Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky - 15. kapitola

06.08.2010 (11:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5120×

15. kapitola – Škola hrou

(Pohled Esme)

A tak se moje velká rodina ještě víc rozrostla. Bylo mi líto Emmetta, ale nedovedla jsem kvůli němu být smutná, když bylo okolo nás tolik radosti.

Překvapil mě Carlisle. Čekala jsem, že bude vyvádět a nebo bude smutný, nebo… co já vím. Nic z toho však nepředvedl a tvrdil mi, že dokud jsem šťastná já, bude i on. Lepšího muže jsem si prostě nemohla přát.

Holky u nás zůstaly na svátky a já jim při té příležitosti nabídla, ať se k nám nastěhují. Pár těch pokojů navíc jsme měli. Po svatbě už s kluky stejně budou v jednom. K mé radosti holky souhlasily. Takže právě teď přihlížím na velké stěhování. Stěhováci i s nábytkem přijeli už ráno. Když uviděli naši povedenou, velkou a nadpřirozeně krásnou rodinku, div, že nedostali infarkt. Pravděpodobně to teď rozdýchávají někdy v hospodě nad skleničkou něčeho silnějšího. Nedivím se jim. Já sama jsem na upírku velmi krásná. Holky to přisuzují tomu, že i ony jsou ještě jako lidé krásné, co teprve po přeměně. Renesmé je také krásná, krásnější než já. Ale to bude tím, že do vínku dostala lidské, čarodějnické a upíří geny v jednom.

Takže… zpátky k tématu. Od rána tedy přihlížím tomu, jak se holky stěhují k nám. Kdybychom to natočili, byl by to kasovní trhák. Komedie s vychytanými efekty.

Počínaje tím, že jelikož Alice trvala na své skříni, tak si ji  Jasper jednoduše přehodil přes rameno a šel do domu. Tam však zjistil, že jeho plán má háček. Skříň tak byla moc vysoká. Nevěděl si s tím rady a nechtěl se před Alicí shazovat. Vyřešila to až Rose, která mu začala nadávat do amatérů, nadzvedla svojí mocí onu skříň a bezpečně ji oknem dopravila do Alicina pokoje.

Emmett se zase snažil vytáhnout před Rose a vzal jí několik kufrů a tašek najednou. Bohužel to do něj v nestřežený okamžik napálila Nessie a tak všechny Rosaliiny věci skončily na koberci v obýváku. Naneštěstí pro Emmetta, se po koberci začalo válet Rosino spodní prádlo a také její drahá kosmetika. Když před ní utíkal (nejspíš někam hluboko do lesa), šlápl na pár lahviček laků na nehty. Takže už jsme ho honily dvě…

No, momentálně už jsem doma a sedím na pohovce. Se mnou tu sedí i Edward a Jasper. Bella s Alicí po tom incidentu s Edwardem, který uklouzl na rozlitém laku na nehty a upustil tak krabici s porcelánem, který se následně rozbil, uznaly za vhodné, že si to přestěhují samy a my, nešikovní a neschopní upíři, si máme jít sednout.

No, dnešek byl zkrátka hodně zvláštní. Ani jsem nezaregistrovala, kdy se vrátil Emmett, ale to ani neměl dělat. Rose právě stěhovala, díky své moci, Alici její bedny s oblečení nahoru. Nevím, jak to Emmetta  mohlo napadnout, ale na jednu tu krabici skočil a chtěl se nechat nést.

K jeho smůle však Rose takovou váhu navíc nečekala a on i s pochroumanou krabicí spadl na zem. Teď už jsme na něj měli pifku tři. Alice nedá na svoje oblečení dopustit a on jí ho zmuchlal. Podle její definice, se to rovná trestu smrti. Emmett se opět běžel někam zašantročit, protože zahrávat si s Alicí je opravdu o život. Po kom ta holka jen padla? Stále si na svého bývalého muže nevzpomínám, takže to nemůžu porovnat, ale doufám, že si jednou vzpomenu. Podle holek je to však nemožné, pokud žije ten, co na mě kletbu v podobě ztráty paměti uvalil. Já jen dostat toho prevíta do rukou! Ten by se divil!

I když zatím bych se spíš divila já. Zítra ale začínáme s kouzlením. Tedy já a Nessie. No, bude to ještě zajímavé…

Podle holek máme každá nějakou moc. Moc Nessie se už projevila. Dokáže uzdravovat. I mrtvé. Ale co dokážu já? To ještě nevím, ale bude to zajímavé, že budu mít konečně taky nějakou moc. Zkrátka už se těším. Zítra je navíc Silvestr, takže uvaříme pro holky pomocí kouzel…

(Pohled Nessie)

Dneska je Silvestr a já i mamka začínáme z kouzlením. Dnešek bude ještě hodně zajímavý. Minimálně jako včerejšek. Z toho jsem vážně nemohla. A, že ségry daly bráškům vážně zabrat. Jen nechápu Rose. Přeci Emmetta taky miluje, ne? Mysl mé sestry je mi prostě záhadou, asi stejnou, jakou je pro Edwarda mysl Belly.

Ale nechala jsem starosti koňovi, on má větší hlavu a sešla dolů na snídani. Všichni už tam byli,  holky seděly u nějaké knížky, ale, že to byla bichle!

Všichni mě sborově pozdravili. Odpověděla jsem jim, jak se sluší, popadla topinku a marmeládu s nožem a sedla jsem si naproti holkám. Vedle mě si sedla máma.

Táta měl službu, takže byl v nemocnici. Bráškové si posedali kolem nás na koberec. Nechtěli si nechat ujít to, co se tady bude dít.

Holky vzhlédly od knihy a porozhlédly se po nás. Všimla jsem si, že se Rose pozastavila pohledem na Emmettovi a lehce se zamračila. Její pohled se mi nelíbil.

Zaměřila jsem se v myšlenkách na Edwarda a zeptala se ho, jestli k Emmettovi Rose ještě vůbec něco cítí. Odpovědí mi bylo pokrčení rameny a zatřepání hlavou.

Podle náznaků a artikulování jsem poznala, že chtěl říct něco jako: Sama neví, ale spíš ne.

No bezva, ale budou na to mít přeci celou věčnost…

Zaměřila jsem se na holky, protože Bella právě něco říkala..

„Na poprvé zkusíme něco lehčího. Lehké zaříkávadla. Pak já s Alicí půjdeme zkusit s Esme něco konkrétního uvařit - pomocí kouzel. Rose bude s Nessie vařit lektvary,“ usmála se, když to dopověděla. Já s mámou jsme na ně kývly.

„Tak fajn… vymyslete si nějakou věc, kterou chcete vyčarovat. Až budete vědět co, vymyslete si na ní rým a začněte se soustředit. Es-Mami, tobě to možná půjde lépe, protože jsi už v minulosti čarovala.“ Tentokrát to byla Alice, kdo se ujal slova. Hm… takže nějakou věc. Co třeba? Všechno už mám… Už vím! Emmett má zítra narozeniny. Vyčaruji mu novou baseballovou pálku!

Máma začala první.

„Nějak to tu nevoní, ať květiny celý dům provoní!“ zarýmovala máma a opět se zvedla ta bílá mlha. Tentokrát ale voněla. Všemi možnými květinami a když se zvedla, byl celý obývák zaplněný vázami, plnými kytek. Tak to se mámě povedlo.

Pak sem ale přišla na řadu já. A sakra, teď ještě nějaký rým… chvilku jsem přemýšlela a pak mě to napadlo. Začala jsem se soustředit.

„Dárek již koupit nestačím, čím já ho tedy překvapím? Baseball nejraději má, ať pálku v rukou tedy ihned má!“ zarýmovala jsem a za vteřinu se ozvalo Emmettovo překvapené vyjeknutí. Mlha tentokrát nenastala. Jen takové malé puf a objevil se černý kouř z místa, kde seděl Emmett. Na to se Emm rozkašlal. Asi to byl i na upíra moc hustý dým. Za chvilku se dým rozplynul a nám se vyskytl pohled na zašpiněného Emmetta. Vyjeveně zíral na svoje v ruce, v nichž držel úplně novu baseballovou pálku, která byla na rozdíl od něj, úplně čistá.

Ozvalo se zatleskání směrem od holek.

„Tak tohle se vám opravdu povedlo!“ horovaly.

„Emme, promiň, ale já ti nestihla koupit dárek a tohle bylo rychlejší, než se plahočit do města,“ omlouvala jsem se mu, když si pořád čučel na ruce. Za chvíli se probral a začal se nahlas řehtat. To už jsme se ale smáli všichni…

„Díky,… Nessie… fakt se ti… povedla!“ snažil se ze sebe dostat uznání přes záchvaty smíchu.

Ještě chvilku jsme tam tak seděli, než si holky zase vzaly slovo. Vysvětlili nám, že démony zničíme pomocí lektvarů a zaříkávadel, které jsou právě v té velké knize. Vysvětlily nám prostě všechno a pak se Alice, máma a Bella vydaly do kuchyně, uvařit (vykouzlit) večeři a hostinu na oslavu nového roku.

Emmett se z pálkou přes rameno vydal do sprchy a bráškové za ségrama a mámou do kuchyně. Já s Rose jsme šly do zvláštní místnosti, kterou jsme včera zařídily. Přezdívaly jsme jí jednoduše: Kumbál.

 Byla to zvláštní místnost. Byli tu nestále zatažené závěsy, takže tu bylo šero. Tenhle kumbál působil poněkud strašidelně, už kvůli tomu, co jsme tu skladovali. Byli tu kotlíky, velké hrnce, různé svíčky, přísady do lektvarů, tajné recepty a věci na vyvolávání duchů a démonů.

Přešli jsme s Rose k jednomu kotlíku. Vysvětlila mi, že na lektvary není ta nejlepší učitelka, ale že s těmi základními si taky vystačí. Nejlépe prý umí lektvary míchat Bella. Když jsem se jí zeptala, co si umícháme, řekla věc, o které jsem si myslela, že ve skutečnosti neexistuje. Nápoj lásky. No bezva.

Nejvíc mě však dostala, když mi řekla, že ho mám zítra zkusit na někoho ve škole, prý nenamícháme trvalý. Jen dočasný. Na 12 hodin.

Než jsme však začaly, přiřítil se k nám Emmett, s tím , že to chce vidět a když slyšel, co se chystáme namíchat, začal se dívat na kotlík a přísady z posvátnou úctou. Začal také těkat pohledem mezi nimi a Rose.

„Na to ani nemysli! Nápoj je jen na pár hodin. Moc by ti to nepomohlo… a já jej navíc umím podle vůně poznat!“ sjela Rose Emmetta, když odhadla jeho plány. Ten se na ní začal smutně koukat a zkoušet psí oči. Rose ho však okázale ignorovala.

Začaly jsme a já se nestačila divit nad složitostí lektvaru. Byli tam úplně základní věci, jako třeba: skořice, sůl a nové koření. Pak tam ale také přibyly věci jako muší křídla, kouzelný prášek z vílích křídel, muří noha a soví pírko.

Celou tu dobu se Rose s Emmettem pěkně kočkovala. Až mě to naštvalo. Jak se mám v tomhle, hernajs učit?

„Hele, vy hrdličky, kočkovat se můžete někde jinde! Já se tu mám učit a ne, poslouchat vaše nesmyslný hádky! Nechápu vás! Milujete se, ale cestu k sobě si prostě nenajdete!“ vytkla jsem jim. Oni se mi však jen vysmáli. Radši jsem tedy vytrhla Rose recept a začala vařit naprosto sama.

Nakonec, což jsem se dost divila, přišlo ještě jedno koření. Paprika. Když jsem se Rose zeptala, proč paprika a proč až nakonec, vysvětlila mi, že je to pro barvu. Teď měl lektvar sytě růžovou, žvýkačkovou barvu. Voněl po růžích.

Stejně jsem tomu nemohla uvěřit. Já právě uvařila Nápoj lásky! A uvařila jsem ho více méně sama, protože po většinu času se Rose hádala s Emmettem.

Nechala jsem je, hádat se a radši nalila lektvar do lahviček. Rose chtěla lektvaru jen trochu, ale já to nějak přepískla, tak jsem si schovala nějaké lahvičky pro strýčka příhodu. Kdo ví, kdy se mi budou hodit?

Seběhla jsem dolů a nechala tam ty dvě hrdličky. Dole jsem našla knihu stínů. Nalistovala jsem si v ní Nápoj lásky a začetla se, jak se má používat a jaké jsou jeho účinky.

Aplikovat se dá dvěma způsoby. Buď ho ta daná osoba musí vypít a nebo se to na něj má hodit. Hm… to by mohla být sranda. Ještě, že mě mamka s taťkou přihlásili od pololetí do školy. Že Rose Emmetta nemiluje? To se ještě uvidí. Co kdyby jí po něm šlo spousta holek ze školy…

Bráška Edward vyčetl můj plán z mých myšlenek a začal se vedle v kuchyni velmi nahlas smát. Přidala jsem se k němu. Bylo mi jedno, že si ostatní musí myslet, že jsme se zbláznili.

                                          *   *   *

K večeru už bylo všechno hotovo. Večeře, lektvary i naše zaučování do čarodějnických zkušeností a my se vrhli do oslavování nového roku. Jen Rose s Emmettem po sobě pořád vyjížděli, jako kočka a pes. Jestli se ty dva brzo nedají do hromady, tak z toho budu fakt na voplach!

               14. díl ; shrnutí ;16. díl           

Informace:

Nerada sem píšu, pod každý díl, ale teď je to fakt nutné. Spousta lidí do komentářů píše, že chce dát Rose a Emmetta dohromady. Já to ale zatím v plánu nemám a pokud ano, tak se tak stane až někdy ke konci povídky. Pro děj povídky je to nutné.    

Doufám, že mě neukamenujete. Vaše Jane006.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějky - 15. kapitola: