Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cambiare la vita 7. kapitola

29.03.2010 (11:30) • toffee123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1383×

7. kapitola – Zábava

Uběhl měsíc od doby, kdy Mike nastoupil k nám do školy. Od té doby se o nic nepokusil a dokonce to vypadalo, že si našel nový objekt. Jessica ho obletovala  jako kdyby byl sám pánbůh. Mezitím jsem zjistila, že to zkoušela i na Edwarda. Ten jí však dal jasně najevo, že nemá zájem. Takhle mi to řekla Alice s Rose. Ani se jí vlastně nedivím.

S Edwardem se z nás stali dost dobří přátelé. Zjistili jsme, že rádi posloucháme stejnou hudbu a máme toho dost společného. Trávili jsme spolu dost času, protože Emmett s Rose a Jasper s Alice spolu začali veřejně chodit. Takže jsme byli u Cullenů, nebo u nás všichni dost často. Jelikož ti čtyři spolu chodili a nechtěli mě nechávat samotnou ujal se Edward role mého společníka. Začalo mě to trošku štvát, protože jsem se bála, aby se mnou nebyl jen ze slušnosti. Takže mi samozřejmě jednoho dne došla trpělivost.

,,Edwarde! Asi by jsi měl jít už domů!“ řekla jsem dost odměřeně.

,,Proč?“ ptal se nechápavě.

,,Už mě tahle hra nebaví. Vím, že jsi gentleman, ale co je moc, to je moc. Nechci, abys se mnou trávil svůj volný čas jen proto, že tvoje sestry chodí s mými bratry. Je mi jasné, že máš také nějaké svoje koníčky a kvůli mně je zanedbávat nemusíš. Já se nějak zabavím sama. Nechci tě pořád obtěžovat!“ dokončila jsem svůj monolog.

Čekala jsem, že se zvedne a odejde. Ale on tam pořád seděl a ve tváři měl spoustu emocí. Překvapení, smutek a nakonec zklamání. Najednou mi začalo být líto, co jsem řekla. Co když se mnou je opravdu rád?

,,Aha, chápu. Už tě to se mnou nebaví. Ale to jsi mohla říct hned a nevymlouvat se na moje koníčky a zábavu,“ řekl dotčeně a než jsem stihla odpovědět, tak byl pryč.

Ještě chvíli jsem se dívala na zavřený dveře, kterými odešel Edward. V očích mě začaly pálit slzy a tak jsem rychle zaběhla do pokoje. Tam jsem se svalila na postel a začala naplno brečet. Já jsem opravdu husa. Kluk mých snů, kterého miluji ještě déle než ho znám. A já ho vyženu jen proto, že si myslím, že se mnou nechce být. To jsem celá já. Když se ke mně dostane někdo moc blízko, prostě ho od sebe odeženu.

,,Bello, co se děje? Proč brečíš? Udělal ti Edward něco?“ ptala se mě vystrašená Alice.

,,Ne, nic mi neudělal. To já! Jsem hloupá husa!“

Začala jsem brečet ještě víc a objala Alice, která seděla vedle mě na posteli.

,,To bude dobrý Bell. Řekni mi co se stalo. Třeba to spolu nějak vyřešíme. Hlavně už neplač. Trhá mi to srdce, když tě takhle vidím,“ utěšovala mě Alice.

,,Víš Alice. Já byla na Edwarda zlá. Pořád jsem měla pocit, že je se mnou jen kvůli vám. Aby mi to nebylo líto. A tak jsem ho vyhnala. A teď mě to strašně mrzí. Já ho mám moc ráda. Asi možná víc než bych měla, ale nemůžu si pomoct. Prostě jsem se do Edwarda zamilovala a on mě nechce a já jsem z toho nešťastná. Možná proto jsem na něj byla tak zlá,“ vysvětlovala jsem zmateně Alice, jak se věci mají.

,,Konečně!“ vypískla šťastně Alice.

,,Konečně co?“ ptala jsem se celá zmatená její reakcí.

,,Bello já vím, že ho miluješ celou tu dobu. Stále jsem čekala, kdy si to konečně přiznáš. A věř, že Edward se na tebe nezlobí. Taky mu nejsi lhostejná. Nejspíš ho to mrzelo, ale to přejde uvidíš. Mám nápad. Večer si vyrazíme do nějakého klubu a trošku se pobavíme, co ty na to?“ Alice ani nečekala na odpověď a běžela to říct ostatním.

Za chvíli přiběhla zpátky i s Rose a začali mi přehrabovat skříň. Asi po deseti minutách zkonstatovali, že tu nic vhodného nemám. Nakonec mě vzali za ruku a už mě unášeli k nim domů. Prý tam zaručeně najdou něco pěkného. Kluci řekli, že to domluví s tátou a pak dorazí za námi ke Cullenům.

S rychlým ,,ahoj Esme“ jsme proběhli obývákem a už mě táhly k Alice do koupelny. Obě na chvíli někam odběhly a za chvíli byly zpět. Alice už držela v ruce šaty a Rose nesla věci potřebné na úpravu vlasů. Byly jako neřízený střely. V jednu chvíli jsem z nich měla opravdu strach. Vrhly se na mě a já neměla šanci se bránit.

,,Na, tohle si vezmi. Myslím, že ti to bude perfektně sedět. Neboj tentokrát jsem se krotila,“ řekla Alice, když viděla můj vyděšený pohled. A pak obě odešly s tím, že se zatím taky převléknou.

Začala jsem se oblíkat a musím uznat, že tentokrát to bylo vážně hezké. Měla jsem na sobě černé, upnuté džíny. K tomu tmavě modrý top na ramínka s flitry posazenými podél výstřihu. Je pravda, že ten výstřih na mě byl docela velký. Ale co, pro jednou udělám výjimku a hlavně radost Alice.

Alice se vrátila zpátky a nesla v ruce černé kozačky na vyšším podpatku. S povzdechem jsem si je obula. Jestli si zlomím nohu, bude mě mít na svědomí. To už přišla i Rose. Teprve teď jsem si je pořádně prohlídla. Alice měla na sobě podobné oblečení, jen tmavě modré džíny a fialový top a Rose světle modré džíny a červený top. Byly naprosto úchvatný.

,,Vypadáte úžasně. Dnes si vás budou muset kluci obzvlášť hlídat,“ vydechla jsem pochvalně.

,,Počkej až s tebou skončíme. Myslím, že budou mít co dělat, aby odháněli nápadníky od tebe. Možná by si měl Emmett vzít sebou tu pálku na baseball,“ zasmála se Rose.

A tak začaly na mě řádit. Nevím jak dlouho jim to trvalo, ale mě to přišlo jako věčnost. Pořád se dohadovaly co kam dát a jestli se to k tomu hodí. Ještě, že mám bratry a ne sestry. Tohle bych asi každý den nezvládala.

,,Hotovo!“ vykřikly jednohlasně.

Natočily mě směrem k zrcadlu a já zírala. Přede mnou stály tři bohyně. Nechápala jsem, jak to dokázaly. Vůbec jsem se nepoznávala. Vlasy jsem měla lehce natočené a pár pramínku sepnutých sponkami. Na očích jsem měla lehce natřené modré stíny a tužkou zvýrazněné oči. Nebylo to nic přehnaného a mě se to vážně líbilo. Musela jsem se usmát.

,,Děkuji, je to vážně nádhera.“

Objala jsem je obě najednou. Když jsme scházeli ze schodů, kluci už na nás čekali v obýváku. Dokonce i Edward. Všichni tři se otočili a zůstali zírat. Vypadali jako, když prvně spatřili světlo. Nemůžu se jim divit, protože Alice a Rose vypadaly úchvatně. Ale proč tak zírá Edward?

,,Ehm, Jaspere?“ prolomil ticho Emmett.

,,Hmm?“ zahučel Jasper stále očima hypnotizující Alice.

,,Myslíš, že by jsme se mohli ještě zastavit doma?“ zeptal se nevinně.

,,Proč?“ zeptal se Jasper, který se probudil z tranzu.

,,Tak mě napadlo, že by jsme si mohli pro jistotu půjčit tátovu služební pistoli. Protože na tohle nám asi svaly stačit nebudou,“ odpověděl Emm a podrbal se na hlavě.

S holkama jsme se tomu musely zasmát. Nejspíš jsme si všechny vzpomněly na tu pálku, o které mluvila Rose. Jediný Edward tam stále stál jako opařený. Podívala jsem se na Alice a ta se jen usmála a mrkla na mě. Rozhodla jsem se to neřešit a sešla zbytek schodů. Alice se zavěsila do Jazze, Rose do Emma a když se konečně Edward vzpamatoval, tak mi také nabídl rámě. Chvíli jsem váhala, ale nakonec přijala. A tak jsme vyrazili za zábavou.

Přijeli jsme před malý podnik v Port Angeles. Podle Alice je to ideální místo pro posezení a zábavu. Když jsme vešli dovnitř, opět jsem jen zírala. Vážně to tu bylo moc hezké. Stěny byly obloženy dřevem, uprostřed místnosti byl taneční parket. Hrála tu příjemná, ne moc hlasitá hudba. Servírka nás usadila do jednoho boxu, který byl trošku stranou, takže poskytoval soukromí, ale zároveň nás neodřízl od dění okolo. Prostě dokonalé.

Všichni se usadili a na mě zbylo místo vedle Edwarda. Jak jinak. Jindy by mi to asi nevadilo, ale dnes jsem nevěděla co mám dělat. Nadechla jsem se a posadila. Vlastně mi nic jiného nezbylo, pokud jsem tam celý večer nechtěla stát. Bála jsem se toho co přijde.

,,Bello, já …“ začal Edward.

,,Dobrý večer. Co vám mohu nabídnout k pití?“ usmála se na nás servírka a párkrát zamrkala na Edwarda.

Ten si jí k její lítosti vůbec nevšímal. Pořád mě pozoroval.

,,Třikrát pivo a třikrát colu?“ zeptal se Jasper a my jen přikývli.

Kluci měli ty piva a my s holkama jsme se nedobrovolně rozhodly, že pít nebudeme. Přeci jen je pak musí někdo dotáhnout domu. Tak nám to totiž ospravedlnil Emmett. Edward se ke mně znovu otočila a už chtěl něco říct, ale já nechtěla nic poslouchat. Rozhodla jsem se nadhodit u stolu nějaké téma ke konverzaci. Tak jsem plácla první co mě napadlo.

,,Hele Jazzi, co jste vlastně řekli tátovi? Já jen abych neřekla něco, co nemám,“ snažila jsem se rychle něco říct.

,,Řekli jsme mu pravdu. Že jdeme do baru. Vlastně mám pro tebe dobrou zprávu.“

Usmál se od ucha k uchu.

,,Jakou? Táta nám nezakroutí krkem?“ usmála jsem se nazpátek.

,,To víš, že se mu to nejdřív nelíbilo. Ale pak usoudil, že jsme dospělí a budeme se podle toho chovat. Ale to není to, co jsem chtěl říct. Když už jsme byli skoro vypravení, přišel za náma táta. Prý mu volal Billy, jestli nechce jet na víkend na ryby a táta souhlasil. Takže máme až do neděle volno,“ sděloval mi tu novinku.

,,To je skvělý. Tak to můžeme zítra něco podniknout u nás,“ radovala jsem se jako malá holka.

,,Na něco jsi zapomněl Jazzi,“ připomněla mu Alice.

,,Na co?“ ptala jsem se zmateně.

,,Víš, Billy poprosil tátu jestli by u nás na víkend nemohl zůstat jeho syn. Aby na něj někdo dohlídl,“ odpověděl už o něco míň nadšeně.

Moc si na Jacoba nevzpomínám. Vím, že byl o rok mladší než já a byl strašně otravný. Ale to je asi tak vše.

,,Ty myslíš Jacoba? No to snad ne. Vždyť byl hrozně otravný. To bych radši, aby byl doma táta. Ach jo,“ naříkala jsem jako malá holka.

,,To bude dobrý Bells. Dohodli jsme se s našima, že u vás zůstaneme až do neděle. Pokud teda budeš chtít ty,“ utěšovala mě Alice s otázkou v očích.

,,To víš, že chci. Jak se vůbec můžeš ptát. Uděláme u nás domácí večírek, ať se alespoň Jacob něco přiučí,“ mrkla jsem na Alice.

Večer probíhal v uvolněné atmosféře. Smáli jsme se a tančili. Jen Edwardovi jsem se pořád snažila vyhýbat. Později začali hrát ploužáky a já si šla sednout. Cítila jsem na sobě upřený pohled. Věděla jsem, že teď už se rozhovoru nevyhnu. A také jsem měla pravdu.

,,Bello, zatančíš si se mnou?“ zeptal se mě Edward a udělal psí oči.

,,Dobře,“ řekla jsem a vstala ze židle.

Chtěla jsem si držet odstup, ale Edward mě k sobě pevně přitiskl. Když jsem ucítila jeho tělo pevně přitisknutý ke mně, začala jsem se červenat a srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Až nyní jsem ucítila tu jeho nádhernou a naprosto omamnou vůni. Zvedla jsem hlavu, abych se na něj podívala. V tu chvíli jsem se utopila v jeho nádherných zlato-hnědých očích. Nikdy jsem nebyla zrovna nejlepší tanečník, ale s ním jsem měla pocit, že se vznáším.

,,Bello, já bych se ti chtěl omluvit. Byl jsem trošku zmatený, když jsi najednou tak ochladla. Asi jsem se nezachoval, jak bych měl. Víš já…“ zhluboka se nadechl ,,…chtěl bych s tebou trávit všechen čas světa. Je mi s tebou tak nádherně. Nedokážu to ani popsat. Nikdy jsem takovéhle pocity neměl a nejspíš proto se chovám jako pitomec. Doufám, že mi odpustíš,“ ukončil svoji upřímnou řeč.

Já na něj zírala a snažila si srovnat v hlavě, co mi právě řekl. Vše co mi tady řekl, bylo tak krásný. Ale bála jsem se mu uvěřit. Přeci by nemohl takový nádherný a dokonalý kluk stát zrovna o mě. Ale co když je to pravda? Rozhodla jsem se být naprosto upřímná.

,,Víš Edwarde, já jen nechci, abys se mnou trávil čas z donucení nebo povinnosti. Taky jsem s tebou strašně ráda. A nerada bych, abychom se hádali,“ odpověděla jsem mu upřímně.

,,Takže mír?“ usmál se na mě jedním z těch svých nádherných úsměvů.

,,Mír,“ odpověděla jsem též s úsměvem.

Najednou se ke mně naklonil a zlehka mě políbil na rty. Já měla pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi a nohy mi každou chvíli vypovědí službu. Byl to nádherný pocit. Bohužel jsme byli rychle vyrušeni.

,,No konečně! Já už měla strach, že budu muset zakročit a trošku vám v tom rozhodování pomoct. Tohle musíme oslavit. Konečně máme všichni svoje drahé polovičky,“ usmívala se Alice od ucha k uchu a kdyby jí nedržel Jasper, myslím, že by radostí skákala.

Rozhlédla jsem se kolem. Stála kolem nás celá rodina. Alice zářila jako sluníčko. Jasper se také usmíval a mrkl na mě. Rose vypadala také spokojeně, jen se chovala trošku rozumněji, než Alice. Jen Emmett se tvářil nějak zvláštně. Vypadal jako by uvnitř něho byla bitva mezi protichůdnými pocity. Jeden z nich jsem poznala, ale ten druhý…

Autor: toffee123 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cambiare la vita 7. kapitola: