Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-20. kapitola

Stephenie Meyer apple

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Cesta věčnosti-20. kapitolaDoufám, že se bude líbit. Udělali jste mi velkou radost s komentáři! Děkuju Vám. Nyní Vás už nebudu zdržovat. Přeju příjemnou četbu! :-)

01.07.2009 (11:30) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2457×

20. kapitola

Alice na mě visela pohledem. „No tak honem Bello, jen ty to můžeš zastavit. Zavři oči a soustřeď se! Mysli na něj. To ti pomůže.“ Zakřičela na mě Alice. Věděla jsem, že už není moc času a proto jsem začala jednat. Nevěděla jsem přesně, co udělám, ale zavřela jsem oči a začala jsem se soustředit. Přesně podle Aliciných rad jsem myslela na něho. Cítila jsem, jak se na mém srdci tvoří teplo a to vstoupá vzhůru a obklopuje mě ze všech stran. Bylo to strašně krásné. „Dobře Bell, tak a teď se soustřeď na to, aby to samí, cítil Edward. Snaž se ho uchránit tou láskou.“ Zvolal Jasper. Udělala jsem přesně to, co po mně chtěl. Najednou ten boj jako by přestal. Přestala jsem slyšet Edwardův těžký dech. Uslyšela jsem, jak se někdo zvednul ze země a opatrné kroky směřující ke mně. A potom také výkřik, který mi projel hrudníkem až k srdci. „Neee to není možné!!!“ Byl to zuřivý výkřik, ale také hodně zoufalý. „Jazzi udělej něco!“ vykřikla Esme. Chtěla jsem otevřít oči, ale Jazz mě zastavil. „Ne Bello, nyní ještě není ta správná chvíle, abys otevřela oči. Soustřeď se znovu. Chtěj, aby se láska roztáhla kolem celé rodiny a kolem tebe. Udělej to Bell.“ Jazz měl uklidňující hlas a tak jsem ho poslechla. „Co to plácáš, Jaspere? Jaká láska proč jí rovnou neřekneš, že kolem nás roztahuje….“ Emmet to ani nedořekl. „Mlč Emmete a nech ji, ať se soustředí!“ Prořízl vzduch hlas Carlisleje Cullena. „To je ono Bello a teď pomalu otevři oči, ale snaž se ten pocit udržet, jakmile ho pustíš, tak všechno bude ztraceno. Rozumíš?“ Opět Jazz. Jen jsem zakývala hlavou na znamení, že mu rozumím a pomalu jsem začala otevírat oči. To, co jsem uviděla, mě naprosto ohromilo. Okolo celé rodiny byla roztáhlá narůžovělá kopule. Všichni se na mě usmívali, až na člověka, který stál za onou kopulí. Lucas se jí neustále snažil prorazit, ale nešlo mu to. Boural pořád do stěny kopule. „Páni“ vydechla jsem. „Co je to za divnou kopuli?“ Všichni okolo se začali hihňat. A já jsem se na ně zamračila, a v tu chvíli se kopule zmenšila. „Klid! Nezapomeňte, kdo nás tu drží pod ochranou! Nesmíte ji rozptylovat.“ Okřikl všechny Carlisle. Uvědomila jsem si, co jsem udělala a srovnala jsem stěnu okolo nás tak, jak byla před tím. Všichni se zas hodili do klidu. „To není žádná kopule Bello. To je štít.“ Vysvětlil mi Jazz. A Ed mě šel obejmout. Jakmile se mě dotknul, byla jsem blahem celá bez sebe. Slastně jsem si povzdychla a opřela jsem se o něj. „Páni!“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla jsem, jak byl najednou můj štít růžový a na některých místech až červený. Jazz se jen usmál. „Alespoň nyní vidíte Belly emoce.“ Řekl a usmál se.

Bylo to vážně neuvěřitelné. Úplně jsem zapomněla na Lucase, který byl venku toho našeho rodinného štěstí. Ale jak se zdálo, on nezapomněl na nás. „Jsi vážně dobrá Bello, ale nemůžeš zůstat v té tvé bublině i s celou rodinou navždy! On tě stejně nemiluje, tak proč tam schováváš jeho?! Měla bys tam být se mnou.“ Ozval se jeho hlas. Byla jsem tak neuvěřitelně naštvaná! Moje bublina se změnila na tmavě rudou. „Jen klid Miláčku! Nenech se jím vyvést z míry. Jenom tě chce rozčílit.“ Řekl mi Ed a dal mi pusu do vlasů. Potom si mě otočil k sobě a i přesto, že jsme tady neměli soukromí, tak mě začal líbat. Tím polibkem mi dokazoval, že mě miluje a zároveň se mě snažil uklidnit. Líbali jsme se opravdu dlouho. Těžko se nám od sebe odtrhávalo, ale museli jsme. Dobře jsme věděli, že až to nějak vyřešíme s Lucasem, budeme být spolu celou věčnost. Usmála jsem se na Edwarda a on mi opětoval ještě mnohem větší úsměv. Do ucha mi zašeptal dvě líbezná slůvka, tak aby je nikdo neslyšel. A pak se odklonil. Naplněná štěstím jsem se otočila na Lucase. „Můj drahý Lucasi. Nikam nepůjdu, zůstanu tady se svou rodinou a to navždy. To je mé konečné rozhodnutí. Nesnaž se ho nijak měnit. Je konečné. Mám tě ráda, ale jako svého bratra. Proto každý půjdeme vlastní cestou. Ale zůstaneme přáteli. Ráda tě tu opět uvidím. Pokud mě nebudeš přesvědčovat o tom, abych s tebou odešla.“ Lucas se na mě smutně podíval. „Bello utekl jsem od Volturiových kvůli tobě. Teď mě už nic nedrží k tomu, abych jsem se k nim znovu vrátil zpátky. Sbohem Bell. I když si myslím, že se ještě někdy potkáme. Mám tě moc rád a mrzí mě, že jsem ti způsoboval problémy.“ Řekl mi dojatě a věnoval mi smutný úsměv. Chtěla jsem jít za ním, ale Edward mě nechtěl pustit. Držel mě pevně u svého těla. „Pusť mě Ede. Chci ho jít jenom obejmout.“ Řekla jsem naštvaně, protože jsem s ním neustále bojovala. Ale Edward mě nepouštěl. Právě naopak jeho stisk ještě víc zesílil. Smutně jsem se podívala na Lucase. A na něm bylo vidět, že je mu to opravdu líto. Nakonec jsem udělala velmi zákeřnou věc. Už jsem nevěděla jak dál a tak jsem Edwardovi namířila loket přímo do břicha a druhý do rozkroku. Nejdřív jsem bouchla tím do břicha. Eda to zabolelo, protože syknul a trochu mě pustil. A ten druhý jsem mu namířila do rozkroku, tam jsem bouchla o hodně míň. Ale svůj efekt to mělo. Edward mě pustil a chytnul se tam dole. Já jsem zatím vystoupila ze svého štítu a přihnala jsem si to rovnou k Lucasovi. Pevně jsem ho objala. A on mi objetí oplatil.

Viděla jsem periferním okem, jak se Edward snaží dostat přes můj štít za mnou. Ale jemu to nešlo. Omluvně jsem se na něho usmála a on si mě měřil pěkně nakvašeným pohledem. Budu si to pak s ním muset nějak uhladit. „Tak ahoj princezno. A přeji ti hodně štěstí. Vybrala sis sama, ale jestli tě někdy opustí, tak si mě najdi. Budu žít po tvém boku moc rád.“ Usmála jsem se na něj a přikývla jsem. Ze štítu se ozvalo nenávistné vrčení a znovu se Edward snažil projít štítem. Ten ho však neustále odpinkával zpět. Lucas se tomu musel zasmát, div že po něm Ed neskočil. To by, ale nesměl mít okolo sebe můj štít. Který měl nyní světlounce modrou barvu. „Isabello, stáhni konečně dolů ten svůj štít!“ řekl mi Edward přísně. V tu chvíle se štít zbarvil do černa a Lucas vedle mě ztuhnul. Znal mě mnohem déle, než Edward a proto věděl, že nemám příliš v lásce, když mi můj přítel říká: „Isabello.“ A od své lásky jsem to přímo nesnášela!

Edward se zarazil. Všimnul si mého pohledu i štítu. Ale spíš to vypadalo, že mu Lucas posílá něco v tom smyslu: Pořád může odejít se mnou. Nezapomeň! Edward se na mě najednou lítostivě podíval a Alice si povzdechla. „Promiň Bell. Já nechtěl jsem. Omlouvám se, ale rozčílila si mě. A dej konečně ten štít dolů. Kromě toho dlužíš omluvu i ty mě!“ pověděl mi. Tak to už přehnal. Oči se mi stáhly do úzkých štěrbinek. Měla jsem vážně zlost. Naštval mě. „S radostí pane Cullene, Vám odstraním ten štít, když Vás tak obtěžuje!“ prskla jsem na Edwarda. Potom jsem vzala Lucase za ruku a řekla jsem mu mile: „Pojď Lucasi. Doprovodím tě.“ Potom jsem odběhla. Když jsem byla v půlce lesa, tak jsem se snažila stáhnout svůj štít. Nevím, jestli se mi to povedlo. Každopádně se mi to teplo vracelo zpět do srdce.

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře