Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cambiare la vita 3. kapitola

09.03.2010 (21:15) • toffee123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1146×

3. kapitola – Škola

Ráno jsem se probudila příjemně odpočatá, ale jakmile jsem si uvědomila co je dnes za den, moje nálada poklesla. Dnes je totiž náš první školní den v nové škole. Víkend utekl strašně rychle, ale já byla nervózní, protože se mi Alice od pátku neozvala. To není normální. Většinou mi předem hlásí, když někam jedou. Pořád jsem byla napnutá co myslela tím překvapením. Ona ví, jak nesnáším překvapení a takhle mě mučí. To jí vytmavím až jí uvidím. No teď bych se měla soustředit na školu.

Šla jsem si dát rychlou osvěžující sprchu. Když jsem se oblíkla, tak jsem se rozhodla, že udělám snídani. Dala jsem se do práce a za půl hodiny byla na stole hromada palačinek s čím si člověk jen vzpomene. V tom do kuchyně vtrhl Emmett a po chvíli Jasper.

,,Dobré ráno sestřičko, tak jakpak se těšíš do nový školy? Jsem zvědavej kolik kluků od tebe budeme muset dneska s Jasperem odhánět!“ smál se Emmett.

No jo to je celý on. Ten kdyby neřekl nějaký vtípek, tak si snad myslím, že je nemocný. Nikdy jsem nebyla krásná. Byla jsem prostě obyčejná, proto jsem to brala jen jako vtípky. Když jsme dojedli přišel taťka.

,,Děti mám pro vás dárek na přivítanou. Tak doufám, že se vám budou líbit,“

Hned na to každému hodil jedny klíčky. Okamžitě jsme vyběhli ven. Na Emmetta tam čekal pěkný bílý terréní jeep. Emmett začal skákat snad dva metry vysoko. Na Jaspera tam čekalo tmavé BMW, které nebylo nijak luxusní, ale mělo svoje kouzlo a Jasper byl nadšený. Na mě čekal malý, ale krásný Volkswagen, který měl červenou barvu. Ta auta nebyla nová, ale přesto úžasná. Táta přesně odhadl co se nám líbí.

Se sborovým ,,DÍKY TATI“ jsme se mu vrhli okolo krku. Byli jsme rádi, že nebudeme muset jezdit do školy autobusem. Ještě jsme dostali přednášku o dodržování dopravních předpisů a mohli jsme vyrazit do školy. Policajt se v něm nezapře.

Do školy jsme dorazili brzy, protože jsme museli ještě do kanceláře. Našli jsme kancelář a Jasper se ujal role mluvčího. Vždy na něm byla tahle role, protože Emmett neuměl mluvit vážně a já byla zase nervózní.

,,Dobrý den, jmenuji se Jasper Swan a toto jsou moji sourozenci Emmett a Isabella. Jsme tu dnes první den,“ sekretářka si nás prohlídla a ihned, jak jí došlo co jí Jasper říkal, začala něco lovit v hromadě papírů na stole.

,,Ano tady to mám, vy jste děti policejního ředitele Swana, že? No jo, Charlie je moc hodný chlapík. No tak tady máte rozvrh a plánek školy. Slečna Swanová druhý ročník a vy chlapci do třetího,“ přikývli jsme a vyšli ven.

Popřáli si hodně štěstí v první školní den a vyrazili do tříd. První hodinu jsem měla matematiku. No to to hezky začíná. Matiku bytostně nesnáším. Nechápu k čemu nám tohle všechno bude. S povzdechem jsem se vydala do lavice, kde bylo jediné volné místo. Seděla tam drobná holka s černými vlasy. Vypadala tak nějak zamlkle, což se mi zamlouvalo. Jakmile jsem dosedla přiřítila se ke mně další holka. Byla blond a docela hezká.

,,Ahoj, já jsem Jessica. Ty jsi Isabella? Prý máš i dva bratry. Na obědě si můžete sednout k nám. Tohle je Angela,“ ukázala na dívku vedle mě. Ta se na mě jen plaše usmála.

,,Těší mě, ano jmenuji se Isabella, ale raděj mi říkej jen Bella. A opravdu mám dva bratry. Co se týče oběda ještě si to promyslím a dám ti vědět,“ odpověděla jsem co nejstručněji.

Snad dá alespoň chvíli pokoj. Po tomhle odešla zpět na své místo a vešel učitel. Naštěstí hodina utekla rychle. Občas si nějaký učitel usmyslel, že se musím představit celé třídě, ale to bylo jen dvakrát.

Přišel čas oběda a já se sešla s bratry před jídelnou. Poté jsme společně vešli dovnitř. Samozřejmě celá jídelna se dívala jen na nás, jako na novou atrakci. Jak já to nesnáším. Bratři nejspíš vycítili mou nervozitu, protože mě každý objal z jedné strany kolem ramen a vyrazili jsme do té jámy lvové. Koupili jsme si jídlo a v tom jsem jí zahlídla. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Moje nejlepší a jediná kamarádka stála asi 5m přede mnou a usmívala se na mě jako sluníčko.

,,Alice!“ vykřikla jsem na celou jídelnu a nevšímala si překvapených pohledů.

Odložila jsem tác na pult a rozeběhla se za ní. Divila jsem se, že jsem neupadla. V tom okamžiku jsem držela Alice kolem krku a ona mě také objímala. Tekly mi slzy štěstí. Nemohla jsem tomu uvěřit. Konečně je tady se mnou. Můj malý elfík, jak jsem jí potají říkala. Alice byla hodně malé postavy a velice droboučká. Měla tmavě hnědé kratší vlasy, které jí trčely do všech stran. Vypadala jako porcelánová panenka. Ale počkat! Co tu dělá?

,,Alice, co tu děláš? Vždyť máš být na Aljašce. Jaktože jsi se mi celý víkend neozvala? Víš jaký jsem měla o tebe strach? Tohle už mi neděj!“ div jsem nekřičela, vlastně jsem křičela.

Alice trošku odstoupila a zasmála se tím svým nádherným zvonivým smíchem.

,,Překvapení! Vzpomínáš? Musela jsem tě trošku napnout. Přestěhovali jsme se sem asi před měsícem. Carlisle dostal nabídku dělat tu primáře na ambulanci a víš jak Esme miluje malá města. No a tak bylo rozhodnuto a když jsi mi potom napsala, že se stěhujete k otci, tak jsem si řekla, že tě překvapím.“

Alice mě znova objala, když v tom si někdo vedle nás odkašlal. Teprve teď jsem si uvědomila kde stojíme. Rozhlédla jsem se po jídelně a všichni na nás věřícně koukali. To jsem nechápala.

,,Bello, tohle je Rosalie. Moje sestra. Rosalie, tohle je Bella. Má nejlepší kamarádka.“

Představila mi Alice svou nádhernou sestru. Rosalie byla dlouhovlasá blondýnka. Mohla by být klidně modelka. Už se nedivím, když mi Alice psala, že Rosalie musí kluky od sebe odhánět na každém kroku. Usmála jsem se na ní a podala jí ruku. Ta jí přijala a úsměv mi oplatila. V tom pozvedla jedno obočí a ukázala směrem za mě. Za mnou stáli mí dva bratři a nevěřícně zírali na Rose a Alice. Tak jsem se dala do představování.

,,Rose, Alice, tohle jsou mí nevychovaní bratři Jasper a Emmett,“ řekla jsem schválně, protože tam stáli s otevřenýma pusama a ne je sklapnout. Když si uvědomili co jsem řekla rychle pusu zavřeli.

,,Jaspere, Emmette, tohle je má nejlepší kamarádka Alice a její sestra Rose.“

,,Bello pojďte si sednout k našemu stolu. Sedíme tam jen my dvě,“ řekla Rose.

Ale to už mě Alice táhla za sebou k jejich stolu. Celá jídelna ani nedutala a všichni jen zírali na to co se tu děje. Už jsem se chtěla otočit a zeptat se jich jestli nemají něco lepšího na práci. V tom mi zabránila Alice.

,,Nech je být. Víš my se tu s nikým nebavíme a tak jsou zaskočení, že se známe,“ hmm tak to je vážně ujetý.

Ale co, nebudu se tím zabývat. Teď mám vedle sebe Alice a to si musím užít. Oběd uběhl ani nevím jak, takže jsme se s Alice a Rose dohodli, že si někam zajdeme. Samozřejmě jsem musela slíbit, že vezmu i bratry, protože tohle by mi neodpustili do konce života.

,,Tak mám pocit, že se nám tu někdo zamiloval…“ nedokázala jsem si odpustit poznámku na adresu bratrů, kteří se stále dívali na odjíždějící auto s Alice a Rose. Kluci se vzpamatovali a usmály se na mě.

,,Takže sestřičko, myslíme si, že nám dlužíš nějaké vysvětlení. Jaktože jsi nám neřekla, že máš tak pěkný kamarádky? A jak dlouho je znáš? Mají nějaký kluky? Řekni nám všechno nebo slibuji, že od nás nebudeš mít pokoj do konce života,“ spustil na mě Emmett a já se musela usmát.

,,Takže, Alice už znám tři roky. Je to ta moje kamarádka přes internet o které jsem vám vyprávěla. Ale vy jste mě jako vždy neposlouchali. Alice je stejně stará jako já. Její otec se jmenuje Carlisle Cullen a je primář na ambulanci. Jeho žena se jmenuje Esme. Ona je architektka. Jelikož Esme nemohla mít děti, tak si je adoptovali. Jako první byl Edward, ale ten tu dnes nebyl. Další přišla Rose a jako poslední je Alice. Co se týče toho jestli mají přítele to si budete muset zjistit sami. Do toho já se plést nebudu. Takže je to všechno, nebo máte ještě něco na srdci?“ zeptala jsem se přesladce.

Bylo vidět, že by se chtěli ještě vyptávat, ale já jen mávla rukou a šla k autu. Budu si je muset trošku vychutnat. Tohle se nestává často, abych já měla navrch. Sotva jsem dorazila domu a už mi zvonil telefon.

,,Ano Alice? Co se děje?“

,,Ahoj Bell, tak nás s Rose napadlo, že by jsme si mohli vyrazit do Port Angeles. Nejdříve by jsme šli na nákupy, potom nějaká večeře a pak třeba kino. Co ty na to? Vzali by jsme i Emmetta a Jaspera,“ přednesla mi svůj návrh Alice.

Musím říct, že to nezní špatně. Až na ty nákupy, ale to samozřejmě před ní říct nemůžu.

,,No tak dobře to se mi docela líbí. Počkej akorát dorazili kluci,“ ti se okamžitě zastavili a čekali co bude.

,,Akorát volá Alice, že by nás s Rose vytáhli do Port Angeles. Jedete taky?“ mrkla jsem na ně.

,,No jasně! Tak za půl hodiny můžeme vyrazit,“ odpověděli nadšeně.

,,Tak jsi to slyšela Alice. Stačí za půl hodiny? Klidně můžeme později.“

,,Za půl hodiny je to naprosto ideální, Tak mi se pro vás stavíme. Tak zatím ahoj,“ než jsem stačila odpovědět, tak byl telefon hluchý. Ten můj malý elfík má pořád tolik energie. Občas jí to závidím. Musím se jít rychle vypravit, aby na mě Alice nepřiběhla.

Autor: toffee123 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cambiare la vita 3. kapitola: