Tak tady máte 3. kapitolku. Doufám, že nejste zklamaní dějem a že se vám moje povídka pořád líbí. Děkuju všem, kdo komentovali mojí povídku. Adka
27.04.2009 (20:02) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2679×
3. kapitola
Ten oheň se pořád rozšiřoval po celém mém těle. Za chvíli se začal soustředit jen na jediný bod a to na mé srdce. Bolest byla stokrát horší, než jsem doposud zažila. Srdce mi najednou párkrát vynechalo a potom udělalo svoje poslední buch, buch. A je konec, pomyslela jsem si. Zjistila jsem, ale že můžu otevřít oči. Zvláštní, když jsem mrtvá jak to že vidím. Ale vidím úplně jinak. Strašně ostře. Sedla jsem si a úplně mě překvapila moje nová rychlost. Porozhlídla jsem se kolem sebe a to co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Ležela jsem pořád v té samé uličce a opodál na zemi ležela moje matka. Rychle jsem se zvedla a v mžiku jsem byla u ní. „Matko, stávejte co je s vámi?" zatřásla jsem s ní, ale neměla žádnou odezvu. Co se to tu sakra děje? Pomyslela jsem si. Dala jsem si hlavu k její hrudi a zjistila jsem, že jí nebije srdce a nedýchá. To mě naprosto položilo. Je mrtvá!!! Má matka je po smrti. Chtěla jsem brečet, ale z mé hrudi se dostali jenom vzlyky.
Za sebou jsem uslyšela kroky. Ohlédla jsem se a spatřila jsem muže, který mě napadl. Okamžitě jsem se postavila do obranné pozice a začala jsem vrčet. V tu chvíli jsem se zarazila, já vrčím. Co se to se mnou děje? „Klid, nemusíš se bát." Dolehl ke mně krásný hlas. To není možné, jak to že někdo tak zlý, má tak krásný hlas. „A jak ti můžu věřit, už jednou si mě napadl. A co se stalo s mou matkou? A co je to se mnou, jsem divná!" vyštěkla jsem na něj. Muž zůstal v klidu a stejně v klidu mi i odpověděl: „Nenapadl jsem tě, potřeboval jsem se nasytit a ty jsi tak krásně voněla. Jenže jsem se ani nestihl pořádně napít a přerušila mě ona." Prstem ukázal na mou matku a potom pokračoval: „Byl jsem, ale tak nepříčetný, že jsem po ní skočil. Bohužel, když jsem se dokrmil, tak tvá proměna už začala a já už se tě nemohl napít." Dokončil větu a zvědavě se mi zadíval do očí. V tu chvíli mě to zapadlo do sebe. Ten výkřik, to byla moje matka, která se za mě obětovala. Muž si odkašlal, a tak na sebe znovu uvedl mou pozornost. „Stala ses tím co já, je z tebe upír." Řekl a mně se podlomily kolena. Upír dělá si ten chlap legraci, já nemůžu být upír. Upíři přece neexistují!!!!!!! „To teda ne, já nejsem upír, upíři neexistují!" nic neřekl, jen se na mě usmál. Potom se rychle přemístil za mě a ukázal na mou matku. „Vidíš ty dvě malé ranky na krku, nezbyla v ní ani kapka krve." Řekl a usmál se na mě tak až odhalil své zuby. „Ty vrahu!" zakřičela jsem na něj. „Jsi teď stejný vrah, jako já!" řekl a zamračil se na mě. „Ano, je ze mě zrůda, ale to kvůli tobě." „Věř mi, že jsem vůbec neměl v úmyslu tě přeměnit. To je už stejně jedno. Tvá společnost je pro mě sice milé rozptýlení, ale už se bohužel musím s tebou rozloučit. Myslím, že se ještě někdy potkáme." Řekl mi, potom se ještě usmál, mrkl na mě a zmizel.
Nevím, jak dlouho jsem tam ještě stála, ale rozhodla jsem se, že zrůda nebudu. Po ulici začali chodit první lidé a já slyšela těžké kroky, jak se přibližují k uličce. V tu chvíli mě dostihl pud sebezáchovy a já jsem rychle vyskočila na střechu nejbližšího domu, abych dobře viděla co je pode mnou. Uviděla jsem mladého muže, který přicházel do uličky vynést odpadky. Jakmile uviděl mou matku, tak se k ní okamžitě vrhl a začal jí prohlížet. V tu chvíli se obrátil vítr a já jsem ucítila jeho opojnou vůni. Ani jsem nevěděla, co dělám, najednou jsem muže pevně držela v náručí, byla jsem zakousnutá do jeho krku a pila jsem tu báječnou tekutinu jménem krev. Když jsem s ním byla hotová, tak jsem rychle odhodila mrtvolu a uvědomila jsem si, co jsem to vlastně udělala. „Jsem vrah, zabila jsem ho!" zašeptala jsem. Na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se pryč, zhnusená sama sebou!
Doběhla jsem až k nějakému mostu. Začala jsem opět vzlykat, když se přes mraky, které zakrývaly oblohu, dostalo ven několik paprsků slunce. Ano to je ono slunce přece upíra spálí na prach. Můžu ukončit své trápení. Už nikomu neublížím. Rozhodla jsem se a udělala jsem krok do slunečního světla.
Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta věčnosti-3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!