v této kapitole se celkem nic neděje, přesto je zde velmi důležitý Emmett...
22.08.2010 (07:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4652×
20. kapitola – Na pokraji sil…
(pohled Belly)
Tohle má být spravedlnost? Nikomu jsme nikdy neublížily a naše rodina také ne. A teď po nás jde celé podsvětí. Nikdy jsem nechtěla další narozeniny, chtěla jsem přestat stárnout. Teď se mi můj sen splní. Ale ne tak, jak jsem si představovala. Nestanu se upírem, nedožiji se jich…
Sledovala jsem, jak se moje sestra sesula k zemi a rozplakala se. Nebyla jsem však schopna ji utišit. Dost dobře jsem si na Coala pamatovala. Málem mě zabil. Nenávidím ho. Nestačí mu, že málem vzal život mně, nebo mým sestrám. Teď ještě půjde po našich láskách a nové rodině!
V největším ohrožení není ale žádná z nás. Coalovi bude pouze stačit, když nám zabije naše štěstí. Naše polovičky. Důvody naší existence… Pak by nás nechal dál žít. Žít v našem zoufalství, protože co by to bylo za život bez Edwarda?
„Ne!“ vykřikla jsem a také se sesula v tichém, štkavém pláči na podlahu. Co je tohle za spravedlnost? Co když se nám ho podaří zabít a on stejně znova ožije?
Rose stála nad námi a těkala mezi mnou a Alicí pohledem. Asi nevěděla, ke které přiběhnout nejdřív a začít ji utěšovat. Sama musela být na pokraji zoufalství. Ale nikoho nemilovala tak jako já s Alicí. I když někdo z rodiny zemře, neztratí svoji lásku. Svůj důvod existence.
Nejednou se do místnosti přiřítili kluci. Máma se asi na chvilku přestala soustředit.
Jakmile mě Edward uviděl, přihnal se ke mně a začal mě objímat a utěšovat.
„Co je ti? Jsi zraněná?“ ptal se s velkou starostí v očích i hlase. Místo odpovědi jsem mu skočila kolem krku a začala mu brečet na rameni. Nehodlala jsem se od něj odtáhnout.
„Co se tady děje? Kdo je ten Coal?“ ptal se Emmett. Jeho obvyklý radostný hlas nahradil vážný.
„Nevím,“ řekla máma a přihnala se ke mně taky mě obejmout. Pak odběhla k Alici, kterou už držel v náručí Jasper…
(pohled Edward)
Esme nás uvěznila ve svém štítu, takže jsme odtud nemohli. Bušili jsme do štítu rukama. Nic nepomáhalo. Z půdy jsme slyšeli rozhovor. Potom nějaké zaříkávadlo a pak jsem uslyšel dokonce Nicka. Proč by ale zase vyvolávaly svého tátu? Vždyť tu byl nedávno…
Zase tichý rozhovor. Pak se ale ozvala rána a něčí vzlyky. Odhadoval bych to na Alici. Co se tam sakra děje? Jasper vedle mě začal bušit o to usilovněji.
Dvě vteřiny na to se ozval srdceryvný výkřik. Výkřik mojí Belly. Spolu z výkřikem polevila síla štítu a my se dostali ven. Okamžitě jsme nabrali směr půda.
Rozrazili jsme dveře a já uviděl moji lásku na zemi, jak potichu pláče. Okamžitě jsem byl u ní a utěšoval ji. Potřeboval jsem ale zjistit, co se stalo. Nebo jestli není raněná.
„Co je ti? Jsi zraněná?“ ptal jsem se jí. Místo odpovědi mi ale skočila kolem krku a být člověk, tak mě snad udusila. Pořád jsem ale nevěděl, co se to děje. Místo mě se na to zeptal Emmett. Esme odpověděla, že neví, a šla také obejmout Bells. Pak se přesunula k Alici, která na tom byla hůř.
Z Esme tedy nic nedostanu. Otočil jsme se teda na Bellina otce.
„Co se to tady děje?“ Odpověděla mi ale Rose.
„Jdou po nás. Po nás všech.“
„Kdo?“
„Zdroj. Zdroj a celé podsvětí.“
„Kdo je to, ten zdroj?“ ptal jsem se, jelikož jsem o tom neměl ani páru. Odpověděla mi a koukala přitom na mě, ale stejně jakoby někam do dálky.
„Démon. Nejmocnější démon ne světě. Vůdce všech ostatních démonů. Poslal svoje poskoky shánět po celém světě i podsvětí ty nejmocnější démony a zrůdy. Za týden jsou tu. S jediným cílem. Zničit nás.“
„A kdo je ten Coal?“
„To je právě ten zdroj! Chodila jsem s ním. Kdysi. Tehdy jsem ještě nevěděla, že je to démon. Je to na půl člověk, takže měl i svoji lidskou tvář. Ale on mě měl jen jako poslání. Dokud se do mě opravdu nezamiloval. Když jsem zjistila, že je to démon, zničila jsem ho. Jenže on se vrátil. Jako mocný démon a přísahal mi, že už bude sekat dobrotu. Chvíli to tak bylo. Pak se z něj ale stal zdroj. Dal nám na vybranou. Buď půjdu s ním do podsvětí a stanu se zlou, nebo zabije sestry. Přijala jsem.
Měli jsme tenkrát před svatbou. Byli jsme nejmocnější pár podsvětí. Holky tam ale vtrhly a celou tu věc překazily a jeho jsme spojenými silami zničily. Do dnes jsem jim za to vděčná. Jak to ale vypadá, znovu se vrátil. Tentokrát se pomstít. Pořád mě miluje. Nechce se smířit s tím, že já jeho už ne. Bude se mi chtít pomstít na mojí rodině,“ dovyprávěla Alice a opět se rozplakala.
„Šššš, to bude dobré,“ uklidňoval ji Jazz.
„Copak ty to nechápeš? Jako první půjde po t-tobě!“ už skoro křičela Alice.
Emmett to ze zoufalstvím sledoval. Carlisle si k sobě přitáhl Esme a Nessie.
„Jestli se ale nepletu, tehdy jste byly tři. Dnes je vás pět. Navíc máte na svojí straně další čtyři upíry. Možná jste si i nadělaly nějaké ty přátele v nadpřirozených bytostech. Jste mocné. Velmi mocné a máte přátele. To ti démoni postrádají. Budou tam jen z rozkazu. Možná když uvidí, že prohrávají, rozprchnou se,“ ukončil svoji domněnku Emmett a holky na chvilku přestaly brečet.
Do očí se jim vrátilo to, co jsem tam postrádal. Byla to naděje.
Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Čarodějky - 20. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!