Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » cesta osudu 29. část

takže 29. dílek mé povídky berte to spíš jako takovou rekapitulaci prvních dílů. nepřišlo mi správné to odbít nějakou větou stylu a tak jsme jim řekli náš příběh. jinak vše moc děkuji za vaše úžasné komentáře. doufám, že vás ani tímhle dílkem nezklamu.

Williem Masen

Konečně jsem ji měl znovu u sebe. Zrovna jsme se oblékaly, když jí zazvonil telefon. Přistoupil jsem k ní a zezadu jí objal a políbil do vlasů. Zvedla telefon.

"Ahoj Alice. Co potřebuješ?" Zeptala se Vanessa. Byl jsem na ty nové zvědavý. Ještě jsem nepotkal jiného Vegetariána.

"Ahoj." Zahlaholil zpěvavý hlásek v reproduktoru. "Já jen, že dnes bude svítit slunce. Takže nemůžete do školy a tak jsem se chtěla zeptat jestli nechcete přijít? Pamatuješ, slíbila si to."

"Proč se mě ptáš, když odpověď už dávno znáš?" Zeptala se moje víla vesele.

"Máš pravdu tak za čtvrt hodiny u nás. Ahoj."

"Pa." Řekla Vanessa už do hluchého telefonu. Potom se otočila na mě a políbila mě. Dooblékli jsme se a seběhli do obýváku. Nikdo tu, ale nebyl.

"Kde je Bella?" Zeptala se Vanessa.

Ahoj. Sejdeme se u Cullenocých už jsem na cestě. Mám hodně novinek. Zazněl nám zrovna v hlavě Bellin veselý hlas.

Rozběhli jsme se tedy k jejich domu. Byli jsme tam za minutku. Ve dveřích už nás čekala Alice a usmívala se od ucha k uchu. Zapnul jsem svoji schopnost. Nezbylo mi nic jiného než stát a zírat na ni. Oni Bellu znají. To Edward může za její bolest. Nejradši bych mu za to nakopal. Jenomže Edward Cullen je můj bratr Edward Anthony Masen. A navíc jsem chápal jeho důvody. Pevněji jsem k sobě přitiskl Vanessu.

Vedle Alice se objevil Jasper. Obezřetně si mě prohlížel. Viděl jsem, že se snaží posoudit jestli náhodou nejsem pro jeho ženu nebo rodinu nějak nebezpečný.

"Myslím, že bychom měli jít dovnitř je toho hodně k vysvětlování." Řekla Alice. Vešli jsem do prostorného obývacího pokoje. Vanessa si ho okouzleně prohlížela. Já měl však hlavu plnou otázek. Celá rodina byla nastoupená v pokoji. Chyběl tu jen můj bratr s Bellou. Jak jsem se, ale dozvěděl z Aliciny mysli ti se dostaví za chvilku.

První promluvil blonďatý muž. Carlilsle, otec rodiny.

"Dobrý den já jsem Carlisle Cullen a toto je má žena Esme." Představil se.

"Těší mě Williem Masen. A toto je má snoubenka Vanessa. Myslím, že naši sestru Bellu všichni moc dobře znáte." Carlisle i zbytek rodiny se zarazil. Jedinou Alice má věta nevyvedla z míry.

Takže je to pravda? Jsi Edwardův bratr? Na to jsem jen pokýval hlavou.

"Páni no to je úžasné. Edward bude mít hroznou radost. Hodně mi o tobě vyprávěl." Začala Alice. Ostatní mě stále nechápavě sledovali. Stejně tak i moje princezna.

Co je úžasné? Ptala se mě. Vlastně všichni v místnosti si kladly tuto otázku. Jen hlas mé víly byl pro mne mnohem silnější a důležitější.

"Edward je můj bratr." Oznámil jsem.

Vážně? To je skvělé! Našel jsi svého bratra? Ty nemáš radost?

"Je to trochu složitější lásko." Pohladil jsem jí po tváři. Jak mě dokáže pouhý kontakt s její pokožkou uklidnit.

"Možná bychom se na to měli posadit." Promluvil Carlisle. S tím jsem nemohl nic jiného nežli souhlasit. Měl jsem chuť svoji schopnost vypnout, ale nechtěl jsem o něco přijít. Jediný kdo to bral s humorem byl Emmet, který už si plánoval jak si se mnou dá souboj. Tomu jsem se neubránil a musel se zasmát.

"Dobrá Emmete někdy možná." Překvapeně se na mě podíval. Jasně jsem viděl jak mu to pomalu dochází.

"No super další Masen co se mi bude hrabat v hlavě." Oznámil a Vanessa vedle mě vyprskla smíchy. Já se jen tak tak držel.

"Takže ty taky umíš číst myšlenky?" Promluvil znovu Carlisle.

"Ano a ne jen to. Dokážu taky posílat svoje myšlenky a přetvářet myšlenky ostatních. Na rozdíl od Edwarda já dokáži svoji schopnost vypnout."

Možná to bude tím, že mají společné geny, ale on je starší. Slyšel jsem jak se v Carlislovi probudil vědec.

Možná Carlisle.

"No je to velice zajímavé" Řekl už na hlas.

"Jak jsi myslel to, že Bellu všichni moc dobře znají?" Ozvala se najednou Vanessa.

"Oni znali Bellu, už když byla člověk. Edward s ní chodil."

"On chodil s Bellou, když byla člověk? To on jí tak ublížil!?! Proč jí to udělal?!!" Začínala se rozčilovat. Bellu milovala. Moc dobře vím, že si slíbila, že nedovolí nikomu aby jí znovu ublížil.

"To on nechtěl. Nechtěl jí ublížit. Jen jí chtěl ochránit před tímhle světem. Myslel si, že když jí opustí, tak na něj za chvíli zapomene a začne žít normální život." Vysvětloval jsem jí. Viděl jsem jak se jí Jasper snaží uklidnit svojí schopností. Vděčně jsem na něj koukl. Vanessa se po chvíli uklidnila. To už do domu vlítl Edward a nesl si Bellu v náručí. Bella ihned všechny zastínila svojí schopností. Edward na ní nechápavě koukl a postavil jí na zem.

Bella přeběhla ke mně a za ruku mě táhla k Edwardovi. Při tom se na mě štastne usmívala. Bylo mi jasné co chce udělat. A taky, že se Alicina vize vyplnila a oni se k sobě vrátili a Bella si na vše vzpomněla.

"Edwarde ráda bych ti představila Williema Masena tvého bratra." Edward se na mě zaraženě díval. Tak z mého malého brášky už je dospělý muž. Stále ho mám před očima jak kolem mě poskakuje na vlakovém nádraží v Chicagu. Jak hraje na klavír u nás doma.

"Wille? Já myslel že jsi mrtvý." Podobal se jako já na otce, ale měl toho i hodně z mamky. Narozdíl ode mě. To už Bella spustila svůj štít.

"A nejsem snad?" Zeptal jsem se pobaveně. Já už ten šok trochu ustál. To on se s tím teď musí srovnat.

"Brácho!" Přistoupil ke mně a bratrsky jsme se objali.

"Takže můj malej bráška nám trochu vyrostl." Bouchl jsem ho do ramene.

"No jo. Za to ty jsi nám nějak zakrněl." Oplatil mi s úsmevem. "Co se vlastně stalo?" Zeptal se pak.

"No je to docela dlouhý příběh." Nechtěl jsem znovu vytahovat roky strávené u Volturiových.

"Myslím, že na to máme věčnost." Nenechal se odbýt. Přesunuli jsme se znovu k sedačce. Bells se zatím vítala s Esme a Calislem a zbytkem rodiny. Nejvíc nadšená snad byla Alice a Vanessa, která ji štastne sledovala. Pak se všichni znovu posadili. Edward si sedl na pohovku vedle mě a přitáhl si Bellu na klín. Všechny pohledy se teď upírali na mě. Vanessa mě povzbudivě chytla za ruku a položila si hlavu na mé rameno.

"Ve válce jsem byl tři měsíce. Byl jsem v první linii v příkopech. Většina kluků od nás zemřela. Po třech měsících boje jsme dostali volno. Zašli jsme do nějaké hospůdky na severu Itálie. A tam se objevila Heidi Volturi. Všichni jsme jí byli okouzlení a tak jsme ji následovali do aut. Odvezli nás do Voltery a zavedli do místnosti s nápisem jídelna. No a tam mi taky došlo, že jsem za ní nikdy neměl chodit. Zůstal jsem jako poslední naživu. Když mě jeden z nich chtěl zrovna zakousnout tak ho Marius zastavil." Vanessa se ke mně při zvuku jeho jména ještě víc přitiskla. "Marius měl schopnost rozpoznávat talenty ostatních. A tak taky rozpoznal ten můj. Aro mě tedy nechal proměnit. Po deseti letech jsem se naučil svůj talent dokonale ovládat a donutil jsem Ara, aby mě nechal jít. Nesnášel jsem se, byl jsem monstrum. U Volturiových vegetariánská strava neexistuje a tak jsem ani nevěděl, že taková možnost tu vůbec je. Dokonce jsem několik týdnů hladověl, než mě konečně napadlo lovit zvířata." Stručně jsem shrnul svůj příběh.

"A s Vanessou jste se potkali jak?" Zeptala se Rosalie. Podíval jsem se na Vanessu jestli to chce říct ona.

Řekni to ty lásko. Odpověděla mi. Políbil jsem ji do vlasů.

"Po tom co jsem odešel od Volturiů jsem se dost často nudil. Stěhoval jsem se z místa na místo. Někde jsem pracoval, jinde zase studoval. Před třemi lety jsem přijel do Cardiffu v Anglii. Koupil jsem dům a občas nakoupil něco na burze. Před osmy měsíci jsem se šel proběhnout do města. Jen tak jsem bloudil ulicemi a snažil se zabít čas, když jsem narazil na známou mysl. Marius. Zrovna chtěl někoho proměnit. Ani nevím proč jsem se na něj vrhl a zastavil ho, ale stalo se. Potom jsem ji uviděl. Ležela tam úplne bezmocná na zemi. Probudila ve mně znovu lidskou bytost. Chtěl jsem jí upravit vzpomínku na ten večer, jenže jsem jí jako jediné do hlavy neviděl. Vše bylo zahalené jako v nějaké mlze. Jediné co jsem byl schopný rozeznat byla obrovská bolest." Vanessa na mě překvapeně pohlédla.

"To jsi mi nikdy neřekl."

"Nechtěla jsi o tom mluvit." Pohladil jsem ji po tváři. "Ale moc rád bych věděl co to bylo." Poznamenal jsem v naději, že mi odpoví.

"Myslím, že to byla moje moc. Bylo to jako bych měla něco zavřeného v hlavě a nebyl tam pro to dostatečný prostor."

"Takže ty jsi měla svoji schopnost už jako člověk?" Zeptal se Carlisle.

"No ano i ne. Jako člověk jsem ve snech viděla budoucnost. Tak jsem taky viděla Williema. Už v tom snu jsem se do něj zamilovala. Jako upír jsem měla vizi jenom jednou. A tu svoji energii jsem jako člověk použila jen jednou." Usmála se Vanessa.

"A jak to bylo dál?" Zajímala se Rosalie.

"No potom udělala něco naprosto neočekávaného. Vrhla se mi do náručí. Hodně dlouho jsme tak stáli a v tu chvíli jsem se rozhodl, že nedovolím, aby se jí něco stalo. Donesl jsem jí k sobě domů. Dokonce jsem jí ráno i uvařil a potom jí řekl svůj příběh. Marius se ovšem nechtěl vzdát. Odjel do Voltery pro posily. Měli jsme ovšem štestí, že o tom neřekl Arovi. Rozhodli jsme se odjet do Ameriky. Měli jsme docela velký náskok. Alespoň jsem si to myslel. Když jsme přistáli tak jsme jeli do Niagara Fals. Ani jsem nedoufal, že by ke mně mohla cítit to samé. Ubytovali jsem se v nějakém motelu. Vanessa měla opět tu stejnou vizi. Trochu jsme se kvůli tomu pohádali. Říkala, že je zbytečné utíkat, že se to stejně stane. Já jsem se vzdávat nechtěl. Šel jsem radši na lov a když jsem se vrátil tak tam nebyla. Šel jsem po její vůni. Zajímavé bylo, že ve mně vůbec nevyvolávala žízeň po krvi. Přišel jsem jen tak tak. Naproti ní stál Marius, Demetri a Nicolas. Marius vzal Nicolase, kvůli tomu, že to byl iluzionista. Celou dobu co jsem sledoval jejich cestu pomocí jejich myslí to byla iluze. Nezbývalo nic jiného nežli bojovat. Stejně jsem proti nim neměl šanci. A tady Vanessa poprvé použila svoji moc. Všechny tři je rozložila na prach." Všichni teď obdivně hleděli na Vanessu.

"Jak se ti to povedlo?" Zeptal se Carlisle.

"Měla jsem o Willa hrozný strach. Nechtěla jsem, aby se mu něco stalo, a když jsem viděla, že nemá šanci, že ho chtějí zabít. Tak jsem otevřela svou mysl vstříc té energii co v ní byla. Ani nevím jak se to stalo a všichni tři se pomalu začali rozpadat. Potom, ale nastoupila bolest. Ta energie se nedokázala sloučit s mou myslí. Umírala jsem."

"A já ji po tom co mi řekla, že mě miluje kousl. Nedokázal jsem si představit, že by mi umřela. Nedokázal bych bez ní žít. Jsem na to příliš velký sobec. Celé tři dny jsem se tím zaobíral. Ona se ani jednou nepohnula. Ani jednou nevykřikla bolestí."

"Cítila jsem bolest, ale taky jak se energie spojuje s mým tělem a to byl velice příjemný pocit. Po celou dobu jsem se snažila přiklonit k té energii, aby to tak nebolelo. A potom jsem se probudila a viděla svět novýma očima. Šli jsme na lov a tak. Pomalu jsem se začínala učit užívat svoji schopnost. Zkusili jsme jít mezi lidi. Zjistila jsem, že díky své schopnosti umím potlačit i žízeň, takže už to nebyl problém. Přestěhovali jsme se do Chicaga a zařídili si dům."

"Po dvou měsících jsem ji požádal o ruku. K mému velkému údivu souhlasila. No a druhý den ráno měla vizi o Belle. Rozhodli jsme se jí zachránit. Běželi jsme celý den, abychom se dostali do Seatlu včas. Bohužel Vanessa ve své vizi viděla, že jí kousne a její vize jsou nemněné. Stihli jsme ji, ale zachránit před smrtí a přijali ji za sestru. Potom co se Bells probudila jsme ji vzali na lov a do města. Vanessa s ní chtěla jít nakoupit oblečení. Překvapilo nás, že jí lidská krev nevoní. Ten den taky Bella objevila svoji schopnost. No a po půl roce jsme se rozhodli přestěhovat sem." Dopověděl jsem náš příběh.

"Budu vám na věčnost vděčný za to, že jste ji zachránili." Promluvil Edward.

"To nemusíš. Je to moje sestra. Nedovedu si představit, že bychom ji tam nechali. Považovala jsem ji za sestru už v té vizi, nebyla jiná možnost." Vysvětlila Vanessa a na všechny se usmála.

Autor: Sunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek cesta osudu 29. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text: