Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Charmed Witches - 21. kapitola

22.02.2010 (13:30) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2810×

Pomalu jsem cítila, jak opět přicházím k vědomí.
Ležela jsem na něčem měkkém a divně a nepříjemně se to pohybovalo. Bolela mě hlava a byla jsem malátná.
Zamrkala jsem a do očí mě udeřilo ostré, nepříjemné světlo, radši jsem oči rychle zavřela. Za chvíli jsem to zkusila znova, to světlo už nebylo tolik ostré, tak jsem oči otevřela úplně. Zamrkala jsem a zjistila, že ležím na zadních sedadlech auta.

„Ááá, naše malá čarodějka se nám probrala. Měla jsi vidět ten svůj výraz, když jsi mě viděla. Pak jsi sebou praštila,“ ozval se posměšný hlas ze sedadla řidiče.

„Co po mě chcete?“ promluvila jsem chraplavým hlasem a krčila se v rohu auta.

„Já? Já vůbec nic, jen pro mého pána jsi řekněme… ohrožuješ náš druh,“ já ohrožuji druh? Koho bych mohla ohrožovat? Kdo? Ne! Aro! Najednou se ten chlap otočil a to mi utvrdilo mé mínění – je to upír.
Sáhla jsem po klice. Musím hned pryč. Zkoušela jsem na něho použít svou moc, ale nešlo to, ani jsem se nemohla přenést. Zatáhla jsem za kliku, dveře auta se najednou otevřely a já vypadla z auta přímo na silnici, po které jsem se pár metrů kutálela někde do příkopu. 
A pak jsem slyšela kvílení brzd.
Rychle jsem se vzpamatovala, a když mě mé nohy začaly poslouchat, rozběhla jsem se do lesa. 

„Tohle jsi dělat neměla,“ ozval se za mnou hlas, najednou byl ten upír přede mnou, hrubě mě chytil za paži a odhodil mě, až jsem se o pár metrů dáů zastavila o kmen stromu.

Blížil se ke mně a já si všimla jeho očí. Plálo v nich vzrušení a touha. Touha po mé krvi. 
Až teď jsem si uvědomila, že při ‚výskoku‘ z auta jsem se poranila, kvůli menšímu šoku jsem to do teď nevnímala. On prahne po mé krvi!

Zkoušela jsem se přenést, ale nešlo to, ani žádná z mých mocí nezabírala, jako bychom byli v nějaké bublině, ve které má moc nepůsobí. Jako by ten upír byl něco, co blokuje mé schopnosti, cítila jsem, jako kdyby na mě někdo tlačil. Najedno mě něco napadlo, sice je ta jeho ‚bublina‘ okolo mě a jeho, ale já můžu vytvořit jako obranu kolem ‚bubliny‘ ohnivou klec. Přes ni se přece nedostane – shořel by.
Snažila jsem se, aby byla co nejsilnější, ale už tak jsem byla vysílená a tohle mě vysilovalo ještě víc a klec pomaloučku, polehoučku mizela.

Najednou jsem si vzpomněla na Alici – na její dar.
Začala jsem myslet na Volterru, Ara, na toho upíra, na to, co se tady právě odehrává a doufala, že to nějak pomůže.

Pak se mé myšlenky vydaly na cestu k Edwardovi. Nejvíc mi bude chybět on. Edward. Ten, do kterého jsem se na první pohled zamilovala, ten který mi pomotal hlavu a ten, s kterým jsem strávila dnešní noc, a s kterým se už asi nikdy neuvidím.

Pomalu jsem začala ztrácet vědomí…

Nikki:


Bella dnes ráno celá zářila a v noci se z jejího pokoje ozývali podivné zvuky. Asi vím, co se dělo.

Když jsem na ni volaly, že už musíme do školy a ona nešla, usoudily jsme, že už jela s Edwardem.

Vzaly jsme si tedy její auto a jely do školy.

Když jsme tam ale přijely, něco tady nesedělo.

Na parkovišti byli Cullenovi, ale Bella s nimi nebyla.

„Ahoj, neviděli jste Bellu?“ ptala jsem se, ale oni jen kroutili hlavou.

„To je divné, nemůžeme ji najít, doma nebyla, tak jsme…“

„Hele klid, tohle už udělala několikrát, třeba se jen šla projít,“ přerušila mě Noel a já musím uznat, že má pravdu.

„Ale to by vám přece řekla, ne? Radši se po ní podívám,“ rozhodl Edward a v očích měl strach.

Takže jsem všichni jeli zase domů a začalo pátrání po Belle.


Alice:

Zrovna jsem mé drahé polovičce vybírala oblečení, které by si mohl dnes vzít do školy, když jsem zaregistrovala, že se Edward ráčil dostavit domů. Je jediný, který ještě nemá nachystané oblečení.
Rychle jsem z šatny vzala oblečení pro Jaspera, dala mu ho a vyrazila do pokoje Edwarda.

Když jsem vešla, Edward spokojeně ležel na posteli, ruce měl za hlavou a usmíval se jako sluníčko na hnoji.

„Jdu ti vybrat oblečení,“ oznámila jsem mu.

„Dobře,“ odpověděl.

Není nemocný? Ještě nikdy se nestalo, že by se dobrovolně nechal obléct.
Neřešila jsem to a zamířila do jeho šatny, kde jsem vybrala kalhoty, triko a svetr. Oblečení jsem mu dala a šla se sama obléknout.
Když jsem se oblékala, vzpomněla jsem si, že včera říkal, že jde za Bellou – asi proto se tak usmívá.

Když byli všichni hotoví, vyrazili jsme do školy. Na parkovišti jsem zaparkovali, vysedli z aut a zrovna na parkoviště vjela Bella.

Tedy, to jsem si myslela, ale z místa řidiče vystoupila Nikki. A Bella z auta nevystoupila vůbec.


„Ahoj, neviděli jste Bellu?“ ptala se Nikki, když k nám přišly.

„To je divné, nemůžeme ji najít, doma nebyla, tak jsme…“ Noel ji přerušila

„Hele klid, tohle už udělala několikrát, třeba se jen šla projít,“ řekla Noel a všem ostatním sestrám se mihl v očích souhlas.

„Ale to by vám přece řekla ne? Radši se po ní podívám.“ Edward se zdál být až hysterický, ale snažil se to na sobě nedat znát.

Všichni jsme souhlasili, že je to dobrý nápad a že půjdeme s ním. Nasedli jsme tedy do aut a jeli ke Swanům domů.

Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Charmed Witches - 21. kapitola: