Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » cesta osudu 33. část

já vím, že poslední dobou mi to trvá, ale mám teď moc páce tak se omlouvám. jinak tenhle dílek mi přijde takovej nijakej no snad se bude líbit. moc vám děkuji za úžasný komentáře

Alice Cullen

S Jasperem jsme si zašli na medvědy. Stále jsem se snažila vidět něco nového. Pokaždé to skončilo, když Will padal k zemi. Dál už jsem nic neviděla. Jediné co mě napadlo bylo, že Bella použije štít. Stále jsem nad tím musela přemýšlet. Nejhorší bylo, že mi zmizela celá budoucnost. Vůbec netuším co se stane. Jasper vycítil moje rozpoložení a zaplavil mě vlnou klidu. Vděčně jsem na něj koukla a přitiskla se k němu.

Mám takové štestí, že ho mám. Moji spřízněnou duši. Nechápu proč se to vždy musí nějak pokazit. Bylo tady několik možných scénářů jak to skončí. Buď se k nim přidáme a stanou se z nás zrůdy. Nebo budeme bojovat a zemřeme. Nebo budeme bojovat a nějakým záhadným způsobem to přežijeme. Stále jsem v to doufala. Byla tu malá možnost. A moji naději prohloubila Bella, když řekla, že mají v plánu ochránit rodinu.

Talenty Belly a Vanessy jsou velmi silné, ale bude to stačit? Budou dostatečně silné na to, aby porazily třicet nelepších Arových vojáků?

"Půjdeme domů?" Zeptal se Jasper. Jen jsem pokývala hlavou a vydali jsme se na cestu k domu. Připadala jsem si tak neuvěřitelně bezmocná. Domů jsme dorazili jako první. Zbývá nám ještě dvacet hodin než se objeví Volturiovi. Chvíli po nás přiběhl Emmet s Rose a hned za nimi Vanessa, Williem, Bella a Edward.

"Viděli jste něco nového?" Zeptal se hned Edward.

"Já nic" Odpověděla Vanessa.

"Já taky ni všechny moje vize končí tam kde ta poslední." Řekla jsem pravdu.

"Takže by tu měli být tak za dvacet hodin. Myslím, že s plánováním počkáme na Carlisleho." Pokračoval Edward. Všichni souhlasně přikývli a rozešli se do svých pokojů. S Jasperem jsme se vydali taky do své ložnice věnovali se jeden druhému.

Williem Masen

Došli jsme do našeho pokoje a já si Vanessu přivinul k sobě. Vůbec e mi nelíbilo to co měla v plánu. Naposledy, když použila svoji moc v takové míře tak málem umřela. Sice byla ještě člověk, ale i tak o ní mám strach. I jako upíra by ji to mohlo nějak poznamenat. Je pravda, že svoji sílu velice dobře ovládá. Pořád ji však dokáže dosti vysílit.

Natáhla se na špicky a políbila mě na tvář. Jak já ji miluji. Chtěla se hned odtáhnout, ale o jsem jí nedovolil a vyzdvihl si ji do náručí. Jemně jsem ji políbil na ústa a posadil se s ní na sedačku. Obmotal jsem kolem ní své paže a držel si ji tak na klíně. Položila si hlavu na mé rameno a já cítil její sladký dech na svém krku.

"Na co myslíš lásko?" Zeptala se mě po chvíli.

"Na tebe princezno." Pohladil jsem jí do vlasů. Byla tak neuvěřitelně roztomilá. Připadala mi tak hrozně bezbranná a ona se při tom chce postavit armádě upírů.

"Pořád myslíš na ten zítřek co?" Koukla se na mě.

"Ani ne. Spíš vzpomínám." Odpověděl jsem po pravdě.

"Na co?"

"Na nás." A políbil jsem ji. Přitiskla se ke mně a polibek mi opětovala. Budu muset vymyslet jak se z toho zítra dostat ven. Nemůžu dovolit, aby se jí něco stalo. Všichni jsou ze zítřka nervózní. Edward se bojí, že by mohl znovu přijít o Bells a navíc jim zmítá zuřivost vůči té Viktorii. Alice se trápí, že nic nevidí. Dost jí to znervózňuje. Jasper je na tom asi nejhůř. Cítí všechnu tu nervozitu a strach kolem a navíc mu vadí, že se Alice tak trápí. Rose má zase strach o celou rodinu. Emmet to jediný bere sportovně. Sice má strach o Rosalii, ale těší se, až si bude moct zabojovat. Esme má jako správná matka strach o všechny své děti. Překvapilo mě jak rychle nás za ně začala považovat. No a Calisle si jako jediný snaží udržet chladnou hlavu a uvažovat nad našimi možnostmi.

"No mám lepší nápad jak si zkrátit to čekání, nežli tu jen tak sedět." Ozvala se po chvíli Vanessa.

"Vážně a jaký?" Tázavě jsem zvedl jedno obočí. Kouzelně se na mě usmála a někam odběhla. Tak tohle jsem nečekal. Zůstal jsem sedět na pohovce, tak jak mě tam nechala, a zíral na místo kde mi zmizela z očí. Za chvíli se však vrátila a já oněměl úžasem. Proč mi tohle dělá.

Na sobě měla jen saténový župánek a dráždivé spodní prádlo. Svůdným houpavým krokem došla až ke mně a zářivě se usmála. Tyčila se nade mnou a já se k ní natáhl a strhl k sobě na pohovku. Přistála mi na klíně. Obkročmo se na mě posadila a začala mě líbat. Tohohle prádélka bude škoda, vážně ji moc slušelo. Pomyslel jsem si ještě, než jsem se nechal ovládnout vášní, která z ní sálala.

Edward Cullen

Bella ležela vedle mě na břiše. Hladil jsem její nahá záda a vychutnával si pohled na její krásu. Měla zavřené oči. Vypadala jakoby spala. Užíval jsem si ticha ve své hlavě, které mi dopřála má láska. A díky tomu jsem se mohl věnovat jen a jen její přítomnosti. Tahle idylka ovšem za chvíli skončí. Nemůžu teď o ni přeci přijít. Políbil jsem ji na holé rameno. Otevřela oči a podívala se na mě.

"Miluji tě." Zašeptal jsem jí do ucha. Otočila se ke mně a věnovala mi jeden překrásný úsmev následovaný sladkým polibkem.

"Proč se to vždycky musí pokazit?" Zeptala se mě.

"Nevím lásko." Odpověděl jsem bezmocně. A víc si ji přitiskl k sobě.

"Řekneš mi co máte s Vanessou v plánu?" Položil jsem otázku, která mě už dlouho trápila.

"Prostě jen použijeme naše schopnosti. Já budu držet štít nad rodinou a Vanessa se postará o zbytek." Řekla jakoby nic.

"Není to trochu riskantní?" Zeptal jsem se.

"Možná trochu. Myslím, že já to zvládnu. Jen doufám, že bude mít Vanessa dostatek síly." Řekla s obavou hlase. S tím by se možná dalo pomoct.

"Možná by mohl Jasper dodávat Vanesse sílu a tobě taky, kdybys ji potřebovala."

"To by mohlo fungovat. Já to, ale asi nebudu potřebovat. Udržet štít mě tolik nevyčerpává." Uslyšeli jsme jak se otevřeli domovní dveře. Carlisle a Esme už jsou tu.

"Asi bychom měli jít dolů." Poznamenal jsem. Na to jsme se zvedli a oblékly. Do pokoje jsme přišli téměř zároveň s ostatními. Rozsadili jsme se po křeslech a čekali kdo začne.

"Máte někdo nějaký nápad?" Zeptal se Carlisle.

"Jediný co tak bojovat." Ujala se slova Vanessa. "S našimi schopnosti by to neměl být zas takový problém. Mohli bychom je tím alespoň zastrašit." Dopověděla. Celé rodině to přišlo jako jediné řešení.

"Jak to tedy uděláme?" Zeptal se Jasper.

"Bella bude držet štít." Začal jsem vysvětlovat. "Vanessa použije svoji schopnost. Možná by pro začátek stačilo, kdybys je jenom spoutala. Od tebe Jaspere bude potřeba, abys hlídal Vanessu a Bellu a dodával jim energii."

"To je dobrý nápad." Ozval se Will.

"Počkat to jako zbytek nebude dělat nic?" Zhrozil se Emmet. Všichni po něm střelili naštvaný pohled. No Emmet je prostě Emmet.

"A nechcete mi alespoň jednoho nechat. Já se tak těšil na boj." Na hlavu mu přiletěl polštář. Divil jsem se, že to byla právě Esme, kdo ho hodil.

"To asi znamená ne." Urazil se. "Ty bys mi to, ale dovolila Rose viď?" Otočil se na svou ženu. Ta mu věnovala nasupený pohled. "Tak ty asi taky ne." Poznamenal.

"Máte dost energie? Nechcete si ještě jednou zajít na lov?" Ptal se Carlisle.

"Možná by to ještě chtělo." Řekla Bella. "Za jak dlouho přijdou?"

"Asi za čtyři hodiny." Odpověděl jí Williem.

Díky němu jsem věděl na co přesně Aro myslí. Je mu skutečně nejde o to, že jsme o nás řekli nějakému člověku. On chtěl nás. Původně měl v plánu do své armády povolat ještě Williema, ale nakonec si to rozmyslel, kvůli slibu co mu dal. O nás toho moc nevěděl. Carlisleho viděl naposledy ještě než jsem se mě proměnil. Viktoriina pomstychtivost mu přišla velice vhod. Už dlouho to plánoval.

Všichni se trochu uklidnili a doufali, že náš plán vyjde a holky to zvládnou. Alice dokonce začala vymýšlet celé rodině oblečení. Chápu proč to dělala. Docela ji to uklidňovalo. Já, Williem, Bella a Vanessa jsme se ještě vydali na lov, ale jen v okolí domu.

Bella

Běžela jsem po boku své lásky a přemýšlela o tom co přijde. Měla jsem o Vanessu strach. Bála jsem se, že se moc vyčerpá nebo tak něco. Doufám, že vše dobře dopadne. Zavětřila jsem a asi tři kilometry od nás ucítila stádo srnek. To postačí.

Všichni jsme nabrali stejný směr a něco si ulovili. Kluci vlastně ani nelovili. Jen stáli u stromu a o něčem beze slov diskutovali. Při tom nás pozorovali a rozhlíželi se po okolí. Jakoby byli naši bodyguardi. Po dvou srnkách už jsem byla absolutně přepitá a sestřička na tom byla stejně.

Celou dobu jsem si nechtěla připouštět, že je to možná posledních pár hodin našeho života. Že už nikdy víc nespatřím svého anděla. Ne! Nesmím na to myslet. Spolu s Vanessou dokáži ochránit svou rodinu a budeme spolu až na věčnost. Snad.

"Doufám, že neuvažuješ nějak pesimisticky." Štouchla do mě Vanessa.

"Ne." Odpověděla jsem možná až příliš rychle.

Po chvíli už jsme vbíhali do domu. Celá rodina seděla tak jako předtím a diskutovali. Hned se na nás otočili a pokusili se o něco jako o úsmev.

"Tak mě napadlo Vanesso" Spustil Carlisle " nevíš proč jsi najednou měla vizi." Vanessa jen pokrčila rameny.

"No já už jsem nad tím taky přemýšlel. A jedno vysvětlení mě napadlo." Ozval se Williem

"A jaké?" Zeptal se Carlisle.

"No, že má vizi jen v tom případě, že něco zásadně ohrožuje její rodinu a jí samotnou."

"To je docela možné." Přitakala hned Vanessa.

"Už je čas se jít připravit." Vyhrkla Alice a táhla nás holky k sobě do pokoje. Nezbylo nic jiného nežli ji poslechnout.

Autor: Sunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek cesta osudu 33. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text: