Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky II. - 4. kapitola

24.02.2011 (07:30) • AndyBCullen, Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2364×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

4. kapitola - Žárlivost

(Pohled Dana)

V Jídelně

Stále jsem se vzpamatovával ze setkání s Beth. Byla tak neobyčejná. Tak krásná, že jsem na ní mohl oči nechat. Dobelhal jsem se k našemu stolu a pustil se do toho něčeho, čemu říkali jídlo.

Chvíli jsem se v tom rýpal ale nakonec jsem to odnesl a začal se promenádovat po školních chodbách. Hlavu plnou Beth jsem bloumal po škole a přemýšlel nad tím, jak ji někam pozvat. Normálně mám odvahu na cokoli, ale když jsem s ní, všechna zmizí.

Už, už jsem se chtěl otočit a jet domů, když jsem uviděl plakát, který hlásal, že v sobotu bude školní ples. Doufal jsem, že si to nenechá ujít a já budu mít možnost se s ní blíž seznámit.

Otočil jsem se na podpatku a šel směr parkoviště, kde jsem nasedl do své hromady plechu a s rachotem odjel.

V tělocvičně

Už jsem nevěřil, že by ještě přišla, když znenadání zavrzaly dveře a v nich stály naprosto stejné holky a já věděl, že jedna z jich je Beth, a druhá její dvojče Jenifer.

Pomalým krokem jsem si to k nim zamířil, ale někdo mě předběhl. Emmett a nějaký kluk, kterého jsem neznal, se postavili před ně a vyzvali je k tanci. Přijaly a já si šel smutně sednout k nejbližšímu prázdnému stolu a čekal, kdy přestanou tančit.

Moje trpělivost byla na hraně, když pořád tancovali. Už končila dvanáctá písnička a já byl rozhodnutý jít k nim a poprosím Emmetta o jeden tanec s jeho mladší sestrou.

Písnička skončila a oba se vydali jiným směrem a moje šance přišla. Když jsem si všiml, že Beth směřuje k baru, vzal jsem to oklikou, abych tam byl o chvilku později než ona.

Sedla si na barovou stoličku a už jsem byl od ní pouze pár kroků, když se za ni objevil jeden z těch indiánů z La Push. Byla překvapená, když ho viděla, ale přijala a já už vřel.

Sedl jsem si k baru a objednal dvojitou whisky. Kopnul jsem to do sebe a zaplatil.

Se smutným výrazem jsem se podíval na toho indiána s Beth. Oba se na sebe usmívali a já viděl, že mezi nimi přeskočila jiskra jako hrom, ale já věděl, že o ni budu bojovat.

Indián odešel a Beth si šla sednout na jednu žíněnku a já doufal, že na podruhé už to vyjde. Nevyšlo. Omluvila se, že ji už bolí nohy a já musel uznat, že ji chápu. Tancovala od doby, co sem vůbec přišla.

(Pohled Embry)

Hledal jsem Suzan, holku, kvůli které jsem sem vůbec přišel, když zavrzaly dveře do tělocvičny a já se musel otočit. Ve dveřích do tělocvičny stály dvě holky, které byly stejné, ale zároveň tak jiné. Prvně jsem se podíval na jednu a pak na druhou.

Všechny myšlenky, všechny city, které jsem choval k Suzan se náhle rozplynuly a nahradily je mnohem silnější, které směřovaly k ní. K mému středu vesmíru. A já věděl, že se to nezmění. Otiskl jsem se.

Byl jsem připravený jít ji vyzvat k tanci, když se před ní objevil jeden hromotluk, který mi smrděl podobně, jako mi smrdí ty odporné pijavice.

Čekal jsem, až přestanou tančit a budu si s ní moci zatančit, ale to mi nebylo dopřáno. Stále tancovali a já pozoroval tu nevídanou podívanou. Uměla tancovat opravdu bravurně. Trochu jsem se bál, aby ji moje taneční schopnosti neodradily.

Dvanáctá píseň skončila a ten hromotluk se omluvil, že mu Rose volala a vydal se k východu. Můj anděl se vydal k baru a já šel těsně za ní.

Sotva si sedla na barovou stoličku, už jsem se ozval. „Smím prosit?“ zeptal jsem se.

„Jasně,“ odpověděla a usmála se na mě tím nejkrásnějším úsměvem, jaký jsem kdy viděl. Nabídl jsem jí rámě a ona se do mě zavěsila.

Normálně tancovat vůbec neumím, ale s ní mi to přišlo tak snadné, že mi to dokonce i šlo.

Třetí píseň už končila a stále se mi neodvážila podívat do očí, které ji celou dobu sledovaly. Začala další píseň a tou byl samozřejmě ploužák. Zlehka se začervenala, že to bylo sotva patrné. Byla roztomilá. „Sluší ti, když se červenáš,“ poznamenal jsem. Nijak to nekomentovala a obmotala mi ruce za krkem. Já svoje obmotal kolem jejího pasu a pomalu kroužili v melodiích hudby.

Asi v polovině písně jsem se konečně odvážil zeptat se jí na jméno. „Jak se vůbec jmenuješ?“

„A…“ Nestačila to doříct, protože jí do toho zařval Quil.

„Embry!“

Podával jsem se na ni s omluvou v očích. „To je v pořádku,… Embry.“ Naprosto jsem se rozplýval, jak krásně moje jméno z jejích úst znělo. Poděkoval jsem za tanec a odešel za klukama. Když jsme došli celkem daleko od ostatních, řekli mi, že tu jsou upíři a já si vzpomněl na toho hromotluka. Vystřelil jsem k parketu, kde tancoval ZASE ten hromotluk s mým andělem. Teda, doufejme, že časem mým.

Zavrčel jsem z pohledu na ni v jeho objetí. Asi mě uslyšel, protože se otočil mým směrem a okamžitě ji poslal před školu. Rozeběhla se k jejich věcem a společně s tou druhou vyběhly před školu.

(pohled Annabeth)

Popadla jsem Janee za ruku a ona nás přemístila do mého pokoje. Podívala jsem se na ni pohledem člověka, který vyhrál loterii, ale okradli ho. "To bys nevěřila, co se mi stalo!"

"Co? Povídej!" ptala se a následně poručila Janee.

"Já jsem potkala na plese jednoho skvělýho kluka, jenže vím pouze jméno. Ani telefon, ani bydliště, nic." Neměla jsem daleko k pláči.

"Ten vysoký indián co s tebou tančil? Jak se jmenuje?" ptala se zaujatě a sundala si škrabošku.

"Jo, to byl on a jmenuje se Embry." Nechala jsem krátkou pauzu a pak jí to řekla: "Janee, já jsem se asi zamilovala!" Sundala jsem si také škrabošku a nechala slzy volně téci po mých tvářích.

"Oh… no konečně! Jen je škoda že ho neznáš víc…" zašeptala a přešla ke mně, obejmout mě.

Oplatila jsem jí objetí a utřela si oči. "A co ty?" zeptala jsem se.

"Víš… někoho jsem tam taky poznala…" Vykrucovala se.

"Cože?" Zděsila jsem se. "A co Jason?"

"Já… nevím, tančila jsem s ním. Jen tančila! Ale on byl tak…Tajemný a tak krásný… Vždyť jsi ho viděla." Začala se červenat.

"Jo, viděla, ale to ti nedává právo zahýbat Jasonovi. Nebo to chceš snad skončit?" Nedokázala jsem to pochopit. Už jsem na ni dokonce řvala a to se ještě nestalo.

"Sakra, neblázni! Uslyší tě! Já mu nechci zahýbat! Nezahýbám mu! Neznám ani jméno toho kluka. Měla jsem ještě míň štěstí než ty… a nechci to skončit. Nechtěly jsme mluvit o rodičích, náhodou?" syčela potichu.

"Promiň, bylo to ode mě hnusný. Jen… Já nedokážu pochopit, jak můžeš myslet na jinýho, když máš Jasona. Promiň." V hlavě jsem si přehrála to, co řekla. "O rodičích?"

"Fajn, necháme toho, nerada se s tebou hádám vlastně…tohle bylo poprvé, co si pamatuju…"

"Souhlasím. Je u toho takovej divnej pocit. Vůbec se mi nelíbí." Přešla jsem k šatníku a začala ze sebe sundávat šaty a ostatní věci. "Asi už půjdu spát, byl to těžkej den," řekla jsem a převlékla se do noční košilky. "Dobrou!"

"Dobře, dobrou, zbytek si povíme zítra," zašeptala potichu a vypařila se do svého pokoje.

(pohled Janee)

Vypadla jsem Andyina pokoje k sobě. Tam ze sebe ve vzteku strhla šaty i doplňky.Andy má pravdu, jsem mrcha.  Ale na druhou stranu, nic jsem přeci neprovedla ne? to že jsem tančila s nějakým klukem přece nic neznamená. Sakra!

Chtěla bych znát alespoň jeho jméno, ale na druhou stranu byla asi lepší, že ho neznám. Rukama jsem si vjela do vlasů. Začínala mě z toho bolet hlava. Vpadla jsem do skříně, popadla bílí top a modrou minisukni, oblékla se a vyskočila z okna. Bosky jsem běžela krajinou. Nikdy mi nebyla zima, to byla výhoda.

Vnímala jsem jenom vítr ve vlasech, dokud jsem nedorazila tam, kam jsem tak moc chtěla.

K našemu jezeru.

Když jsme se sem přistěhovali, objevili jsme tohle jezero. Oblíbila jsme si ho a moc. Nebylo moc velké, ale krásné. Skvěle se to odpočívalo a relaxovala. Všichni věděli, že sem chodíme, ale i tak to bylo naše místo.Sedla jsem si na jeden z větších kamenů a začala si ráchat nohy ve vodě. Bylo to příjemné, uklidňující. Lehla jsem si na ten kámen, vlasy rozprostřela za sebe a pozorovala noční oblohu. Hvězdy. Byli tak krásné…

Zavřela jsem oči a chvíli jen relaxoval, když jsem uslyšela tiché kroky. Že by Andy? Ale neotevřela jsem oči, nechtělo se mi. Po chvilce jsem ucítila velice známou vůni a Andy to nebyla. Cítila jsem, jak se posadil vedle mě. Pak jsem taky ucítila jeho prsty, jak mě hladí po tváři.

Konečně jsem otevřela oči a podívala se na Jasona. Usmíval se.

„Věděl jsem, že tady budeš.“ Usmála jsem se, poposedla si zády k němu, opřela s o něj a nechala se objímat. Bylo to příjemné.

„slyšel jsem vás hádat se s Beth, stalo se něco?“ Ztuhla jsem.

„Tys…nás slyšel?“

„Jo a všichni ostatní se mnou, ale nevnímal jsem slova, jak mě překvapilo už jenom to, že se vy dvě hádáte. Co se stalo?“ Ulevilo se mi, ale byla jsem zbabělec.

„Nic, už je to v pořádku. Vyřešily jsme si to.“ Usmála jsem se na něj. On na mě taky a pak se zamračil.

„Tohle schovávání už mě unavuje.“

„Mě také, ale znáš tátu. Zabil by tě.“

„Ale nezabil, maximálně přizabil,“ zasmál se. Také jsem se zasmála. Jason ale pokračoval.

„Dnes jsem měl chuť já někoho zabít.“ Tvářil se vážně.

„Koho?“

„Toho kluka, co s tebou pak tančil.“ Zasmála jsem se, i když uvnitř mi moc do smíchu nebylo.
„To tys mi zdrhnul,“ špitla jsem.

„Jo, divadélko pro rodiče, stejně jako to, s tím, jak jsi si vydupala,abych šel s tebou. S tebou bych šel dobrovolně kamkoliv. A dnes ti to vážně hrozně slušelo.“

„Děkuju, tobě taky.“ Usmál se a kouknul se na svoje ruční hodinky.

„Měli bychom se vrátit, už je pozdě.“

„Tak dobře.“ Zvedla jsem se a přitáhla si ho blíž. Políbila jsem to a on mi to velmi rád opětoval. Po chvíli jsem se odtáhla, blýskla po něm úsměvem a otočila se na patě.
„Chyť si mě, pokud mi stačíš,“ zatrylkovala jsem a utíkala domů. Jason mě po chvíli dohonil, byl po strejdovi až moc rychlý… a napomáhala si levitací. Švindlíř!
Kdybych mohla, zmrazím ho v čase, ale tohle na členy naší rodiny nefungovalo. Někdy to byla docela škoda.

Autor: AndyBCullen (Shrnutí povídek), Jane006, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějky II. - 4. kapitola: