Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky - 4. kapitola

the host stills

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Čarodějky - 4. kapitolaJe tu pokráčko, tentokrát z pohledu Alice. Alice bude mít špatnou předtuchu... Co se v ní odehraje?

02.07.2010 (07:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5350×

4. kapitola – Vize

 

(pohled Alice)

 

Od toho večera, co jsme šli tančit, jsem začala trávit skoro veškerý svůj volný čas s Jasperem. Chodili jsem tancovat, společně jsme se koukali na filmy u nás nebo u nich doma a někdy i zašli do kina. Co mě ovšem mrzelo, že mě nikdy nepozval na večeři. Ale i tak je sním vždy opravdu zábava a dokonce mi někdy pomáhá utahovat si z Rose. Jediné, co mi na něm přišlo trochu zvláštní, bylo to, že přede mnou opravdu nikdy pořádně nejedl. Ani při obědech ve škole. Začala jsem uvažovat o tom, jestli nedrží nějakou dietu. Ale když jsem o tom tak uvažovala, ani jeho bratry jsem nikdy  na obědech neviděla pořádně jíst, spíš se v tom jenom tak nimrali. A kluka jako Emmetta bych opravdu na dietu neodhadovala. Ale nikdy jsem nad tím moc neuvažovala, protože je opravdu hrozně milý, strašně hodný a  tak krásný a… já sama nevím, tohle jsem ještě nezažila. Pár kluků už jsem měla, ale nic takového jsem k nim nikdy necítila, a to Jasper není ani můj kluk. Zatím…

Díky času stráveným s Jasperem, jsem ale bohužel začala zanedbávat sestry a taky školu. Což jsem si však dlouho nechtěla přiznat a také to dlouho odkládala, tedy alespoň tu školu. Nakonec jsem si to ale přiznala, že začínám flákat školu, protože jsem poprvé z testu z trigonometrie dostala trojku. Bylo na čase, se začít zase trochu učit!

Na další sobotu jsem proto odložila plány s Jasperem a namísto toho, si naplánovala výlet do veřejné knihovny, k té hromadě učení, co jsem zanedbala. Proto jakmile jsem se v sobotu ráno vzbudila, vystřelila jsem do koupelny, tam se trochu „zcivilizovala“ a vrátila se do pokoje, respektive do šatny. Vhodné oblečení jsem měla vybrané do 10 minut. Vybrala jsem si černé kalhoty a bílý top.

Vystřelila jsme z pokoje, seběhla schody a vrazila do kuchyně. Rose právě jedla suchý toust namazaný marmeládou a v druhé ruce držela časopis. Nebylo běžné, aby Rose zůstávala o víkendu doma, buď byla někde s Emmettem, a nebo byla ve studiu a fotila nové fotografie na titulní stranu nějakého časopisu. Dnes jsem to ale neřešila, ani se jí neptala, co dělá doma. Dokonce jsem se neobtěžovala číst, co je to za časopis, protože jak znám Rose, bude to zase: Svět motorů.

S rychlým „Ahoj a dobrou chuť.“, jsem přicupitala k toustovači, popadla toust a se slovy: „Jdu do knihovny, do večera mě nečekejte“, jsem vypadla ze dveří a štrádovala si to ke garáži, protože jsem se chtěla vyhnout naštvané Belle. Ten toust byl totiž její. Někdy byla moje schopnost vidět budoucnost fakt výhoda, pomyslela jsem si. Nasedla jsem do svého autíčka a vyjela k veřejné knihovně.

Zrovna jsem už trávila dvě útrpné hodiny nad literaturou, když jsem najednou dostala vizi.

Procházela jsem uličkou mezi regály plnými knih, když v tom jsem si všimla, že mě mezerou mezi knihami pozoruje nějaký muž a držel v ruce knihu. Ale neviděla jsem mu do obličeje, měl totiž kápi. Něco zašeptal směrem ke mně, znělo to jako otázka, ale bylo to, pro mě v neznámém jazyce, takže jsem mu nerozuměla. I přes plášť jsem viděla, jak si mě měří pohledem.  A najednou zmizel…

Vrátila jsem se zpátky do přítomnosti. Seděla jsem u stolku a pořádně se rozhlédla. Tu uličku jsem totiž znala. Byla tady v knihovně. Už jsem si pomalu začínala myslet, že začínám bláznit. Na rohu jedné uličky jsem však zaznamenala pohyb. Všimla jsem si muže v tmavé kápi, byl to stejný muž, jako ten v tom mém vidění. Když zaregistroval, že ho pozoruji, rychlým krokem se vydal pryč. Vyrazila jsem hned za ním, ale on už měl náskok. Vešla jsem do té uličky a všechno se odehrálo tak, jak jsem to viděla, až na jednu věc. Tu knihu upustil.

Rychle jsem oběhla regály a sáhla po té knize. Jakmile jsem se jí však dotkla, bum a další vize!

Jela jsem svým autem domů. Právě jsem parkovala a znovu uviděla toho muže, jako dnes. Pozoroval mě. Když si ale všiml, že o něm vím, opět zmizel…

Začínala jsem být docela nervozní. Utíkala jsem zpátky a vrátila jsem se ke stolku se svými věcmi, sbalila je do tašky a vydala se ke svému autu. V garážích nikdo nebyl, což bylo dobré znamení. Stále jsem však měla pocit, že mě někdo sleduje... Tady už nezůstanu ani minutu! Jela jsem domů a pořád kontrolovala cestu. Právě jsem zajížděla na příjezdovou cestu domu, když jsem ho znovu uviděla! A opět jako v mé vizi, zmizel…

Okamžitě jsem vyrazila domů. Byly sotva dvě hodiny odpoledne. A to by to nebyla Rose, aby neměla připomínky!

„Ale, ale! Co tak brzy? Myslela jsem si, že přijedeš až večer! Nebo jsi se tam sama bez Jaspera bála?“

„Sklapni,“ odpověděla jsem jí pouze, proletěla kolem ní a zavřela se do svého  pokoje. Nevěděla jsem kdo to byl, ale měla bych o něm co nejdříve říct sestrám. Bála jsem se, že by mohl ublížit někomu, koho jsem znala... Bála jsem se, že by mohl ublížit některé z mích sester a i když jsem někdy měla chuť Rose zaškrtit, nechtěla jsem přijít o dalšího člena rodiny.

Rozhlédla jsem se po pokoji a zrak mi padnul na dva sešity na stole. Chyběla jsem jeden den ve škole a Jasper mi až příliš ochotně nabídl sešity na dopsání. Nijak mi to nevadilo a vzala si je od něj, i když jsem si to mohla opsat od sester.

Nechtěla jsem se nervovat, a tak jediné, co jsem mohla dělat, aby se tak nestalo, bylo něco dělat. Došla jsem až ke stolu, sedla si  a chtěla si to dopsat. Vzala jsme za Jasperův sešit, abych ho natočila do lepšího úhlu, odkud bych na něj viděla a najednou… další vize!

Seděly jsme -  jako teď už obvykle -  u stolu s Culleny, v jídelně, ve škole. Bavily jsme se a  smáli jsme se. Když v tom se tam objevil ten chlap z mých vidění. Zírala jsem na něj a nebyla schopna slova, když napřáhnul ruku a v ní se zhmotnila ohňová koule. Vší silou ji mrštil směrem k Jasperovi…

Tady moje vidění skončilo a já věděla že už nesmím tu poradu se sestrami odkládat, nebo by to Jazz zaplatil životem, a to jsem prostě nemohla dopustit!

Sešla jsem dolů a zavolala své sestry k poradě…

                      3.díl ; shrnutí ; 5.díl           

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějky - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře