Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Charmed Witches 11.kapitola

Breaking Dawn


Charmed Witches 11.kapitolaAhoj! Když jsem dneska přišla domů, měl jsem super náladu, takže jsem se rozhodla napsat Vám další kapitolku!! Snad se Vám bude líbit! V příští bude pohled Edwarda a po příští taky. V nejbližsích kapitolách( asi tak 2-4) by se měli pomaloučku polehoučku začít poznávat, ale pak se něco zvrtne. No...víc Vám nebudu říkat a jen prosím o KOMENTY! Fakt mi stačí jen smajlík, hlavně abych věděla, že to čtete!

Jakmile mě Alice propustila, ukázala jsem na sebe prstem a v tu ránu jsem se i s Keysie v náruči objevila doma.

Bylo celkem pozdě a v domě vládlo hrobové ticho. Už asi všichni obyvatelé spí.

Už jsem byla taky unavená a utahaná, takže jsem se osprchovala a šla si lehnout -Keysie samozřejmě spinkala vedle mě na polštáři – a usínala s pocitem, že mě někdo sleduje.

 Nevím přesně kdy, ale během noci přišly – jako už mnohokrát – noční můry.

 „Ne!“ s křikem jsem se probudila a v tu ránu jsem zapomněla, o čem vlastně ty můry byly. Ale na to se nedá NIKDY zapomenout. Kdybych na to všechno mohla zapomenout, dala bych za to cokoli.

Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly 3:28.

Vzala jsem si mp4 dala jsem si sluchátka do uší, najela na složku ‚klavírní skladby‘  a zaposlouchala se do překrásných tónů klavíru.

Pořád jsem měla ten divný pocit, jako bych v pokoji nebyla sama(samozřejmě nepočítám Keysie). Pak jsem to ale vypustila z hlavy a nakonec zase usnula. Tentokrát to by bezesný spánek.

 Ráno jsme se probudila a v domě opět jako včera vládlo ticho, podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly 8:26. Ach ne! Za chvíli mi začíná škola.

Ještě jsem si všimla vzkazu na stole. Stálo tam: ‚Spala jsi dost neklidně a vypadala jsi unaveně, tak jsme tě nechtěly budit. Klidně spi. Pa pa odpoledne!:)‘

                                         

                                                                                             N, N, N, N

 

Hm. To je sice hezké, že mě nechtěly budit, ale já mám povinnou školní docházku.

Okamžitě jsem vběhla do koupelny, provedla ranní hygienu, ale dne jsme musela vynechat sprchu.

Oblékla jsem se, učesala vzala si věci, jablko, rohlík, párkrát do toho kousla, ale protože to mělo divnou chuť, tak jsem to nechala být  a běžela do garáže.

Vzala jsem si moje auto – které mi kdysi koupila Noel, ale nejezdila jsem s ním moc často, protože bylo moc nápadné a moc rychle, což se mi právě teď hodilo a taky tady moje běžné auto nebylo, protože bylo jediné, které mělo 5 míst – a vyjela jsem jako šílenec.

 Zachvěli jsem byla ve škole a zaparkovala jsem na posledním volném místě, co tady bylo – vedle Cullenů. Když jsme vystoupila, nevšímala jsem si pohledů ostatním a hned běžela za sestrami, které stály na druhém konci parkoviště u mého auta.

 „Ahoj.“ Pozdravily sborově.

 „Čau, to jste mě nemohly vzbudit?“

 „Ehm..Bello? Viděla ses v zrcadle?“ Co o čem to zase mluví? Vyhýbá se otázce?

 Ukázala jsem pravím prostředníčkem na dlaň, ve které se mi objevilo kapesní zrcátko.

Pane Bože! Pod očima jsem měla obrovské namodralé kruhy. Zase jsem ukázala na můj obličej, kde se objevila vrstva make-upu, takže kruhy zakryla.

 „Myslela jsem, že jsi proto kouzlení a navíc, tady jsou lidi.“ Ozvala se Natalia.

 „No jo, změnila jsem názor, je tak všechno rychlejší a snazší  a tady si toho nikdo nevšiml, protože všichni koukají na mé auto.“ Pokrčila jsem rameny, ale pro jistotu  jsem se rozhlédla kolem, abych se ujistila, že to opravdu nikdo neviděl.

Jediný, kdo se díval našim směrem byli Cullenovi a tvářily se neutrálně, jen Emmet se potutelně usmíval a Alice se tvářila jako sluníčko.

 Šla jsem k ní a chtěla se jí zeptat, co se děje, ale zazvonilo, tak jsem šla rovnou na 1.hodinu – francouzštinu. Ach ne, zase tam bude ten kluk.

 Vešla jsem do dveří učebny a zůstala zaraženě stát. v mé lavici sedělo nádherné stvoření, nevím proč jsem si až teď všimla, že je to upír.

Seděl tam jako Bůh a zíral na mě.

 Šla jsem si sednout, jakmile jsem byla na místě, vyndala jsem si věci a snažila se upíra sedícího vedle mě ignorovat, ale ono to prostě nešlo, protože jsem na sobě pořád cítila jeho pohled.

Učitelka začala s výkladem a já si dělala pečlivě poznámky, dávala pozor, ale pak má pozornost nějak vyprchala, začalo mi být nevolno, klížily se mi oči, v ruce jsem pomalu nemohla udržet ani propisku a začala jsem se opírat o lavici.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Charmed Witches 11.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!