Ahoj, je tady další kapitolka! Fakt se mi nechce psát to znovu, takže se podívejte na koment ve shrnutí... PROSÍM KOMENTY!
24.11.2009 (08:30) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3015×
Cestou do pokoje jsem potkal Alice, která seděla na schodech a usmívala se.
„Co se děje?“ Ptal jsem se.
„Odpověď na otázku, odkud znám Bellu: Potkali jsme ji na lovu s Emmetem, ale už ji znám delší dobu z vizí. Ale ty se o ní víc dozvíš zítra.“ Ovšem, věděla na co se jí chci zeptat, když jsem se pro to rozhodl.
„A ptal ses mě, co se děje že? Děje se to, že zítra jdeme s Bellou po návštěvě nakupovat.“ Cože? Po návštěvě koho? Nebo čeho?
Něco mi tady pořád uniká. Je to asi proto, že si tady všichni pečlivě skrývají své myšlenky? Jediná Rose nic neskrývá, nevím proč, ale Isabellu nemá ráda od první chvíle, co ji potkala, nebo spíš viděla.Šel jsem tedy do svého pokoje, lehl si na postel a přemýšlel o ‚ničem‘.
Pak jsem se rozhodl, že se zajdu podívat na Bellu.
Běžel jsem k jejímu domu – vím, kde bydlí, protože ten dům Esme navrhovala. Když jsem tam doběhl , ležela na posteli a ten pes vedle ní. Bella právě usínala.
Ten pohled na spící Bellu byl úžasný, jedinečný, jednoduše dokonalý.
Sedl jsem si na gauč a pozoroval Bellinku.
Někdy uprostřed noci se její spánek stál neklidným. Házela sebou a převalovala se, už jsem chtěl jít za ní a utěšit ji, ale začala mluvit.
„Oheň.“ Pořád sebou házela, takže asi mluví ze spaní.
„Já vím, jak vypadá. Žila jsem tam.“ Asi se jí zdá o naší 1.společné hodině.
„Ne!“ Najednou zakřičela s prudce si sedla.
Je vzhůru. Zůstal jsem sedět jako přimražený, naštěstí si mě nevšimla.
Chvíli těkala pohledem po místnosti, pak si vzala mp4, dala si sluchátka, lehla si a po chvíli zase usnula.
Šel jsem k ní, opatrně ji vymotal ze sluchátek, do kterých byla zamotaná a díval se na PLAYLIST.
Nejposlouchanější byla píseň Leave out the rest a pak klavírní skladby od Debbusyho...
Nad ránem jsem Bellu ač nerad musel opustit – musel jsem se převléknout a jít do školy.
* * * *
Seděl jsem ve třídě a čekal až začne hodina, moje bohyně tady ještě nebyla, jen její sestra, ale ještě pořád můžu doufat, že se tady objeví, vždyť na tom parkovišti byla.
Najednou se objevila ve dveřích a jen mě spatřila, zasekla se.
Asi se diví, proč sedím v její lavici – je to proto, že si to učitelka přeje( chce abych Belle pomáhal:D ), ale taky si to přeji já. A mé přání se mi splnilo.
Za chvíli se zase rozešla ke mně, sedla si a zírala před sebe. Zřejmě se snažila mě ignorovat, ale to se mi vůbec nelíbilo.
Pak vešla do třídy učitelka a začala s výkladem.
Bella si dělala pečlivě poznámky a dávala pozor. Já jsem na ni celou dobu zíral a na nějaké hloupé poznámky se vykašlal.
Najednou Bellin obličej nabral lehký odstín zelené barvy, začala přivírat oči, opírat se o lavici a zhluboka oddechovala.
Začal jsem o ní mít strach, nevypadala, že by jí bylo zrovna nejlíp, ale jen tak ji vzít a odnést ze třídy jsem nemohl.
„Paní Merlingová?“ Otázal jsem se učitelky, která se otočila.
„Ano?“ Řekla francouzsky a až teď si všimla Bellinky.
‚Pane Bože, co budu dělat? Co když mi tady zkolabuje?‘ Strachovala se učitelka v myšlenkách.
„Slečno Swanová? Je vám dobře?“ Ptala se a Bella jen záporně zakroutila hlavou.
„Zajde s ní někdo na ošetřovnu?“ Rozhlížela se učitelka po třídě. Přihlásili se všichni kluci do jednoho a jediná dívka, která se přihlásila, byla Bellina sestra.
„Ne, dojdu si tam sama.“ Protestovala Bella a stoupala si, najednou se zapotácela a padala k zemi. Ale protože jsem musel používat lidskou rychlost, abych nás neprozradil, nestihnul jsem ji včas chytit a ona dopadla tvrdě na zem.
„Slečno Swanová.“ Vykřikla učitelka.
„Bello!“ Vykřikla její sestra.
„Ne!“ zašeptal jsem.
Celou třídou se rozléhal hluk a křik.
Nevěděl jsem, co dělat, ale pak mě napadlo vzít ji za Carlislem do nemocnice.
Vzal jsem Bellu do náruče a rychlým lidským krokem ji odnášel na parkoviště do auta.
Když jsem vyšel ze třídy za roh a byl jsem si jistý, že mě nikdo nevidí, rozběhl jsem se upíří rychlostí.
Byl jsem jen 15 metrů od auta. Když se přede mnou najednou objevila v malém obláčku dýmu Bellina sestra.
„Jak jsi to - “ Jak to dělá?
„To je teď fuk. Co si myslíš, že děláš?“ Vyštěkla na mě.
„Chci ji odvézt do nemocnice za otcem.“
12.kapitola - shrnutí - 14.kapitola
Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Charmed Witches 13.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!