Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-23. kapitola

12.07.2009 (18:41) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2134×

23. kapitola

Opatrně mě položil k sobě na pohovku a začal mě líbat. Jeho ruce přecházeli po mém těle. Ani moje ruce nezůstávali zpátky a zajeli mu pod košili. Ed se trhavě nadechnul. „Edwarde je to správné, když ještě nejsme svoji?“ Ed se zastavil v pohybu a podíval se mi zpříma do očí. Jeho oči byli velmi roztoužené, ale přesto v nich bylo pochopení. „Já nevím Bell. Asi by to bylo nejlepší. Vždyť se budeme za chvíli brát. Ten krátký čas to ještě vydržíme.“ Řekl a usmál se na mě. Vstřícně jsem ho objala a dala jsem mu malou pusu na tvář. On mě najednou shodil na zem a lehl si tam vedle mě. Obejmul mě svými pažemi a začal mě znovu líbat. „Počkej, neřekli jsme si právě, že počkáme!“ On se jen zasmál a jeho dech mě pošimral. „Pokud vím, tak líbání do toho zařazeno nebylo.“ Musela jsem se začít smát s ním. Měl vlastně pravdu. Celou noc jsme proto prolíbali.

Hned ráno nám, ale společnou chvilku přerušila Alice. „No tak stávej Bello, musíme zařídit tvou svatbu. Čeká nás spoustu příprav.“ Jen jsem se na Alici zašklebila. A ona se šibalsky usmála. „Jak jsem včera viděla, tak budeme muset tu svatbu zařídit, co nejdřív, abyste splnili, až po svatbě.“ Řekla a zachichotala se. V jednu chvíli mi připomněla Emmeta. Jen jsem se zamračila. „Příště kolem nás budu přetahovat štít, abychom měli nějaké soukromí!“ Alice se omluvně usmála a potom mrkla na Edwarda, který ji spaloval pohledem. „Tak už pojď Bell, musíme ti vybrat nějaké pěkné šaty. Nemáme opravdu moc času.“ Alice mě vzala za ruku a zvedla mě s postele. „Alice, na kdy vidíš naši svatbu.“ Zeptal se jí ještě Ed. „No, když si pospíšíme, tak by svatba mohla být už za týden.“ Edward se šťastně a spokojeně usmál. Sdílela jsem s ním jeho nadšení. Chtěla jsem ho jít políbit, ale Alice mě popadla za loket a táhla mě od něho. Mučednicky jsem se na něho podívala a on mi věnoval omluvný úsměv.

„Ještě mi poděkuješ, jak se ti ta svatba bude líbit. Takové scény si Bello nezasloužím, copak tě jdu mučit?“ Brblala si Alice. „Promiň mi to Alice. Já jenom, že ho teď dlouho neuvidím. Určitě to bude nádherná svatba.“ Alice se usmála a posadila mě v obýváku na gauč. Do ruky mě hodila jeden s časopisů a sama si vzala taky jeden. „Ros, pojď nám pomoc vybírat šaty.“ Ros byla v momentě u nás a už začala taky listovat časopisem. „Alice je tohle nutné, když stejně víš, jaké budu mít šaty?“ Alice se na mě zazubila a povídá: „Chtěla jsem, abys je našla sama. Tak hledej!“ Obě se zasmáli a já se zamračila a upíří rychlostí jsem začala listovat v časopise.

Seděla jsem tam už asi dvě hodiny a pořád jsem marně listovala stránkami časopisu. Pomalu mě to přestávalo bavit, a tak jsem si přestavovala, jak vraždím Alici. Alice se tomu jen smála. A já se ještě víc mračila. „Dobře Bell ulehčím tvé trápení a dám ti do ruky správný časopis, ale ty šaty si musíš najít sama!“ řekla a vytáhla úplně ze spod jednoho z těch nejtlustších časopisů. Jen jsem zakoulela očima a vzala jsem si ho od ní. Začala jsem v něm pomalu listovat. Dlouhou dobu jsem žádné pěkné nemohla najít, ale pak jsem je uviděla, byli téměř u konce. (Kdyby jste chtěly vidět obrázek svatebních šatů větší, tak zde.)

Byli nádherné. Na první pohled jsem se do nich zamilovala. Alice se na mě šťastně usmála. „Vidíš, říkala jsem ti, že je poznáš.“ „Ty jsou naprosto nádherné Bello. Budeš v nich dokonalá.“ Řekla Ros. „No jo, ale já si je nemůžu vzít.“ Vzdychla jsem nešťastně a chtěla jsem zavřít katalog. Alice mě však chytila za ruku. „Proč bys je nemohla mít Bello?“ zeptala se zmateně Alice. A Ros se k ní přidala. „Je to tvoje jediná svatba Bell. Miluješ Edwarda. Zasloužíte si nádhernou svatbu a pěkné šaty. Líbí se ti, tak v čem je problém?“ „Ros, Alice, pochopte. Ty šaty jsou moc drahé. Nemůžu si je dovolit. Celou rodinu bych přivedla na mizinu.“ Vzdychla jsem nešťastně a Alice s Ros se začali smát. Podívala jsem se na ně s otazníkem v očích. „Bello jestli ti jde jenom o peníze, tak se neboj, klidně půjdu dnes vsadit sportku, abys byla klidnější.“ Řvala Alice smíchy. „A to je stihnou ušít za týden?“ zeptala jsem se. „No, věř mi, máme vlastní prostředky. Určitě stihnou. Jsem ráda, že sis je vybrala. Věděla jsem, že se ti budou líbit, a proto jsem tam už včera volala. Šaty budou v termínu.“ Jen jsem se na ní děkovně usmála. A objala jsem nejdřív ji a pak i Ros. „Děkuju, za všechno.“ Zašeptala jsem dojatě. „A co si vezme na sebe Edward?“ Ros se zasmála. „Neboj se, toho máme už taky připraveného. Alice mu už vybrala krásný oblek.“ „A co si vezmete vy? Moje družičky musí být přece taky perfektní.“ Obě se na mě překvapeně podívali a pak se každá na mě vrhla s jedné strany a vlepili mi pusu. „Šaty pro nás najdeme zítra. Řekla nekompromisně Alice. Teď bychom se měli ještě dohodnout na všech podrobnostech.“ „Kde je vlastně Edward? Může vidět ve vašich myšlenkách moje šaty!“ vykřikla jsem najednou zmateně. „Neboj se.“ chlácholila mě Ros zatím, co Alice ještě hledala a obvolávala různé obchody. „Emmet s Jasperem vzali Edwarda na lov. Poprosila je o to Alice. Kluci stejně věděli, že by teď byla v domě nuda.“  Oddechla jsem si. Najednou mi došlo, že ještě nemám vybraného svědku. Věděla jsem přesně, kdo to bude. Znala jsem jen jedinou osobu, která na tohle byla ta pravá. „Ros, kde je Carlisle a Esme?“  „Myslím, že je Alice poslala koupit nějaké stuhy. Měli by tu už být každou chvíli.“ Řekla a věnovala mi jeden ze svých dokonalých úsměvů. Ale měla pravdu. Ozvalo se nejdřív auto na příjezdové cestě a potom se otevřely dveře a do nich vešel obrovský koš plný věcí. A za ním se usmívala Esme. Hned po ní vešel další koš i s Carlislem. „Esme, Carlisle, mohli by jste tu chvíli počkat já bych vás chtěla o něco poprosit.“ „Jistě zlatíčko. O co jde?“ „Víte, že budu mít nyní s Edwardem svatbu, a tak jsem chtěla tebe Esme poprosit, jestli bys mi nedělala svědka. A tebe Carlisle, jestli bys mě jako můj otec vedl k oltáři.“ Dořekla jsem a podívala jsem se na ně. Esme vypadala, že má na krajíčku. Oba mě pevně tisknuli v náručí. „Pro tebe všechno Bello.“ Řekl tiše Carlisle. „Víš Carlisle, říkala jsem si, že Vám to jako svědkům bude oběma slušet.“ Carlisle se na mě usmál. A já se k němu naklonila a zašeptala jsem mu do ucha. „Věděla jsem, že ti Edward řekne o svědčení.“ On se na mě šibalsky usmál. „Je vidět, že naše družky nás mají, pořádně přečtené.“ Vzdychl si a Esme se nahlas zasmála.

Oba dva se na tu svatbu těšili. Bylo to vidět. Vlastně jsme se na ni těšili všichni. Stála jsem tam mezi nimi a usmívala jsem se. Esme a Carlisleovi zatím Ros ukazovala šaty, co jsem si vybrala a společně s nimi vybírali šaty pro ně. „Bello, vrací se ti Edward. Běž s ním pak na horu. Teď vás tady ani jednoho nebudu potřebovat.“ Řekla Alice. „Dobře Alice. Myslím, že po tom dni s ním budu ráda chvilku o samotě.“ Řekla jsem a mrkla jsem na ní. Ona se na mě usmála a dál se věnovala telefonování.

Ed přišel asi do dvou minut, co mi Alice řekla, že už sem míří. Byl taky moc rád, že máme chvilku pro sebe. Leželi jsme na jeho pohovce do sebe maximálně propletení a vyprávěli jsme si příhody z našeho života. Byl to naprosto skvělý den. Oba dva jsme se už nemohli dočkat svatby.

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-23. kapitola: