Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chceš válku? Máš ji mít! - 13

06.04.2010 (17:30) • ap94 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3377×

Došla jsem do obýváku a svalila se na pohovku. Vzala do ruky ovladač a pustila nějakou trapnou telenovelu. Za chvilku přišli i ostatní z kuchyně.

„Bello, nebudeš se koukat na tohle, že ne?“ ušklíbla se Rose, jakmile všichni dosedli na pohovku. Než jsem stihla jakkoli zareagovat, vložil se do toho Jasper.

„A nechcete se raději koukat na nějaký film?“

„Anóó,“ vykřikl Emmet a běžel ke stojanům s filmy. Chvíli se v nic přehraboval, ale pak se otočil na mě a lišácky se usmíval.

„Máš ráda horory, Bello?“ A v ruce držel DVD s tmavým obalem.

„Jasně, pusť to tam.“ Horory mě nijak moc nebrali, ale když mu to udělá radost... Emmet disk do přehrávače a zapnul. Na obrazovce začaly běhat úvodní titulky, a tak rychle přiskočil ke gauči a svalil se na něj.

„O čem že to vlastně má být?“ zeptala jsem se a doufala, že mi někdo odpoví.

„Doufám, že tě to moc nevyděsí. Je to o upírech na lidech a je tam taky spousta krve a tak...“ Emmet se na mě koukal a v očích se mu vesele zajiskřilo při pomyšlení na to, jak budu zdrhat, protože by mě to vyděsilo. Jo hochu, kdybys jen věděl... Ale nebyla jsem nadšená z té krve. Už jen při pomyšlení na ní dělal šoufl.

Titulky skončily a začal samotný film. První scéna byla, jak nějaký upír loví. Zatím žádná krev, takže dobrý. Jak jsem se později dozvěděla, ten upír se jmenuje Alex. Musím uznat, že byl velice hezký. Na člověka. Ale když ho porovnám se skutečnými upíry, kteří teď momentálně sedí vedle mě, bylo to jako porovnávat perník s marcipánovým dortem. V obýváku se pořád svítilo, a tak jsem uznala, že by bylo lepší zhasnout.

„Copak, to už se bojíš?“ dobíral si mě Emmet hned, jak jsem vstala.

„Ne, vůbec. Jen jdu zhasnout to světlo. Teda jestli to někomu nevadí.“ Nikdo nic nenamítal, a tak jsem zhasla a vrátila se zpátky na gauč. Po další půl hodině jsem si všimla, že se všichni přesadili po dvojicích. Alice seděla Jasperovi na klíně na křesle a Rose se láskyplně tiskla k Emmetovi na druhém křesílku. Já osiřelá seděla na pohovce a děsila se okamžiku, kdy ve filmu začne stříkat krev.

Neslyšela jsem ho přijít, takže jsem se trochu lekla, když se vedle mě objevil v celé své kráse Edward. Podíval se po obou párech, a pak zaměřil svůj zrak na mě. Opětovala jsem mu jeho pohled. Zdálo se mi to, nebo se vážně usmál? Moje srdce vynechalo jeden úder. S úsměvem na tváři vypadal tak jinak. Tak krásně. Tohle byl úplně jiný Edward, než kterého jsem znala doposud.

„No tak, Edawarde, budeš tam stát jak tvrdé Y nebo se s náma budeš koukat na film,“ vyrušil mě z rozjímání Emmet svou poznámkou. Edward neváhal a sedli si vedle mě na pohovku. Najednou bylo docela těžké soustředit se na film. Po chvilce snažení jsem ale opět začala vnímat děj filmu. Upír Alex se zamiloval do lidské dívky. Jenže ta ho nechtěla, a tak se rozhodl, že se zabije. V pravé poledne vyšel na slunce, které ho začalo spalovat na popel. Jeho tvář byla stažená do bolestné grimasy a jeho řev se mi zarýval do uší. Věděla jsem, že to není skutečné, ale stejně jsem prožívala tu bolest s ním.

Po další nekonečné minutě utrpení jsem nebyla schopna se déle dívat na jeho zmučenou tvář, a tak aniž bych si uvědomila, co dělám, zabořila jsem obličej do Edwardovi košile. Snažila jsem se vytěsnat Aluxův řev z hlavy a díky Edwardově krásné a uklidňující vůni se mi to i dařilo. Z oka se mi skutálela jedna osamocená slza. A jí si až teď uvědomila, cože to vlastně dělám. Celá jsem ztuhla a rychle se vrátila do původní polohy. Opatrně jsem vzhlédla do Edwardova obličeje. Upíral na mě své zlaté oči a tvářil se docela překvapeně.

„Promiň,“ naznačila jsem němě ústy. Edward jen lehce kývl na souhlas, a tak jsem se raději otočila k televizi a sledovala film. Zrovna běžela krvavá scéna, a tak jsem raději odvrátila tvář a čekala na konec.

Naštěstí film končil zanedlouho, takže jsem si oddychla, když Alice přiběhla k vypínači a rozsvítila. Vstala jsem z gauče a protáhla si záda.

„Tak co,Bello, jak se ti líbil film?“ vyzvídal Jasper.

„Ale jo, dobrý, teda až na tu krev,“ ušklíbla jsem se.

„ A myslíš, že vážně existujou upíři?“ mrknul na mě Emmet. Páni ten má otázky.

„Například, mohl bych já být upír, co myslíš?“ Dobře, má, co chtěl. Hlasitě jsem se rozchechtala. Pak, když jsem se uklidnila, jsem ze sebe vysoukala odpověď.

„Ty a upír? Prosím tě ty nedokážeš zabít ani mouchu. Ne, ty upír určitě nebudeš. Ale tady Edward by mohl být. Ten mi pije krev dost často,“ uchechtla jsem se a sledovala Alicin pobavený obličej, Jasperův zmatený, nejspíš ze všech těch pocitů, Emmetův uražená a Edwardův naštvaný. No, už je to zase náš starý, dobrý, vygumovaný Edward. Ohromně se mi ulevilo. Tenhle nový mě začíná trochu děsit. Hlavně ty moje reakce na něj.

„No nic, jestli dovolíte, tak si půjdu lehnout. Přeci jenom zítra brzo vstávám.“ Vyšla jsem nahoru do Edwardova pokoje. Alice na mě ještě zezdola zavolala.

„Pyžamo máš na posteli.“ Otevřela jsem dveře a vešla do pokoje. Musím uznat, že byl vážně moc hezký. Šla jsem k posteli a chtěla se obléct do pyžama, když v tom jsem si uvědomila, že v pokoji nejsem sama. Ve dveřích stál Edward a jakmile se střetl s mým pohledem, rozešel se k psacímu stolu, opřel se o něj a sledoval mě.

„Ráda bych se převlékla do pyžama, jestli bys dovolil.“ Každýmu blbovi by došlo, že má odejít, ale Edwardovi ne.

„A co ti brání?“ ptal se s úsměvem a laškovným tónem. No fajn, má co chtěl. Stoupla jsem si čele k němu a sundala si tričko, pak taky podprsenku. Edward na sucho polkl a zafuněl. Hypnotizoval mě pohledem a přísahala bych, že to jednu chvíli vypadalo, že se na mě vrhne. Myslela jsem si, že nic horšího, než nadržený, upír mě dneska nepotká. Jenže bylo hůř. Rozlítli se dveře a v nich se objevil Emmet. Jakmile mě spatřil, vyvalil oči a nevydal ani hlásku.

„No, skvěli. Nechce se jít ještě přijít podívat Jasper?“ zeptala jsem se trochu hystericky.

„Na co se mám přijít podívat?“ strčil do dveří hlavu Jasper a koukal po nás. Když mě uviděl, lehce vykulil oči, a pak se na jeho tváři usadila zmatenost a rozpaky. Jenže na mě to už bylo trochu moc. Stát polonahá před třema upírama bylo i na mě silný kafe.

„Ahhh,“ zařvala jsem a rychle čapla do ruky triko na spaní. Zakryla jsem jím to nejnutnější a čekala na vysvobození. A nečekala jsem ani dlouho.

„Tak co se to tu děje?“ přilítla Alice. Jakmile uviděla tu scenérii před sebou, vypadala šokovaně.

„Bello?“ upřela jsem na ní prosebný pohled. Naštěstí hned pochopila.

„Emmete, Rose potřebuje pomoct v garáži, měl bys za ní jít.“ Emmet se hned vzpamatoval, a tak se otočil a šel po schodech dolů.

„Teda, ta Bella bude pěkná dračice,“ zaslechla jsem ho, ještě než vešel do garáže.

„Zlato, půjdeme si lehnout,“ chytla Alice Jaspera za ruku a táhla ho do jejich pokoje. Oddechla jsem si a otočila jsem se zpátky na Edwarda. Triko jsem si zase stáhla, abych si ho mohla obléct správnou stranou, takže měl opět skvělí výhled na moje vnady. Jakmile mě viděl, ostře se nadechl a zavřel oči.

„Sám sis o to řekl, tak se koukej, ať z toho něco máš, ne?“ znovu otevřel oči, které teď byly úplně černé.

„Mohla by ses prosím obléknout?“ procedil skrz zaťaté zuby a raději se otočil k prosklené zdi a koukal ven na protékající řeku.

„Když myslíš. Hotovo,“ pronesla jsem po chvilce. Otočil se čelem ke mně a oči měl zase medově zlaté. Uf, ještě že tak.

„A kde že ty vlastně budeš spát?“ Ne, že bych měla o jeho spánek takovou starost.

„Nevím. Nejspíš si položím v obýváku na zem karimatku. Ta pohovka není moc pohodlná.“ Proč mu to jenom nevěřím?

„No, a nechceš spát se mnou? Myslím jako, že bych ti nechala půlku postele, přeci jenom je tvoje.“ Bello, Bello, kam si to jenom dopracovala. Kde se v tobě vzala taková milá nálada? Usoudila jsem, že když budu milá, nebudou si ostatní myslet, že jsem taková mrcha. Například Esme jsme měla hodně ráda, před ní nešlo se nechovat mile. Navíc, usoudila jsem, že jakožto nespící upír stejně odmítne a vymyslí si nějakou blbou výmluvu. Jenže jaksi jsem se přepočítala.

„Jé to bys byla hodná. Tolik se mi ulevilo, že nemusím spát na zemi. Jenom si přinesu další peřinu.“ V tu ránu byl pryč. Sakra, že já radši nedržela hubu. Takhle to dopadá, když se pokusíte být milí na upíry. Skončíte s nima v posteli. A to doslova. Edward byl hned zpátky a na tváři měl vítězoslavný úsměv. To bude jednou zase noc. Jediné moje štěstí bylo, že ta postel byla manželská, takže žádné lísání nebude.

„Dobře, ty už jdeš taky spát nebo budeš ještě vzhůru?“ ptala jsem se ho.

„No, jsem taky dost unavenej. Takže lehnout.“ To jsem si mohla myslet. Rozešla jsem se nejistě k posteli a vlezla do ní- Musím říct, že byla úžasně měkká a krásně voněla. Zavřela jsem oči a vdechovala omamnou vůni. Překulila jsem se na bok, zády k němu, co nejvíc na kraj. Doufám, že v noci z tý postele neslítnu.

„A koukej zůstat na své půlce, jinak tě z tý postele skopu, jasný?“ upozornila jsem ho. Čekala jsem na nějakou odpověď. Aspoň souhlasné zamručení, ale nic. No, je snad hluchej?

„Jasný?“ zeptala jsem se znova a při tom se překulila na druhý bok, abych viděla, co dělá, že nic nedělá. Přetočila jsem se a pohlédla mu při tom přímo do očí. Nečekala jsem to. Ležel na boku natočený čelem ke mně, tudíž mě musel celou tu dobu pozorovat. Dívali jsem se oba navzájem do očí. Ty jeho byly krásně medově zlaté. Srdce mi bilo nepravidelně, dech se mi zadrhával a v podbřišku mi podivně šimralo. Hypnotizovali jsme se pohledem, ani jeden nebyl schopen uhnout pohledem.

Najednou se Edward zhluboka nadechl a tím přerušil oční kontakt. Toho jsem hbitě využila a snažila se dívat někam jinam než na jeho oči. Ale to nebyl zrovna dobrý nápad. Můj zrak padl na jeho rty. Měl je krásně vytvarované. Jejich barva byla tmavě růžová až červená. Nevím proč, ale dostala jsem strašnou chuť políbit ty dokonalé rty. Podívala jsem se znovu do jeho očí a viděla jsem v nich touhu. Ale ne takovou tu, že se chce po mně vrhnout a servat ze mě oblečení. Kdepak, tohle byla úplně jiná touha. Úplně jsem se v jeho pohledu ztratila, a tak jsem ani nepřemýšlela nad tím, co dělám. Obličejem jsem se pomalu přibližovala k tomu jeho. Jeho oči mě pořád hypnotizovaly, ale nikam neuhnul ani se neodtáhl. Zřejmě měl stejnou chuť mě políbit jako já jeho. Malý hlásek v hlavě na mě volal, že to není správné, že bych to neměla dělat. Ale v ten okamžik, kdy jsem se lehce otřela o jeho rty, se i ten malý hlásek někam vypařil a já si pouze vychutnávala tenhle okamžik. Jen tak jsem oťukávala jeho rty. On se pořád nehýbal. Leže pořád na stejném místě. Dělám něco špatně? Zůstala jsem na místě a naše rty dělily jen dva milimetry. Byla jsem trochu vyvedená z míry jeho nečinností. Sakra, Bello, co to děláš? To byl ale blbej nápad, proč jsem to jen uděla...

Najednou se Edwardova ústa přitiskla na ta moje. V tu ránu se moje myšlenky rozutekly všemi směry a já nemyslela na nic jiného, než jen na jeho rty a ruce bloudící po mém těle. Oběma rukama jsem ho chytla za týl a přitáhla si ho k sobě bliž. Když už jsem myslela, že lepší to být už nemůže, vklouzl svým jazykem do mých úst. Pocity, které se mi rozlévaly po celém těle, jsem ještě nikdy nezažila. Líbala jsem se s mnoha protějšky, ale nic podobného jsem ještě nezažila. Jakmile se naše jazyky střetly, tiše jsem mu vzdychla do úst. Rukama mi opatrně zajel pod tričko. Nebránila jsem se, jak bych to normálně udělala. Neměla jsem tu sílu ukončit tento úžasný okamžik.

„Teda, co ten Edward dělá?“ uslyšela jsem odněkud z vedlejšího pokoje Jaspera. Na sto procent musel cítit Edwardovy pocity. Jeho poznámka mě ale natolik probrala, že jsem se od Edwarda odtrhla. Díval se na mě docela překvapeně. Koukali jsem se na sebe a nevěděli, co dělat. Honem, Bello, musíš něco říct. Zhluboka jsem se nadechla a tím se mi pročistila hlava. Konečně jsem se probrala, a tak se objevila ta stará, známá Bella, která se s ničím nepáře. Prudce jsem ho od sebe odstrčila, ale nějak jsem to neodhadla a použila té síly trochu víc. Edward se překulil a slítnul z postele na zem. Teda řeknu vám, to byla rána jak z děla. Buď je pořádně tvrdej nebo úplně dutej. Já myslím, že v jeho případě to druhý. Ležel na zemi a koukal se zmateně kolem sebe. Pak se zaměřil na mě.

„Hele, budeš si držet ruce u těla, je ti to jasný?!“ spustila jsem na něj.

„Co? To ty jsi si začala.“

„No, jo... eh, jenže to... hele, já už chci jít vážně spát, takže se uklidni, zvedni ten svůj zadek a jdi zhasnout světlo.“ Tou svojí poznámkou mě zahnal do kouta. Asi proto, že měl pravdu. Ano, začala jsem ho líbat já. Jenže, copak za to můžu? Vždycky, když se na mě podívá těma svýma očima, jsem jak zhypnotizovaná. A pak ani nevím, co dělám. I když, teď zdálky, jak se válí po zemi, mi zas tak neodolatelný nepřipadal.

Vstal tedy a šel zhasnout. Ale musím říct, že zadek má vážně k nakousnutí. Jakmile se pokojem rozhostila tma, už jsem bohužel tak dobře neviděla na Edwardovo pozadí. Viděla jsem sice líp, než normální člověk, ale na upíra jsem neměla. Pro Edwarda se zřejmě nic nezměnilo, ale já rozeznávala jen obrysy. Myšlenku na to, že jsem teď vůči němu v nevýhodě a bezbranná, jsem radši zasunula do pozadí mé mysli a hodlala konečně usnout. Otočila jsem se tedy zpátky na bok a zavřela oči.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čtěte perex!!!

Shrnutí

Autor: ap94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chceš válku? Máš ji mít! - 13: