Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Can't stand it - 8. kapitola

18.02.2012 (07:30) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2007×

„Nessie! Podej mi tu řasenku, a hned! Jestli se mi zamaže ten lak, můžeš za to ty!“ křičela Roxy z koupelny.

„Uklidni se, Roxano!“ zavrčela jsem. Nehádaly jsme se, jen jsme byly dvě osmnáctileté holky před vánočním plesem.

Popadla jsem z Roxiného stolu řasenku a chtěla jsem odejít, ale na display jejího mobilu, který ležel vedle řasenky, jsem uviděla SMS od Quila. Pozvánka na ples. Trochu zmateně jsem zavrtěla hlavou a přešla směrem do koupelny.

„Roxy? Ty jdeš na ples s Quilem?“ zeptala jsem se. Zrovna si žehlila vlasy. Zastavila ruku v polovině pramenu vlasů a zhluboka se nadechla.

„Prakticky vzato, jdu na ples s tebou. S Quilem se tam potkám.“

„Takže s ním jdeš? Jakto? Co se stalo?“ poskakovala jsem nadšeně kolem ní.

„Nessie, víš, že se cizí SMSky nečtou?“ usmála se sarkasticky.

„Nemáš ji mít na displayi a ještě vedle řasenky, kvůli které jsi na mě deset minut řvala,“ zasmála jsem se vesele.

„Hele, uklidni se. Dobře… Quil mě pozval, možná si s ním párkrát zatančím, ale tím to pro mě končí. Už neexistuje.“

„Ale zatančíš si s ním. Kdyby neexistoval, neudělala bys to,“ řekla jsem a nadzvihla obočí.

„Renesmé Carlie Cullenová, momentálně mně lezeš na nervy,“ řekla a vypojila žehličku ze zásuvky. Vytrhla mi řasenku z ruky a nanesla si vrstvu. Pak další… a další… její řasy připomínaly křídla černého anděla.

„Jistě, Roxanko,“ zašklebila jsem se a odešla z koupelny.

Stoupla jsem si před velké zrcadlo na skříni a prohlídla se celá od hlavy až k patě. Šaty jsem měla úzké, z lesklého materiálu, světlounce růžové a těsně mi obepínaly postavu. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a kudrlinky jsem měla skoro po pás. Na krku jsem měla řetízek se srdíčkem. Vypadala jsem jako princezna. Aby taky ne, když jsem poloviční upír, nesmírně krásný poloviční upír! To mám po tátovi.

„Ehm, jsi krásná, Jacob bude slintat, neboj,“ utrhla se na mě a potom se vesele zasmála. Dobře jsem na ní viděla, jak září, že tam bude Quil. Mě nikdo neoblbne.

„To je účel, aby slintal,“ zašklebila jsem se a sehnula se pro stříbrné páskové boty na vysokém podpatku. Abych se nemusela moc natahovat, až budu chtít Jakea políbit.

Roxy se ještě zkontrolovala v zrcadle a udělala to samé. Moc jí to slušelo. Měla na sobě béžové šaty po kolena. Sukně byla z více vrstev a na úplně poslední byly poseté různými krajkami. Byly to hezké šaty. Samozřejmě moje. Musela si je prostě půjčit!

„Hotovo?“ řekla jsem a ptala jsem se v podstatě sebe, ale i Roxy, která kývala hlavou. Měla jsem pocit, že se dnes něco stane, chtěla jsem vypadat opravdu dobře, aby to stálo za to.

„Fajn, jdeme,“ vydechla si Roxy a natáhla se pro černé jednoduché psaníčko.

Jakmile jsme dorazily do haly, oněměla jsem úžasem. Všechno bylo tak dokonalé a ve stylu Vánoc, že jsem neměla slov. Všude umělý sníh, nalepené dokonalé vločky, papírové závěje sněhu a hlavní byl obrovský strom uprostřed haly. Byl červeno-bílý a prostě úžasný.

To byl můj první dojem, druhý byl, když jsem se pozorněji rozhlédla. Stál asi deset metrů ode mě. Měl na sobě černé rozepnuté sako, bílou košili a samozřejmě žádnou kravatu. Ruce měl v kapsách a povídal si s Embrym. Byl krásný a… můj. Nevšiml si nás, takže jsme musely jít blíže. Roxy trochu zbělela nervozitou. To kvůli Quilovi.

„Neboj, dobře to dopadne,“ usmála jsem se na ni a konejšivě ji pohladila po ruce. Úsměv mi roztřeseně vrátila.

Došly jsme ke klukům a Jacob si mě konečně všiml. Nejdřív se pozastavil a otevřel pusu, jako kdyby chtěl něco říct, ale slova se mu vypařila z úst. Zamáchal rukama v nějakém nepopsatelném gestu a uchechtl se.

„No páni!“ vyrazilo se z něho. Embry mu poklepal na rameno.

„To bude dlouhá noc, brácho,“ mrkl na něj. „Sluší ti to, Ness.“

„Díky,“ zasmála jsem se.

„Lásko, jsi tu nejkrásnější ze všech. Nemůžu uvěřit, že jsi opravdu moje,“ řekl Jake a něžně mě objal kolem pasu. Vtiskl mi polibek na tvář a nakonec si našel cestičku k mým rtům.

„Nessie, je mi špatně,“ uslyšela jsem vedle sebe zoufale. Pomalu jsem se odtáhla a podívala se na rozklepanou Roxy.

„Z čeho?“ nechápala jsem. Nenápadně kývla hlavou doprava. Stál tam Quil a nervózně poklepával nohou. Jacob se zasmál.

„Quile, no neboj se. Ona nekouše. Pojď sem, dělej,“ křikl na něj. Roxy se z tváře vytratila veškerá barva. Quil se pomalým krokem vydal k nám. Musela jsem se smát. Oni do sebe stoprocentně byli zamilovaní, ale Roxy si to nechtěla přiznat. Nechápu to. Ucítila jsem na sobě Jakeův pohled. Podívala jsem se do jeho krásných černých očí a nějaká Roxy byla tu tam.

„Zatancuješ si se mnou?“ zašeptal, že kdybych neměla poloupírský sluch, neměla bych šanci ho slyšet.

„Ano,“ zašeptala jsem stejně hlasitě. Vzal mě za ruku a odtáhl na parket, kde moc lidí nebylo. Periferně jsem viděla Roxy s Quilem, jak si povídají. Teda mlčí, ale jsou u sebe.

My dva jsme začali tančit na nesmírně pomalou písničku. A můj dokonalý večer mohl začít…

Tančili jsme pořád. Nemohla jsem se od něj odtrhnout. Nesnesla jsem pomyšlení, že by jeho ruce opustily mé tělo. Čichala jsem jeho krásnou vůni a nevnímala svět. I když hrála rychlá písnička, tančili jsme pomalu, v hlavě jsme měli pořád tu pomalou písničku, co na začátku. Cítila jsem se tak spokojená.

Ale jednou to muselo skončit. Začaly mě bolet nohy z vysokých podpatků a já Jakea poprosila, jestli bychom si nemohli na chvíli sednout. U stolu sedělo pár kluků a byla tam i Roxy a Michie. Bavily se spolu a smály se. S Jakem jsme si vyměnili tázavý pohled.

„Já to zjistím,“ ujistila jsem ho. Přikývl a něžně mě políbil na rty. Potom si sedl ke klukům a otevřel si pivo.

„Ahoj, holky,“ pozdravila jsem slušně a přisedla si. Roxy se usmála, ale Michie se mi zdála pořád nějaká odtažitá.

„Nevadí, že je Michie s námi?“ zeptala se hned.

„No, když mi to vysvětlíš, tak proč ne,“ pokrčila jsem rameny a nabídla si brambůrek.

„Bylo to takhle…“ začala Roxy, ale Michie ji přerušila.

„Já to řeknu, nevadí? Fajn. Prostě, jak se Jake rozešel s Debbie, tak ona trvala na tom, že se musím rozejít s Embrym, že jinak umře. Že prostě nemůžu chodit s klukem, který je jeho kamarád. Jenže já se kvůli Embrymu k ní přidala a nechci se ho vzdát! Takže jsme se pohádaly. Někdy je vážně hrozná,“ řekla a sklopila oči.

„Někdy?“ uchechtla jsem se udiveně. „Furt!“

„Ne, vážně je někdy fajn. Když jsi s ní sama a ona se nepředvádí, tak to ujde,“ ujišťovala mě, ale i sebe. Podle jejího výrazu.

„Jasně. No, fajn. Jak myslíš,“ vzdychla jsem si a napila se coly.

Večer ubíhal celkem rychle, ale s Jakem jsem se už moc neviděla. Seděl s klukama a hlasitě pokřikoval. Jinými slovy: opil se. No, možná víc jak opil. My jsme si povídaly a zjistila jsem, že Michie není až tak špatná. Jenom měla trochu návyky jako třeba, že vyváděla, když se jí zlomil nehet a tak. To jsem se docela smála.

Taky jsem usoudila, že při Jakeově stavu nic nebude. Maximálně by na mě usnul. Tak to vidím pro tento večer.

Všimla jsem si, že přišla i Debbie, což jsem nečekala, ale nechala jsem ji být jako ona mě. Stejně kolem ní byla hromada kluků, určitě měla radost.

„Holky, jdu na záchod,“ vzdychla jsem a vstala. Roxy přikývla a dál se věnovala Michie. Konečně jsem si všimla i kluků vzadu, se kterýma se už samozřejmě nebavíme za to, co mi udělal Matt. Jake si mě v tomhle stavu nevšiml, tak jsem mu prohrábla černé vlasy. Podíval se na mě polozavřenýma očima a něco nesrozumitelně zamumlal. Bože… Vzdychla jsem si a šla na záchod.

Když jsem vyšla z kabinky, do místnosti se vrhla Roxy s Michie. Viděla jsem její vystrašený obličej.

„Co se stalo?“ zděsila jsem se a umyla si ruce.

„Nessie, slib mi něco,“ zakníkala. Michie si ztrápeně vzdychla. Pokrčila jsem rameny.

„Tak co se děje?“

„Nechoď tam teď, jo? On si stejně ráno nebude nic pamatovat. Je to blb. Neví, co dělá,“ vysvětlovala rychle, ale to bych nesměla být po mé matce, takže jsem beze slova vyrazila k sálu.

„Nessie!“ zakřičely obě dvě. Vešla jsem a podívala jsem se ke stolu, kde seděl. Nebyl tam. Rozhlédla jsem se, ale nikde nikdo. Najednou za mnou někdo vydal vzdech. Debbie? Pomalu jsem se otočila a po zádech mi přejel ledový mráz. To, co jsem uviděla, mě opravdu ranilo. Ten debil! Debbie byla přimáčknutá ke zdi, nohu měla zdviženou kolem jeho pasu a on rukou zajíždět pod šaty a zpátky. Líbali se opravdu vášnivě, ona vzdychala, jemu se to samozřejmě líbilo. Začaly mě pálit oči.

„Jaku…“ vzlykla jsem. „Ty jedno namachrovaný prase!“ zakřičela jsem. Všechno najednou zmlklo a já na sobě cítila pohledy poloviny sálu. Holky stály kousek ode mě a čekaly, co bude. Jacob se od ní odtáhl a zamrkal.

„Nessie…“ zamumlal opile.

„Skončils, a to doslova,“ řekla jsem tvrdě. Měla jsem chuť Debbie rozmlátit hlavu o tu zeď, kde teď byla přitisknutá. Jenom si olízla rty a přitáhla si ho zpátky.

„Nevšímej si jí, je to chudinka,“ usmála se na něj sladce. Jacob ji ale odstrčil a zavrávoral se ke mně.

„Nech mě bejt,“ zasyčela jsem a svižně odešla z haly. Roxy a Michie mě následovaly. Normálně bych teď myslela na pomstu, ale stojí mi to za to? Debbie je kráva, on je vůl. Jo, hodí se k sobě. Spíš jsem teď měla větší problém. To vyryté „miluju tě“ se nechtělo sloupnout z mého srdce. Všechny ty vzpomínky se mi vybavily, jako bych je četla před sebou. Rozplakala jsem se a zhroutila se k zemi.

Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can't stand it - 8. kapitola: