Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-10. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Cesta věčnosti-10. kapitolaTak tady je desátá kapitolka. Moc moc díky za komentáře! :-* A prosím o další. Snad se vám tahle kapitolka bude líbit. Adka :-)

13.05.2009 (20:33) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2461×

 

10. kapitola

S Lucasem jsme se hodně sblížili. Stali se z nás velcí kamarádi. Lucas mě pořád doučoval do školy. Nezvládala jsem jí. Ale s jeho pomocí mi to šlo lépe. Brzo si všichni ve škole, ale i v penziónu a dokonce i v mé práci, zvykli na to, že jsme s Lucasem pořád spolu. Někteří si i šuškali, že je mezi námi mnohem víc, než jenom kamarádství. Je to zvláštní, co všechno lidi nenapadne, když trávíte dny s klukem. S Lucasem mi čas ubíhal mnohem rychleji. Už jsem si nedokázala představit, že bych byla zase sama.

Zrovna teď mě má vyzvednout v práci. Máme jít spolu na lov. Už jsem nebyla 2 dny. „Tak já letím, šéfe, zítra zase přijdu."  „Dobře Bello, hlavně přijď včas." Zakřičel na mě. „Copak jsem někdy přišla pozdě?" Zeptala jsem se, se zdviženým obočím. On se jenom zasmál a pokynul mi, že můžu jít.

Jakmile jsem vyběhla ven, tak už tam na mě Lucas čekal a široce se na mě usmíval. Úsměv jsem mu oplatila a šla jsem ho obejmout. Objetí mi vrátil. „Ahoj Bello, tak co připravená na pumičku?" „To si piš!" zasmáli jsme se a vyrazili jsme do nejbližší rezervace.

Lov se dneska parádně vydařil. Natrefila jsem na dvě pumy a tak si myslím, že budu ještě sytá přes týden. Lucas ten si chytil medvěda a laň.

Cestou zpátky jsme se zastavili na menším paloučku. „Bello, já chtěl jsem se tě zeptat, jestli by ses zítra nechtěla podívat ke mně domů?" Začala jsem přemýšlet. S Lucasem jsme byli sice nejlepší kamarádi, ale k němu domů jsem se zatím vždycky bála. Nevím, proč. Ale přišlo mi, že na to bylo vždy ještě moc brzo. Nakonec jsem se rozhodla. „Dobře Lucasi zítra se půjdeme učit k tobě domů." Lucas zavýskl a vzal mě do náruče a začal mě vyhazovat nad hlavu. Musela jsem se smát na celé kolo. Když mě pustil, tak jsme se rozběhli ke mně. Lucas mi jako vždy vysvětloval dnešní látku. Moc jsem ho nevnímala. Pořád jsem musela přemýšlet, jestli jsem udělala dobře, že jsem s tím souhlasila. Nakonec jsem to hodila za hlavu a začala jsem se konečně soustředit na učení. Lucas měl naštěstí trpělivost. Asi tak za tři hodiny jsem opět všechno dohnala a mohla jsem si s Lucasem povídat. Dnes nesvítilo slunce, a tak jsme se dohodli, že se půjdeme koupit něco na sebe. A podívat se po městě.

Musím vám říct, že nakupování s Lucasem byla švanda. Kdykoliv jsem mu vybrala něco na vyzkoušení, tak se mi snažil utéct. Opravdu to bylo zábavné. Nakonec jsem ho donutila koupit si tři košile a dvoje kalhoty. Musí přeci do školy vypadat slušně. Já jsem si koupila dvě halenky a jednu sukni. To víte zásoby od Esme ještě vydrželi. Když jsem si vzpomněla na Esme, tak mi začalo být smutno. Styděla jsem se. Tak dlouho jsem si na ně nevzpomněla. Co asi dělají a jestli pak se jim vrátil Edward? Bylo mi úzko. Lucas si hned všimnul mé pokažené nálady, a tak se mi jí hned snažil zvednout. Chodil se mnou po obchodech, dělal různý ksichtíky, různě mě lechtal, ale podařilo se mu to, až když nám koupil zmrzlinu a nenapadlo ho nic lepšího, než mi jí obtisknout na halenku. Samozřejmě ji tam měl hned taky. Vykázali nás s obchodu se slovy: „Když se neumíte chovat a musíte takhle plýtvat mojí vyhlášenou specialitou tak si ji radši nekupujte. A ke mně už nechoďte!" Tak teprve teď jsme se museli smát. Lucas mi nabídl rámě a důstojně se zmrzlinou na košili mě odváděl domů. Lidé se po nás otáčeli a vyvalovali oči. Ani se, jim nedivým. Když potkáte mladý pár se zmrzlinou na oblečení, taky byste se divily.

Lucas mě doprovodil až do pokoje. „Tak se uvidíme ve škole, Bello." S těmihle slovy se otočil a odešel. Osaměla jsem. Měla jsem čas se alespoň převléknout a umýt. Byla jsem připravená rychle. Ještě desky s poznámky a mohla jsem jít.

S Lucasem jsme se vždy sešli před školou. A vždy jsme sehráli divadélko, že jsme se viděli naposled včera. Bylo to strašně zábavné, protože Lucas to přeháněl. Vítal mě tak, že si všichni mysleli, že spolu chodíme a neviděli jsme se nejmíň sto let. Což by u upíra nebyl vůbec žádný problém.

Ve škole jsem se snažila dávat pozor. Dneska jsem dokonce látku pochopila, a tak jsem přemýšlela, jestli bych neměla tu návštěvu u Lucase zrušit. Ale když jsem viděla, jak je z toho načenej, tak jsem to vzdala.

Po vyučování mě Lucas doprovázel do práce. Byl zamyšlený a jenom se usmíval. Vypadal velmi šťastně. „Co tě tak potěšilo?" zeptala jsem se ho. „Ale, jsem šťastný, že se ke mně podíváš." Musela jsem se taky usmát. Udělala jsem mu alespoň radost.

Před barem jsme se rozloučili a on mi slíbil, že na mě bude čekat u vchodu přesně. Pak jsem ho objala a šla jsem do práce. Dneska byly v práci vážně fofry. Pořád sem chodili noví a noví lidi. Ještě, že jsem upír. Jinak bych to psychicky nezvládala. Ani jsem neměla čas přemýšlet nad Lucasem.

Práce skončila až moc brzo. Hodiny ukazovali za pět minut pět hodin. Vylítla jsem z baru, jako střelená. Lucas na mě už čekal. Usmíval se ještě víc, než když jsme se viděli naposledy. Nabídl mi rámě a mohli jsme vyrazit. Lucas bydlel na opačné straně co já. Dokud jsme šli městem, tak jsme dodržovali lidské tempo. Jakmile jsme se však dostali k lesu tak jsme zrychlili na plnou upíří rychlost. Lucasovi jsem ani nestačila a to jsem vždycky já ta rychlejší. Asi za pět minut jsme doběhli k paloučku, na kterém stál krásný domeček. Nebyl sice moc velký, ale byl nádherný. Byl ze dřeva a měl i druhé patro. Lucas mě vedl dovnitř a s jiskřičkami v očích mě pozoroval. Prohlížela jsem si domek, byl útulný. Nebyl sice až tak luxusní, jako dům Cullenů, ale mě se moc líbil. Ani jsem se nenadála a Lucas mě vedl po schodech do druhého patra. Tam mě postavil před ty největší dveře a potutelně se usmíval. Když je otevřel, tak jsem zkoprněla úžasem. „To snad ne, to je nádhera." Vykřikla jsem.

 

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře