Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Carlisle - 10. kapitola - Pravda někdy bolí, ale je osvobozující

04.12.2010 (21:00) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1879×

Carlisle

Kapitola desátá – Pravda někdy bolí, ale je osvobozující

„Rodino, jsme doma a máme pro Vás dobrou zprávu! Alice je v pořádku!“ vyhrkl Jasper, jen co jsme vstoupili do dveří.

„My pro Vás také máme dobrou zprávu!“ vyhrkla Bella.

„Přijela Shioban,“ pronesla a objala mě.

„Skvěle, tak se do toho můžeme pustit, ne?“ otázal jsem se nedočkavě.

„Carlisle!“ vyhrkla Shioban a objala mě.

„Shioban! Vítám tě zde. Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi přijela. Maggie, vítám i tebe,“ pronesl jsem na uvítanou.

Ze schodů do místnosti scházeli Edward s Charline a na tváři jim hrály potulné úsměvy. Posadili se na pohovku, jako zbytek rodiny někam v obýváku. A Shioban s Maggie si stouply doprostřed, kde býval konferenční stolek.

„Já každému z Vás položím hnusnou a soukromou otázku, vy na ni odpovíte ano nebo ne a Maggie řekne, zdali je to pravda, či nikoli. Ano?“ otázala se nás Shioban a otočila se na Emmetta.

„Emmette, když jsi poprvé uviděl Rose, měl jsi na mysli slovo láska?“ otázala se a Emm zblednul.

„Ne,“ odpověděl tiše a Maggie jen kývla hlavou na souhlas.

„Rosalie, chtěla jsi někdy Edwarda více než jako bratra?“

„Ano,“ odpověděla a Maggie přikývla.

„Alice, když jsi poprvé zabila tu maličkou holčičku, cítila jsi vinu?“ Alice začala vzlykat.

„Ne,“ odpověděla a Maggie souhlasně přikývla.

„Jaspere, miloval jsi Alice hned od počátku?“

„Ne,“ odpověděl a všichni zatajili dech.

„Miluješ ji?“ otázala se sama Maggie.

„Ano,“ odpověděl rozhodně. Jasper vždy říkal, že to byla láska na první pohled, nyní jsme zjišťovali, že to tak asi úplně nebylo.

„Zajímáš mě, Jaspere Hale, jsi zajímavý,“ pronesla Maggie a poté se otočila k Edwardovi.

„Miluješ Charline?“ otázala se ho Shioban.

„Ne,“ odpověděl a Maggie pouze kývla na souhlas.

„Carlisle, miluješ ženu, která je přítomna v téhle místnosti?“

„Ano,“ odpověděl jsem. Shioban kladla otázky dále.

„Esmé, zde není, kdo to tedy je?“

„Esmé je tady všude, všechno tady naznačuje to, že tady Esmé je, není zde fyzicky, ale je zde psychicky.“ Maggie kývla na souhlas.

„Charline, je Isabella dcerou Carlislea?“ otázala se sama Maggie.

„Ano,“ odpověděla s klidem.

„Matko, matko, copak se nikdy nepoučíš ze svých chyb?“ ozvalo se za námi, když jsme se otočili, spatřili jsme Soledat v rouchu řecké bohyně.

„Nikdy ses nepoučila, nikdy ses nenaučila, že milovat bohy je nadlidské, ba dokonce nemytické?“ otázala se jí ještě jednou.

„Soledat, co tady děláš?“ otázala se Rosalie.

„Tak, abych uvedla věci do pořádku, jsem Soledat De Vou de la Plata, dcera Charline a boha Usireho. Má matka byla poloupír, když ji Carlisle potkal, ale ona odešla a Carlisleovu verzi znáte, ale neznáte tu její. Chtěla se stát plnou upírkou, to ji mohl dát Bůh Usire, ten chtěl zplodit dítě, které by dosedlo na trůn Olympu - jako mě, abyste věděli - nemohl to však provést s žádnou bohyní, ani mytickou bytostí, ba dokonce ani s člověkem. Má matka byla bastardem. Nesnášela se za to, ale Usirovi posloužila velmi dobře. Udělala však jednu velkou chybu, zamilovat se do boha nejde, on je bůh a ty obyčejný bastard. Vyhodil ji hned po mém porodu a nikdy mě jí neukázal. Líbím se ti, ty mrcho?“ vypověděla Soledat ve zkratce.

„To není možné, Isabell je moje dcera,“ pronesla a hledala pochopení v našich očích.

„Není, je to tvá sestra, ty šmejde! Chtěla jsi je všechny zabít, ale na to je pozdě, já jsme sudí, a za to vděčím Carlisleovi, že mě přeměnil nedopatřením z poloupírky ne na upírku, ale na bohyni,“ odpověděla klidně Soledat.

„Víš, vždy mě zajímalo, proč jste mi dali jméno Soledat, což znamená samota. Nyní to chápu, víš? Byla jsem celý život sama, otec mě dobře vychoval a má matka mě opustila, protože byla hloupá. Vidíš, jak je osud nevyzpytatelný? Teď se těš, protože o tvém osudu, vlastně osudu všech na tomto světě, rozhoduji pouze já, má milovaná matko, tak být tebou, se chovám ke Carlisleovi a jeho rodině hezky, protože jinak se vrátím a vlastnoručně tě zabiju, rozumíš?“ pronesla Soledat a byla pryč.

„Carlisle, ty jí věříš?“ otázala se Bella.

„Ano, a velmi mě zraňuje, co jsi mi provedla, myslel jsem si, že jsem se do tebe zamiloval, klamná představa, byl jsem pouze zaslepen vidinou tvé lásky, která byla skrz na skrz falešná,“ odpověděl jsem a odešel jsem do svého pokoje.