Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 16. kapitola

17.02.2012 (22:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2548×

Edward

Musel jsem utéct. Nemohl jsem dál poslouchat, jak moc je mi má dcera podobná. Hrála na klavír, její oblíbená skladba byla píseň, kterou jsem složil a nahrál na cd. Milovala chvíle, kdy mohla být sama a věnovala se jen sobě a svým myšlenkám. Nenáviděla moderní hudbu a nejraději lovila pumy jako já. Byla stydlivá, nerozhodná a stejně tvrdohlavá jako její matka. Byla nešikovná, ale nemohla se vyrovnat Belle.

Jako svoji životní lásku si vybrala někoho, kdo je jí tak moc podobný. Jako já a Bella. K životu nepotřebovala stovky přátel a každý den někam chodit, raději v pátek večer zůstala doma, četla si knížku a nelitovala toho, že je sama. Stejně jako já.

Carlie a Jacob byli naprosto stejní, jen s tím rozdílem, že byli jiného pohlaví. Moje dcera netušila, co je to slovo kompromis a neustále si vedla svojí. Jacob byl zamilovaný, stydlivý a udělal všechno, co jí na očích viděl. Když jsem s ní seděl na zemi, vzpomněla si na jejich společné chvíle v lese. Nechtěl jsem to vidět, ale byla z toho tak nadšená, že si v hlavě znovu všechno přehrála. Překvapeně jsem poslouchal, jak moc se jí to líbilo a jaké pocity prožívala. Jacob na ni nemyslel, jen se nechal vést svými pudy a až potom mu došlo, jestli jí neublížil.

Stejně, jako jsem to udělal já. Během naší svatební noci. Zprvu jsem o ni měl strach a naprosto jsem se ovládal, ale když jsem pocítil, jak krásné a příjemné to je, přestal jsem se kontrolovat. Ovládala mě neviditelná síla, která uvnitř mě dřímala celých sto let. Laskal jsem její tělo a myslel jen na to, jak moc se mi to líbí. Když jsem se probral z toho opojení, ztuhl jsem a podíval se na Bellu. Usmívala se, na čele měla pár kapek potu a pevně svírala mou paži. Na jejím břiše, rukou i hrudníku jsem viděl rudé fleky a zhrozil jsem se. Rychle jsem opustil postel a utekl. Musel jsem se z toho vzpamatovat. Zuřil jsem a za sebou jsem nechával zlomené stromy, vytrhané keře a rozpůlené balvany.

Ležel jsem na naší louce a hlavu si vložil do dlaní. Slíbil jsem všem, že jí nikdy neřeknu, co jsme s Bellou zač, ale ona mi to vůbec neulehčovala. Celý svůj život jsem toužil najít ženu, která by mě milovala a založit s ní rodinu.

***

I po přeměně jsem si to moc přál. Iluze mi vzal můj otec, který mi pověděl, co všechno se změnilo. Mít dítě pro mě bylo nebezpečné. S upírkou jsem dítě mít nemohl, ale s člověkem ano. Pocítil jsem radost, ale když mi otec řekl, jak by ta lidská žena dopadla, zhrozil jsem se.

Když jsem potkal Bellu, vše se změnilo. Strach, který jsem pociťoval, najednou zmizel a já ji začal milovat. Osud byl proti nám, ale statečně jsme bojovali a nakonec jsem po dvou letech našeho výjimečného vztahu v rukou sevřel malou holčičku. Dceru, která zabila svou matku. Bál jsem se, že Bellu nestihnu zachránit, ale po třech dnech se probrala a já si myslel, že už navždy budeme šťastní. Kdybychom ten den nešli na lov, všechno mohlo být jinak. Já jsem mohl svou dceru učit na klavír, Bella by ji mohla rozmazlovat a naše rodina by byla spokojená.

„Edwarde,“ uslyšel jsem za sebou a rychle se zvedl. Na kraji dokonale kulaté louky stála osoba, kterou bych tu vážně nečekal. Snědá kůže na jarním slunci kontrastovala s bílými a růžovými květy, které se rozprostíraly kolem mě.

„Jacobe,“ kývl jsem hlavou a znovu si lehl. Slyšel jsem, jak ke mně pomalu kráčí, ale oči jsem nechal zavřené a znovu jsem si vzpomněl na tu událost, která všem změnila životy.

„Vím, že si mluvil s Carlie, slyšel jsem vás,“ zašeptal a já otevřel oči. To jsem byl opravdu tak zabraný do svých myšlenek, že jsem ho necítil a ani neslyšel?

„Já to nedokážu. Slíbil jsem, že jí to neřeknu, ale je to těžší, než jsem si myslel,“ přiznal jsem a podíval se na nebe. Pár mráčků zakrývalo slunce, ale jinak bylo dokonale modré.

„Jednou se to dozví, to ti slibuju,“ řekl a já se na něj podíval. Stál nade mnou a upřímně se usmíval.

„Měli bychom se vrátit, je po tobě sháňka,“ řekl a podal mi ruku. Přijal jsem ji, i když jsem pomoc nepotřeboval. Nevnímal jsem jeho teplou pokožku, ani jeho pach. Byl to přítel mé dcery a stal se členem rodiny.

Carlie

Ještě několik minut jsem seděla na tom samém místě, ale nakonec jsem se zvedla a pomalu kráčela k domu. Vrtalo mi hlavou, proč Edward rak rychle odešel. Udělala jsem snad něco?

Jen jsem povídala o tom, jak ráda hraji na klavír a jaká je má oblíbená skladba. V tu chvíli ztuhl, překvapeně se na mě podíval a zalapal po dechu. Nevšímala jsem si toho a dál mluvila o tom, co mě baví. Bylo mi dobře, protože jsem aspoň na chvíli přestala myslet na miminko. Sice jsem těhotná nebyla, ale malého Jacoba bych si moc přála. Hnědovlasý snědý klučina s mýma očima.

Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jestli se vdám, budu mít děti a svůj vlastní dům. Jako malá holčička jsem si plánovala, že si pro mě přijde princ, vysvobodí mě ze zakleté věže a já s ním budu navěky šťastná. Až v deseti letech mi došlo, že je to hloupost. Můj pokoj není zakletá věž, žádný princ neexistuje a navíc jsem ani neměla možnost se s někým seznámit. Do školy jsem chodila jen dva roky a rozhodla jsem se raději zůstat doma a učit se od rodičů.

Když jsem poprvé viděla Jacoba, všechno se změnilo. Stačil jeden pohled do jeho černých očí a hned jsem věděla, že je to on. Můj princ. Nezáleželo na tom, jestli je bohatý, nebo jestli se bude líbit mým rodičům, prostě jsem věděla, že budeme spolu.

To, že je vlkodlak jsem přijala dobře. Zprvu jsem se ho trochu bála, ale když se znovu přeměnil na lidského Jacoba, strach byl pryč. Zamilovala jsem si ho ještě víc a nemohla uvěřit tomu, že se otiskl právě do mě. Do holky, kterou nezajímá okolní svět.

Stála jsem před domem a pozorovala upíry, kteří byli v něm. Mamka s taťkou seděli na pohovce a drželi se za ruce. Nemuseli dělat nic jiného, už z toho gesta jsem poznala, jak se milují. Blonďaté vlasy mé maminky byly rozházeny po hrudi mého otce a ten je jednou rukou hladil. Usmíval se na svou ženu a nevnímal to, co dávali v televizi. Usmála jsem se a vydala se ke skleněným dveřím. Zbývaly tři kroky, když jsem ucítila Jacoba. Otočila jsem se a uviděla ho, jak kráčí k domu. Po jeho levici jsem spatřila Edwarda a usmála se. Když se na mě Jacob podíval, také se usmál a přiběhl ke mně. Pevně mě sevřel v náruči a políbil mě do vlasů.

„Moc mě to mrzí, lásko,“ zašeptal mi do ucha a já se zachvěla.

„Taky mě to mrzí,“ vzlykla jsem a pevněji ho sevřela. Cítila jsem, jak mě vzal do náruče, a pomalu se mnou kráčel do domu. Slyšela jsem, jak se máma ptá, jestli mi něco není, ale neodpověděla jsem. Pevně jsem svírala svého přítele a přála si, aby mě nikdy nepustil. Byla jsem v situaci, kdy jsem ho potřebovala.

Když jsme došli do mého pokoje, opatrně mě položil na postel a za pár okamžiků jsem ucítila, jak si lehl vedle mě. Otočila jsem se a pohlédla do jeho smutné tváře. Sklonil se ke mně a věnoval mi polibek plný lásky a všeho, co se v jeho těle odehrávalo. Po tváři mi stekla slza a potichu jsem vzlykla.

„Neplakej, lásko,“ zašeptal Jacob a schoval mě do své náruče. Máčela jsem jeho tmavé triko a vzlyky dusila v jeho hrudi. Nic neříkal, jen mě objímal a zhluboka dýchal. Pomalu jsem zvedla hlavu a setkala se s jeho tmavým pohledem.

„Moc jsem si to miminko přála,“ přiznala jsem a utřela si tváře.

„Nechápu, jak sis mohla myslet, že bych tě někdy opustil. I kdyby nikdy žádné dítě nebylo, nedovolil bych, aby nás něco rozdělilo. Raději zemřu, než bych byl bez tebe,“ pověděl mi a já se zastyděla. Jak jsem si mohla myslet takovou hloupost? I já bych raději zemřela, než být bez něj.

„Miluji tě,“ řekla jsem a políbila ho na teplé rty. V polibku se jemně usmál a ruku vložil do mých vlasů. Přitáhl si mě blíž a já se natiskla na jeho svalnatou hruď.

„Půjdu se umýt,“ zašeptala jsem, když se ode mě odtáhl. Vzala jsem ze skříně pyžamo, ručník a kosmetickou taštičku, která ležela na stolku. Poslala jsem Jacobovi vzdušný polibek a zavřela za sebou dveře. Svlékal jsem se a vlezla si do sprchy. Pustila jsem na sebe teplou vodu a užívala si ten pocit. Ztuhlé svaly se uvolňovaly a já se tak mohla pořádně protáhnout. Umyla jsem si vlasy a vůně mého broskvového šampónu mě dokonale uklidnila. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Přes velké množství páry jsem skoro nic neviděla, ale když jsem vodu vypnula, začala jsem rozpoznávat, kde co je. Přešla jsem k umyvadlu a ručníkem si osušila mokré vlasy. Do ruky jsem vzala hřeben a rozčesala zacuchané chuchvalce vlasů.

Otřela jsem si tělo ručníkem a hodila ho do koše na špinavé prádlo. Přešla jsem ke skříňce, kde jsem měla položené pyžamo, a když jsem míjela zrcadlo, zastavila jsem se. Postavila jsem se před něj a hleděla na své nahé tělo. Pozorovala jsem ploché bříško a smutně jsem se usmála. Položila jsem dlaň na svůj pupík a zavřela oči. Přála jsem si, abych co nejdřív otěhotněla.

Ruku jsem stáhla, vzala pyžamo a oblékla si ho. Když jsem si nasazovala kalhoty, píchlo mě v podbřišku. Chytila jsem se za něj a tiše zasténala bolestí. Chtěla jsem se podívat, co se děje, ale než jsem stihla cokoliv udělat, zavrávorala jsem a padala k zemi. Zachytila jsem se umyvadla a snažila se tak zmírnit pád, ale vše kolem mě zmizelo a já dopadla na zem.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 16. kapitola :