Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čas zapomnění - 2. Kapitola

30.05.2010 (17:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1159×

Za čtyři hodiny jsem byla v Seattlu. S sebou jsem měla jen jeden kufr plný oblečení a jiných drobností a krabici s knížkami. Nebylo těžké to donést nahoru do bytu.
Byt byl v poměrně malé čtvrti. Většinou šlo o vysoko podlažní budovy, které od sebe oddělovaly pruhy asfaltu, ale tu a tam byly také skupinky stromů a trávníky, jako by se někdo snažil místo oživit. V přízemí každého domu byl nějaký obchod.

Nábytek jsme sem už daly s Charliem. Je to jen skromné zařízení, ale nechtěla jsem obětovat všechny peníze za nábytek. Došla jsem do pokoje a naskládala oblečení do skříně. Moc toho nebylo, přeci jenom tady není taková zima jako ve Forks.

Když jsem pomyslela na Forks, zasáhla mě bolest a smutek. Tolik mi všichni chyběli, a i když jsem se jim poslední dobou vůbec nevěnovala, pořád je mám ráda.
Chybí mi táta, nebyl sice pořád se mnou, ale i tak jsem byla zvyklá mu vařit večeři, uklízet po něm a jeho starost o mně. I když mi nikdy neřekl, jak moc mě má rád, já to věděla.
Pak je tu Jacob. Netrávila jsem s ním tolik času jako například s Angelou, ale jako by jsem to ani nepotřebovala. Rozuměli jsme si.
No a samozřejmě jsou tu pak mojí přátelé ze školy. Angela je sice tichá, ale rozumím si s ní víc než s ostatními. Mike, milý, ale někdy otravný, no i přes to mi chybí. Jessica a její štěbetání. A pak ostatní.

Ale tomu všemu je teď konec. Změna je život, u mě je to nezbytné.

Ráno mě probudilo slunce. Jaký nezvyk. Ještě před půl rokem bych chtěla, aby zalezlo, teď jsem však byla šťastná. Znamená to začátek mé proměny.
Jako první musím jít nakoupit nové oblečení. Pak si zajdu ke kadeřnici a měla bych si koupit nové auto.

Došla jsem do nákupního střediska a zamířila hned do prvního obchodu s oblečením, co jsem viděla. Jako první jsem si koupila trička, vzala jsem hlavně barevná trička, tedy až na jednu barvu. Slíbila jsem si, že už nebudu nosit modrou. Vzala jsem si čtvery rifle a teď byly na řadě sukně. Jedna mini bílá, druhá mini riflová a poslední delší po kolena černá. K tomu punčocháče a legíny. Šperky jsem vzala takové, aby se mi hodil vždy jeden ke dvou kusům oblečení. Chtěla jsem odejít, ale do očí mě praštil krásný prsten. Růžový kamínek mě svou září oslepil a já hned věděla, že si ho musím koupit. Nikdy jsem na růžovou nebyla… dokonalé. Jako by mi ta změna byla souzena, vše mi vycházelo.

Zbývalo jen spodní prádlo. Odvázala jsem se a začala jsem si zkoušet krajkové podprsenky. Není to tak špatné, vlastně je to příjemné. Když jsem začala hledat kalhotky, zarazilo mě, že mají jen tanga. Jestli je tohle znamení, tak to nevím, jestli mi až tak všechno vychází. Přeci jenom kus látky mezi půlkami vás moc neochrání, ale co už.
Už jsem měla oblečení, na řadě je kadeřnictví. Po chvilce hledání jsem jedno našla. Kadeřnictví Victoria. U pultu seděla dívka v mém věku.
„Ahoj, potřebuji ostříhat, ale nejsem objednaná. Je to problém?" zeptala jsem se jí.

„Podívám se počkej," odpověděla a už se dívala do diáře. Za chvíli zvedla hlavu a usmála se. „Máš štěstí, zrovna teď je tu volno. Sedni si, já se hned vrátím."
Usmála jsem se na ni a sedla si. Na stole ležely časopisy, vzala jsem si hned ten, co ležel na vrchu. Chvíli jsem listovala, až jsem si všimla jednoho účesu. Dalo by se říct, že je obyčejný, ale je to ten pravý.
Za dvě minuty se vrátila ta dívka.

„Sedni si sem, Viky tu hned bude," ukázala na křeslo a šla si sednout za pult. Hned jak jsem si sedla se u mě objevila starší slečna. Byly si celkem podobné, ale neměla jsem o tom čas uvažovat, protože si Viky začala prohlížet moje vlasy.
„Máš moc pěkný vlasy. Hustý a pevný, takový tu už dlouho nikdo neměl. Takže, co s nimi chceš udělat?" zeptala se.
„Dívala jsem se do těch časopisů, co tu máte a líbí se mi tady ten účes," ukázala jsem jí časopis. Pohledem skákala ze mě k časopisu a po chvíli mi to schválila.
„Takže, trochu zkrátit a sestříhat. Chceš i nějakou barvu?" zeptala se.
„Možná by nebyly špatný nějaký tmavší proužky," navrhla jsem. Neodpověděla, ale začala míchat barvu, to jsem brala jako souhlas. Začala mi barvit hlavu, pak ji umyla a začala stříhat. Celou dobu jsem se bavila s tou dívkou za pultem. Susan byla milá, zjistila jsem, že chodí na stejnou školu.
„Konec," prohlásila Viky. Pomalu jsem se otočila k zrcadlu a bála, co mě tam čeká. Ztuhla jsem. Vypadala jsem dobře, ale… jinak. Tmavší proužky byly vidět, ale jakoby tam byly pořád. Mírná ofina po straně mi lemovala obličej. Celkově mi ten účes slušel a dalo by se říct, že mi zvýraznil oči.
„Víš, tak mě napadlo, co kdybych tě namalovala?" zeptala se Susan. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem souhlasila. Uvelebila jsem se v křesle, zatímco mi Sus otírala o oči štěteček.

„Tak ještě lesk," ozvalo se po chvíli. „A je to," prohlásila hrdě. Opět jsem se na sebe podívala v zrcadle, ale teď mi to vyrazilo dech. Nádhera, to jediné slovo se hodí.
„Moc ti to sluší. Maluješ se někdy?" s těmito slovy se u mě objevila Viky.
„Ne, nikdy," odpověděla jsem.
„Měla bys. Ne, že by si bez toho nebyla pěkná, ale podívej se na sebe. Víš co, já ti prodám nějaké šminky, samozřejmě za poloviční cenu. Dala bych ti je zadarmo, ale obchod je obchod." Váhala jsem, ale nakonec proč ne. Koupila jsem si toho hodně, rozloučila se se Susan a Viky a vyrazila zpět domů.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čas zapomnění - 2. Kapitola: