Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky II - 1. kapitola

11.01.2011 (21:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4551×

1. kapitola – Roky plynou…

(pohled Belly)

Myslím, že představování není nutné, již mě dobře znáte. I můj příběh. Jste zvědaví, co se stalo za posledních 5 let? Já bych byla zvědavá také…

Co se změnilo nejvíc asi všichni uhádnete. Naše dětičky. Je září… Nicolas právě nastupuje do školy čar a kouzel, kterou řídí rodinný přítel, Gideon. Alespoň podle Esme rodinný, ona si ho pamatuje. Ashley a Jason už nastupují do druhého ročníku. Tak moc to letí… Beth a Janee jdou zatím jen na střední školu.

Tak a teď všechno hezky popořádku…

Od narození našich dětí se naše vztahy s našimi druhými polovičkami ještě více prohloubily. Milovali jsme se a měli se o koho starat. Děti nám dávaly zabrat, hlavně jejich ochrana před démony, kterých bylo stále dost. Ale uspěli jsme a naše děti zůstaly šťastné a živé. Své kouzelné dary se naučily ovládat ihned, upírské… Ty se někdy projeví až déle, takže zatím nevíme.

Já jsem objevila, že mám jako upírka dar. Štít. Nikdo se mi nedostane do hlavy. Což se nelíbí hlavně Edwardovi. Ale na druhou stranu je rád.
Žili jsme si opravdu šťastně, dokud se nenaplnila Alicina vize, zhruba z doby, kdy bylo našim dětem okolo jednoho roku. Tenkrát se narodily Beth s Janee, jak jsme jim začali říkat. Alice viděla, že je někdo unese a bude nám vyhrožovat, že je zabije, pokud na něj nepřeneseme své moci. Stalo se. A že to tenkrát pro nás byly těžké časy. Děti dříve neuměly tolik ovládat magii, a tak se nebyly schopné bránit. Měly jen své dary, které na ty démony, a to do dneška nikdo nechápeme, nefungovaly. Naštěstí se nám je povedlo najít a zlikvidovat je. Tenkrát padlo rozhodnutí. Až budou děti starší, začnou chodit do školy kouzel, aby se naučily bránit.

Jason a Ashley byli nejstarší. Bylo jim sice jen šest, ale vypadali na 17 let. I psychicky jim ten věk odpovídal. Požádali jsme tedy Gideona a on je velmi rád zapsal. Dnes jde do kouzelnické školy poprvé Nicolas. A Beth s Janee zatím na obyčejnou střední, protože narozeniny mají až v prosinci.

Všechna naše dítka vyrostla do krásy. Ashley byla celá po mně, až na barvu vlasů, Jason zase po tatínkovi. Také se lišil jen barvou vlasů. Jason byl hodně vysoký, štíhlý a rád sportoval, což se odráželo i na jeho postavě. Ashley byla středně vysoká, milá, ke všem vždy laskavá a měla hezkou postavu. Měli spolu velice hezký vztah a vždy spolu vycházeli. Byli nádherní a to není jen zaujatý pohled matky.

Nicolas byl celý po Jazzovi. Byli jako bratři, až na to, že Nick měl černé vlasy, které zdědil po mamince. Také mu to nehorázně slušelo. Vždy vycházel nejlépe s Jasonem. Byla to dvojka raubířů.

A nakonec jsem si nechala Annabeth a Jenifer. Obě nesnášela svá jména. Zdála se jim moc zdlouhavá a tak si to upravily, ještě když byly malé, a zůstalo jim to. Jenifer je od té doby Janee a Annabeth, Beth. I když Janee říká Beth Andy. Nevím proč, tak nějak to vzniklo. Říkala jsem, že naše děti mají mezi sebou krásné vztahy, ale co teprve ty dvě. Měly rády ostatní, ale držely se spíš spolu. Byly nerozlučná dvojka a nehnuly se od sebe ani na krok. Teda jen pokud to nebylo nesmírně neutné. Kolikrát se mi zdálo, že spolu komunikují beze slov… Obě byly středně vysoké, štíhlé s krásnou postavou. Vypadaly stejně, až na oči. Beth je měla modré, Janee zářily všemi barvami. Když ale dostaly chuť nás pozlobit, nasadily si holky čočky a my je nerozpoznali. To nešlo. Říkala jsem také, že Ashley, Jason a Nick jsou nádherní? Tak Beth a Janee jsou v tom případě nadpozemsky krásné. Asi to zdědily po mamince a ani ta by se jim nevyrovnala…

Ze vzpomínání mě vyrušil až Edward. Vzal mě za ruku a povzbudivě se na mě usmál. Naposledy jsem se usmála na své děti a objala je.

„Mami, vždyť o víkendech budeme doma,“ uklidňoval mě Jason.

„Já vím, ale i tak.“

„Neboj se, mami, budeme v pořádku, teta Nessie na nás dohlédne.“ Usmála jsem se na Ashley.

„Já vím.“ A popošla jsem dál, aby se mohl rozloučit i Edward. Krátce jsem objala Nessie.

„Bell, neboj, budu je během týdne střežit jako oko v hlavě a o víkendech to budeš dělat sama,“ přesvědčovala mě.

„Děkuju.“ Nessie se krátce usmála, rozloučila se s rodiči a přicupitala k Leovi. Políbila ho, vzala ho za ruku a přemístili se. Pak se Leo ještě vrátil pro zbytek. Vedle nás se loučili Alice a Jazz s Nickem. Pak jen všichni tři přistoupili k Leovi a on je přemístil. Beth a Janee jim krátce mávly a už zmizely u Beth v pokoji.

(pohled Alice)

Nicolas mi bude velice chybět a stejně tak Jazzovi, ale uvidíme ho alespoň o víkendech, to je hlavní. Smutně jsem se na Jazze usmála a sešla do obýváku. Bez dětí tu byl moc velký klid. Obvykle nadělaly spoustu randálu. Tedy… ti tři, Beth a Janee tolik randálu nikdy nenadělaly. Byly zvláštní, ale já je měla moc ráda. My všichni tady. Měly svou hlavu. Ale to Nick taky. Přemlouvala jsem ho, aby tu s námi zůstal, ale on prý že ne, že se chce umět bránit. Na druhou stranu jsem byla ráda. Sedla jsem si Jazzovi na klín, políbila ho a nechala ho kolíbat mnou ze strany na stranu jako s malým dítětem. Nikdy nebudu litovat svého rozhodnutí stát se upírkou.

Pak jsem se podívala na hodiny. Bylo půl osmé! Sakra a to máme jít dnes do školy? Vystřelila jsem jak raketa. Kvůli tomu, abych nově mohla nastoupit, jsme se přestěhovali. Zpátky do Forks, které jsme se sestrami braly jako náš domov. Je to deset let, co jsme tady studovaly, je to sice krátká doba, ale nebáli jsme se, že nás tady někdo pozná, většina lidí, co jsme zde znali, se odstěhovala.
Vlítla jsem do šatníku a vytáhla pár vaků s oblečením. Pak jsem nalítla do každého pokoje a hodila po jeho obyvatelech vak s oblečením. Teda kromě do pokojů Beth a Janee. Ptáte se, jak toho docílily? Beth - jediný další člen naší obrovské rodiny, který se vyzná v módě. A já jí věřila, že nedovolí Janee obléct si něco nemožného.

Po přeměně se moje nakupovací mánie ještě zhoršila, alespoň podle holek…

(pohled Rose)

Nějak se mi do školy nechtělo. Seděla jsem na posteli, když mi přilítlo na klín něco černého. Vak s oblečením od Alice. Ach, jo! Moc mi na vědomí nepřidalo ani to, že Beth mi dneska ráno řekla, že by byla daleko raději se mnou v garáži a opravovala si svoje autíčko. Emmett se zase chtěl koukat s Janee na zápas. Ale co se dá dělat, Esme s Carlislem by nám dali. Navlíkla jsem se do toho, co po mně hodila Alice, líbla Emmetta na tvář a slítla dolů. Holky už tam byly a neuvěřitelně jim to slušelo. Obě byly samozřejmě stejně oblečené a měly čočky. Měly na sobě světle modré rifle, modrý svetřík s krátkým rukávem a pod tím bílé tričko s dlouhým rukávem. Přes to kostkovaný kabátek a bílou tašku. Na nohách kozačky a v ruce deštník. Přesná dvojčata.

Beth ještě zavolala do domu: „Skinne!“

Z kuchyně vyběhlo malé vlče, které Beth šťouchlo čumákem do nohy. Beth se k němu sklonila, pohladila ho, podrbala za ušima a zamumlala něco jako, že se nemá bát, že se brzy vrátí. Zakroutila jsem nad ní hlavou.

Asi si říkáte, že vlk jako mazlíček není zrovna vhodný. Já si to myslím také, jenže Beth už odmala chtěla vlka. Nikdy jsem nezjistila, co ji na nich tak moc fascinovalo. Emmett jí samozřejmě nedokázal odporovat, ale nevěděl, jak ho sehnat. Štěstí se nad ním usmálo, když se jednou vracel z lovu a uviděl tohle opuštěné vlče. Neodolal a vzal ho domů. Bohužel si myslel, že je to holka a Beth ji pojmenovala Skinne, akorát že nakonec vyšlo najevo, že je to kluk, ale Skinne už na nic jiného neslyšel, tak mu to zůstalo.

Vrátila jsem se do přítomnosti a ještě jednou jsem zkoukla dcerky, jak jim to sluší. Byla jsem na ně hrdá. Nijak jsem se tím netajila, na svou krásu jsem byla vždy hrdá a teď na krásu Janee a Beth dvojnásob. Jen si budu muset pořídit pometlo na odhánění nápadníků. A těch bude asi hodně.
Emmett vypadal, že přemýšlí nad tím samým. Konejšivě jsem ho chytla za ruku a vyrazili jsme k autům. Zpět do školy.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějky II - 1. kapitola: