Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta za svobodou 10. kapitola

29.03.2010 (18:00) • Shindeen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 9156×

Ohledně hudby: někde jsem četla, že by to měla být instrumentální hudba k Eclipse, ale ať už je to officiální nebo ne, mi se strašně moc líbí a dala jsem to sem. Ale bohužel je to na konci useknuté:(

Zac po mně hodil takový zvláštní výraz. Bylo to odhodlání? Pomsta? Nedokázala jsem to poznat… Každopádně jeho myšlenky musely být docela oplzlé, protože Edward vedle mě nejprve ztuhnul a potom mě objal i druhou rukou, jako by už mě nikdy nechtěl pustit...

Instinktivně jsem se k němu více přitiskla. Jeho náruč měla uklidňující účinky a když jsem vdechovala jeho vůni, dokázala jsem téměř zapomenout na vše ostatní kolem. Se zvoněním do třídy vešel učitel. Dnes jsme měli mít takovou oddechovou hodinu. Žádné nové učivo jsme neměli probírat. Pouze nám rozdal nějaké pracovní listy, které jsme mu ani nemuseli odevzdávat. Sám si sedl za katedru a řešil si své osobní věci. Edward mi na zádech kreslil uklidňující kroužky. Opravdu to pomáhalo, ale pouze do té doby, než Edward své ruce zatnul v pěsti.

„Co se děje?“ šeptala jsem vyděšeně a trochu jsem se odtáhla, abych mu viděla do obličeje.

Odpovědí na mou otázku mi bylo pouze tiché vrčení, které se ozývalo z jeho hrudi. Cítila jsem, jak se snaží ze všech sil přemáhat. Ale proč? To byly Zacovy myšlenky až tak odporné?

Podívala jsem se přes uličku. Zac něco mačkal na telefonu. Neviděla jsem v tom žádný problém. Ale vzápětí jsem cítila, jak mi mobil v kapse zavibroval. Vytáhla jsem jej a měla jsem tam novou sms od neznámého čísla.

Třesoucími se prsty jsem ji otevřela a to, co tam stálo mi doslova vyrazilo dech.

‚Měla by sis pamatovat, že já vždycky dostanu všechno, co chci! Zac.‘

Vyděšeně jsem se na něj podívala. Na tváři mu tkvěl odporný samolibý úsměv a jeho modré oči si zvědavě prohlížely moje nohy.

Přitiskla jsem se k Edwardovi ještě víc - jestli to vůbec bylo možné. Jeho kamenné ruce se trochu uvolnily a on mě začal zase jemně hladit po zádech. Já jsem se snažila potlačit slzy, které ve mně vyvolávaly jen sebemenší vzpomínky na můj poslední večer ve starém domově. Po dlouhém soustředění se mi to konečně povedlo a já jsem nějak přežila do konce hodiny. Ale jenom první! Ještě jsem jich před sebou měla sedm. Netuším, jak to přežiju… Nejraději bych odsud ihned utekla, ale nechtěla jsem být zbabělec! Prostě ho budu náležitě ignorovat, ať si dělá, co chce!

Vymotala jsem se z Edwardova obětí a odhodlaně jsem ho chytila za ruku. Díval se na mě bolestnýma očima. Pokusila jsem se na něj trochu usmát, ale místo toho jsem na obličeji vytvořila pouze nějaký škleb. V tu ránu se Edward postavil a sehnul se ke mně.

„Já ho k tobě nepustím,“ zašeptal mi do vlasů a na mě ta jeho slova působila jako léčivý balzám…

Mezitím ve Volteře

Aro nervózně přešlapoval v hlavní síni. Už na ty informace čekal celý týden! Byl tak zvědavý, jestli se jeho přání konečně vyplní... Najednou uslyšel kroky, které se rychle blížily.

Dveře se rozletěly a v nich stál Demetri. Aro se na něj tázavě podíval.

„Máme ji,“ pronesl Demetri. Arův obličej se roztáhl do vítězného úsměvu.

V tom se ve dveřích objevil i Felix a táhl s sebou mladou poloupírku. Její rozcuchané, blonďaté vlasy jí spadaly do dokonalého, bledého obličeje, který byl ale posetý strachem a úzkostí.

„Zdravím tě Ginny,“ usmál se Aro mile, ale jedinou odpovědí mu bylo srdce, které se strachem zrychlilo.

„Říkal jsem ti, že jednoho dne budu potřebovat tvé služby. A ten den právě nastal,“ pokračoval Aro, jakoby si ničeho nevšiml.

„Co po mně chceš?“ ptala se třesoucím hlasem a její modré oči se rozšířily strachem

Ale Aro jen pomaloučku přešel směrem k ní a dotkl se její ruky. Žena ztuhla, ale věděla, že už je pozdě. Arovi se naskytl pohled na vše, co potřeboval vědět.

Dva sourozenci, kteří kráčí po školním parkovišti ke svým autům. Dívčiny vlasy byly blonďaté, ale chlapcovy uhlově černé. Oba měli naprosto stejné šedé oči. Jejich opálené obličeje zdobil povýšený úsměv. V pozadí si Aro přečetl nápis, který mu hlásal, že je najde v malém městečku Forks…

„Děkuji ti Ginny,“ promluvil. „Ale jestli si přeješ, abych tě pustil, budu potřebovat, abys mi zjistila ještě něco.“

Ginny už věděla o co jde. Příčilo se jí to udělat, ale chtěla, aby jí už Aro dal konečně pokoj. Proto použila svůj jedinečný dar znovu. Dar, který ji umožňoval vidět lidi, ze kterých by byli mocní upíři, vidět také jejich budoucí dary a vidět cestu, jak je najít. Vize lidí přicházely samy, ale aby o nich zjistila víc, musela se snažit…

Z těch dvou sourozenců cítila neuvěřitelnou sílu. A právě proto o nich nechtěla zjišťovat víc. Aby se to nedozvěděl Aro. Ale teď už neměla na výběr. Zavřela oči a začala se soustředit.

Aro ji pečlivě pozoroval. Najednou otevřela oči a dobrovolně k němu natáhla ruku.

Aro se jí z radostí chopil. A to co viděl ho naprosto uchvátilo. Jeho samolibý úsměv se ještě rozšířil.

„Kdy?“ zeptal se Ginny na poslední důležitou otázku. Ginny věděla přesně, co tím myslí.

„V sobotu oslavili své osmnácté narozeniny,“ špitla.

„Děkuji Ginny. Myslím, že můžeš jít.“

Ta se nenechala pobízet dvakrát a co nejrychleji upalovala pryč.

Aro se otočil na Felixe a Demetriho.

„Řekl bych, že vás čeká další výprava,“ řekl. „Najdete je v malém městečku Forks. Žijí ve velké vile v severní části. Jejich dům má číslo 94. Hodně štěstí pánové. A ať se jim cestou nic nestane. Tihle dva budou nejcennější klenoty naší společnosti…“

BELLA

Navzdory Zacovi škola utekla rychle. Ale sms mi přicházely snad co deset minut. Ve třetí hodině už jsem se doopravdy naštvala a mobil jsem si vypnula. Občas jsem Edwarda musela hodně uklidňovat, protože moc toho nechybělo a on by se na Zaca vrhnul přímo uprostřed učebny.

Zvonění, které ohlašovalo konec poslední hodiny mi připadalo jako božský zvuk. Rychle jsem se zvedla a už jsem chtěla být co nejdříve pryč. Pevně jsem se chytla Edwardovy. Která mi v tuhle chvíli doopravdy připomínala sochu. Takhle rozzuřeného jsem ho ještě nikdy neviděla. Společně jsme došli k autu. Emmett s Rosalie šli za námi. Celý den se tvářili nechápavě. Edward jim chtěl vše říct, až budeme někde sami. Nastoupila jsem do svého auta, ale sedla jsem si na místo spolujezdce. Nebyla jsem si jistá, jestli bych se teď dokázala soustředit na silnici. Edward se posadil za volant. Podíval se mi do očí a povzbudivě se usmál. Snad poprvé za dnešní den…

Celou cestu mě držel za ruku. Doma jsme si sedli na gauč. Edward mě jednou rukou kolem pasu objímal, jako by mě pořád chránil. Emmett už ten divný pocit mezi námi nevydržel.

„Sakra, tak co se děje? Ráno jste měli oba veselou náladu a teď se oba tváříte jak bobři, kterým právě někdo zboural hráz, kterou stavěli celý den!“ prohlásil naštvaně.

Edward se mi podíval do očí s němou otázkou. Lehce jsem přikývla a Edward se dal do vysvětlování.

„V neděli měl pan Crowley dohodnutou schůzku s důležitým klientem. Pan Hartley je velice bohatý a kultivovaný člověk. Na návštěvu přišel i se synem, který už tak milý není…“

„Moment. Hartley… Není to ten kluk, co dneska nastoupil k nám?“ přerušil ho Emmett. Edward pomalu přikývl.

„A o to jde… Když přišli, tak si Belly Zac všiml. Bella to ani nepostřehla a běžela k sobě do pokoje, kde jsem byl já…“

Následovalo Emmettovi zadržování smíchu, poté Edwardovo zavrčení a hlasité ‚Plesk!‘ směřované od Rose. Emmett si jen třel tvář a já jsem se po dlouhé době od srdce zasmála. Edwarda to zřejmě potěšilo. Ale pokračoval ve vyprávění.

„Po chvíli jsem ale uslyšel Zacovy myšlenky. Nemyslel na Bellu moc slušně… A pořád doufal, že se k nim připojí, ale ona sama nepřišla a tak se na ní začal vyptávat Brada a posléze ho pro ni poslal. Melissa pěnila a Brad jakbysmet. Ale nechtěli přijít o významné klienty a tak pro ni Brad zašel. A já jsem byl naivní… Myslel jsem si, že se Zac o nic nepokusí, a tak jsem šel na lov! Nikdy s neodpustím, to co se stalo!“

„Ty za nic nemůžeš!“ přerušila jsem ho rozzuřeně! On si nic vyčítat nebude! Vždyť za to nemůže…

„Můžu a už o tom nebudeme diskutovat!“ uzavřel naši malou hádku, ale já jsem ještě neskončila!

„Když jsem se později vracel z lovu, zaslechl jsem Zacovy myšlenky. Viděl jsem Bellu, jak-,“ I když jsem si pravděpodobně přivodila modřinu, tak jsem ho vší silou  bouchla loktem do žeber. Nemusí Emmettovi vykládat všechno! Navíc ty vzpomínky byly moc živé… Znovu jsem cítila Zacovy tvrdé dotyky a naskočila mi husí kůže.

„Promiň,“ zašeptal a pohladil mě konejšivě po tváři.

„Ehm… Ehm… Myslíte, že by jste nám to mohli konečně dopovědět? My tady trneme a vy si tady vyznáváte lásku, jako-,“ Edwardovi se nejspíš nelíbilo, jak nás hodlal označit a rychle ho přerušil.

„Prostě jsem viděl jeho myšlenky. Byli s Bellou v domě sami. Všichni odešli na večeři a on se na Bellu… vrhnul,“ pronesl s bolestí v hlase a já jsem se snažila ze všech sil nevzpomínat, ale šlo to dost těžko.

Emmett zíral s pootevřenou pusou a to mě navzdory všem událostem rozesmálo. Emmett si to nejspíš uvědomil, protože pusu rychle zavře, až mu cvakly zuby. Najednou se však postavil a hrozivě se nad námi tyčil.

„A mohl bys jsi mi Edwarde laskavě vysvětlit,“ začal naoko rozzuřeně. „Jak to, že je ten sexuálně nadržený – no člověk nejspíš ne – no to je jedno. To individuum ještě naživu? Vždyť on mi znásilnil sestřičku!“ Nemohla jsem si pomoct, ale vypadal doopravdy strašně komicky. Ale Edward se na něj zuřivě podíval.

„Snažil jsem se ze všech sil, abych ho nezabil ty pako! A navíc Bellu neznásilnil!“ vykřikl na něj. A mi docela začínalo vadit, že o mě mluví tak hlasitě. Nechtěla jsem, aby to vědělo celé Forks. Emmett se zdá se trochu uklidnil.

„Tak jak to dopadlo? Kopla jsi ho mezi nohy?“ zeptal se mě zase s úsměvem na tváři a já jsem pouze zavrtěla hlavou. „Tak alespoň ty? Řekni mi že jo, prosííím!“ otočil se na Edwarda prosebně.

„I když bych to udělal velmi rád, tak ne,“ odpověděl klidně. „Když jsem tam doběhl, musel jsem se přemáhat, abych nepoužil naši sílu a neprozradil nás. Odtrhl jsem ho od Belly a vyhodil jsem ho s výhružkou, aby už se jí nikdy ani nedotkl.“

Emmett protočil panenky. „Ach – můj – Bože! A já doufal, že ho alespoň připravíš o možnost mít děti…“ pronesl zklamaně. Edward jeho poznámku ignoroval.

„Problém ale je, že se nevzdává. Dneska myslel na takové ohavnosti… Představoval si v jednom kuse Bellina prsa a -,“

„Hej!“ okřikla jsem ho. To musí tomu Emmettovi v jednom kuse vykládat detaily? Emmett už se zase hihňal. Hodila jsem po něm vražedný pohled a on zmlkl.

„To je jedno… Chci pouze říct, že on se rozhodl, že tě dostane. Nevzdá se jen tak. Prostě si počká, až někdy bude Bella beze mě a… Prostě chci říct, že jí teď budeme pořád hlídat. Nepustíme ho k ní. A doufám že mi pomůžete.“ Významně se na Emmetta s Rose podíval a oni přikývli. Emmett se najednou nad něčím zamyslel a obličej se mu roztáhl do zamyšleného úsměvu.

„Emmette, na tohle zapomeň!“ řekl Edward a snažil se zadržovat smích.

„No co, byl to jen nápad!“ bránil se.

„Co se děje?“ zeptala jsem se Edwarda zvědavě.

„Ale… Emmett si představoval, že bude tvůj bodygard a že se naučí bojovat jako Jackie Chan…“

Při představě Emmetta, coby kung-fu mistr jsem vybuchla smíchy a Emmett se zatvářil velice uraženě.

Autor: Shindeen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta za svobodou 10. kapitola: