Všem moc děkuji za komentáře. :) Doufám, že se vám bude tento dílek líbit. :) Tato kapitolka je trochu s odstupem času, není v ní zrovna moc děje, ale potřebuji se trochu posunout vpřed. Trocha napětí je až v závěru. Tak snad se bude líbit a zanecháte jakýkoliv komentář, třeba jenom smajlík. :)
13.10.2010 (16:30) • MSCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1532×
12. Výčitky svědomí
O rok později
Je to až neskutečné, ale čas běží strašně rychle. Každý den mé nové existence byl něco jiného. Měla jsem spoustu času poznat svého manžela. Nikdy jsem nemyslela, že bych mohla zapomenout na Edwarda, ale s Demetrim se mi to povedlo. Zjistila jsem, že je to naprosto skvělý upír. Jenom díky němu jsem konečně zase šťastná. Ani si přesně nepamatuji, kdy jsem se do něj zamilovala. Všechno to začalo pár dní dní po svatbě. Měli jsme takovou tradici. Každý večer jsme si povídali. Bylo až neuvěřitelné, že jsme si měli pořád co říct.
Postupem času se z přátelství vyvinula láska. Nečekala jsem, že můžu být schopna tak hlubokého citu. Myslela jsem, že vždycky budu milovat jenom Edwarda, ale mýlila jsem se. Možná je to tím, že Edwarda jsem milovala jako člověk, zatímco Demetriho jako upír. Mám novou rodinu a přátelé. Můj život začal od úplného začátku.
Demetri je skvělý a pozorný manžel. Aro, Caius a Marcus jsou něco jako moji strýčkové. Když je člověk blíže pozná, tak na ně změní názor. Nejsou zase až tak hrozní, i když Ara zrovna moc nemusím. Pořád mu nemůžu odpustit, že mě donutil být upírem, ale na druhou stranu jsem díky němu získala nový život.
Jediné co můj život kazilo, bylo to, že jsem nedokázala odolat lidské krvi.
*******
Jako každý den jsem mířila na trénink s Felixem a Alecem. Někdy se do tréninku zapojil i Demetri. Felix mě cvičil v technice boji a Alec se mnou trénoval můj štít.
Potom jsme se vydali do velkého sálu, kde už Heidi přivedla skupinku lidí. Pokaždé když jsem někoho zabila, jenom proto abych ukojila svoji žízeň, tak jsem se sama sobě hnusila. Byla jsem zrůda. Stejně jako dneska. Moje svědomí mi to stále vyčítalo, ale nikdy jsem nedokázala odolat té lahodné vůni. Nenáviděla jsem se za to. Moje vůle byla slabší než moje upíří podstata.
Demetri věděl, jak se citím a pokaždé se mě snažil aspoň trochu rozveselit a přivést na jiné myšlenky.
Nevím proč, ale jako by se dneska ve mně něco zlomilo. Už jsem nedokázala vydržet ten pocit, že jsem vrah. Chtěla jsem jít co nejdříve do pokoje, ale Aro se mnou potřeboval mluvit. A tak jsem se vydala do jeho pracovny.
„Ahoj, Isabello,“ zdravil mě Aro.
„Ahoj, chtěl jsi se mnou mluvit?“
„Ano, posaď se,“ řekl a přitom mě konejšivě pohladil po ramenou.
Vtom ale ztuhl a nechal ruku na mých ramenou. Nevěděla jsem, co mám dělat. Chtěla jsem zavolat o pomoc, když tu Aro řekl: „Slyším tvoje myšlenky.“
Cože?! Tak teď jsem pro změnu byla v šoku já. Vždyť jsem svůj štít plně ovládala, tak jaktože mi může číst myšlenky? To snad není možné, že bych ztrácela svoji schopnost.
„Jak je to možné?“
„Netuším,“ řekl Aro.
********
Uběhlo pár dní od toho, kdy mi Aro mohl číst myšlenky. Po druhé už se mu to nepovedlo. Byla to záhada.
Snažila jsem se odolávat lidské krvi, dokonce jsem začala lovit zvířata, ale když Heidi přivedla lidi, tak jsem se nedokázala udržet. Ta touha po lidské krvi byla silnější než já.
Odcházela jsem ze sálu a vyčítala si, že jsem opět podlehla. Příště, když Heidi přivede jídlo, tak musím být mimo hrad. Moje úvahy zastavila až rána. Vrazila jsem do Ara. Chtěla jsem se mu omluvit, ale když jsem uviděla jeho výraz, tak jsem ztuhla.
„Zase můžu číst tvoje myšlenky,“ vysvětlil.
Hm, tak to je super. Aro na mě chviličku koukal, ale pak mu nejspíš došel důvod, proč mi může číst myšlenky.
„To je jasné. Pokaždé si vyčítáš, když někoho zabiješ, možná to má s tím něco společného.“
„To jako, že když přestanu pít lidskou krev, tak už mi nebudeš moci číst myšlenky?“
„Přesně tak, ale je to jenom teorie,“ říkal Aro. „Uvidíme, co na to řekne Thomas.“
„Thomas?“
„Je to upír, který má dar poznat nadání druhých, ale musí se té osoby dotknout. Dneska by se měl vrátit z mise. Tak ho za tebou hned přivedu. Nechápu, proč mě to nenapadlo nikdy dřív,“ říkal Aro.
********
Po rozhovoru s Arem jsem se vydala do tělocvičny, kde byl jenom Felix. Chtěla jsem si vybít tu zlost, a tak jsem si dala s Felixem zápas. Většinou jsem vyrovnaný soupeř, ale dneska si se mnou mohl dělat, co chce. Chtěla jsem se bránit, ale Felix využil chvilku moji nepozornosti a odhodil mě přes celou tělocvičnu. Cítila jsem ten prudký náraz do zdi a pak jsem měla tmu před očima.
Aro
Isabella mi dělá starosti. Doufám, že se Thomas vrátí co nejdřív. Rád bych věděl, co se to s ní děje. Moje přemýšlení vyrušilo až volání Felixe. Přiběhl jsem do tělocvičny a to co jsem viděl mi vyrazilo dech.
Is ležela na zemi a vypadala jako mrtvola. Nevěděl jsem jestli žije nebo ne. Dotkl jsem se Felixe, abych viděl, co se to tu stalo.
Přes Felixovu mysl jsem viděl celý jejich souboj. Vždyť je Is upír, nemělo by jí nic být. Nerozuměl jsem tomu. Poručil jsem, ať ji odnesou do pokoje a doufal jsem, že se probere. Demetri byl hned u ní a nesl ji do jejich komnaty. Netušil jsem, co mám dělat.
„Aro,“ volal na mě Marcus. „Thomas se vrátil.“
Aspoň nějaká dobrá zpráva. Šel jsem okamžitě za ním. Rychle jsem mu řekl všechno, co vím a vedl ho za Is.
Demetri
Když jsem viděl moji lásku jenom tak ležet, cítil jsem nehoráznou bolest. Miloval jsem ji, jako ještě nikdy nikoho. Byla pro mě vším, co jsem na tomto světě měl. Už od prvního okamžiku, kdy jsem ji spatřil, jsem ji miloval.
Koukal jsem na svou lásku a doufal, že se probere. Vtom se stalo několik věcí najednou. Do pokoje vešel Aro s Thomasem a zároveň Is otevřela oči.
„Miláčku, jak ti je?“ ptal jsem se honem.
„Celkem fajn, jenom se cítím jakoby mě něco přejelo,“ řekla a usmála se.
„Is, tohle je Thomas,“ představoval Aro svého společníka.
Is se koukala po Thomasovi a usmála se na něj. Vypadala úplně normálně a to mě hřálo u srdce.
Is
Když jsem se probrala z temnoty, byla jsem ve svém pokoji a nade mnou se skláněl Demetri. V jeho očích šlo vidět, jak hluboce mě miluje.
V pokoji byl i Aro a nějaký neznámý upír. Aro mi ho představil jako Thomase. Byla jsem ráda, že už je tu. Konečně zjistím, co mi je. Natáhl ke mně ruku a já mu ji podala. Jeho oči měly na chvíli nepřítomný výraz a pak zalapal po dechu, což je u upíra celkem směšné. Všichni jsme čekali, co řekne.
Autor: MSCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta naděje - 12. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!