Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 25. kapitola

01.04.2012 (07:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2681×

Carlie

Když jsem druhý den ráno probudila, rozhlédla jsem se kolem sebe a s úsměvem na tváři přišla na to, že to nebyl sen. Byla jsem ve svém pokoji, vedle mě ležel Jacob a mezi našimi těly byla natažená naše malá holčička. Celý večer si hrála se svými tetami a byla tak unavená, že při koupání usnula. Přenesla jsem ji k nám do postele, a než jsem položila hlavu na polštář, spala jsem.

Včera jsme si všechno vyříkali. Já jsem přijala Rosalii a Emmetta jako svoji tetu a strýce a oni mě jako svoji neteř. Dost dobře jsem nechápala, jak je možné, že nás Alice viděla ve své vizi. Když jsem se jí na to zeptala, řekla mi, že to bylo jako blesk z čistého nebe. Nechtěla na nás myslet, prostě vize přišla a zase odešla. Když teď chtěl Jacoba nebo malou vidět ve svých vizích, nešlo to. Podle mě to byl náš malý zázrak.

Vstala jsem a potichu přešla ke dveřím. Když jsem vyšla na chodbu, ucítila jsem vůni lívanců a borůvek. Usmála jsem se a rychle seběhla do kuchyně. U sporáku stála Esmé a zrovna otáčela lívance. Za jejími zády stál táta a hotové lívance poléval horkými borůvkami. Přešla jsem k nim a objala tátu kolem pasu. Nechal borůvky borůvkami a otočil se ke mně. Pevně mě objal a usmál se.

„Dobré ráno, tati,“ řekla jsem a usmála se, když jsem uslyšela, jak pravdivě a lehce to oslovení zní. Jako kdybych ho tak oslovovala celý svůj život. Viděla jsem, jak se šťastně usmál a věnoval mi polibek na čelo.

„Tak se posaď, dcerunko moje,“ zasmál se a já ho poslechla. Než jsem stačila mrknout, ležel přede mnou talíř plný lívanců s borůvkami. Ze začátku jsem jedla pomalu a slušně, ale když jsem přišla na to, jak moc je to dobré a jaký mám hlad, vzala jsem lívanec do ruky a celý si ho nacpala do pusy. Táta mě pobaveně sledoval a spokojeně se usmíval. Zvedla jsem palec nahoru na znamení toho, že mi to moc chutná, a napila se džusu. Když jsem dojídala poslední lívanec, mezi dveřmi se objevila maminka a já se zvedla. Přešla jsem k ní a rychle spolkla to, co jsem měla v puse. Objala jsem ji a podívala se jí do očí.

„Ahoj, mami,“ řekla jsem a otřela si pusu. Když jsem na své ruce uviděla fialovou cestičku od borůvek, zhrozila jsem se. Vzala jsem do ruky ubrousek a rychle si pusu otřela. Napila jsem se džusu a sledovala pobavený úsměv mé matky.

„Mám to ale krásnou dceru,“ řekla a zasmála se. Zmateně jsem na ni hleděla a podívala se na svůj odraz v pánvičce, která visela na zdi. Zhrozila jsem se a raději utekla do koupelny. Měla jsem fialový skoro celý obličej a ruce jakbysmet. Když jsem byla čistá, vrátila jsem se a posadila se zpátky ke stolu.

„Jacob nám včera večer řekl o vašem zasnoubení,“ řekla Alice, která se objevila ve dveřích. Párkrát zamrkala a pomalu ke mně přešla. Podívala se na můj prsten a usmála se. Když ke mně zvedla svá zlatá očka, zasmála jsem se. Bylo mi jasné, o co jí jde.

„Ano, teto. Můžeš nám zařídit svatbu,“ řekla jsem a uviděla, jak se jí rozzářily oči. Pevně mě objala a okamžitě odběhla pryč se slovy, že toho má opravdu hodně. Hleděla jsem na její mizející záda a kroutila hlavou. Jak moc mi tohle chybělo.

Během tří týdnů, kdy se zařizovala svatba, jsem s maminkou, tatínkem, Isou a Jacobem dělali všechno, o co jsem přišla buď já, nebo oni. Zašli jsme do cukrárny, kterou jsem s nimi nikdy nenavštívila. Nakoupili jsme spoustu oblečení, pořídili si boty na obrovském podpatku a smáli se tomu, když jsme v nich vyšli ven. Byli jsme se projít v lese a cestou domů jsme si ve městě koupili zmrzlinu. Držela jsem se za ruku se svým snoubencem a užívala si tu rodinnou atmosféru, která byla kolem nás. Vsakovala jsem ji všemi póry a usmívala se.

„Už musíme domů, Alice se vzteká, kde jsme tak dlouho,“ řekl táta a zasmál se. Kráčeli jsme cestou k našemu domu a cestou jsme s Jacobem houpali naši malou dceru. Udělala tři kroky, pak jsme ji vyzvedli a ona letěla vzduchem. Když se její nožičky dotkly země, zasmála se a chtěla znovu pohoupat. Když jsem se otočila, uviděla jsem rodiče, jak nás s láskou v očích pozorují a objímají se. Usmála jsme se a otočila se zpátky na Isu.

Měla jsem na sobě svatební šaty, které patřily mé mamince, a nemohla uvěřit tomu, že žena v zrcadle jsem já. Šaty byly dokonalé, těsně obepínaly moje tělo a zdůrazňovaly tak mé přednosti. Vlasy jsem měla vyčesané nahoru a ze složitého účesu z mých ramen na zem padal bělostný závoj. Okouzleně jsem sledovala svůj odraz a jen těžko zaháněla slzy, které se mi draly do očí.

„Jsi nádherná,“ vydechla maminka spolu s tetou Alicí a Rosalií. Pohlédla jsem do jejich dojatých tváří a konečně uvěřila tomu, že je to pravda. Byla jsem tady. Se svojí rodinou.

Během dvou týdnů bylo vše připraveno. Měli jsme místo, hosty, hudbu, květiny, šaty a vše ostatní, co bylo potřeba. Bylo jaro a mezi hosty byli i lidé, takže jsme museli počkat na vhodné počasí. Podle tety Alice by to mělo být v pátek, což je za necelé dva dny. S Jacobem jsme se neviděli již tři dny. Chtěla jsem být s ním a sevřít ho ve své náruči, ale nemohla jsem. Prý by to nebylo tradiční.

Když jsem se v pátek ráno probudila, všechny vnitřnosti ve mně se otočily a já začala být hysterická. Co když se něco pokazí? Co když se něco stane a já si Jacoba nevezmu?

Maminka se mě snažila uklidnit a docela se jí to povedlo. Držela mě v náruči a vyprávěla mi o všem, co prožila. O otci, o jejich svatbě, mém narození, Volteře a všem ostatním. Když mi vyprávěla, co všechno si prožili, po těle mi běhal mráz. V mých očích se stala hrdinkou. Hrdinkou, která bojovala za to, aby mohla být se svojí láskou.

Seděla jsem v koupelně a nechala všechny členky mé rodiny, aby mě zkrášlily. Cítila jsem, jak mi na obličej nanáší stíny, tvářenku a ostatní šminky. Ve vlasech jsem cítila studené prsty a oddávala jsem se tomu příjemnému pocitu, který ovládal mé tělo. Už jsem nebyla nervózní. Poslouchala jsem, jak si potichu zpívají, a byla spokojená.

Když byly hotovy s mým obličejem, pomohly mi obléknout šaty. Obula jsem si bílé boty na podpatku a do ruky vzala kytici, která ležela na stole. Postavila jsem se před zrcadlo a maminka ho odkryla. Hleděla jsem na krásku v zrcadle a oněměla jsem úžasem. Byla jsem skoro stejně krásná, jako maminka na svatební fotografii. Jediným rozdílem byl účes. Maminka měla vlasy jednoduše spletené, já je měla ve složitém drdolu. Za sebou jsem uslyšela, jak se otevřely dveře, a otočila jsme se. Spatřila jsem svou dceru v náruči jejího dědy. Když mě uviděli, zalapali po dechu a Isa se usmála.

„Maminka je krásná,“ zašeptala a já byla naměkko. Dojatě jsem ty dva sledovala a srdce se mi rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí.

„Jacob už je připravený, stejně jako všichni ostatní. Páni, vypadáš nádherně,“ vydechl táta a postavil malou na zem. Ta se ke mně rozběhla a pevně se chytila mé nohy. Pohladila jsem ji po vláskách a cvrnkla ji do nosu.

„Až uslyšíte hudbu, vyjděte,“ rozkázala Alice a vyběhla ze dveří. Otec mi nabídl rámě a já se ho pevně chytila. Už chtěl jít, ale já jsem se mu vysmekla a přeběhla jsem ke stolku se šperky. Na pravý ukazováček jsem si navlékla matčin prsten a vrátila jsem se zpátky na své místo.

„Mám tě moc rád, holčičko. Ani nevíš, jak jsem teď šťastný,“ prozradil mi a já se usmála. Uslyšela jsem klavírní skladbu, kterou jsme si vybrali k našemu obřadu, a zhluboka jsem se nadechla. Vyšli jsme ze dveří a pomalu došli ke schodišti. Sešli jsme po schodech a mé nohy se dotkly podlahy v přízemí. Jen pár kroků nás dělilo od zahrady, kde se obřad konal. Když se mé nohy dotkly trávy, rozhlédla jsem se kolem sebe a zalapala po dechu. Všude bylo tolik květin a bílých stužek. Nepozvali jsme moc hostů, ale byli tu ti nejdůležitější lidé v mém životě. Pomalu jsme kráčeli k oltáři a já pohlédla na svého ženicha. Sledoval mě pohledem plným emocí a trochu se pousmál. Když jsem k němu došla, otec vložil mou dlaň do té jeho a vše mohlo začít.

Kněz odříkal to, co pověděl už mnohokrát, a já hleděla do tváře své lásky. Usmíval se a pevně svíral mé ruce v těch svých. Přestalo existovat vše kolem, já vnímala jen jeho. Jeho dokonalou tvář a smyslnou vůni, která mě naprosto okouzlila.

„Ano, beru,“ řekl nahlas a zřetelně. Kdy se kněz zeptal mě, usmála jsem se a pohladila svého Jacoba po dlani.

„Ano, beru,“ odpověděla jsem a Jacob mi navlékl snubní prsten. Já udělala to samé a nakonec jsme se políbili. Uslyšela jsem potlesk, ale nedokázala jsem se od něj odtáhnout. Pevně jsem ho objímala a nehodlala ho pustit. Musel použít trochu hrubé síly, aby mě od sebe dostal.

Hostina byla zvláštní. Lidé jedli a bavili se. Pozorovala jsem svou rodinu a bavila se pohledem na jejich zhnusené obličeje, když polykali lidské jídlo. Já si pochutnávala na těch dobrotách, které jsem měla před sebou, a objímala svého manžela.

„Ani nevíš, jak jsem teď šťastný,“ pošeptal mi do ucha a já se usmála.

„Určitě nejsi tak šťastný, jako já,“ odporovala jsem mu a vyplázla na něj jazyk. S úsměvem na tváři se ke mně sklonil a políbil mě.

Zatančili jsme si, popovídali si s hosty a věnovali se naší malé berušce. Když se jí začala klížit očka, rozhodli jsme se, že už se přesuneme do našeho hnízdečka lásky. Isu jsme převlékli a uložili ke spánku. Když se propadla do sladkého nevědomí, otočila jsme se na svého manžela a usmála se.

„Tak kampak to bude, pane Blacku?“ zeptala jsem se a trochu si povytáhla svatební šaty. Když uviděl mé obnažené stehno, okamžitě ke mně přešel a vzal mě do náruče.

„Myslím, že někam, kde budeme sami, protože dneska nemám v plánu být potichu, paní Blacková,“ zašeptal a políbil mě na krk. Zasmála jsem se a nechala se odnést do domku, ve kterém bydleli rodiče. Říkali tomu chaloupka, ale mně to připadalo jako malý zámek. Vešli jsme dovnitř a šli rovnou do ložnice. Když za námi zavřel dveře, povolila jsem zapínání šatů a stáhla si je z ramen. Pomalu jsem si je stahovala až ke kolenům a celou dobu jsem hleděla do jeho vzrušených očí. Když šaty přistály na zemi, okamžitě ke mně přešel a vzal mě do náruče. Jeho oblečení bylo během okamžiku na zemi a jeho nahé tělo se natisklo na to mé.

Když do mě vnikl, nahlas jsem zavzdychala. Bylo to tak dlouho, co jsem tento dokonalý pocit prožila. Pomalu ze mě vyklouzl a znovu pronikl. Prohnula jsem se v zádech a zasténala. Jeho pohyby se staly rychlejšími a tvrdšími. Nahlas jsem vzdychala a pevně se držela jeho rukou. Pronikal do mého těla hluboko a tvrdě. Ještě párkrát přirazil a já vybuchla. Zakřičela jsem a prožila nejkrásnější věc, kterou jsem si jen dokázala představit. Po celém těle se mi rozlil pocit dokonalého štěstí. Jacob se zhroutil na mé tělo a nahlas oddychoval. Po chvíli zvedl hlavu k mé tváři a usmál se.

„Miluji tě,“ zašeptal a políbil mě.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 25. kapitola: