Tak a je tu pátá kapitolka. Jako vždy moc děkuju všem co mi mojí povídku komentovali. Prosím o další komentíky! :-) Adka
01.05.2009 (12:00) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2536×
<!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->
5. kapitola
Dům byl opravdu krásný i ve vnitř. Byl celý laděný ve světlých barvách. Na stěnách vyseli obrazy a různé ozdoby. Moc dlouho jsem si ho však prohlížet nemohla, protože Carlisle mě vedl do obýváku. Byl tam světle modrý nábytek stejně, jako stěny okolo. Esme se posadila na gauč vedle Carlisle a mě ukázali na křeslo vedle. Carlisle se na mě usmál, ale než mi stačil něco říct, předběhla ho Esme. „Carlisle, jak se už dlouho znáte??“ „Od dnešního rána miláčku.“ Odpověděl ji. „Isabello, jak dlouho jsi upír?“ Zeptal se mě Carlisle. „No“ zaváhala jsem „asi tak 15 let.“ „To je skoro stejně stará jako Edward.“ Vykřikla Esme, ale hned se za to zastyděla. „Edward, copak vás je tady víc?“ zeptala jsem se ostýchavě. Carlisle se smutně zadíval na Esme, která s omluvou sklonila hlavu. „Edwarda jsem přeměnil před 19 lety, ale odešel o de mě asi tak před půl rokem. Chtěl zkusit jiný život, než jsem mu nabízel já.“ Řekl smutně. „Odpusťte, nechtěla jsem vás ranit.“ Carlisle překvapeně vzhlédl. „Ne, to je v pořádku nemohla si o tom vědět.“ Chvíli bylo ticho, než Carlisle zaměřil na mě zrak a s úsměvem mě řekl: „Myslím, že jsme sem šli, protože ses mě chtěla na něco zeptat. Nemám pravdu?“ Usmála jsem se a přikývla. Podívala jsem se do jeho očí a hned mě svrběla první otázka na jazyku. Ani jsem se nenadála a vypustila jsem jí s pusy. „Jak je možné, že máte jinou barvu očí, než červenou?“ Carlisle mi odpověděl hned. „Je to proto, že mi nepijeme krev lidí, nýbrž krev zvířat. Zvířecí krev nám zředí barvu očí a ty jsou potom zlaté.“ „Páni“ vypadlo ze mě. „mohla bych to také zkusit?“ Carlisle se zasmál „Ano, určitě můžeš. Jsem i rád. Já si díku tomu, že požívám zvířecí krev, splnil sen. Pracuju, jako doktor v nemocnici.“ Vykulila jsem na něj oči. „A to tě ta krev nevábí, nebojíš se, že někoho zabiješ???“ „No, samozřejmě, že je to někdy těžké, ale pomáhá mi právě abstinování lidské krve.“ „To je úžasný. Moc ráda bych si udělala střední a vysokou, ale bohužel nemám peníze, ale ani dobré ovládání.“ Dodala jsem smutně. „Tak víš co, povídá Carlisle, bydli tady s námi, dokud nebudeš mít dokonalé sebeovládání, aby sis mohla splnit svůj sen.“ „To by bylo skvělé! Pokud vám tady nebudu vadit, tak tady s vámi moc ráda budu!“ řekla jsem. A v tu chvíli se Esme rozzářila, jako sluníčko a šla mě obejmout. Po ní mě objal i Carlisle.
Esme mi hned šla ukázat můj pokoj. „To je tvůj pokoj zlatíčko, doufám, že se ti líbí.“ „Ano, je moc krásný. Děkuji.“ Byl to velice skromný pokojíček, ale bylo v něm vše, co jste potřebovali. A mě navíc okouzlil. Už dávno jsem se necítila, tak doma. V tu chvíli mi myšlenky opět zavadili o mou matku a mě polila vlna neštěstí. Stočila jsem se na pohovce, která tam byla místo postele, do klubíčka a začala jsem vzlykat. Provzlykala jsem zbytek dne. Když už byl večer, začala jsem se cítit hladová. Seběhla jsem proto dolů, abych vyhledala Carlisleho. Nebyl tam, když už jsem chtěla vyběhnout z domu, tak mě za ruku chytla Esme. „Kde je Carlisle?“ zeptala jsem se jí. „Je v nemocnici Bello. Neboj se, vrátí se každou chvíli.“ „Bello?“ optala jsem se zmateně. „Nelíbí se ti oslovení Bella? Je to zkratka tvého jména Isa-bella. Nechtěla jsem ti říkat Isabello, přijde mi to hodně neosobní a ty teď patříš do naší rodiny.“ Překvapilo mě, co mi Esme řekla. Je pravda, že Isabella se mi tolik nelíbila. Bella to bylo mnohem hezčí. Usmála jsem se na její zklamaný obličej a dodala jsem: „Bella se mi moc líbí, mnohem víc než Isabella. Je to hezká domácí přezdívka.“ A na to jsem Esme objala. Měla pravdu, Carlisle tu byl opravdu za chvilku. „Dobrý večer“ pozdravil nás už ve dveřích. „Dobrý večer drahý, Bella ti něco potřebovala.“ Přivítala ho Esme. Jen pozdvihl obočí nad přezdívkou a stejně jako já se zeptal: „Bella?“ „Ano, mnohem víc se mi to líbí, než Isabella. Esme je vážně dobrá!“ Carlisle se zasmál. „Tak tedy Bello, co jsi potřebovala?“ „Já jsem hladová, byla jsem vždycky zvyklá v tuhle dobu chodit na lov.“ Pověděla jsem mu to trochu nervózně a ostýchavě. „Jistě Bello to by neměl být problém. Půjdu s tebou na lov, abych tě pohlídal, jen pro jistotu.“ Odpověděl mi a potom se otočil na svou ženu. „Esme půjdeš s námi? Už dlouho jsi miláčku nebyla na lovu, měla bys to napravit“ Esme jen krátce přikývla a usmála se ne mě. „Dobře, vyrazíme asi tak za dvě hodiny. To by se neměl objevit už nikdo, kdo by tě Bello dráždil v ulicích.“ Přikývla jsem a Carlisle odešel pryč.
„Pojď“ vybídla mě Esme „ani jsem ti nestihla ukázat celý dům.“ A vedla mě chodbou ke schodišti. Začali jsme od prvního patra a tam mi hned začala pojmenovávat různé dveře. Byl mezi nimi i ateliér, dílna, Carlisleova pracovna a další a další. Divila jsem se kolik místností tady mají. Když jsme si celý dům prohlédli, tak mě Esme vedla dolů do obýváku. Cestou jsem si všimla, ještě jedněch dveří, které byli trochu zastrčené. „Esme a co je za těmihle dveřmi?“ zeptala jsem se jí. Esme na chvíli zaváhala, ale nakonec mi odpověděla. „To je Edwardův pokoj.“ Potom upíří rychlostí seběhla schody. Zatím, co já jsem očima hypnotizovala ony záhadné dveře, které vedli do pokoje upíra, co je opustil.
Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta věčnosti-5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!