Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Can't stand it - 2. kapitola

06.02.2012 (07:45) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2097×

Druhý den ráno jsem měla náladu pod psa. Trochu jsem zaspala a pořád jsem musela myslet na ty blbečky z chodby. Hlavně na Jacoba.

V rychlosti jsem se umyla a oblékla. Popadla jsem tašku a vyšla ven na chodbu. Roxy vyšla zároveň se mnou.

Zrovna jsme probíraly ten včerejší večírek a já jsem nedávala pozor na cestu, když jsem do něčeho narazila. Nebo spíš do někoho.

„Nemůžeš dávat pozor na cestu?“ zavrčel na mě Jacob. Pak se ale rozesmál.

„Sakra, děvče, kdybys viděla, jak se tváříš, dneska jsme vstávali levou nožkou, co?“ tlemil se.

Za ním stáli jeho kamarádi a smáli se s ním.

„Víš, pejsku, kdybys ty viděl, jak se tváříš. To je, jak když transsexuál marně hledá umělá prsa,“ zavrčela jsem na něj vyzývavě.

Jeho kámoši málem popadali na zem, ale Jacob se zatvářil, jak kdyby mu vzali oblíbenou hračku.

„Dej si na mě pozor! Mohl bych tě ošklivě pokousat! Teda, než bych si s tebou užil, to je jasný,“ řekl.

Ten si nějak věří!

Roxy na něj hodila znechucený pohled a odvlekla mě.

„Nevšímej si jich,“ řekla shovívavě.

Kluci ji ale slyšeli a vybouchli smíchy. Imitovali Roxy a kroutili u toho zadkama. Měla jsem jich plné zuby! Tak proč mě tak strašně mrzelo každé Jacobovo slovo?

Vyšly jsme z koleje a namířily si to k vyučovacím budovám. Šly jsme přes krásný park a povídaly si. Chtělo se mi brečet, ale nedávala jsem na sobě nic znát. Ten Jacob mi utkvěl v hlavě, nemohla jsem na něj přestat myslet. Vešly jsme s Roxy do školní budovy.

Rozhlížela jsem se kolem a docela se mi tam líbilo. Myslím, že si tenhle rok docela užiju. Pokud mě teda nebudou prudit ti vlkodlaci.

Vešly jsme s Roxy do posluchárny a našly si místa vepředu, abychom slyšely. Teda já bych slyšela i tak, ale nemůžu říct Roxy: Hele, jdem dozadu, mimochodem jsem upír, takže všechno slyším dobře!

Usadily jsme se tedy ve třetí řadě a Roxy otevřela svůj notebook. Napodobila jsem ji. Hned jsme se připojily na školní wi-fi a šly na facebook.

Měla jsem od včera hodně žádostí o přátelství. Najela jsem na profil Matta.

Páni, on je vážně hezký. Ale na Jacoba nemá. Zakroutila jsem hlavou nad svými myšlenkovými pochody.

Potichu jsem zavrčela a zaklapla notebook. A to, co jsem viděla před sebou, mě praštilo do očí.

Jacob a nějaká fiflenka seděli přímo přede mnou a líbali se.

No jo, to je Debbie, Jacobova holka, docvaklo mi.

Hm, hodí se k sobě, namachrovaný debil a přiblblá pipina.

Povzdechla jsem si a podívala se na Roxy, která ještě pořád koukala do notebooku.

„Roxy,“ zašeptala jsem a šťouchla do ní. Zvedla oči a nechápavě se na mě podívala. Šlehla jsem očima na ty dva.

„No fuj!“ řekla Roxy trochu moc hlasitě. Dost hlasitě aby to slyšel Jacob.

Občas je trochu natvrdlá.

Jacob se otočil a posměšně se na mě ušklíbl.

„Žárlíš? Nech si zajít chuť, takový ubožačky se v mojí posteli neuplatní,“ smál se.

V očích mě štípaly slzy vzteku a Roxy mě objala kolem ramen.

„Nic si z toho nedělej, je to debil, chová se tak ke každé holce, musíš si na a to zvyknout, tohle je vysokoškolský život. My jsme jen střední vrstva,“ šeptala mi útěšným hlasem.

„Díky, zlato. Alespoň mám tebe, abych věděla co a jak.“

„Jsem tu jen pro tebe,“ usmála se.

Najednou do posluchárny vtrhl profesor.

„Dobré ráno, studenti, doufám, že jste si užili prázdniny a samozřejmě vítám nové studenty,“ říkal energickým hlasem.

Ze všech stran se ozývalo mumlání na pozdrav. Všichni přestali civět do počítačů a utišili se. Bylo vidět, že ho mají rádi a že má respekt.

Dokonce i Debbie vyndala svůj jazyk z úst Jacoba a začala dávat pozor.

„Dnes budeme diskutovat o poezii,“ usmíval se na nás.

Vybrala jsem si literární obor, protože odmala pořád něco čtu a píšu.

Celá hodina ubíhala zábavně a dokonce mě pochválil.

Začínalo se mi tu opravdu líbit! Až na toho, co seděl přede mnou. Během vyučování na mě pořád házel provokativní pohledy a jednou na mě tajně vztyčil prostředník.

…

„To je takovej debil!“ nadávala jsem o půl hodiny později na dívčích záchodech.

„No tak, Nessie, ignoruj ho! Už jsem ti to říkala, neřeš ho!“ povzdechla si a objala mě.

„Ale když on je tak…“

„Já vím. Je jak řecký bůh, ale pochop, že u kluka nezáleží na vzhledu, ať si s ním jsou povrchní holky jako je Debbie, my inteligentní a slušní lidi si najdeme někoho lepšího!“ říkala nadšeně Roxy.

Snad má pravdu.

…

Bylo po vyučování a Roxy mi ukazovala všechny zákoutí školy. Byla tu posilovna, velký sál na společenské akce a několik různých bufetů. Několik kolejních budov a spousty poslucháren.

Když se sešlo dolů pod hlavní budovu, kde sídlila sekretářka, školník a jiní, došly jste na hřiště. To už sice ke školním pozemkům nepatřilo, ale několik skupinek lidí se tu scházelo.

Byla tu rampa pro skejťáky, pár houpaček a taky tu byli Roxyiní kámoši. Byl tu Matt a jeho kamarádi a jezdili na BMX kolech. Roxy taky jedno měla.

„Ahoj, kočky!“ zavýskl na nás Matt, který zrovna svištěl na kole kolem nás.

„Čau, vedu nám nové maso,“ zasmála se Roxy.

„No dovol!“ zařvala jsem se smíchem. V tuto chvíli jsem byla opravdu šťastná. Ve vzduchu byla vůně nějakých květin, vítr mi cuchal vlasy a byla jsem tu se svou nejlepší kamarádkou a byl tu kluk, který se mi docela líbil. A já jemu podle Roxy taky.

A na Jacoba už jsem si zakázala myslet.

„Už jsi někdy zkoušela na tom jezdit?“ zeptala se Roxy.

„Ehm… ne! Nejezdila jsem dokonce ani na normálním kole.“

„Fakt?“ byla udivená. „Já jezdím odmala!“

„Ty nejezdíš? Nevíš, o co přicházíš!“ řekl Matt, který nás poslouchal.

„Nechceš si půjčit moje kolo?“ zeptal se. Roxy se začala z nějakého důvodu hrozně smát. Nechápavě jsem se na ni podívala a pak jsem se otočila zpátky na Matta.

„No… tak dobře,“ řekla jsem váhavě. Přece jenom, nejsem tady, abych se zabila! Ale za zkoušku nic nedám. Matt mi podal kolo a já na něj nasedla. Řekl mi, jak se mám rozjet a já to udělala. Trochu mi přidržoval řídítka a já jsem jela pomalu, ale pak jsem zatoužila se rychle rozjet. Dala jsem si pár koleček kolem hřiště, protože na nějaké triky jsem se fakt necítíla. Pak jsem zastavila před Roxy a Mattem, kteří stáli pořád na místě a o něčem se bavili. Hned jak jsem přišla, zmlkli.

„Tak jo, vracím ti kolo,“ usmála jsem se na Matta.

„Super, tak asi půjdu jezdit,“ řekl a hodil po mně zářivý úsměv. Byl vážně sladký, ale ne můj typ. Já jsem spíš na černovlasé, svalnaté… A do prdele! Zase Jacob, už toho mám dost. Naštvala jsem se sama na sebe.

„My už půjdeme,“ ozvala se Roxy.

„Jo. Půjdeme, zatím pá,“ usmála jsem se znovu na Matta a vydechla jsem. Matt se na nás usmál a odfrčel na kole.

Roxy mě popadla za ruku a vláčela nahoru ke kolejím.

„Sakra! Ten kluk je do tebe zamilovaný až po uši!“ pištěla nadšeně.

„A na to jsi přišla jak, prosím tě?“

„Proboha! On to svoje kolo v životě nikomu nepůjčil, je na něj úplně úchylný, až teď nechal tebe, ať se projedeš!“

„No… tak to je zajímavý,“ smála jsem se.

„Ale… a tobě se líbí?“ ptala se se smíchem.

„No, docela jo, ale…“ povzdechla jsem si.

„Ale pořád myslíš na Jacoba, viď?“ zeptala se s útěchou v hlase. Překvapilo mě, jak dobře mě zná.

Známe se jeden den a ona už o mně ví všechno.

Přikývla jsem a povzdechla. Já ho z hlavy snad nikdy nevyženu.

Došly jsme s Roxy do našeho pokoje a šly si udělat něco k jídlu. Zapnuly jsme si film a celý večer se smály a bavily. Najednou ke mně dolehl smích z pokoje, kde sídlí ti pitomí vlci pod vedením Jacoba.

Z oka mi vytekla slza vzteku. Proč jsem se musela zamilovat do toho nejpitomějšího člověka ve škole?

Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can't stand it - 2. kapitola: