Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta naděje - 22. kapitola


Cesta naděje - 22. kapitolaPo dlouhé době další dílek... :) Přepisovala jsem ho snad stokrát a pořád mi přijde, že není zrovna nejlepší... Doufám, že se vám bude aspoň trošku líbit... V tomto dílku bude boj s armádou novorozených a taky ples ve Volteře... Celé je to jenom taková kapitolka, která nás posune v ději... A v příštím díle se už dočkáme setkání Edwarda a Belly... Děkuji za komentáře, udělaly mi velkou radost... :)

22. Pocity

Cesta do Volterry byla poměrně dlouhá. Už jsem chtěla mít všechno za sebou a zase si užívat šťastného života. Ve Volteře už bylo vše připraveno k odjezdu. Byli tu všichni členové gardy. Ještě nikdy se nestalo, že by celá garda opuštěla hrad. To bude asi něco hodně velkého.

„Vítejte doma,“ zdravil nás Aro.

Musím přiznat, že mi docela i chyběli. Přece jenom se z nás stala rodina.

„Chyběli jste mi,“ říkala jsem, když jsem přecházela z jedné náruče do druhé.

Ano. Jsme rodina. Konečně mám místo, kam patřím a kam se můžu kdykoliv vrátit. Vždycky mě tu budou vítat s otevřenou náručí.

„Co se děje?“ vyptával se Dem.

„Máme tu takový trochu větší problém. Na jihu se vytváří armáda novorozených a navíc jejich stvořitel vytváří i nesmrtelné děti. Začínají působit až moc škody. Navíc naši špehové zjistili, že mají spoustu upírů, kteří jsou velmi nadaní a obohatili by naši gardu. Bojíme se, aby se to nezvrhlo v masakr,“ dokončil svůj projev Marcus.

Armáda novorozených a k tomu nesrmtelné děti. To není zrovna nejlepší.

„Čím dříve vyrazíme, tím rychleji to bude za námi. Nač tedy otálet. Za hodinku vyrážíme,“ rozkázal Aro.

„A vy mi mezitím povíte, jak se máte,“ dodal směrem k nám.

V rychlosti jsme mu pověděli, co se děje. Pořád si nemůže zvyknout, že nám nedokáže číst myšlenky. I když jsme doma a v bezpečí, svůj psychický štít z Dema, Tay a Aleca nesundávám. Stali se už jeho součástí.

Hodinka uběhla neskutečně rychle a my vyráželi směr Brazílie. Všechno se to má odehrát v Amazonském pralese.

V Brazílii jsme přistávali kolem půlnoci. Auta už na nás čekala a my mohli vyrazit do boje. Jenom, co jsme dorazili do malé vesničky blízko lesa, nechali jsme auta na místě a dál se vydali pěšky. Bude to přece jenom mnohem rychlejší. Dorazili jsme k místu, kde se armáda shromažďovala.

Na Arovo znamení jsme se na ně vrhli. Byly to jednoduché cíle. Necvičení, novorození upíři, které pohání jenom instinkty. Taktiku neměli téměř žádnou. Boje brzy skončily. Drtivě jsme je porazili. Na naši straně pouze dvě oběti a pár odtrhnutých končetin. To se však rychle napraví. Bylo mi líto těch lidí. Nikdo z nich se nechtěl stát upírem, kdyby věděli, jak se mají chovat, tak by možná přežili. Nejhorší pohled byl na děti. Taková malá, bezbranná stvořeníčka, která ale ve skutečnosti dokážou během chvilky zlikvidovat celou vesnici. Bohužel, hlavně je jsme museli zničit. Nebyla jiná možnost.

Teď jsem si, jako snad nikdy v životě, uvědomila, že mě bolí jenom pomyšlení na to, že nebudu mít děti. Malý uzlíček, který by byl jenom a jenom můj. Část mě, moje krev. Něco dobrého, co by tady po mně zůstalo.

Cesta do Volterry uběhla ani nevím jak. Dem určitě pochopil, co cítím, na to mě znal až moc dobře. Chtěla jsem pryč. Co nejrychleji se dostat z Volterry. Utéct z toho světa a zase se vrátit ke svému životu. Zalíbil se mi můj lidský život a už bych ho za nic na světě nevyměnila.

Jenomže Aro měl jiné plány. Chtěl si nás na chvilku užít. Nezbylo nám nic jiného, než tu ještě jeden den zůstat. Ve škole nám dali volno na celý týden, takže nebylo kam spěchat. Ale vlastně bylo. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mě to táhlo zpátky. Byl to nějaký pud, který ovlivňoval moje rozhodnutí. Vždyť jsou Volturiovi moje rodina a měla bych mít radost, že s nimi můžu po dlouhé době strávit nějaký čas. Určitě za to všechno může ten boj. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

„Hodláš tam stát celý večer?“ ptal se se smíchem Dem.

„Ne,“ odpověděla jsem.

Oba jsme mířili do Velkého sálu, kde se na naši počest konal ples.

„Kde se tu tak rychle vzalo tolik upírů?“ ptala jsem se své lásky.

„Aro ten ples plánoval dopředu.“

To mi stačilo. Byla jsem ráda, že vidím tolik známých, aspoň jsem mohla na chvíli zapomenout na tu úzkost, která mě pohltila, když jsme se rozhodli tady ještě zůstat. Nechápala jsem svoje pocity.

Ne, už na to nesmíš myslet. Je to nesmysl. Všechno si to jenom namlouváš.

„Lásko, jestli se ti tady nelíbí a radši bys šla pryč, tak stačí jenom říct.“

„Ne, je to krásné, jenom jsem se nemohla vzpamatovat z toho překvapení. Víš, že překvapení nemám zrovna v lásce,“ řekla jsem.

„Tak to tě potom můžu požádat o tanec,“ dodal s lišáckým úsměvem.

Jenom jsem kývla a už mě vedl na parket. Nakonec se zábava vydařila. Tančila jsem snad s každým. Byl to nádherný večer. Je krásné mít po svém boku milujícího manžela, nejlepší kamarády a celou svoji rodinu. Není nádhernější pocit na světě.


<<< Shrnutí >>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta naděje - 22. kapitola:

 1
28.10.2011 [22:33]

jesikata Kdy bude dalsi dil ? Emoticon

14.09.2011 [17:55]

Coollenky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Krása! Kdy bude další? Emoticon

23.08.2011 [14:34]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. jess
22.08.2011 [22:54]

rychle dalsi

12.06.2011 [19:10]

marketasaky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. myska98
12.06.2011 [14:24]

Rychle další kaptolku. Tahle poídka mě moc baví. Je to super... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.06.2011 [13:54]

NessieCarliekrásný rychle další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Aneta
12.06.2011 [13:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon nádhera Emoticon Emoticon

2. Lexi
12.06.2011 [13:10]

Jůůů, já už se moc těšila. Kapitolka byla krásná!!!
Novorozené děti... nechtěla bych ničit ty andělsky krásná děťátka Emoticon A jak si uvědomila, že ji bolí pomyšlení na to, že děti mít nemůže Emoticon ,ale když se dokáže změnit na člověka, tak by teoreticky mohla mít děti nebo ne? Emoticon Emoticon Emoticon Hmmm, zajímavé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Ale teď: Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mě to táhlo zpátky. Táhlo zpátky? Nějaký pud? Holka, co to tam vyvádíš?????
Na jejich setkání se moc těším, ale zároveň se toho dost obávám.
Těším se, co vymyslíš. Moc se těším na další kapitolku Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. twilightynuse
12.06.2011 [12:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!