nesmyslného černého obleku a převlékla ho do něčeho pohodlnějšího. Pak jsem šla k sobě, abych ze sebe udělal normálního civilistu.

Své světle růžové volánkové šaty jsem s úsměvem pověsila do skříně a doufala, že je takových pět let nebudu muset vytáhnout, a to samé platilo o botách na podpatku. Natáhla jsem na sebe úzké světlé džíny, volnější tričko a conversky. Vlasy jsem si rozpustila z drdolu, takže se mi začaly vlnit po zádech.

***

V pět hodin jsem byla vyhozena z domu s tím, že mám jít pomoct klukům na pláž, a že bych také mohla dopřát těm dvěma trochu soukromí. Neměla jsem jim to za zlé, ale mohli by se smířit s tím, že s nimi bydlím, když už mě nenechají bydlet samotnou.

Na pláži vrcholily přípravy. Už z dálky jsem poznala delší černé vlasy Bena, vysokou a statnou postavu Deana a motorku Aidena. Začínám mít podezření, že s ní snad i spí. Ještě jsem ho snad nikdy neviděla někde bez ní. Uznávám, že vypadá přesně jako Jarryd McNeil, ale jezdit tak rozhodně neumí – nejednou jsem mu zastavovala krvácení a obvazovala podvrknuté končetiny.

Když jsem došla až k pláži, poznala jsem i Cola, bratra Nessie – tedy, abych pravdu řekla, mnohem víc se podobal Jacobovi Blackovi, jejímu manželovi, ale šťourat jsem se v tom nechtěla. Vzadu u hromady židlí jsem poznala Embryho, bratra Bena, které by si kdokoliv mohl splést, protože až na pár detailů vypadali skoro stejně, Setha Clearwatera a jeho dceru Mayu. Další lidi přicházeli. Všichni byli už v normálním oblečení a vypadali mnohem spokojeněji než ve společenském oblečení.

„Ahoj,“ pozdravil mě překvapeně Aiden. „Nějak brzo, ne?“

„Vyrazili mě z baráku,“ stěžovala jsem si.

„Se jim divíš?“ vložil se do toho Seth, který okolo nesl židle. Naštvaně jsem si ho změřila pohledem, ale pak jsem usoudila, že má pravdu. Neodpověděla jsem mu.

„Jasně, musíš jim přeci dopřát trochu soukromí,“ souhlasil s ním Aiden.

„Chcete s něčím pomoct?“ zeptala jsem se namísto toho, abych jim odpověděla. Aiden se Sethem si vyměnili dlouhý a vážný pohled.

„Můžeš zapojit aparaturu,“ odpověděl mi Aiden.

„Heh… když to chcete riskovat,“ zasmála jsem se a došla ke změti kabelů. Na holku jsem nebyla zase tak netechnický typ. Umím spravit počítač a dokonce vyměním i pneumatiku u auta, ale ještě nikdy jsem raději nezkoušela zapojovat zvukovou aparaturu. Když jsem rozmotávala kabely, někdo se vedle mě objevil. Nadskočila jsem leknutím a tiše jsem vykřikla. Dean se vedle mě začal pobaveně smát.

„V těch šatech ti to slušelo, ale takhle je to lepší,“ řekl mi klidně bez omluvy za to, jak mě vyděsil. Sjela jsem ho pohledem.

„Tohle se o tobě říct nedá,“ zalhala jsem mu. On prostě vypadá dobře v jakémkoliv oblečení.  Měl na sobě tmavé džíny s roztřepenými okraji nohavic a tričko s krátkým rukávem, pod kterým bylo vidět jeho dokonale vypracované tělo. Raději jsem se od něj odvrátila.

„Někdy jsi vážně milá,“ odpověděl mi.

„Jak moc ironicky to myslíš?“ zeptala jsem se ho zcela vážně, ale nepodívala jsem se na něj.

„Vůbec,“ odpověděl klidně.

Kabely jsem hodila zpátky do krabice. „Můžeš mi říct, co to na mě zase zkoušíš?“ zeptala jsem se ho na rovinu. Zvedl ruce, jakoby se vzdával.

„Nic, vůbec nic,“ odpověděl. Přes tvář mu přeběhl výraz, který jsem nedokázala rozluštit. Pak se tajemně usmál a stoupl si vedle mě, popadl jeden chomáč kabelů a začal jej rozmotávat. Stál tak blízko, že jsem citila, jak z něho sálá teplo a cítila jsem se o proti němu hrozně malá. Snažila jsem se nevnímat jeho blízkost a věnovat se pouze práci. Nešlo to.

„Už to máš?“ zeptala jsem se netrpělivě, když jsem rozmotala poslední kabel. Chtěla jsem se od něj dostat co nejdál. Děsilo mě, že se v jeho společnosti cítim dobře, že u něj chci stát, stát u něj tak blízko, jak jen by to šlo. Přikývl.

„Tak to můžeš zapojit,“ řekla jsem mu a než stačil něco namítnout, zmizela jsem mu z dohledu.

Sice jsem měla původně v plánu, že to zveřejním, až dopíšu Otiskl jsem se, Bello!, ale prostě jsem to nevydržela. Doufám, že se vám to líbilo a že se nebudete zlobit, když v tom budu pokračovat. :)

Předchozí < Kacennnka > Další

Kacennnka

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Call with me - Prolog: