Tak jsem se vám rozhodla napsat pokráčko. Jsem ráda, že to někdo čtete tak si ho užijte :-)!!!! Adka
23.04.2009 (19:35) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2788×
Konečně už nastane ten dlouho očekávaný den. Dnes je 29. října. A zítra odjíždíme do Ameriky. Všechno už máme dokonale zabalené. Zítra už nebudu Marie Čechová, ale už navždy budu Isabella Marie Swan. Jako město, v kterém chceme žít, jsme si vybrali New York. Matka, stejně jako já se už nemohla dočkat. Pořád básnila, jak to v New Yorku bude skvělé. Celý den jsme si maximálně užívali. Věděli jsme, že tenhle den je náš poslední v Čechách. Naše minulost bude zítra zpečetěna. Matka i já jsme dnes šli spát hodně brzo, aby se nám zítra dobře ráno vstávalo. V noci se mi zdál krásný sen. Zdálo se mi o klukovi s nepřirozeně bílou pokožkou, bronzovými vlasy, překrásnými oči a božským úsměvem. Jeho oči měly barvu karamelu a mohl být stejně starý jako já. Musím uznat, že byl opravdu nádherný. Bohužel z mého nejkrásnějšího snu v mém životě mě vytrhla má matka. Museli jsme stávat už za rozbřesku, abychom vyšli včas na vlak. Celou cestu jsem byla jako v transu, musela jsem pořád myslet na mého prince ze snu. Bylo mi tak líto, že není skutečný. Ani jsem se nenadála a už jsme byli u moře. Na lodi, kterou jsme mířili do Nového Světa, mě došla jedna věc. Ten kluk v mém snu nebyl princ, to byl anděl. Ano, byl to můj anděl. A taky jsem si slíbila, že na svého anděla nikdy nezapomenu. V mé paměti zůstane navždy. Po dlouhé cestě po moři, která mě díky mému uvažování přišla strašně krátká, jsme se konečně dostali do Ameriky. Ani jsem se pořádně nestihla rozkoukat a matka už mě táhla k velké budově. V budově bylo několik kanceláří. Matka zaklepala na jednu s číslem 24 a po té i se mnou v patách vešla dovnitř. Za stolem seděl vcelku příjemný pán. Mohlo mu být, tak kolem 40 let. Matka mu nahlásila naše nová jména. Ten pán si je zapsal a podal matce klíč a adresu od našeho nového bytu, který koupila ještě před odjezdem z Čech. Ještě jí dal ňáké papíry na podepsání, a potom jsme odešli. New York byl vážně obrovské město, trvalo nám přes 3 hodiny, než jsme se dostali k našemu novému bytu. Byt, nevypadal nic moc, ale pro mě byl krásný. Matka také vypadala spokojeně. Matka mě řekla: „Vybal nám prosím tu trochu oblečení a věcí co máme. Já si teď musím jít ještě něco zařídit. Vrátím se asi za hodinu, a buď připravená chtěla bych jít hned potom, co se vrátím jít s tebou do New Yorského salónu nakupovat." Má odpověď byla jednoduchá: „Jistě matko, jak si přeješ." Usmála se na mě a hned pak za ní klaply dveře. Šla jsem tedy vybalovat a mé myšlenky se pořád toulali k mému andělovi. Ani jsem se nestihla dovybalit a matka už byla zpátky. Usmívala se jako největší sluníčko. S toho co jsem se od ní dozvěděla, byla u Dosenů, který dnes pořádali večírek a matka zařídila, že se na ten večírek dostaneme. Cestou do salónu mi matka vyprávěla o Dosnech. „Dosnovi tady v New Yorku patří mezi ty nejbohatší lidi a mají i velmi dobrou pověz. Dnes je k nim na večírek pozvána celá New Yorská elita". Proto taky ve mně matka vkládala obrovské naděje. Moc si přála, abych se někomu ze společnosti zalíbila. A proto jsme se dnes vydali do salónu, abych si vybrala nádherné šaty. Salón byl veliký a opravdu tam měli spoustu krásných šatů, ale žádné mi nepřipadali ty pravé. Matka, ze mě byla už po chvíli opravdu nešťastná, vyzkoušela jsem si už dvanáctery šaty, ale žádné nebyli na mě ty dokonalé. Potom nám už zbýval jen poslední stojan. Šla jsem se k němu odhodlaně podívat. Chvíli jsem se jen tak přehrabovala těmi šaty, až jsem šáhla až nakonec stojanu a vytáhla jsem bledě modré šaty v jednoduchém střihu posázené kamínky. „Ano!" Vypískla jsem. Tohle byly ty nejúžasnější šaty, které jsem kdy viděla!! Rychle jsem si vlezla do kabinky s úmyslem vyzkoušet si je. Padli mě perfektně. Matka i prodavačka mi šaty schválili a div jim nespadla brada, když jsem se před nimi objevila. K šatům byli ještě střevíce ve stejné barvě. Byla jsem naprosto spokojená. Matka si v salónu také vybrala šaty. Ty její měli barvu broskvovou a nebyli nijak zdobené, byli i hodně levné a to byl důvod, proč si je matka vybrala. Když jsme se dostali konečně domů, začalo už pomalu zapadat slunce. Byl nejvyšší čas se jít připravit na večírek. Nejdřív jsem byla na řadě já, protože jak matka řekla: „Ty jsi tady dnes ta královna večera." Matka mně na hlavě udělala drdol, s kterého mě vypadávaly dva pramínky. Jemně mě napudrovala a dala mně jemné stíny. Na krk mi připevnila modré srdíčko a na ramena jsem dostala lehký kabátek. Sobě si matka udělala podobný účes. Na krku si nechala svůj medailonek a přes ramena si přehodila bílí šál, který jí dokonale ladil s jejími bílými lodičkami. Vypadali jsme opravdu nádherně.
Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta věčnosti-1.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!