Moc chci poděkovat za všechny komentáře. :) Co má v plánu Aro nabídnout Belle. A jakpak se Bella rozhodne. To všechno se dozvíte v tomto díle. Snad se vám bude líbit. :)
28.09.2010 (07:15) • MSCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1711×
8. Dohoda
Cesta uběhla celkem rychle. Utápěla jsem se v myšlenkách. Nevěděla jsem, co mě čeká a jestli jsou Cullenovi ve Volteře a pokud jo, jestli je uvidím. Nevím, jestli bych to zvládla, je znovu všechny vidět.
Do Itálie jsme letěli soukromým letadlem. Na letišti na nás čekalo auto s tmavými skly. Z letiště jsme ve Volteře byli asi za 2 hodiny.
Když jsme vjížděli do města, byla jsem úplně uchvácená. Tak krásné město jsem snad ještě neviděla, kdybych si sem nejela pro smrti, tak by se mi tu určitě líbilo. Nechápala jsem, jak tu můžou žít upíři, vždyť tady musí pořád svítit sluníčko.
Felix zastavil ve stínu. Vedl mě uličkami ke vchodu. Pořád jsem si nemohla zvyknout na ty červené oči. Uvědomovala jsem si, kolik lidí už umřelo, aby se všichni nakrmili, a bylo mi z toho špatně. A já budu nejspíš další na řadě. Celou dobu mě vedli podzemními chodbami. Nikde ani živáček. Co jsem asi tak čekala v upířím doupěti. To se však změnilo, když jsme přišli do krásně zařízené místnosti, která vypadala jako recepce. Byla tam krásná dívka, která oba mé doprovody pozdravila. To, co mě však udivovalo, bylo to, že je člověk. Asi netuší, co se tady děje, kdo ví.
Pokračovali jsme v cestě. Celou tu dobu jsem měla strach. Ta nevědomost mě ubíjela. Netušila jsem, co můžu čekat. Kdybych tušila, co na mě chystají, tak bych byla určitě klidnější, ale takhle to bylo hrozné. Nevědět co se stane.
Vtom otevřel Felix mohutné dveře a vstoupili jsme od velké místnosti, ve které stály tři trůny a na nich seděla bezpochyby mocná trojice bratrů. Jejich kůže byla skoro průsvitná a s rudýma očima tvořila neuvěřitelný kontrast.
„Isabello, vítám tě,“ řekl Aro.
Nezmohla jsem se ani na slovo.
„Felixi, Demetri, odvedli jste dobrou práci,“ řekl směrem k mým bodyguardům.
„Myslím, že to nebudeme protahovat a půjdeme rovnou k věci. Za chvilku má Heidi přivést večeři.“
Při těch slovech jsem se otřásla strachy.
„Mám pro tebe dohodu. Cullenovi porušili zákon a měli by zemřít, ale já vím, jak je máš ráda. Tak ti dám možnost je zachránit. Co ty na to?“
„Jakou možnost,“ řekla jsem přiškrceným hlasem.
„Vím, že umíráš. Takže tě vlastně zachraňuji a nebude to pro tebe zas tak velká oběť. Nabízím ti místo v gardě. Staneš se Volturiová. Budeš mít rodinu, a dokonce i manžela, abys se necítila sama. Souhlasíš?“
„To se mám jako stát upírem. A začít vraždit lidi!“
„Je to tvoje rozhodnutí. Buď odčiníš chybu, kterou udělali Cullenovi, tím, že se staneš poslušnou členkou gardy a přijmeš mojí nabídku, nebo umřeš ty a Cullenovi s tebou. Jak jednoduché.“
Nemůžu dopustit, aby Cullenovi umřeli. To nejde. Musím je zachránit, nesmí zemřít kvůli mně.
„Slibuješ, že se Cullenům nic nestane.“
„Přísahám.“
„Tak přijímám. Stanu se členkou gardy.“
„Výborně,“ zatleskal a tvářil se přitom, jako malé dítě, kterému se povedla bábovička.
„Uvidíš, že budeš šťastná. Ještě dnes večer tě přeměním a za týden by mohla být svatba.“
„Co? Jaká svatba?“
„Vždyť jsem ti říkal, že budeš mít manžela.“
„Já nechci manžela,“ odporovala jsem.
„Buď budeš souhlasit se vším, nebo dohoda nebude,“ řekl rázně. Můj mozek už nepřemýšlel.
„Dobře. Souhlasím se vším,“ dodala jsem poraženecky.
„Uvidíš, že budeš úžasný upír. Už teď se projevuje tvůj štít, po přeměně bude ještě silnější. Demetri je skvělý upír. Uvidíš, že vám to bude klapat.“
Tak to je fakt super. Budu si muset vzít jednoho z těch poskoků, co mě sem dotáhli. Tak to jsem opravdu štěstím bez sebe. To je jasné, že nám to bude klapat, aby taky ne, kdybychom se vzepřeli, tak zabije Culleny nebo nás. A to jsem nemohla dopustit. Budu si ho muset hold vzít.
„Jane, odveď Isabellu do jejího pokoje a postarej se, aby měla pohodlí. Je to vzácný host,“ nařídil Aro malé upírce.
Jane mě odvedla do pokoje a já jsem začala přemýšlet o tom, s čím jsem vlastně souhlasila. Už nikdy neuvidím Charlieho ani mámu. Jako upír budu toužit jenom po jejich krvi, ale mohla bych se živit zvířecí krví. O tom se Aro vůbec nezmínil. Ten zbytek dne uběhl hrozně rychle. Ani jsem netušila, že už tu jsem tolik hodin, ale vyrušil mě Aro.
„Už je čas. Připravena.“
A jak se mám asi připravit na něco takového. Asi mu to upírství leze na mozek. Jenom jsem na jeho otázku přikývla. Než jsem stihla dokončit pohyb, ucítila jsem, jak se Aro zakousl do mého krku. Po chvilce mě začala spalovat hrozná bolest. Cítila jsem ji v celém těle, bylo to neuvěřitelné.
Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale připadalo mi to jako roky. Vím, že přeměna trvá jenom 3 dny, ale přišlo mi, že čas ubíhá strašně pomalu.
Myslela jsem, že bolest už nemůže být větší. V tom jsem se ale mýlila. Najednou byla bolest nesnesitelná a začala se soustředit na jednom místě, kde bylo moje srdce. To začalo bít jako splašené. Myslela jsem, že mi vyletí z těla. Místo toho přestalo bít. Přeměna byla u konce.
Autor: MSCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta naděje - 8. kapitola:
no vedela som že to má niečo spoločné s Bellinou premenou ... som zvedavá aký bude Demetri manžel
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!