Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta ke štěstí je klikatá - 4. kapitola

24.03.2012 (08:45) • maryblack • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 993×

4. kapitola

Jacob

Myslel jsem, že poběžíme na pláž, ale ona přes ni jen přeběhla a běžela dál do lesa. Určitě na naše tajné místo. Bylo to místo ukryté mezi stromy, kde rostly krásné květiny a sluneční paprsky tam svítily skoro celý den. Našel jsem tuhle malou louku den po tom, co se Renesmé narodila. Chtěl jsem být tenkrát na chvíli sám a pročistit si hlavu. Všechno to bylo strašně zamotané. Nejdřív jsem miloval Bellu, ta zemřela pro lásku k dítěti, které ji zabíjelo. Pak ji proměnili v upíra a já se otiskl do její dcery, kterou jsem nenáviděl a chtěl ji zabít. Otřásl jsem se, jen co jsem si na to vzpomněl. Najednou jsem ji ztratil z dohledu, ale věděl jsem, kde bude. Byli jsme kousek od místa. Vstoupil jsem pomalu mezi stromy a uviděl ji - byla opřená o strom a usmívala se, točila s kraťasy na jednom prstě. Buď se mě pokouší svádět, nebo jsem padlý na hlavu.
„Já si teda myslím, že tě svádí, brácho."
„Okamžitě vypadni z mojí hlavy, Sethe!" Byl jsem vzteky bez sebe.
„Dobře, jdu domů, až tady skončíte, půjdu zas hlídkovat. Hodně štěstí, kámo." A byl pryč. Někdy je to nevýhoda, že je smečka takhle propojená a dokážeme si vzájemně číst myšlenky na velkou vzdálenost. Ještě že jsme jen tři – já, Seth a Leah. Přestal jsem myslet na ty dva a soustředil se na Ness. Dívala se na mě s lehkým úsměvem a hodila mi kraťasy. Chtěla, abych se přeměnil. Chytil jsem je do tlamy a zmizel za stromy.

Přeměnil jsem se a šel za ní. Seděla na zemi a nad něčím přemýšlela, posadil jsem se vedle ní. Nic jsem neříkal, čekal jsem, až začne mluvit ona. Po chvíli začala.
„Jakeu, proč jsi mi neřekl, že jsi do mě otisknutý?" Podívala se mi do očí.
„Víš, kdyby bylo na mně, řekl bych ti to hned, jakmile jsi byla dost stará na to, abys to pochopila. Ale chtěla to tak Bella."
„Máma? Ale proč? Vždyť jí to nevadí. Teda, myslím si to, protože včera tak mluvila," nechápala to.
„Bella proti tomu, abychom spolu byli, není. Chtěla, abys poznala, jaký to je, se do někoho zamilovat. Zamilovat se do mě a nebýt postavena před hotovou věc. A já myslím, že udělala dobře. Protože jak tě znám, kdybys o tom věděla, tak by ses tomu bránila. Nemám pravdu?" Chvíli nad tím přemýšlela.
„Asi máš. Řekla bych vám, že mě nenecháte žít svůj život a tak dál. Vzpírala bych se tomu. Musím říct, že máma poznala, jaká budu, ještě než jsem pořádně vyrostla," řekla s úsměvem.
„Já si myslím, že to není tím. Ona sama byla taková, víš. Vždycky dělala pravý opak toho, co po ní člověk chtěl. Proto si, mimochodem, vzala tvého tátu." Šťouchl jsem ji ramenem. Usmála se na mě.
„Asi máš pravdu, ale kdyby poslechla a tátu si nevzala, tak bych se nenarodila já a tvoje duše by bloudila po světě sama." Svalila mě na zem. Už jsem neseděl, ale ležel a ona se nade mnou skláněla.
„Buďto jsem blázen, nebo se mě dneska snažíš svádět," zašeptal jsem a díval se jí do očí.
„Jste docela chytrý, pane Blacku. A já vás miluju. A nechci už na nic, co se týká tebe, čekat. Dívej, jak dlouho mi trvalo, než jsem vlastně přišla na to, co k tobě cítím. Jsme tu jeden pro druhého, navždy. Spřízněné duše a já ti věřím," řekla tiše a políbila mě a já jí polibek vrátil. Líbali jsme dlouze a něžně. Odtáhla se a svlékla si tričko. Dívala se mi při tom do očí. V krku jsem měl knedlík. Tolik let jsem musel čekat, čekat na ni a na to, až si bude jistá tím, co cítí. Zvedl jsem se a opřel se o jednu ruku, druhou jsem jí zajel pod vlasy, přitáhl jsem si ji k sobě a začal líbat. Už to nebyl nevinný polibek, byl plný touhy. Pomalu jsme si lehali a já si s ní vyměnil místo, teď jsem se já skláněl nad ní. Líbal jsem ji a touha po ní se zvětšovala. Přejížděla mi rukama po hrudi a s nadšením si ji prohlížela, pak rukou začala sjíždět níž.
„Ness, nechci, abys to udělala jen kvůli mně," řekl jsem zastřeným hlasem a zastavil její ruku, která mířila ke knoflíku u kalhot.
„Jakeu, já tě miluju a nechci čekat, nemám k tomu důvod. Znám tě celý svůj život a věřím ti," zašeptala a dívala se mi do očí. Už nebyl důvod držet se dál. Byli jsme stvořeni jeden pro druhého. A oba jsme toužili jeden po druhém. Poddal jsem se té touze a lásce. Naplnili jsme náš vztah. Teď jsme byli jedno tělo a jedna duše. Byli jsme úplní.

„Ness?" Ležel jsem vedle ní a nemohl uvěřit tomu, co jsme právě před chvílí dělali.
„Hmm?" ozvalo spokojeně vedle mě.
„Jak ti je? Nelituješ toho, co se právě stalo?" Opřel jsem se o loket a podíval se na ni. Měla zavřené oči a nastavovala tvář slunečním paprskům, které si našly cestu mezi stromy.
„Nelituju ničeho, Jakeu, bylo to krásné. Jen tady ležím a nemůžu uvěřit, že se to opravdu stalo. To je všechno. A co ty, nelituješ toho?" Otevřela oči a podívala se na mě.
„Pokud jsem ti nějak neublížil a ty jsi šťastná, pak nemám proč litovat. Miluju tě a jsi pro mě ta nejdůležitější bytost na světě," řekl jsem a políbil ji. Chvíli jsme ještě leželi vedle sebe a objímali se. Pak si Ness stoupla a začala se oblékat.
„Jakeu, obleč se, měli bychom jít. Bude volat máma a já musím ještě uvařit oběd." Vzala moje kraťasy a se smíchem je po mně hodila. Chytil jsem je do ruky, postavil se a začal se oblékat. Pozorovala mě a červenala se, musel jsem se smát. Když jsme byli oba oblečení, vydali jsme se domů.

Doprovodil jsem Ness domů a řekl jí, že musím zajít za Samem, říct mu, co se chystá.
Celou cestu k Samovi jsem nechal myšlenky na Ness stranou. Musím se soustředit a říct Samovi všechno, co se děje.

Renesmé

Když jsem přišla domů, nikde nikdo. Šla jsem do kuchyně a na stole našla vzkaz od Billyho, že pro něj přijel Paul, jede k němu a Rachel na návštěvu a vrátí se až zítra na oběd. Bezva, uvařím oběd pro sebe a Jacoba a pak se pustím do uklízení. Potřebuje to tu ženskou ruku. Ale ještě zavolám mámě. Šla jsem do Jakeovy koupelny a z kalhot, které jsem tam včera položila, jsem vytáhla mobil. Budu muset ještě vyprat, řekla jsem si, když sem viděla plný koš špinavého prádla. Vzala jsem věci a odnesla je do větší koupelny u Billyho ložnice, kde byla i pračka. Dala jsem věci do pračky, šla s mobilem před dům a sedla si na schody. Nestačila jsem ani vytočit číslo a telefon začal zvonit. Byla to máma.
„Ahoj, mami, já ti chtěla zrovna volat."
„Vážně? To mě těší. Jacob je doma?" ozvalo se na druhé straně.
„Ne, není, šel za Samem, povědět mu, co se děje. Víte něco nového?" byla jsem zvědavá.
„Ano, vypadá to, že by tu měli být zítra kolem oběda. Všichni trénujeme a získali jsme novou posilu, Benjamina. Aro zabil před měsícem jeho družku, nechtěla se přidat k jeho gardě. Využil toho, že tam Benjamin nebyl. A s Benjaminem na naší straně máme ještě větší šanci vyhrát. Pokud bude ovšem můj štít dost silný, aby nás uchránil před Jane a Alecem," odpověděla.
„Benjamin? To je nějaký Carlisleův známý? A co má za dar?" Toho upíra jsem neznala ani z vyprávění.
„Ano, je to jeho známý. Byl tu, když jsi byla hodně malá, a byl z tebe unešený. Nikdy neviděl dítě, jako jsi byla ty. Bude stát při nás, protože si tě oblíbil. A po tom, co mu Volturiovi provedli, se jim chce pomstít. A jeho dar? Umí ovládat živly. Viděla jsem jen jednou, co dokáže, a to si jen hrál. S ním budeme v pořádku, neboj," řekla.
„To je dobře. Mami, buďte opatrní. Mám vás všechny moc ráda a nezvládla bych, kdyby se někomu z vás něco stalo, hlavně tobě a tátovi. A mami?"
„Ano? Ness, copak je?" zeptala se starostí v hlase.
„Děkuju ti," odpověděla jsem.
„A za co, zlato?" zeptala se nechápavě.
„Za to, že mě znáš a dala jsi mi šanci rozhodnout se sama."
„Mám tě ráda a Jacoba taky, zasloužíte si být šťastní - hlavně Jacob. A to s tebou bude." Poznala jsem, že se usmívá, i když jsem ji neviděla.
„Musím jít, Ness, buďte opatrní, nechoďte mimo La Push. Vyřiď Jakeovi, že za ním večer přijde Edward, povědět mu, jak to zítra proběhne. A Nessie, mám tě moc ráda," řekla.
„Já tebe taky, mami," odpověděla jsem a zavěsila. Ještě chvíli jsem tam seděla a přemýšlela nad zítřkem. Jen ať se nikomu nic nestane.

Podívala jsem se na mobil, kolik je hodin. Bylo něco málo po desáté. Nejvyšší čas dát se do práce, nejdřív jsem uvařila oběd - bramborovou kaši a plněné kuřecí maso. To má Jake nejraději, pamatuju si, jak vždycky prosil Esmé, aby mu ho uvařila. Když bylo jídlo hotové, dala jsem se do úklidu. S upíří rychlostí to šlo jako po másle, umyla jsem okna, pověsila čisté záclony, vyprala všechno špinavé prádlo. Během chvilky jsem měla uklizený celý dům a ani jsem se nezapotila. Hodí se být rychlá, usmála jsem se sama pro sebe. Rozhlédla jsem se po domě a byla jsem spokojená se svou prací. Dám si ještě sprchu, než se Jacob vrátí.

Šla jsem k Jakeovi do pokoje a ze skříně si vytáhla jeho košili, kterou si pak obléknu. Vzala jsem si čisté spodní prádlo a šla do koupelny. Stoupla jsem si pod sprchu a nechala na sebe stékat proud teplé vody. Zavřela jsem oči a začala vzpomínat na to, co se stalo ráno. Já a Jake. Nemůžu tomu pořád uvěřit, ještě před dvěma dny to byl můj nejlepší přítel. Teď je to muž, kterého miluju a se kterým jsem se milovala. Přemýšlela jsem a umývala si tělo. Ještě vlasy a můžu vylézt. Nanesla jsem si šampón na vlasy a chtěla si umýt to svoje dlouhé háro, ale vtom se u mě objevil Jacob.
Když viděl, jak překvapeně se tvářím, usmál se.

„Co tady děláš? Myslela jsem, že se u Sama zdržíš déle," řekla jsem se překvapeně.
„Neměl jsem důvod zdržovat se u Sama déle. Když vím, že mě tady čekáš. A když jsem zjistil, že jsi ve sprše, řekl jsem si, že ti za odměnu umeju vlasy a záda a zbytek tvého krásného těla." Když vyjmenovával části mého těla, které chtěl umýt, začal mi po nich přejíždět rukama.
„Jacobe Blacku! Dej tu ruku pryč, nebo ti ji urvu!" křikla jsem na něj se smíchem, když mě hladil po zadku. To jsem ale neměla dělat, protože mě po něm plácl a dost to zaštípalo. Když viděl, jak si hladím půlku zadku a naštvaně na něj špulím rty, začal se smát.
„Copak, Cullenová? Včera jsi byla drsná poloupírka, co mě chtěla prohodit oknem, a teď tě bolí malej pleskanec po zadku?" smál se.
„Jen se směj, ratlíku, ještě tě tím oknem prohodit můžu," vyhrožovala jsem mu a pořád si hladila zadek.
„Tak, ratlíku, jo? Ty pijavice!" smál se a obličejem se přibližoval blíž k mému.
„Čokle!" odpověděla jsem se smíchem.
„Násosko!"
„Podvraťáku!" Měli jsme obličeje těsně u sebe a usmívali jsme se.
„Ty... Už mě nic nenapadá, vzdávám se," zašeptal zastřeným hlasem, ale já se nedala.
„Věděla jsem, že vyhraju, ty zablešenej labradore," se smíchem jsem zašeptala a začala ho líbat. Cítila jsem, jak je vzrušený.

Vůbec jsem si nevšimla, že zastavil vodu. Popadl mě do náruče a nesl do svého pokoje. Položil mě na postel a lehl si vedle mně. Viděla jsem, jak si mě celou prohlíží, já dělala to samé. Pořád jsem nemohla uvěřit, že tenhle krásnej chlap mě tolik miluje. Přejížděla jsem mu rukou po hrudníku, on ji chytil a políbil, díval se mi při tom do očí.
„Jsi můj život, Renesmé," zašeptal a já ho políbila.
„A ty můj," řekla jsem mu mezi polibky.
Naše polibky začaly být čím dál vášnivější a doteky naléhavější. Líbal každý kousek mého těla a já mu to oplácela. Ani ve snu jsem si nedokázala představit, že to bude takové. To, co se stalo ráno, bylo krásné, ale teď je to jiné.
Není tu žádný ostych, žádná nervozita. Laskal moje tělo a já myslela, že zešílím touhou po něm. Vzal do úst moji bradavku a já se pod tím dotekem prohnula jako luk. Prsty jsem mu zajela do vlasů a přitáhla si jeho hlavu k sobě, abych ho mohla políbit. Hltala jsem jeho rty, jako bych nechtěla nikdy přestat. Odtáhl se a podíval se na mě, viděla jsem v jeho očích otázku, jestli jsem připravená. Znovu jsem ho políbila a tím mu naznačila, že ano. Pomalu vklouzl mezi moje stehna a vnikl do mne. Pohybovali jsme se ve stejném rytmu, pomalu a něžně, dokud jsme oba nedosáhli toho nejkrásnějšího konce. Ležela jsem v jeho objetí a věděla jsem, že nemůže být nic krásnějšího, než milovat někoho tak, jako já miluji Jacoba. S úsměvem na rtech a v jeho teplém a bezpečném objetí jsem se ubrala do říše snů.

Stála jsem na pláži a dívala se na západ slunce. Věděla jsem, že se ke mně blíží, cítila jsem jeho vůni. Pohladila jsem si břicho, které bylo velké jako balón. Otočila jsem se na něj a usmála se, ale když jsem se na něj zadívala, něco bylo špatně. Stál naproti mně a v očích měl bolest.
„Jakeu, co se děje?" Neopověděl, jen se ke mně sklonil, políbil mé velké břicho a pak mě. Líbal mě, jako by to bylo naposledy. Když přestal a promluvil, moje srdce se zastavilo.
„Musím odejít a už se nevrátím, Ness," řekl.

Podívala jsem se na něj. A nechápala jsem, proč to chce udělat. Dostala jsem vztek.
„Ne! Nemůžeš odejít a nechat nás tady samotné!" křičela jsem na něj, se slzami v očích. Podíval se na mě a oči se mu leskly.
„Musím to udělat. Nesmím dovolit, aby se vám něco stalo. Je to tak nejlepší." Pohladil mě po tváři a pak po břiše.
„Řekni mu, že ho jeho otec miluje a bude na něj hrdý a že ho nechtěl opustit. Miluju tě, Ness, sbohem." Když to říkal, tekly mu po tváři slzy. Políbil mě na čelo, naposledy se na mě podíval a odešel.
„Ne! Ne! Jakeu, nemůžeš nás opustit, my tě potřebujeme! Jacobe! Jacobe! Neodcházej od nás! Jakeu!" Ale nebyl tam, zmizel z mého života a moje srdce si vzal s sebou. Pohladila jsem se po břiše a rozplakala se.

„Ness, jsi v pořádku?" probudil mě Jakeův hlas. Cítila jsem, že mám obličej mokrý od slz. Byl to jen sen, Jake je tu se mnou, nikam nešel. Sedla jsem si a sáhla na břicho. Bylo rovné a prázdné. Sen. Jen sen.
„Jo, jsem v pořádku. Mluvila jsem ze spaní?" podívala jsem se na něj.
„Volala jsi moje jméno. Co se ti zdálo, Ness?" Otřel mi slzu, která mi stékala po tváři, a posadil se vedle mě.
„Že jsi ode mě odešel," zašeptala jsem a podívala se mu do očí.
„Neodejdu od tebe, pokud bys to sama nechtěla, rozumíš? Nikdy tě neopustím, jen když si to sama budeš přát." Prstem mi podepřel bradu a přiměl mě, abych se mu podívala do očí.
„Dobře, ale já si to nikdy přát nebudu. Bez tebe bych umřela," řekla jsem mu a opřela si hlavu o jeho rameno.
„Já bez tebe taky." Políbil mě do vlasů.
„A teď pojď, mám hlad jako vlk a ty určitě taky." Musela jsem se usmát, když řekl, jak velký hlad má, protože to nebylo řečeno obrazně.
„Fajn, dej mi chvilku, jen se obleču." Vběhla jsem do koupelny, osprchovala se a oblékla si Jakeovu košili, kterou jsem si nachystala předtím. Podívala jsem se do zrcadla, měla jsem nateklé rty od polibků, tváře růžové a na rtech úsměv.
Rozčesala jsem si vlasy a nechala je rozpuštěné. Ještě vyčistit zuby a hotovo.
Když jsem vyšla z koupelny, Jake už v pokoji nebyl, slyšela jsem hluk v kuchyni a vydala se tam. Stál u kuchyňské linky a dělal nám něco k pití. Zastavila jsem se, opřela se o rám dveří a pozorovala ho. Měl na sobě jen černé tepláky a vypadal v nich moc dobře. Něco si pobrukoval, vůbec netušil, že tam stojím a pozoruju ho. Usmála jsem se.
„Copak si to pobrukuješ, vlku?" Otočil se a zčervenal, že sem ho nachytala při jeho pěvecké činnosti.
„Oh, slyšela jsi to..." Zrudnul jako rajče. Šla jsem k němu a políbila ho zlehka na rty. Usmál se na mě.
„To je písnička, kterou měla ráda moje máma, jednou ti o ní budu vyprávět. Teď si sedni a najíme se." Cvrnknul mě do nosu a pak mě na něj políbil. Posadil mě ke stolu a naservíroval sobě i mně ohřáté jídlo. Oba jsme se do něj s chutí pustili.
„Dnes večer přijde táta." Podívala jsem se na Jakea. Zvedl oči od talíře a podíval se na mě.
„A proč? Utrhnout mi hlavu?" zeptal se s úšklebkem.
„Proč by ti měl proboha trhat hlavu? Ne, přijde, aby si s tebou promluvil o zítřku. Když jsem mluvila s mámou, tak mi říkala o nějakém Benjaminovi. Ty ho budeš taky znát," bavili jsme se u jídla.
„Hlavu by mi mohl utrhnout z jednoho důvodu," mrknul na mě a usmál se, cítila jsem, jak červenám. „Jo, Benjamina si pamatuju, ale nechápu, co ten s tím má společného?" pokračoval.
„Aro zabil jeho družku, protože se k němu nechtěla připojit, chce se pomstít," odpověděla jsem na jeho otázku.
„No... Aro ví, jak si udělat kamarády. A s tímhle Benem to bude mít hodně těžký. Viděl jsem, co umí."
„Jo, máma říkala, že umí ovládat živly. Ale jakmile by mámě selhal štít, není jim nic platný."
„Takže všechno záleží na Belle," řekl. Přikývla jsem na souhlas.

Když jsme dojedli, Jacob sklidil ze stolu a dal se do mytí nádobí. Zůstala jsem sedět a pozorovala ho, jak mu jde práce od ruky.
„Proč mě pozoruješ?" Cítil, že se na něj dívám, proto se mě zeptal.
„Nikdy bych nevěřila, že někdo může vypadat sexy u mytí nádobí," řekla jsem s úsměvem.
„Připadám ti sexy?" Opřel se zády o linku a utíral si ruce do utěrky.
„Ani nevíš jak moc, hlavně když jsi do půl těla svlečenej. Mohla bych na tebe koukat, až by mi oči vypadly z důlků."
„Hele, slečinko, jestli nechceš, abych tě hned teď odnesl zpátky do postele, tak změň téma a přestaň na mě koukat tak jako teď. Nezapomínej, že je ve mně zvíře, a to není radno pokoušet." Zkoušel se na mě podívat vážným pohledem, ale nějak mu to nevyšlo.
„Dobře, dobře, už budu hodná, pane vlku," řekla jsem mu a smála se.
„Směješ se vůdci tříčlenné smečky?"
„Ne, to bych si v životě nedovolila. Hele, necháme toho, dobře?" Vstala jsem od stolu a šla ho políbit.
„Copak, máš strach, že bychom skončili v posteli?" řekl mezi polibky.
„Nejspíš jo, nedělali bychom nic jinýho, než se milovali a jedli," zasmála jsem se a on mě vzal do náruče.
„Já myslím, že na tom není nic špatnýho. Moc rád se s tebou miluju... A taky rád jím. Ale nejsem žádnej neandrtálec, kterej by tě chtěl mít jen v posteli, takže... Co bys chtěla dělat?" zeptal se a postavil mě na zem. „Mohli bychom jít ven, jen se projít. Můžem zajít k Samovi a Emily, ptala se po tobě, když jsem tam byl."

„Nechce se mi nikam chodit, víš, že mám Em ráda, ale dneska nějak nemám náladu poslouchat, jak si mě Sam dobírá. Anebo Seth, moc dobře je znám. A mně vážně dneska stačí říct jedno slovo s dvojsmyslným významem a jsem rudá až na zadku," řekla jsem mu a šla se posadit na pohovku do obýváku. Plácla jsem sebou na sedačku a dívala se na Jakea, jak stojí ve dveřích a usmívá se.

„Hele, pochybuju, že by si z nás dělali srandu, ale... asi máš pravdu. Dělali by si z nás srandu, jak je znám. Fajn, takže nikam se nejde, ale co budeme dělat?"
„Co takhle karty? Zahrajem si poker, co ty na to?" zeptala jsem se a přitom se smála, jistá sama sebou.

„Poker? No, jak chceš, ale je ti jasný, že já vyhraju, jsem v pokeru dobrej," říkal na oko výhrůžně a šel si sednout vedle mě.
„Jo, chlapče, to já sem taky, učil mě hrát strejda Emmett a strejda Jasper, takže si moc nefandi. Oberu tě i o ponožky a blechy, co máš v kožichu," pohrozila jsem mu a zlehka ho políbila na rty.

„Nemáš šanci, ale aby to teda bylo zajímavý, tak o co budem hrát?" zeptal se. Chvíli jsem přemýšlela, o co bychom hráli. O peníze ne, to by mě nebavilo, zbyl teda jen svlékací poker, a to jsem taky vypustila, jinak bychom skončili znova v posteli.
„Mám to! Budeme hrát oblíkacího pokera, ať se trochu pobavíme." Vyšvihla jsem se na nohy a stoupla si před Jacoba.

Díval se na mě, jako bych byla nějaký uprchlík z ústavu pro psychicky narušené.
„Oblíkací poker? Ness, kde jsi vzala tuhle blbinu? No, ale jak je libo, jestli tady chceš sedět navlečená jako eskymák, jsem pro. Dojdu pro ty nejteplejší věci, co tu máme, ať je sranda. Už se těším, až se budeš potit z toho svýho nápadu."
„Jen aby ses nedivil," řekla jsem, když se postavil přede mě a chystal se jít pro oblečení.
„A co teda budeme mít na sobě na začátku hry?" zeptal se a šibalsky povytáhl obočí.
„Hele, moc na mě nekoukej, nazí nebudem, jasný? Aby to bylo fér, vezmeš si ještě tílko a já budu mít na sobě to samý.
Ty jsi zhýralý zvíře, nemusím umět číst myšlenky, abych věděla, na co jsi myslel," smála jsem se a táhla ho do pokoje, abychom se oblékli a našli oblečení, které jsme potřebovali na hru. A že jsme ho našli hromadu.

Hrát tuhle hru byl bezva nápad, hlavně po tom, co Jake seděl nasupeně na opěradle sedačky, navlečenej jak na Severní pól a potil se, jako by seděl hodinu v sauně. Přidávala tomu grády ještě jeho teplota, teď nejspíš nenáviděl vlka v sobě a to, že ho hřeje. A to ještě netušil, že mám zase Full House.
„Tak už to neprotahuj, Ness, vím, že tě to baví, ale ty si tady sedíš jen ve svetýrku a já se potím jako vůl. Tak ukaž karty, tentokrát vyhraju, uvidíš!" Byl si jistý svou výhrou.
„Jak chceš, ale je ti jasný, že tahle obrovská péřová bunda nečeká na mě, ale na tebe?" řekla jsem mu a pomalu ukazovala karty.
„To není možný! Ty švindluješ, Vampirelo, chceš mě mučit, co? Já... Ááá..." Chtěl mi něco říct, ale jak sebou šil, zadek mu sjel z opěradla a fláknul sebou na zem jak pytel brambor. Vyskočila jsem na nohy a šla se na Jakea podívat. Neudržela jsem se a musela se smát. Ležel na zemi, ruce zkřížené na prsou, mít špendlík a píchnout do něj, asi by se vypustil jak balón.

„Ale, ale, copak, karbaníku? Hele, Jakeu, tak zpocenýho eskymáka jsem ještě neviděla. Mimochodem, to rudneš vzteky nebo horkem?" smála jsem se mu a otírala si oči od slz.
„Jen se směj! Počkej, až tě chytím, ty opice jedna škodolibá!" Začal se smát, když viděl, jak brečím smíchy. Poslední kapka všeho byla, když se chtěl vymrštit na nohy, ale místo toho se přede mnou převaloval jako tuleň. Začala jsem se doslova chechtat jako cvok. Hned nato jsme oba propukli v řehot, který jsme nemohli zastavit. Vždycky, když už záchvat ustal, stačil jeden pohled na rozpláclého Jakea na zemi, navlečeného jak na horskou výpravu a převalujícího se jako tuleň.

„Už nemůžu, bolí mě břicho a škytám, Ness, přestaň se smát," prosil mě, ale já to nemohla zastavit, bylo to silnější než já. Seděla jsem u ležícího Jakea dobrých patnáct minut a pořád se nemohla přestat smát. A Jake byl na tom stejně. Probralo nás až klepání na dveře. Byl to táta, tím jsme si byli jistí.

Autor: maryblack, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta ke štěstí je klikatá - 4. kapitola: