Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Červená nebo zlatá? - 4. kapitola

12.06.2012 (13:30) • AntjeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1704×

Měl jsem pocit, že každou chvíli exploduju. Rozepínala mi košili a blížila se s čím dál větší rychlostí k mému rozkroku...

4. kapitola – Obrat

Lehce mě líbala na rty a zápasila s knoflíkem u mých kalhot. Přišlo mi to zbytečné, za chvíli si prorazí cestu sám, zip nezip, knoflík neknoflík. Sedla si kousek, pod teď již rozepnutý poklopec, a rukou zajela pod lem mých boxerek. Jak se dotkla té části těla, která byla připravena vykouknout, zažíval jsem největší slast svého života. Stokrát lepší, než lidská krev, proudící mými ústy. V návalu vzrušení jsem bouchnul hlavou o trávu, rukama, které byly v křeči, jsem zajel pod její tričko, rozepl jí podprsenku a začal laskat její ňadra. Perfektně padla do ruky, bylo to jako mít v rukou kus nebe. Slastně zavrněla a vytáhla ruku z mých kalhot a začala je i se spodním prádlem stahovat. Přišlo mi to jako nějaký sen. Tohle je ta Bella, která na mě ještě před pár hodinami ani nepromluvila? Z ničeho nic se zvedla, já zůstal bez hnutí ležet překvapením, ale jen si vyhrnula sukni a sundala rudé kalhotky, které odhodila někam do lesa. Potom nasedla na můj připravený klín a slastně se prohnula. Z úst se mi prodral sten, znovu jsem zaklonil svoji hlavu, ruce zabořil do hlíny. Elegantně se na mně vrtěla a doháněla mě tak k šílenství. Cítil jsem, že k výbuchu nemám daleko, své ruce jsem přesunul na její záda a prsty jsem přes ně hrubě přejel. Kdyby byla člověk, tak by měla hluboké rány. Začala sténat i ona, o to víc jsem byl vzrušený já, začal jsem vrčet, moje hruď se rozvibrovala a už jsem cítil, jak se blížím do konce, když...

„Edwarde? Bello? Kde jste?“ zaslechl jsem Esméin hlas z domu. Bella ze mě seskočila, rozběhla se, asi hledat kalhotky, a zmizela v lese. Já jsem ležel jako zmrazený na zemi, se stáhnutýma kalhotama, těsně před vrcholem. Co že se to právě stalo? Že jsme se s Bellou pomilovali? I když, tomu se nedá říkat pomilovali. Takže jsme spolu prožili divoký sex uprostřed přírody? Ne... Ona mě úplně normálně znásilnila! Ještě k tomu s mým souhlasem! Takový je osud romantika, který si maluje svoje poprvé jak nějaká puberťačka – jenom s rozdílem, že místo roku, nebo spíš měsíce, si to maluju už pár desetiletí. Bylo mi z toho tak nějak špatně, že jsem ani neměl sílu nebo vůli se zvednout.

„Edwarde, zlatíčko?!“ zavolala Esmé znovu. Zvedl jsem se, natáhl si horko těžko kalhoty, snažil se myslet na staré babičky a dědečky, a poníženě se rozběhl k domu. Doufal jsem, modlil se, aby si Esmé ani Rose nepovšimly, že jsem celý nasáklý Bellinou vůní a ona tou mou.

Doběhl jsem domů, otevřel jsem dveře a čekal na ortel. Bella už s Rose seděla na gauči a zase koukaly na nějakej připitomělej seriál. Začaly mi lézt neskutečně na nervy... A ty seriály taky.

„Kde jsi byl?“ ptala se mě něžně Esmé.

„V lese na lovu.“ Kde mě vošu... zneužila tvoje nevlastní dcera.

„Tak to jo. Užil sis to?“

„Jo, jo, skoro hned u domu jsem narazil na celý stádo jelenů.“ Docela mě zajímalo, co by se stalo, kdyby se po nás Esmé nesháněla. Vsadil bych se, že to takhle Belle vyhovovalo. Zase byly s Rose největší kámošky, nedivil bych se, kdyby mě pomlouvaly.

„Škoda, že se ti nechce do školy. Vypadá opravdu moc pěkně,“ lákala mě.

„Už jsme se o tom bavili několikrát. Ještě se na to necítím,“ odbyl jsem ji lehce a šel po schodech do svého pokoje. Tam jsem si sedl na pohovku a koukal do blba. Nevěřil jsem tomu, co se právě stalo... Ne to s Esmé, ale to s Bellou, v lese. Ruce mi bezvládně padly mezi nohy, ramena poklesla a koutky úst s nimi. Tohle byl jeden z mnoha případů, kdy jsem nesnášel svou upíří podstatu. I když jsem měl vypnuto, tak jsem částí mé hlavy přemýšlel o své situaci. Byl jsem poblázněný upírkou – ovšem naštěstí ne zamilovaný – která mě ignorovala, netušil jsem, co se jí honí hlavou. Celou dobu, od první chvíle, co jsme se potkali poprvé, se ke mně chová jak ke kusu hadru, přehlíží mě. Pak se jednou potkáme v lese a ona se na mě vrhne. Když jsem se znova vracel k těm chvílím, kdy mě povalila na zem, tak jsem cítil, jak mi kamení, už dost kamenný úd... To chce sprchu. Zvedl jsem se, vzal novou košili a zbytek oblečení ze skříně a odešel do koupelny. Znuděně jsem ze sebe sundával kousky oblečení, když se mi doneslo z Roseiny mysli, o čem se s Bellou baví.

„Ten Vin Diesel je ale kus chlapa, co?“ prohlásila Rose.

„To mi povídej... Pořádnej kus... Ne nějakej šašek jako někteří...“ Viděl jsem, jak se Bella směje a ukazuje prstem nahoru. Super... Před chvílí strašně sexy, teď šašek... Hlava mi padla, brada téměř udeřila hrudník, zavřel jsem oči a bylo mi ze sebe špatně. To, že Bella dělá to, co dělá... Jo, není to správně, ale to ať si vyřeší se svým svědomím. Mně bylo špatně, protože jsem se sebou nechal zametat, že jsem už jen pod jejím pohledem tál. Nicméně jsem vešel do sprchy a pustil vodu, tu nejvíc vařící, co bylo možné z kohoutku vypustit. Cítil jsem, jak se mé tělo pomalu ohřívá, jak se zvyšuje jeho teplota, stupeň po stupni. Zpozorněl jsem, když jsem uslyšel Belliny kroky, jak prochází kolem koupelny do svého pokoje. Tam pustila muziku, poměrně na hlas, sedla si na postel nebo gauč, nebo co to v pokoji měla, a oddychla si. Znělo to trochu posmutněle...

Edwarde, ty jsi takovej debil. Jseš jí normálně posedlej, pomyslel jsem si.

Zaklonil jsem hlavu, nechal kapky, aby se rozbíjely o můj obličej, a přál si, abych se mohl utopit. Ne, že bych se chtěl zabít, přece jenom jsem si života, i když v mém případě spíš přežívání, nějakým způsobem cenil, vážil. Prostě a jednoduše jsem toužil mít tu možnost. Možnost toho, že když nebudu chtít dál žít, tak nebudu muset do Itálie. Kapky padaly jedna po druhé, byl jsem, stejně jako celá koupelna, zahalený v mlze, vzduch byl nasycený vlhkostí. Skoro jsem nadskočil, když se začaly otevírat dveře od sprchového koutu. Byl jsem tak zabraný myšlenkami, že jsem vůbec nepostřehl, že se někdo dostal do koupelny. Opět se na chvíli zbavila svého štítu, tentokrát mě pustila více do hloubky své mysli.

„Nesmíš vydat ani hlásku!“ křičela na mě přes svůj vnitřní hlas a dala mi možnost zjistit, na co by měla chuť. Vzrušovala ji představa toho, že nás můžou načapat, že opravdu nemůžeme vydat ani hlásku. Představovala si, jak ji chytnu za zadek, opřu ji o dlaždičky... Mně se ale naskytl mnohem zajímavější pohled. Poprvé jsem ji mohl vidět nahou. Pohltila mě mnohem intenzivněji než mlha kolem nás – její křivky, její krásná prsa, ploché bříško, krásná stehna... Nenašel bych na ní chybu, jedinou malinkatou chybičku. Začala mě líbat a její mysl se mi znova uzavřela. Stáli jsme ve sprše, nazí, tělo na tělo. Své paže položila na má ramena a za mou hlavou je spojila. Chytl jsem ji za boky a polibky jsem jí nadšeně vracel. Své ruce přemístila na můj krk, laskala mé vlasy a po chvíli jednu ruku dala na mou hruď. Sunula ji níž, když došla na břicho, tak sjela na bedra, až dojela na můj zadek. Zmáčkla ho – v ten moment jsem měl co dělat, abych aspoň nezavrčel. Celá tahle procedura mě neskutečně mučila. Posunula ruku o trochu níž, na stehno, potom ji přesunula na bok a pak se jedním prstem pomalu sunula blíž a blíž k mému rozkroku. Snažil jsem se dýchat co nejméně hlasitě to šlo, moc se mi to ovšem nedařilo. Funěl jsem vzrušením, nebyl jsem schopný to jakkoli ovládnout. Mé pokožky se dotýkala jen nehtem, kterým jela až k mému pasu. Svou dlaní se naplno otřela o tu mou chloubu, já znovu tál, měl jsem chuť zařvat na celej barák. Dusil jsem steny, zapřel se rukama o stěny sprchy a nechal Bellu všechno oddřít. Přidala druhou ruku a přejížděla přes celou jeho délku. Když už jsem myslel, že nemůže být hůř, tak si klekla, začala otevírat pusu a jazýčkem se dotkla jeho špičky. To už jsem nesnesl, jestli jsem měl být ticho, tak to takhle nešlo.

Skoro až hrubě jsem ji odstrčil, ona se zmateně postavila, já jsem ji chytil, jak si přála, za zadek, vyzvedl jsem si ji, ona objala své nohy kolem mého pasu, opatrně jsem ji opřel o zeď, mačkal jsem její zadeček, jako kdybych čekal, že z něho vyteče nějaká slaďoučká šťávička jako z broskve. Nasměroval jsem se a vnikl do ní. V momentě, kdy jsem se znovu ocitl v ní, připadal jsem si jako v ráji. Začal jsem pomalu, hluboko přirážet, postupně jsem zrychloval. Po celém těle se rozšiřovala... jakási jinovatka, kdybych byl člověk, měl bych husí kůži. Bella mě téměř drtila svými stehny, přitiskla se blíž. Zrychlil jsem ještě víc a víc... Cítil jsem, jak se Bella kolem mě sevřela, začala se prohýbat, křečovitě držela zavřené oči a najednou jsem si připadal, jak kdyby mě někdo vystřelil na měsíc, jako kdyby už neplatily zákony gravitace a já létal, jako kdyby se ve mně rozbouřilo tornádo. Zároveň jsem se cítil jako... jako lev, který srazí alfa samce, jako kluk, kterej zmlátí staršího kluka, jako muž, který zdolal Everest. Několikrát jsem zalapal po dechu a opřel se čelem o to její. Viděl jsem, jak jí cukl koutek do až škodolibého šklebu, které má dítě, když ukradne čokoládu, kterou mu zakázali.

„To bylo příjemné,“ slyšel jsem znovu její hlas ve své hlavě. Na to povolila stisk svých nohou, dotkla se země, poplácala mě po rameni a vyšla ze sprchového koutu, potichu za sebou zavřela dveře, šla zpátky do pokoje a zřejmě se oblékala. Tak takhle by to dopadlo, kdyby se po nás Esmé nesháněla. Zůstal jsem zmrazeně stát, s očima nevěřícně vykulenýma, s vlasy smáčenými vodou. Cože se to teď stalo??? S největší možnou opatrností, jakou bylo možné v tuhle chvíli vyvinout, jsem se opřel ramenem o zeď a nebyl schopný myslet na cokoliv. Otočil jsem kohoutkem a pustil jsem na sebe tentokrát ledovou vodu.

Když jsem byl probraný aspoň natolik, abych se šel obléct a vyšel z koupelny, vešel jsem do svého pokoje a postavil se k oknu. Začal jsem o všem přemýšlet. Je pravda, že po mně dvakrát dost ostře vyjela a pokaždé odešla, jako by si půjčila propisku, ale třeba... Třeba je to její styl, jak s někým začít chodit. Co když jí nejde jenom o ten sex, co když chce hlubší vztah? Kdybych tohle někomu řekl, tak asi vyprskne smíchy. Taky bych vyprskl, kdyby mi nebylo tak mizerně. Ale možná na mě opravdu změnila názor. Sice je upíři mění hodně málo... Asi bychom si měli promluvit.

Z přemýšlení mě vytrhla Carlisleova mysl. Těšil se na Esmé tak, až si téměř pozpěvoval. Miloval ji tak neskutečně moc, že kdybych to neviděl na vlastní oči, tak nevěřím, že je možné někoho tak moc milovat. Přiběhl do Esméiny pracovny, chytl ji kolem pasu, vtiskl jí polibek do vlasů. Ona se na něj otočila a začala ho líbat. Vášnivě se objímali a já se dozvěděl, co má Carlisle v plánu teď. Netoužil jsem po tom, být na stejném patře, a tak jsem seběhl do obýváku. Ještě jsem je minul, jak v objetí kráčejí k ložnici. Tohle byly taky chvíle, kdy jsem nesnášel své čtení myšlenek. Prsa a jiné části těla své matky jsem opravdu vidět nemusel.

Na gauči v obýváku seděla Bella a koukala na televizi. Byla tak neuvěřitelně krásná, že kdyby mi bilo srdce, tak mám zástavu. Krásné vlasy, které jí zakrývaly část tváře, plné rty, do kterých se zakousla, soustředěné oči a mírně zamračené obočí. Přešel jsem ke gauči a odhodlával se vyzkoušet, jestli mě už snáší.

„Na co koukáš?“ snažil jsem se zeptat co nejmileji. Bella se na mě podívala jako na idiota, s jedním obočím zdviženým a naprosto jednoznačně mi dala najevo, že se na našem vztahu nic nezměnilo.

„Na televizi,“ odsekla nepříjemně. Zase se vrátila ke sledování televize a já přemýšlel, kam půjdu. Poblíž ní jsem být nechtěl, nahoru taky ne, tak jsem zaparkoval do koupelny. Jenom jsem si lehl do vany a trpěl. Pořád jsem před sebou viděl její výraz, oči, které byly plné nenávisti, zloby. Ukazováčkem a palcem jsem si třel kořen nosu a zavřel jsem oči, ze kterých by tekly slzy, kdyby to bylo možné.

Tohle je moje první 15+ kapitola, takže by bylo fajn, kdybyste mi tu nechali komentář, jak jsem to zvládla. =D Jinak doufám, že se vám povídka líbí, že jsem vám ji ještě nestačila otrávit. =D A ano, Bella je pořádná sviňucha a Edík je pořádný strašně sexy idiot. ((c) Jessy) 

Autor: AntjeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Červená nebo zlatá? - 4. kapitola: