Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Charmed Witches - 22. kapitola

New Stephenie photoshoot


Po malilinkaté stávce(říkala jsem, že nevydržím dlouho bez psaní) je tady další kapitolka. Snad se Vám bude líbit. Taky Vám chci oznámit, že tohle je zřejmě předposlední kapitolka téhle povídky, tak si ji užijte! Je věnovaná vše těm úžasným lidiškám, kteří mě podporují - ony ví :) Hezké čtenÍ! Vaše MyLS

Edit: Článek neprošel korekcí.

 

Probrala jsem se v nějakém pokoji, který byl celý vymalován krvavě červenou barvou. Pokusila jsem se dostat do sedu, ale zatočila se mi hlava a já byla nucena si opět lehnout. Chvíli jsme tam jen tak ležela a na nic nemyslela. Když jsem si byla jistá, že už je m hlava v pořádku, pokusila jsem si opět sednout, což se mi také povedlo. 

Rozhlédla jsem se kolem. Všude byli krásné starožitné skříně a komody. Já jsem ležela na posteli s nebesy a sněhově bílými, nadýchanými polštáři. 

Vstala jsem a začala se rozhlížet po pokoji. Byl opravdu krásný, ale trochu víc kýčovitý. Zamířila jsem k jedním dveřím, které tady byli a zjistila, že je tam koupelna, která byla laděná do krvavě červené a bílé.
Když jsem si celý pokoj prohlédla, zamířila jsem s zamířila k obrovským dveřím. Zmáčkla jsem klika a… nic. Nešlo to. Dveře se neotevřely. Zkoušela jsem to zuřivě znovu a znovu, ale opět nic. Nešlo to. Proč mi tohle Aro dělá? Co jsem mu udělala? Byla jsem zoufalá. Opřela jsem se zády o dveře a svezla na zem. Hlavu si složila do dlaní.

Najednou se ozval zvuk, jako když odemykáte a dveře se otevřely. V nich stála malá blondýnka k krvavě rudýma očima. Nemohlo jí být víc než 15 let.

„Konečně jsi se probudila, Aro už tě očekává,“ řekla příliš přesládlým hlasem a pobídla mě, abych šla za ní.

Následovala jsem ji dlouhými chodbami Voltery a nakonec jsme se zastavily před přímo obřími dveřmi, které nám otevřeli dva upíři, kteří to zřejmě měli na starost. Když se dveře otevřely, spatřila jsem obrovský sál, ve kterém byly po okrajích různé sochy a obrazy. Nádhera.
U okna stál muž s dlouhými, tmavými vlasy a díval se z něj na ruch na náměstí. 

„Pane, Isabella se probudila,“ pronesla s pokorou, úctou a respektem blondýnka.

„Děkuji Jane, můžeš odejít,“ řekl mírným hlasem Aro a stále se neotáčel. Jen tam tak stál.

„Je úžasné, jak se lidé baví i když je v jejich těsné blízkosti mnohokrát více predátorů, než je jích že ano?“ mluvil a stále se díval z okna. Komentoval děj na náměstí.

Podle tolika lidí a toho všeho, co se tam děje, jsem usoudila, že se koná nějaká slavnost.

„Ano úžasné,“ přistoupila jsem na jeho hru. Najednou už Aro nestál u okna, ale v mé těsné blízkosti.

„Ano. Tak mi řekni, jak se mám já bavit, když ty jsi taky ‚predátor‘? A každou chvíli se mě snažíš zabít?“ zavrčel mi do obličeje a já začala ustupovat dozadu. Šel z něho strach.

A měl pravdu. Celou tu dobu, co jsem s ním v jedné místnosti se ho snažím zabít, ale mé schopnosti nefungují.

„Ale, snad se naše čarodějka nebojí,“ v hlase měl sarkasmus. Najednou stál opět u mě a tentokrát mě chytil za ruku a ztuhl. Nevěděla jsem, co se děje.

„Úžasné,“ vydechl, když se mě pustil.

„Tak mladá láska dvou lidí,“ rukama naznačil uvozovky, „je to náhoda, že se obě polovičky setkali tady, u nás, ve Volteře,“ o čem to mluví?


Alice:

Hledali jsme snad všude. Celé dva dny jsme běhali po lesích, skalách, byli jsme i v jiných městech ale jako by se po Belle slehla zem. Ptali jsme se skoro všech lidí, které jsme potkali, ale nic. Ani stopa. Divné bylo, že jsem od té doby neměla ještě ani jednu vizi, ani záblesk.

Už jsme všichni přestávali doufat. Dokonce jsme se byli ptát vlků z La Push. Ani ti nic nevědí.

Byl to už třetí den, co jsme se rozhodli prohledat Kanadu. Ale když jsme ani tam neuspěli…

Edward už byl zoufalý. Ten už nedokázal ani dát dohromady srozumitelnou větu. Celou dobu jen seděl na posteli a hlavu měl v dlaních. Ani se nehnul. 
Já jsme se soustředila, jestli nepřijde nějaká vize, ale nic. Sestry se snažily najít nějaké kouzlo, které by jim Bell pomohlo najít, ale taky neuspěly.
Mezi všemi panovala příšerná nálada. Jasper s námi nemohl být v jednom pokoji, protože by neunesl všechny ty pocity, tu bolest. Chudáček můj.

Byl to už čtvrtý den, co se po Bell slehla zem a mi jsme zase seděli v hotelovém apartmá a snažili se zjistit co nejvíce informací, když se do pokoje jako tornádo přiřítil Edward. Chvíli jsme na něj všichni zmateně zírali a pak z něj vypadlo:

„Jedu do Voltery,“ oznámil. Všichni jsme na něj zůstali hledět s otevřenými ústy. Nikomu nedocházelo, co právě řekl.
Ale mě se pak rozsvítilo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Charmed Witches - 22. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!