Další díleček. :D Já vím, že je to zatím o ničem, ale doufám, že další díl bude lepší. PROSÍM KOMENTY!
01.10.2009 (11:30) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3261×
Právě jsme míjely ceduli ‚VÍTEJTE VE FORKS‘
Pomalu jsme projížděly městě a všichni kolemjdoucí se otáčeli za našimi auty.
Náš dům měl stát na překrásné mýtině, hluboko v lese. Dům ani jedna z nás neviděla. Jen jsme každá řekla své požadavky – hlavně aby byl prostorný, aby každá z nám měla svůj pokoj s koupelnou a šatnou, minimálně 2 pokoje pro hosty a všechny takové ty podstatné věci, sestry ještě vymýšlely nějaké maličkosti, ale toho jsem se já nezúčastnila – nechala jsem jim volnou ruku.
Zaparkovaly jsme před velkou, železnou branou, za kterou se tyčil překrásný dům, který vypadal jako zámek. Tohle, že je náš dům?
Všechny sestry se už hrnuly k domu, jen já jsem zůstala v autě.
Všimla jsem si, jak se všechny čtyři v půlce cesty zastavily, otočily se na mě a natáhly ke mně ruce.
„Bell, pojď.“ Zavolaly dohromady.
Zhluboka jsem se nadechla, vystoupila a šla za nimi, když jsme byli u sebe, začaly jsme ječet nadšením jako nějaké puberťačky a vydali se dovnitř.
Jakmile se otevřely velké vchodové dveře, všechny jsme zůstaly stát s otevřenou pusou na místě
Nacházely jsme se v prostorné hale, sladěné do černé a bíle barvy, po pravé straně se nacházel obývací pokoj sladěný do světle hnědé, vanilkové a k tomu černé doplňky.
Po levé straně byla jídelna sladěná do stejných barev jako obývací pokoj a s jídelnou byla spojená u kuchyň, která byla černá, s vanilkovými doplňky.
Naomi a Noel se vydali prozkoumat obývací pokoj ve kterém samozřejmě skončily rozpláclé na sedacích pytlích.
Nikki a Natálie se šly podívat do kuchyně a jídelny, ale stejně jsme všechny skončily v obýváku.
„Wow, to je síla.“ Vydechla Natália.
„Síla? Je to úžasné.“ Přitakala Naomi.
„Jo, ale ještě jsme neviděly zbytek, tím myslím, že jsem neviděly naše pokoje.“Řekla Noel a všechny už byli pryč - každá z nás už měla pokoj určený, protože jsme designerce řekly svoje požadavky a ona všechny místnosti v domě zařídila, takže se o pokoje nemusely a ani nemohly hádat.
Já jsem se taky nemístila o svého pokoje.
Byl s balkonem, šatnou a koupelnou – jako skoro šechy pokoje.
Barva vládla převážně doplněná hnědou a světlounce fialovou. Pokoji vévodila velká zlato-vanilková postel s nebesy.
Pak se tady nacházel gauč, sedací pytel, nějaká křesla, stůl, toaletní stůl a po stranách stěn byli knihovny se spoustou knih a taky police s CD,DVD a různými dekoracemi.
Potom jsem se přesunula do šatníku, který byl jen o něco menší než můj pokoj. Tady byla barva polic černá, v regálech bylo úhledně poskládané oblečení do komínků podle barev, odstínů a taky podle toho, co to bylo za oblečení(to oblečení mě udivilo, protože jsme žádné neposílaly, asi nám ho někdo nakoupil).
Uprostřed šatny bylo křeslo a zrcadlo a v levém zadním rohu se nacházel otáčecí věšák, ze skleněnými policemi, všechny police byly podsvícené.
Nakonec jsem si nechala koupelnu která byla do hnědé a vanilkové (opět) barvy. Byla tady 2 umyvadla, sprchový kout a tomu všemu vládla velká vana s vířivkou.
Celkově to všechno bylo ještě hezčí než jsem si představovala.
Vybalila jsem si všechny osobní věcí které jsem si s sebou vzala(bylo jich velmi málo). A šla si prohlédnout dům.
V přízemí byl obývací pokoj, jídelna, kuchyň, pokoj Natalie a koupelna.
V 1. patře byl pokoj Naomi a Noel, samozřejmě, že ke každému obytnému pokoji v domě patřila šatna a koupelna. Ještě tady byly 3 pokoje pro hosty.
V 2. patře byl můj pokoj, pokoj Nikki, knihovna, pokoj,který sloužil jako ‚odpočívárna‘ – je tady piáno, LDC s domácím kinem, knihy , hi-fi a podobné věci.
A na malinké půdě se nacházela místnost, kde taky trávíme poměrně dost času – je tady kniha Kouzel a taky se tady připravují lektvary.
Po prohlídce domu jsem se přesunula do obýváku a zavolala všechny mě sestry, abych nemuselo chodit za žádnou zvlášť.Asi za 2 minuty jsme v obýváku byli všechny.
„OK, jen jsem se vás chtěla zeptat, jak to teď uděláme se školou, nebo...teda…jestli chcete jít do školy, nebo do práce.“ Řekla jsem a doufala, že chtějí do práce, sice je možné, že já bych chodila do práce a ony do školy,ale pro veřejnost pro veřejnost jsme paterčata – i když si nejsme podobné, všichni nám věří.
Nevím proč, ale do školy chodit nechci, asi proto, že mám strach z loučení s přáteli.
„Školu.“odpověděli jednohlasně, já přikývla na souhlas, ještě jsme se domluvily, že nastoupily hned zítra.
‚Poradu‘ jsem rozpustila a každý si šel posvém, já jsem si šla lehnout.
Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Charmed witches - 2.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!