Ahoj, takže je tady další kapitola! Já vím, že mi to trvalo dlouho, ale nemohla jsem se dostat na můj učet, na který jsem se stejně nedostala, takže jsem to musela opisovat znovu ze sešitu... Snad se Vám to bude líbit a prosím o KOMENTY! Fakt mi stačí třeba jen ten smajlík, abych věděla, že to čtete...
14.11.2009 (18:45) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2912×
Rozloučily jsme se a já šla spát.
Vidím, že jsem pelíšek pro Keysie kupovala zbytečně – nejvíc se jí líbí v posteli na polštáři.
Ráno mě neprobudil ani budík, ani sestry, ale Keysie, která mi olizovala tvář. Usmála jsem se a podívala se na hodiny – bylo teprve 6:41 – pro mě nejvyšší čas vstávat, pro sestry ještě půlnoc – protože dnes nejdeme do školy, kdybychom šly, tak já bych měla ještě půlnoc a statní by se už líčily a oblékaly.
Vstala jsem, osprchovala se, vyčistila zuby, učesala, oblékla se, vzala jsem Keysie a šla s ní ven, kde se jí moc líbilo, myslím, že nejvíc si zamilovala sněhové koule, jako ‚balonky‘.
Když jsme se vrátily domů, udělala jsem na snídani kakao a palačinky. Jakmile jsem to měla hotové, tak se i další obyvatelé ‚paláce‘ začaly probouzet k životu, zachvěly už byli u stolu všichni a jedli, já jsem si taky vzala pár palačinek a šla si sednout do obýváku a zapnula televizi. Nic v ní nebylo, tak jsem to nechala na MTV.
Najednou se domem rozezněl zvone, nikdo nevypadal, že by se k těm dveřím zrovna hrnul, tak jsem šla otevřít já.
Koho jsem viděla stát přede dveřmi mě docela udivilo – stál tam Peter s nějakým blonďatým člověkem. Lépe řečeno: na první pohled jsem poznala, že je to upír. A oba dva se spolu velmi živě bavili, jako by to byli staří známí.
„Petere?“ Ptala jsem se a nechápavě zvedla jedno obočí.
„Ach, ahoj Bello, neboj, žádný strach. Všechno je v pořádku a nic nehrozí. Tohle je můj starý přítel Carlisle., žije tady e svou rodinou.“ Takže jsem se nemýlila, jsou to oni.
„Pojďte dál, nebudeme to přece řešit mezi dveřmi.“ Pozvala jsem a uvedla do obývacího pokoje, kde jsme se všichni shromáždily.
„Tak, na začátek bych Vám chtěl říct, že Vám nikdo z mé rodiny, neublíží. Jsme jiní – pijeme jen zvířecí krev a nezabíjíme čarodějky a ani nikoho jiného. Pokud nás samozřejmě někdo neohrožuje a nechce zabít nás, to snad pochopíte.“ Ujal se slova Carlisle a mi chápavě přikývli.
Ještě dlouho jsme diskutovali o tom, jak to všechno bude.
Dohodly jsme se, že nikdo nikomu neublíží, a že navážeme normální přátelský vztah. A taky k nám s rodinou přijde zítra na návštěvu, abychom se víc poznali.
Carlisle nám ještě dlouho vyprávěl o své rodině a mi zase o nás, nakonec se návštěva protáhla až do 6ti hodin večer. Když Carlisle odešel, rozloučily jsme se s Peterem, který ještě dnes zase odletí, vydala jsem se opět jako ráno s Keysie ven.
Chtěla jsem být chvíli sama a nadýchat se čerstvého vzduchu.
Už nějakou dobu jsme šly po lesní pěšině, když se za mnou ozvaly zvuky, jako když někdo láme větev. Lekla jsem se a nadskočila. Ale když jsem se rozhlížela, nikdo nikde nebyl, takže jsem šla dál. Opravdu jsem se začínala bát, přece jenom jsem tady byla sama s Keysie
Asi po dalších dvou minutách chůze se ten zvuk ozval zase. A přede mnou se něco mihlo, v té rychlosti jsem nestačila postřehnout, co to je, ale jsem ji jistá, že člověk to určitě není.
Okamžitě jsem vzala Keysie do náruče a otáčela se kolem své osy.
V dálce jsem uviděla 2 postav a už z dálky jsem poznala, že se jedná o upíry. A oni se ke mně rychle přibližovali, už byli asi 25 m ode mě a já v té dívce poznala tu ze školy, ale toho kluka jsem ještě neviděla, byl vysoký a měl velké svaly – šel z něho strach.
Okamžitě jsem kolem sebe vytvořila ohnivou hranici. Ten kluk se lekl a uskočil, ale ta dívka vypadal ,jako by to čekala a zůstala klidně stát na místě.
„Ahoj, já jsem Alice a tohle,“ Podívala se na tu horu. „je můj bratr Emmet.“ Pochopila jsem , že sou oba od Carlislea a tak jsem hranici zase stáhla, protože mi zřejmě žádné nebezpečí nehrozí.
„Promiň, že jsme tě vylekali, ale tvého pejska jsem si musel za každou cenu pohladit.“ Pronesl Emmet, usmíval se od ucha k uchu a Alice nad ním kroutila hlavou.
„V pořádku, nic se nestalo, to ty si zahrává se životem.“ Usmála jsem se.
„Můžu si ho půjčit?“ Zeptal se a pořád koukal na Keysie.
„Půjčím ti ji, když si na ní nepochutnáš, jako na předkrmu a mimochodem, jmenuje se Keysie.“ Podávala jsem mu ji a divila jsem se, že Emmet ještě neslintá. Vzal si ji do náruče a už byli oba pryč.
Zůstala jsem tam jen já s Alice.
„Jako malé dítě.“ Kroutila hlavou Alice.
„Omlouvám se – on zbožňuje psi, ale doma žádného mít nemůžeme, to asi pochopíš.“ Jen jsem přikývla.
„V pořádku, jen doufám, že ji nemá rád jako svačinu.“
„To ne, pojď doprovodím tě domů.“ Nabídla se a tak jsem to přijala. Už chvíli jsme šly normálním lidským tempem a ticho mezi námi mi bylo nepříjemné. Chtěla jsem ho prolomit, ale Alice mě předběhla.
„Mimochodem, jak jsi vytvořila tu hranici.“ Ajaj, tušila jsem, že se jednou zeptá. Asi bych jí o sobě měla říct pravdu.
Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Charmed Witches 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!