Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky - 22. kapitola

02.09.2010 (07:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4412×

22.kapitola – Leo

(pohled Alice)

„Jak nám k sakru má pomoct jednorožec?“ nadávala jsem. Pitomý čarodějky. Místo osobní účasti nám pošlou jednorožce! A my jsme jim pomáhaly, to snad není možné. Esme pořád jen nevěřícně zírala na to zvíře před sebou.

Jako by toho nebylo dost, za prvé: jdou po nás nejmocnější démoni světa, za druhé: Rose s Emmettem se nevrací a za třetí: když chceme pomoct, vykašlou se na nás. To snad není možné!

To je prostě pitomost! Je to ujetý! Proč zrovna naše rodina musí tohle všechno protrpět!? Co jsme komu udělaly, že se nám takhle odvděčil?

Najednou vpadla na půdu Nessie a chtěla nám asi něco říct, ale zůstala  stát jako přikovaná a zírala na – teď už našeho – jednorožce.

„Je to, to, co si myslím?“ ptala se.

„Ano, je to přesně to, co si myslíš.“

„Já… jen jsem vám chtěla říct, že se Bella dnes nějak necítí a je jí špatně.“

„Cože? Ještě aby onemocněla!“ hysterčila jsem.

„No, zatím se o ní stará Edward.“

„Dobře, Ness, zatím jdi vařit lektvary, já se pak za Bellou stavím.“

„Jasně.“ A byla pryč.

„Tak fajn, co ale s tebou kamaráde?“ mluvila jsem si pro sebe o jednorožci.

„Co takhle, dát ho do sklepa?“ ptala se Esme a já musela uznat, že je to docela dobrý nápad.

„Jazzy!“ křikla jsem do domu a do pěti vteřin se otvírali dveře od půdy, jeho reakce byla však stejná jako Nessina.

„Co je to?“ ptal se a tvářil se dost vyjeveně.

„Jednorožec, pozdrav od kamarádek čarodějek, lépe řečeno jejich pomoc nám.“

„Jednorožec?“

„Hm,… mohl by jsi ho prosím odvést do sklepa? Já bych ho tam asi nedostala, páru má jako kůň.“

„Jasně.“

Pak se začal k jednorožci přibližovat. Ten si tam jen tak v klidu stál a žvýkal oves, poslaly ho totiž i s krmením. Jak ušlechtilé!

Jasper tedy vzal košík s ovsem a začal couvat z místnosti. Ale jak byl, tak ztuhl, protože místnost osvítilo světlo a objevila se v ní duha, ze které vyskočili čtyři lidi. Nebo spíš tři lidi a jeden skřítek.

Na nic jsem nečekala a běžela obejmout moji sestřičku, která byla celá pomlácená a špinavá. Něco se muselo stát. Pak jsem zpozorovala, kdo je ten třetí člověk.

„Leo!“ křikla jsem a běžela ho obejmout. On mi objetí oplácel. Už tak dlouho jsem ho neviděla.

„Jak to že si tu? A co se stalo? Proč jste tak pomlácení?“ Měla jsem spoustu otázek.

„Alice! Tak rád tě vidím! Neboj, všechno vám vysvětlíme… a kde je Bella?“ Tak tuhle otázku jsem čekala.

„Není jí dobře, ale určitě ji uvidíš.“ Kývnul.

„Tak jsem slyšel, že jste se dostali do maléru a pořádného… Přišel jsem vám pomoc - “

Ale nedořekl to, protože moje drahá sestřička se málem sesula na zem, Emmett ji však stačil chytit. Omdlela a nevypadala dobře.

„Asi vnitřní zranění, pustě mě k ní.“ Neváhala jsem a Leovi ustoupila. Ten se dal ihned do léčení.

Pohlédla jsem na Emmetta, v tváři měl zoufalý výraz. Zoufalí ze vší té bezmoci…

(Pohled Belly)

Už od rána mi nebylo dobře. Chtělo se mi zvracet a vůbec jsem nemohla jíst. Nemohla jsem se na jídlo ani podívat. Edward se o mě strachoval a já ho musela uklidňovat. Nemělo by to být naopak?

Pak jsem najednou z půdy uslyšela divné rány. A pak… řehtání? Ježiš mě už asi musí být opravdu hodně špatně, když mám i halucinace.

A teď! Jako kopyta! Mě už asi vážně hrabe…

Už jsem chtěla poslat Edwarda, aby se podíval, co se to tam děje, když se rozrazily dveře naší ložnice a nám do ní naklusal jednorožec! Začala jsem počítat do desíti a uklidňovat se, ale moc to nešlo.

„Prosím tě, řekni mi, že toho jednorožce taky vidíš!? Obrátila jsem se na Edwarda.

„Ano, lásko, také ho vidím!“

Cože? Tak on skutečný? A mě nehrabe? Ale co dělá jednorožec v naší ložnici? To ale nic nebylo, když jsem viděla, kdo se sem přiřítil po jednorožci, málem jsem dostala infarkt. Ve dveřích stál Leo!

„Ehm… promiň Bello, ale toho jednorožce si tu asi nechcete nechat, ne? Řekl a snažil se ho nalákat na oves. To už na mě bylo moc. Jeden den jsem v posteli a celej dům je naruby.

Už jsem chtěla vstávat, když se ve dveřích objevila Rose. Na nic jsem nečekala a běžela ji obejmout. Ona mi objetí oplácela. Pak sem si ale uvědomila, že tu stojí jen v noční košili a tak jsem se omluvila a zmizela v koupelně. Tam jsem se trochu upravila a převlékla. Sice mi stále nebylo nic moc, ale už to bylo lepší.

Vyšla jsem z koupelny a v pokoji nikdo nebyl. Co se to tu proboha děje?

„Ehm, ehm!“ ozvalo se, ale ať jsem se rozhlížela sebevíc, nikoho jsem neviděla. Něco mě zatahalo za sukni. Vyjekla jsem a uskočila.

„Promiň Bello, nechtěl jsem tě vylekat, ale holky říkaly, ať tě přivedu,“ říkal Šejmus. Páni ten mě ale vylekal! Běžela jsem ho obejmout. Ten vypadal tak hrozně, byl vyhublí, zmlácený a měl potrhané a špinavé šaty.

Ale už jsem nechtěla na nic čekat, popadla jsem ho za ruku a běžela do obýváku, kde už všichni čekali. Ještě jednou jsem běžela k Rose ji obejmout, Leovi jsem řekla jen ahoj, a radši ho ignorovala.

„Takže, co se to tady stalo?“ ptala jsem se.

Vyprávět začal Šejmus. Vyprávěl o tom, co se stalo z jejich zemí a mě z toho bylo do breku. Pak přišla řada na Rose s Emmettem. Rose se dala do vyprávění.

„Přišli jsme do jejich země a rozhlíželi se kolem. Pro mě byl šok, ji vidět tak, jak vypadá teď. Pak mi najednou něco přistálo v náručí a z kopce k nám sbíhali démoni. Neváhala jsem a přenesla nás do Šejmusovi jeskyně. Tam jsem zjistila, že to, co mi přistálo v náručí byl zrovna Šejmus. Tam nám také řekl všechno o své zemi, co se stalo od té doby, co jsme byli pryč. Ale když už jsme chtěli jít, objevili se ve východu z jeskyně démoni. Chtěli po mě, abych jim dala Šejmuse, stejně by nás pak zabily. Spustila se rvačka. Utekli jsme od tamtu, ale já schytala pár ran do břicha a bylo mi špatně. Navíc nám ti démoni zničili tu hůl, kterou se dá z jejich země uniknout.

Napadlo mě tedy, zavolat Lea, ten tu hůl měl taky, za chvíli se tam objevil a vzal nás sebou domů. Doma jsem se ale zhroutila a Leo mě vyléčil. Dál už to znáš.“ Usmála se.

„A co ten jednorožec?“

„To je výpomoc od našich drahých přítelkyň!“ zavrčela Alice.

„Jednorožec?“ optal se Šejmus.

„Jo.“

„Z rohu jednorožce se dá vyrobit prášek štěstí!“ zakřičel šťastně Šejmus.

„No, trocha toho štěstí by se nám hodila, ale napřed se musíš najíst a převléknout. Nic nenamítal, tak jsem mu šla uvařit něco k snědku a holky se šly dál věnovat vzývání přátel.

„Slyšel jsem, že se budeš vdávat. Gratuluju!“ ozval se Leo a na tváři měl úsměv, v očích však smutek. Pro tohle jsem nechtěla, aby o tom věděl a aby tu byl. Měla jsem ho sice ráda, ale jako svého bratra. Nesnášela jsem, když jsem ho musela tak zraňovat.

„Díky.“ Nevěděla jsem, co jiného na to říct.

„Nechceš pomoct?“

„Můžeš.“ Usmála jsem se.

Tohle bude ještě hodně dlouhý týden.

21. díl ; shrnutí ; 23. díl           

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějky - 22. kapitola: