Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-12. kapiola

19.05.2009 (18:50) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2311×

12. kapitola

Celý večer jsme strávili spolu. Různě jsme si povídali a chodili jsme běhat do lesa. Bavila jsem se s ním úžasně. V téhle radostné náladě jsme strávili i neděli. Lucas byl rád, že jsem se bavila.

V pondělí mi Lucas ještě vysvětloval látku ze školy. Už jsem byla ve škole dokonale v obraze. Když jsem potom večer šla s Lucasem do školy tak byli všichni ještě víc udivení, že jsme přišli spolu. Začali jsme hrát všude, že jsme pár. Také nám všichni říkali: „Sluší jim to spolu. Ani se nedivím, že se dali dohromady." Hrozně jsme se tím bavili. Ve skutečnosti to nebyla pravda. Brali jsme se jen, jako bratr a sestra.

Dny s Lucasem utíkali strašně rychle a tak se stalo, že jsme najednou dělali maturitu. Zvládli jsme ji opravdu dobře díky upíří paměti. Lucas byl absolvent s vyznamenáním. Oslavili jsme to dvěma pěkně velkýma pumami. Právě, když jsme se vraceli z tohohle lovu, mi Lucas pronesl oznámení. „Bello, začal jsem už vybírat město, kam se přestěhujeme." „To je super Lucasi, už se těším, až budeme sourozenci." „Anebo budeme opět tvořit pár? Hodně by se nám tím usnadnilo, nemuseli bychom měnit příjmení."  Navrhl mi Lucas. „No mě je to jedno. Jestli říkáš, že to bude lepší, tak s tím souhlasím!" Lucas se na mě vděčně usmál a dal mi pusu na tvář. Úsměv jsem mu oplatila a běželi jsme spolu domů.

Hned, jak jsme přiběhli, se Lucas rozloučil a běžel do města jít si koupit mapu. Jakmile přiběhl, tak jsem si ho odchytila. „Lucasi, proč nemůžeme jet do míst, kde jsi už byl?" Lucas se trochu zamračil, ale nedal na sobě nic určitého znát. „Víš Bello, zaprvé někdo by si mě mohl ještě pamatovat a za druhé mám k tomu ještě určitý důvod." Řekl, ale než jsem se ho stihla zeptat, jak to myslí s tím určitým důvodem, tak vyběhl nahoru do svého pokoje a slyšela jsem cvaknout zámek. To je k vzteku, on se přede mnou zamkl v pokoji. A potom jsem slyšela ještě zabouchnout okenici. Tím jsem pochopila, že Lucas se nechce o tom, semnou bavit. Musela jsem si jít pročistit hlavu. Proto jsem napsala Lucasovi vzkaz, že jsem v lese a vyběhla jsem ven. Nevím, jak dlouho a jak daleko jsem běžela. Ale najednou mě přepadl smutek. Stýskalo se mi po mé matce, stýskalo se mi po Cullenech. Vzpomněla jsem si na svůj slib. Lehla jsem si do mechu a pozorovala jsem nebe. Setmělo se a já jsem se pustila za lákavou vůní srnky, kterou jsem ucítila. Po lovu jsem si šla opět lehnout. Ležela jsem takhle dva dny a přemýšlela jsem o svém životě. Po těch dvou dnech mi došlo, že se o mě Lucas asi musí hledat. Chtěla jsem tedy vyběhnout po mé stopě, když mě najednou cestu zastoupili čtyři temné postavy. Byli zahalené v kápích. Neviděla jsem jim do obličeje, ale podle vůně jsem věděla, že to jsou upíři, jedna z těch to postav zvedla hlavu. Probodla mě svýma červenýma očima a slastně se usmála. Po chvíli však tento slastný úsměv zmizel a já jsem se postavila do bojové pozice. Postava si sundala kapuci a já jsem uviděla andělský obličej, lemovaný hnědými vlasy. Byla to dívka. Velmi krásná dívka z jejích očí nyní šlehali blesky. K dívce přišla jiná postava, s kterou postoupili i dvě další. „Jen se uklidni, Jane. Je velmi pozoruhodná, ale kvůli ní tu nejsme." Promluvila ta postava melodickým hlasem a sundala si kapuci. Byl to vcelku divný upír, měl takovou papírovou kůži a černé vlasy. A opravdu děsivé oči. Bylo mi opravdu strašně, když jsem si představila, že jsem nedávno měla úplně stejné oči. Mírně se uklonil a sladce se na mě usmál, stejně jako před chvílí Jane. „Krásný den, jmenuji se, Aro Volturi." Cože? Nejsou to náhodou ty Volturiovi o kterých mluvil Carlisle? Musí to být oni. Nenávistně jsem se na ně podívala a potom jsem zavrčela: „Co ode mě chcete? Nikam s vámi nejdu!" Aro se na mě udiveně podíval. „Jenom klid, nechceme ti ublížit. Ale přeslechl jsem tvé jméno, možná že by bylo zdvořilé se představit, pokud nechceš, aby ti v představování pomohla moje garda." Podívala jsem se na dva upíry, kteří stáli hned u Ara. „Není potřeba mi pomáhat, zvládnu to sama!" Aro se potěšeně usmál. „Jsem Isabella Marie Swan." Řekla jsem. „Těší mě Isabello!" řekl Aro. A podával mi ruku, nejistě jsem mu ji stiskla. Aro se na mě velmi překvapeně podíval a oči měl rozšířené úžasem. „Je vážně velmi pozorohudná. Škoda že nemáme moc času." Mluvil ke svým druhům, který ho zaujatě poslouchali. A dívali se na mě s obdivem. Jane nenávistně zasyčela, ale pohled Ara, který na ní vrhl, ji dokonale zchladil. Dívala jsem se na něho velmi obezřetným pohledem. „Odpusťte, ale musím už jít, můj kamarád má o mě jistě starost." Řekla jsem všem zdvořile.(V tuhle chvíli si doporučuji pustit tuto písničku) Aro se jen usmál a potom ještě dodal: „Jen si dej pozor v Los Angeles, tam jsme spalovali několik upírů, kteří nám odmítli poslušnost. Není to sice kousek odsud, ale kdybys tam náhodou ocitla, tak abys věděla, co se stalo." Zase se na mě velmi líbezně usmál a já se úplně psychicky složila. „Možná, že bys tam potkala i nějaké naše druhy." Dodal zamyšleně. Jen jsem tiše poděkovala a vystřelila jsem, jako ohnivá čára do Los Angeles. Když jsem přiběhla k našemu domečku, tak jsem poznala, že je prázdný. Rychle jsem vběhla dovnitř a volala jsem Lucase. Žádnou odezvu jsem neslyšela. Vběhla jsem do mého pokoje a ten byl uklizený, jako vždycky. Na mé posteli ležel dopis, který byl adresovaný mě. Otevřela jsem ho a posadila jsem se na postel. Začala jsem si ho číst.

Milá Bello.

Tenhle dopis píši v rychlosti. Je to jen pro jistotu, kdyby mě chytli a já ti už neměl říct příležitost, to co mám na srdci. Moc mě mrzí, že jsem se zachoval, tak ošklivě. Měl jsem ti vysvětlit, co se vlastně stalo. Jen pamatuj, že jsem tě chtěl chránit. Aby tě ušetřili, kdyby nás chytili. Je to už asi 30 let, kdy mi dali Volturiovi nabídku, jestli se k nim nechci přidat. Odmítl jsem je a oni mi pořád nedali pokoj. Proto jsem se vydal do Los Angeles. Upíři se do slunného města nestěhují, a tak jsem si myslel, že tady budu v bezpečí. Určitě se ptáš proč mě Volturiovi chtěli. Mám totiž schopnost manipulovat se všemi bytostmi. Aro byl ze mě nadšen. Myslím, že jsi, pamatuješ několik situací, kdy bylo po mém a ty jsi to nechtěla a najednou si změnila názor. Přesně v těchto chvílích jsem používal svou moc. Je mi to líto Bello. Ucítil jsem Volturiovi až moc pozdě. Proto ti píši tento dopis velmi narychlo s vysvětlením. Jsi moje malá sestra a tou zůstaneš navždy. Budu se snažit utéct. Nevím, jestli se mi to povede, mají stopaře. Ale jedno vím jistě, mám tě moc rád Bello. Když mě chytí, tak radši umřu, nikdy k nim nepůjdu. Nashledanou a nebo sbohem.

Lucas

Dočetla jsem se vzlykáním dopis. Musím vědět, jestli je na živu sešla jsem do obýváku a začala jsem ho stopovat. Běžela jsem asi 50 km, když jsem uviděla přesně to, co jsem nechtěla. Na paloučku stála hořící vatra. U vatry jeho vůně definitivně končila. Bylo tu i spoustu upíří vůně jiné, kterou jsem nerozeznávala. Sesunula jsem se na trávu vedle vatry a začala jsem strašně vzlykat. „Proč si mě musel opustit Lucasi? Nechal si mě tu samotnou! Proč?" Vzlykala jsem ještě víc. Všichni mě pořád nechávají samotnou. Zatáhla se obloha a dolů začali padat malé kapky deště. Nahrazovali mě tak slzy. Uhasili oheň, z kterého zbyl jenom popel. Měla jsem chuť umřít, být ten popel, který rozfouká vítr.

Nakonec jsem se trochu vzchopila a šla jsem zpátky do našeho domova. Jakmile jsem tam však byla, opět jsem se zhroutila na pohovku a moje myšlenky kroužili kolem mých vzpomínek. Bolelo to strašně moc. Nakonec jsem se rozhodla, že odejdu. Nemohla jsem už být dál v tomto domě. Bylo to příliš bolestivé! Šla jsem k sobě do pokoje a sbalila jsem si jen ty nejnutnější věci. Potom jsem šla k Lucasovi a sbalila jsem si nějaké jeho oblečení. Chtěla jsem si připomínat jeho vůni. Opatrně jsem vzala dopis, a co nejjemněji jsem si ho uklidila do kapsy. Zabouchla jsem dveře a odcházela jsem od šťastného života. Ze života, který mě naplňoval. Ode dneška nebudu žít, ale přežívat!!!

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-12. kapiola: