Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chceš válku? Máš ji mít! - 14

12.04.2010 (12:15) • ap94 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3606×

Pohled Edwarda:

„Dáme si malý závod. V kuchyni. Závod, kdo sní více jídla. Můžeš být rád, že jsem právě po večeři, a tak se toho do mě moc nevejde.“ Cože, to snad ne. Já mám jíst lidské jídlo? To nemyslí vážně.

„Tak teď si to trefila přesně, holka,“ myslil si Emmet. Jasperovi se honilo hlavou jen jedno velký fuj. A tak se i tvářil. Já se stále vyděšeně koukal na Bellu. Pořád jsem doufal, že to byl třeba vtip. Najednou se otočila čelem k holkám.

„Zajímavé, skoro jako by Bella věděla, že je Edward upír,“ přemýšlela Rose. Ale ne to je přeci blbost, jak by to mohla vědět. I když někdy mi to tak také přišlo.

„A aby to bylo zajímavější, tak tady holky vymyslí trest pro toho, kdo prohraje.“

„A my dva jim pomůžeme,“ chytnul se hned Emmett. No tě pic, jestli jim bude Emmett pomáhat, tak radši ani nechci vědět, co vymyslí.

„Teď se těš, bratříčku,“ poslal mi v mysli Emm a zakřenil se.

„Dobře, platí. A my dva se půjdem kouknout do kuchyně na něco k jídlu.“ Otočila se čelem ke mně, a pak vyšla do kuchyně. Zmučeně jsem vstal a tiše jí následoval. Šla rovnou k ledničce a koukala, co by v ní našla. Bohužel, i kdyby vybírala sebelíp, mě to bude připadat stejně nechutný. Po nějaké chvilce vytáhla čtyři kelímky něčeho. Dva položila na mojí stranu stolu a dva na svojí. Později jsem zjistil, že to jsou bílé jogurty. Otřásl jsem se jenom při pomyšlení na to, jak to asi chutná. Dál vyndala balíček šunky a sýra. Uklidňoval jsem se myšlenkou, že šunka je vlastně maso ze zvířete, tak by to nemělo bát tak odporné. Zato sýr smrděl vážně nepřekonatelně. Kyselé okurky? To si ze mě dělá srandu ne? Rajče, jablko a vždyť je to vlastně jedno, smrdí to všechno stejně. A zmrzlina? Tak teď jsem se začal bát o její duševní zdraví. To přece nemůže všechno sníst. Nejsem na lidské jídlo žádný odborník, ale zmrzlina s kyselýma okurkama není zrovna nejlepší kombinace, ne? Ale co, špatně pak bude jí a ne mně. Poté, co zhodnotila svoje dílo vyskládané na stole, si lehce pokývala hlavou a spokojeně se usmála.

„My jsme hotoví!“ zavolala přes celou kuchyň. Netušila, že nemusí křičet, aby ji slyšeli, stačilo by, kdyby zašeptala a stejně by ji slyšeli. Další důvod, proč si myslím, že neví, že jsme upíři. V tu chvíli byli hned tady. Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek a pozorováním Belly, že jsem ani nepochytil, co vymysleli za úkoly.

„Bože, jestli se to Bella dozví, tak mě vážně zabije,“ honilo se v hlavě Alici a při tom se dívala omluvně na Bellu. Co mě ale znepokojovalo víc bylo to, že se Emmet s Jasperem potutelně usmívali a oba dva se snažili myslet na něco jiného, než na úkoly. K mé smůle se jim to i dařilo.

„Takže úkol pro Bellu, když prohraje, je, že musí zatancovat striptýz,“ vypadlo z Emmetta a já si všimnul, jak si Bella neznatelně oddechla. Jako by si byla jistá, že vyhraje.

„A úkol pro Edwarda je,“ ozval se Jasper a já se celý napjal, „ že musí Bellu políbit.“ Ne, ne, ne, ne, ne. No, i když...

„S tím rozhodně nesouhlasím,“ vystrčila bojovně bradu Bella. Copak jsem jí tak odporný?

„Jo, tak tohle bude ještě sranda,“ uchehctnul se v duchu Jasper.

„Úkol je úkol,“ usmál se Emmett.

„To byl určitě tvůj nápad, že jo?!“ prskla po Emmettovi Bella a ukázala na něj prstem.

„Já? Já nic, to vymyslela Alice.“ zvedl ruce v obraném gestu. Bylo vidět, že Bella je v šoku. Musím přiznat, že i já jsem byl překvapený. Tohle se Alici nepodobalo, vždycky byla na straně Belly a nebo se vůbec nezapojovala.

„Alice!“ vzpamatovala se a hlas jí vyskočil o dvě oktávy výš.

„Jak si mohla? To se proti mně snad všichni spikli?“ rozčilovala se a v jejím hlase bylo slyšet i zoufalství.

„Promiň,“ pípla nesměla Alice. Ona se omluvila? Alice se nikdy neomlouvala. Vždycky si dokázala vymyslet nějakou chytrou výmluvu na to, že to bylo pro jeho dobro a že jí jednou za to poděkuje. Bella to chvíli vydýchávala, pak se zhluboka nadechla a otočila se na mě.

„Tak jdem na to, ne?“ Sedla si za stůl a pozorovala mě. V tu chvíli jsem si uvědomil, cože to teď vlastně budu muset udělat a udělalo se mi nevolno. Kdybych nebyl upír asi bych se skácel k zemi. Na druhou stranu kdybych nebyl upír, nemusel bych se s tím teď vůbec potýkat. Prostě bych to snědl a ještě bych si pochutnal. Dvakrát jsem polknul a velice neochotně jsem zasedl na židli.

„Tak tohle si vychutnám,“ pomyslila si Rose a začala odpočítávat. Jakmile zakřičela start, Bella se s chutí pustila do jídla. Vzal jsem do ruky kousek sýra a myslel jsem, že z toho puchu pojdu. Jak tohle může někdo strčit do pusy? Kousek jsem si ukousl. Bylo to jak hnůj a bláto dohromady. Zhnuseně jsem to přežvykoval s jasným vědomím, že tohle prostě nevyhraju, protože Bella už měla snědený jeden jogurt a jablko. Pane bože, to bude poprvé, co jsem v něčem prohrál. Ale proč to musí být zrovna s ní? Dožvýkal jsem plátek sýra a pustil se do rajčete, to by nemuselo být tak nechutné. Zakousl jsem se do něj a šťáva, která mi vytekla do pusy, vážně nebyla tak strašná. Zato rajčatová dužina byla vážně na poblití. Bella vzhlédla od svého jídla, ze kterého zbyla už jen zmrzlina a pár kyselých okurek, a viděla, jak zápasím s rajčetem, škodolibě se usmála.

„Copak, nemáš rád zeleninu?“ Prostě si musela rejpnout. Odpověděl jsem jí kyselým úsměvem a ukousl si další kousek rajčete.

„Ale zeleninu musíš jíst, je v ní hodně vitamínů.“ Oh, jaká přehnaná starost.

„Brácha, ta ti to natírá,“ pochechtával se Emmett. A měl pravdu, Belle už zbývala jen zmrzlina. Ikdyž jsem věděl hned na začátku, že tohle prohraju, stále jsem nebyl smířený s tím, že mě porazí zrovna ona. Najednou vstala. Třeba to vzdala myslel jsem si bláhově. Jenže ona jen šla k šuplíku a vytáhla si lžičku, aby mohla sníst tu zmrzlinu. Strčila si ji třikrát do pusy a zmrzlinu měla v sobě. Hlasitě si oddechla, rozvalila se na židli a spokojeně se pohladila po břiše. Já bohužel měl před sebou ještě větší půlku. Bella mě chvíli pozorovala, a pak se natáhla přes stůl a vzala s ode mě jednu okurku.

„Nechceš pomoct?“ A s chutí se do okurky zakousla. Všichni se zasmáli a podle jejich myšlenek jsem poznal, že čekali, co budu dělat.

„Kámo, tak to vzdej. Prostě si to projel,“ myslel si Jasper.

„Ta holka se mi začíná vážně líbit,“ smála se v duchu Rosalie.

„Edwarde, tak už to vzdej. Bella tě prostě porazila, tak si to konečně přiznej,“ přistoupila ke mně Alice a chytla mě za rameno. Bohužel měla pravdu. Bella se spokojeně usmívala a ruce si vítězně založila na prsou. Spolk jsem tedy poslední sousto a povzdechl si.

„No jo, uznávám. Vyhrála jsi,“ zahuhlal jsem potichu.

„Co prosím. Já tě neslyšela. Můžeš to říct ještě jednou.“ Vychutnávala si mě mrcha malá. Určitě to slyšela.

„Vyhrála si,“ řekl jsem teď už naštvaně. Co po mně ještě chce, už vyhrála, to snad stačí.

„Ano!“ vyskočila ze židle a radovala se. Zase jsem začal uvažovat, jestli je duševně zdravá. Ale co si o sobě krucinál myslí, že když jednou vyhraje je z ní mistryně světa? Naštvaně jsem vyskočil od stolu a odcházel pryč, než bych udělal něco nepatřičného.

„Hele Edwarde, neříkal si něco o tom, že ty nikdy neprohráváš?“ zavolala za mnou. V duchu jsem začal zuřit. Kdyby věděla, že jsem upír, tak by mě takhle určitě neprovokovala.

„Jdi někam,“ zahuhlal jsem si po vousy s vědomím, že to uslyší jen mí sourozenci, kteří měli náhodou strašnou srandu z mé prohry. Už jsem se viděl u sebe v pokoji, ale to by zase Emmett nesměl být aktivní.

„Hele a co splnit úkol. Přece jsi prohrál, ne?“

„Emmete, já tě roztrhnu!“ zavrčela na něj Bella a já se musel usmát, tak a teď si tě pěkně vychutnám, holčičko. Otočil jsem se na patě a s širokým úsměvem se vracel zpátky do kuchyně.

„Za tohle mi pak poděkuješ,“ poslal mi v myšlenkách Emmett. Neznatelně jsem na něj kývnul, ale moje pozornost teď směřovala jenom k Belle. Všichni po nás koukali a sledovali, co se bude dít dál.

„Tohle mi Bela nikdy neodpustí,“ zoufala si v duchu Alice. Pomalu jsem se k Belle přibližoval a jí se najednou rozbušilo srdce. Začala přede mnou maličko couvat. K její smůle měla ale za sebou ledničku, a tak neměla kam uhýbat. Byla v pasti. Když jsem byl na krok od ní, srdce se jí rozbušilo ještě hlasitěji.

„Ahh... Alice, nechcete si to s tím úkolem ještě rozmyslet?“ Z jejího hlasu byla ještě slyšet hysterie.

„Možná bych mohla...,“ začala Alice, ale pak dostala vizi o tom, co bych jí udělal, kdyby mi v tom zabránila.

„Copak, bojíš se mě snad?“ provokoval jsem ji. Naše obličeje byly jen pár centimetrů od sebe.

„Ne,“ zakoktala.

„No tak, už to neprotahujte,“ bručel Emmett.

Zastavil jsem se jen pár milimetrů před jejími rty. Vychutnával jsem si ten pocit, kdy jsem ji měl naprosto ve své moci. Nemohla se bránit ani neměla kam utéct. Jen mi vadily pohledy mých sourozenců, které se mi zabodávaly do zad. Už jsem to nemohl déle protahovat, a tak jsem překonal tu merezu a přitiskl své ty na ty její. V ten okamžik mnou projelo snad tucet různých citů, které jsem nikdy nezažil. Tohle se nepodobalo žádnému polibku, který jsem kdy zažil. A že jich bylo mnoho. Po překonání prvního šoku jsem ji začal líbat o něco prudčeji. Ruce jsem jí omotal kolem pasu, abych si ji mohl přitáhnout blíž na mé tělo. Přestal jsem vnímat okolí a jen se vžil do toho úžasného polibku. Její rty byly tak měkké a úžasné teplé. Ale to měly všechny holky, které jsem kdy políbil,tak proč tohle bylo tak jiné? Ucítil jsem za zátylkem Belliny ruce a potěšeně jsem se usmál. Vydržel bych takhle hodiny a dny, ale někdo za mnou si odkašlal. Bella se ode mě odtrhla a odstrčila mě od sebe. Začal jsem zase vnímat okolí a rozhlédl se po místnosti. Všichni nás sledovali a tvářili se všelijak.

„Páni, tak to jsem nečekala,“ uslyšel jsem překvapenou Rose.

„Tohle přede mnou už nikdy nedělejte, jasný?“ poslal mi v myšlenkách Jasper.

„Bella nevypadala, že by jí to vadilo,“ usmíval se Emmett.

„Tak to přece nebyl špatný nápad,“ pochválila se v duchu Alice. V místnosti bylo stále ticho a já čekal, kdo první promluví. Já to teda nebudu.

„Teda, vetší dřevo jsem v životě nelíbala,“ odfrkla si Bella a koukla se na mě. Cože to si ze mě dělá srandu? To určitě, o jí tak budu věřit.

„Nápodobně,“ odpověděl jsem kousavě. Přece se tu nebudu před někým přiznávat, že mě se to líbilo. Byl bych akorát za vola. Rychle jsem se otočila běžel do svého pokoje.

„Tak co teď, půjdem se dívat na televizi?“ slyšel jsem zezdola Bellu, ale neměl jsem teď odvahu se tam vrátit, a ta jsem si vzal nějakou knihu a začal si číst.

Naprosto jsem se vžil do děje knihy, takže jsem byl překvapený, když jsem zjistil, že už se setmělo. Odložil jsem knihu a zaposlouchal se do domu. Z obýváku jsem slyšel hrát v televizi nějaký film a Bellino zrychlené srdce. Zůstal jsem ještě chvíli ležet na posteli, ale pak jsem se zvedl a šel se koukat se všemi na film. Neslyšně jsem došel až před gauč a po všech se podíval. Emmett seděl s Rose na jednom a Alice s Jaspere na druhém křesle. Chudák Bella sama seděla na pohovce. Byla tak zabraná do filmu, že leknutím nadskočila, když zjistila, že stojím vedle ní.

„No tak, Edawarde, budeš tam stát jak tvrdé Y nebo se s náma budeš koukat na film,“ upozornil mě Emm. Neváhal jsem a přisedl si na pohovku vedle Belly. Všichni byli zabráni do filmu, ale já ne. Celou dobu jsem jen pozoroval Belu a její reakce. Podle toho, jak se chovala, jsem zjistil, že nemá ráda krev Pokaždé, když byla ve filmu nějaká krvavá scéna, radši odvrátila pohled. Poprvé za celou dobu jsem se koukl na televizi, kde zrovna nějaký upír hořel na slunci. No jo, výmysl lidí. Upír na slunci shořet nemůže. Belle se najednou zadrhl dech a v tu samou chvíli zabořila svůj obličej do mé košile. Ucítil jsem jak mi její slzy namočili látku košile. Ona pláče? Nevěděl jsem, co bych měl udělat, ale vyřešila to za mě. Celé jej tělo ztuhlo a ona se v mžiku narovnala a opřela se opět o pohovku.

„Promiň,“ naznačila němě ústy a já přikývl. I když nevím, za co se omlouvala. Za nedlouho film skončil, a tak Alice vyskočila a šla rozsvítit. Bella se zvedla z pohovky a protáhla si záda.

„Tak co, Bello, jak se ti líbil film?“ vyzvídal Jasper.

„ A myslíš, že vážně existujou upíři?“ mrknul na ní Emmet. No jo, ten aby se zase na něco nezeptal.

„Například, mohl bych já být upír, co myslíš?“ Zajímalo mě, co Bella odpoví. A velice mě překvapila. Hlasitě se totiž rozchechtala. Pak, když se uklidnila, ze sebe vysoukala odpověď.

„Ty a upír? Prosím tě ty nedokážeš zabít ani mouchu. Ne, ty upír určitě nebudeš. Ale tady Edward by mohl být. Ten mi pije krev dost často.“ Tak tahle odpověď se mi nelíbila. Já že jí piju krev? Tak co potom ona mně?

„No nic, jestli dovolíte, tak si půjdu lehnout. Přeci jenom zítra brzo vstávám,“ rozloučila se šla nahoru do mého pokoje.

„Pyžamo máš na posteli.“ zavolala na ni Alice. Rosalie s Emmettem se vytratili do pokoje a Alice s Jasperem se věnovali sami sobě na křesle. Šel jsem do mého pokoje za Bellou. Zůstal jsem tiše stát, protože Bella se zrovna převlékala. Bohužel, nějak vycítila, že tam jsem.

„Ráda bych se převlékla do pyžama, jestli bys dovolil,“ řekla celkem nabroušeným hlasem. Já bych taky byl naštvaný, kdyby mě chtěl někdo šmírovat, ale já si zkrátka nemohl pomoct, rád jsem ji provokoval. Rozešel jsem se k psacímu stolu a opřel se o něj, jako by nic.

„A co ti brání?“ ptal jsem se s úsměvem. Začínala bát vážně vytočená. Kdybyste jen viděli její pohled. Myslel jsem si, že na mě začne ječet, udělá nějakou hysterickou scénu, ale nikdy by mě nenapadlo, že udělá to, co udělá. Stoupla si čelem ke mně a dívala se mi zpříma do očí. Pak si najednou sundala triko a taky podprsenku. Najednou my vyschlo v krku já musel polknout, abych se toho podivného škrábání zbavil. Jak jen to dokáže? Stála přede mnou polonahá a nic to s ní nedělalo. Byl jsem tak vyvedený z míry, že jsem si a ni nevšiml ostatních myšlenek. Najednou se ve dveřích objevil Emmett, a jakmile spatřil Bellu vytřeštil oči.

„Páni, teda Ede, ty jsi kanec,“ bylo první na co pomyslel.

„No, skvělý. Nechce se jít ještě přijít podívat Jasper?“ zeptala se trochu hystericky. V tu chvíli tomu nasadil korunu Jasper, který se objevil hned za Emmettem.

Na co se mám přijít podívat?“ strčil do dveří hlavu a koukal po nás. Vykulil oči stejně jako Emmett a mlčel.

„Ahhh,“ zařvala Bella čapla první věc, co jí přišla pod ruku. Bylo to její tričko na spaní. V rychlosti si ho omotala kolem sebe a rozhlížela se po nás.

„Tak co se to tu děje?“ přilítla Alice. Jakmile uviděla tu scenérii před sebou, zhrozila se.

„Kriste pane, Edwarde, co to tu zase děláš, prosím tě?!“ Proč zase já? Já za to tentokrát nemůžu. No možná jenom trochu.

„Bello?“ koukla na ní a čekala na nějakou smysluplnou odpověď.

„Emmete, Rose potřebuje pomoct v garáži, měl bys za ní jít.“ Emmet se hned vzpamatoval, a tak se otočil a šel po schodech dolů.

„Teda, ta Bella bude pěkná dračice,“ zaslechla jsem ho. Pak se začal v myšlenkách věnovat Rose, tak jsem se radši vrátil myslí do pokoje.

„Zlato, půjdeme si lehnout,“ chytla Alice Jaspera za ruku a táhla ho do jejich pokoje.

„Edwarde, varuju tě. Jestli jí něco uděláš...“ Pohrozila Alice v myšlenkách, a pak zapadla i s Jasperem do jejich pokoje. Z naprosto nepochopitelného důvodu si Bella triko zase stáhla dolů, takže přede mnou stála zase obnažená. Ostře jsem se nadechl a zavřel oři.

„Sám sis o to řekl, tak se koukej, ať z toho něco máš, ne?“ Znovu jsem tedy otevřel oči, které teď musely být úplně černé. Cítil jsem, jak mým tělem začíná procházet touha. A to nebylo dobré.

„Mohla by ses prosím obléknout?“ procedil jsem skrz zaťaté zuby. Otočil jsem se zády k ní, abych neriskoval, že se na ni vrhnu.

„Když myslíš. Hotovo,“ pronesla po chvilce. A tak jsem se k ní zase otočil čelem.

„A kde že ty vlastně budeš spát?“

Nevím. Nejspíš si položím v obýváku na zem karimatku. Ta pohovka není moc pohodlná.“ Ne, že bych si s tím dělal takové starosti.

No, a nechceš spát se mnou? Myslím jako, že bych ti nechala půlku postele, přeci jenom je tvoje.“ Tohle mě překvapilo, ale proč ne? Budu jí moct aspoň celou noc pozorovat. Ne že bych byl nějaký šmírák, ale nějaké kouzlo mě k ní táhlo a já nedokázal identifikovat, co to je, i když bych ji nejradši někdy zabil.

„Jé to bys byla hodná. Tolik se mi ulevilo, že nemusím spát na zemi. Jenom si přinesu další peřinu.“ Vyběhl jsem z pokoje do skříně pro jednu další deku, ne že bych ji snad potřeboval. Já už asi nenastydnu.

„Dobře, ty už jdeš taky spát nebo budeš ještě vzhůru?“

„No, jsem taky dost unavenej. Takže lehnout.“ Chtěl jsem si to sní co nejvíc užít. Navíc nic jinýho jsem na práci neměl. Rozešla se k posteli, lehla si na ni a klidně oddechovala. Musím říct, že vypadala vážně hezky. Pomalu jsem se k ní rozešel a lehnul si na druhou stranu než ležela ona. Lehl jsem si na bok a pozoroval ji. Ležela ke mně zády, takže mně nemohla vidět.

„A koukej zůstat na své půlce, jinak tě z tý postele skopu, jasný?“ Zahuhlala na mě, ale já jí neodpovídal.

„Jasný?“ zeptala se znovu a překulila se čelem ke mně, ale nečekala, že bude tak blízko, a tak se její obličej ocitl v těsné blízkosti toho mého. Srdce jí začalo být nepravidelně a dech se jí zadrhával. Chtěl jsem ji hrozně moc políbit, ale to nešlo. Ona byla můj nepřítel, a tak jsem se zhluboka nadechl a přerušil tak, náš oční kontakt. Její pohled se přesunul z mých očí na moje rty a mě tak popadla ještě větší chuť jí políbit. Ležel jsem bez hnutí a pořád jí pozoroval. Najednou se začala svým obličejem přibližovat k tomu mému. Vypadala značně nejistě. Asi bych měl něco udělat, ale já nebyl ničeho schopen. Lehce se otřela o moje rty, jen to zašimralo. Mým tělem projel elektrický výboj a já chtěl víc. Nebyl jsem schopen se vůbec pohnout, jen jsem si vychutnával tento okamžik. Pak ale přestala a odtáhla se asi o dva milimetry. Ne, proč to dělá? Moje touha prodloužit tento okamžik mě donutila se pohnout, a tak jsem neváhal a přitiskl své rty na ty její sladké a měkké. Rukama jsem bloudil po jejím těle a zapamatovával jsem si každý jeho záhyb. Ona se konečně probrala z překvapení a ruce mi dala za týl a snažila si mě přitáhnout ještě blíž. V nestřežený okamžik jsem do jejích úst pronikl jazykem a vychutnával si ten sladký pocit. Jakmile jsem se střetl s jejím jazykem slabě zasténala. To mě potěšilo a popohnalo kupředu. Opatrně jsem zajel svýma rukama pod její tričko. Pokožku měla krásně hladkou a teplou.

„Teda, co ten Edward dělá?“ uslyšel jsem z vedlejšího pokoje Jaspera. Jakoby to Bella slyšela a odtrhla se ode mě. Dívali jsme se tomu druhému do očí a nevěděli, co říct. Bella do mě z ničeho nic strčila a já spadl z postele na zem, a že to pořádně zadunělo.

„Teda, co ten Edward v tom pokoji vyvádí?“ uslyšel jsem znepokojivé myšlenky Esme.

„Hele, budeš si držet ruce u těla, je ti to jasný?!“ spustila na mě.

„Co? To ty jsi si začala.“ Ještě to bude svádět na mě.

„No, jo... Eh, jenže to... Hele, já už chci jít vážně spát, takže se uklidni, zvedni ten svůj zadek a jdi zhasnout světlo.“ Vyhnula se chytře otázce. Po chvilce jsem se zvednul a šel světlo zhasnout. Viděl jsem stejně dobře, jako když bylo rozsvíceno, a tak jsem v pohodě došel k posteli a lehnul si čelem k Belle, která ke mně ležela bohužel zády. Neviděl jsem, kdy usnula, ale poznal jsem to podle klidného tlukotu jejího srdce a mělkého oddechování.

Pohled Belly:

Do očí mě uhodilo ostré sluneční světlo. Přeci už není ráno? Ale moment, jestli svítí slunce, Culleni nebudou dneska moct do školy. A jak chtějí zůstat neprozrazení, když všude v domě jsou okna, kudy sem svítí slunce? To jsem zvědavá. Otevřela jsem oči a musela jsem několikrát zamrkat, abych se ujistila, že opravdu dobře vidím. Vymrštila jsem se do sedu a rozhlídla jsem se kolem sebe. Byla jsem na té louce, kterou jsem nedávno našla, a na které jsem poprvé ucítila Edwardovu vůni. Ale co tu dělám? Doufám, že to není další z Edwardových vtípků. Protože tenhle by byl vážně blbej. Na sobě jsem pořád měla triko na spaní. Ani boty jsem neměla.

„Kruci, já ho snad roztrhnu. To mám teď běžet lesem v tomhle?“ rozčilovala jsem se a nadávala si sama pro sebe.

V tom se na okraji louky začalo něco třpytit. To třpytící se něco se začalo přibližovat směrem ke mně. Až po chvíli mi došlo, že je to postava. A ta postava je Edward. Ale co tu dělá? Takhle se jasně prozradí. Jakmile byl ode mě na deset kroků, objevil se mu na tváři široký úsměv. Ježiši, co se mu to zase stalo? Došel až ke mně a objal mě kolem pasu.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě a vtisknul mi polibek na čelo.

„Hele, tu lásku si laskavě odpust, jo? Můžeš mi vysvětlit, jak jsem se sem dostala?“ Co to s ním zase je? Na tváři měl pořád ten krásný úsměv a mého rozčileného obličeje si nevšímal. Třeba se při tom večerním pádu z postele bouchnul do hlavy. To by lecos vysvětlovalo

„Bello?“ zašeptal. Koukla jsem se na něj a on se zase svýma očima vpíjel do těch mých. Když se ujistil, že mu věnuju všechnu svou pozornost, vypustil z úst slova, při kterých by se mi podlomila kolena, kdybych byla člověk.

„Miluju tě.“ A sklonil se k mým rtům a jemně je políbil.

Najednou se ode mě odtrhl. Vyděšeně se na mě podíval, pak se ke mně otočil zády a z hrudi se mu ozvalo hrozivé zavrčení. Pohled měl zaměřený někam do lesa. Po chvilce se na okraji lesa objevili tři osoby s tmavými plášti. Podle pachu upíři. Zastavili se asi deset metrů před námi. Přední upír, ten nejmenší, si stáhl z hlavy kapuci, která mu halila celý obličej. A kupodivu to byla žena. No, žena je silné slovo. Byla to dívka asi tak stejně stará jako já. I když bůh ví, kolik jí ve skutečnosti je. Neušly mi její krvavě rudé oči. To znamená, že se živí lidskou krví. Díky bohu za to, že jsem, jaká jsem.

„Ahoj Edwarde, dlouho jsme se neviděli.“ Měla velice dětský hlásek. Ale byl podivně mrazivý. Po celém těle se mi udělala husí kůže.

„Co tady chceš?“ zeptal se jí Edward velice nezdvořile.

„Měli jsme tu nějakou práci,“ a jedovatě se usmála, „Ty ani nepředstavíš svou novou kamarádku?“

„Tohle je Bella,“ při tom na mě lehce ukázal, „Bello, tohle je Jane.“

„Velice mě těší,“ pronesla ta Jane a natáhla ke mně ruku. Chtěla jsem jí podat tu svou, ale Edward mi to nedovolil.

„Bello, už bychom měli jít domů, aby Esme neměla strach.“ Chytil mě za ruku a vydali jsme se na druhou stranu, než stáli ti cizí upíři. Najednou Edward ztuhl v půli pohybu. Hrozivě zavrčel a prudce se otočil směrem k Jane.

„To ti nedovolím,“ procedil skrz zaťaté zuby.

„Pak nebudu mít jinou možnost,“ a zasmála se jedovatým hlasem. Já jsme se při tom zvuku přikrčila. Edward ale naopak ještě hrozivěji zavrčel.

„Já ti to nedovolím,“ zařval na celou louku. Byla jsem dost zmatená, vůbec jsem ničemu nerozuměla.

„V tom případě jdeš rovnou první.“ Jane luskla prsty a ti dva zbylí se rozběhli k nám a chytili Edwarda každý z jedné strany za ruku tak, aby se jim nevysmekl. Natočili ho čelem ke mně, takže jsme si koukali do očí. Ty moje byly velice vyděšené. Ty jeho byly něžné a plné lásky. Měla jsem takové neblahé tušení, že je tohle konec. Konec všeho. Jane pomalu přišla k Edwardovi a chytla jeho hlavu do svých rukou. Edward se mi pořád díval do očí a snažil se i lehce usmát, asi aby mě uklidnil.

„Miluji tě,“ stihl ještě říct, když v tom Jane prudce trhla. Oba dva upíři pustili Edwardovo mrtvé tělo a to se svalilo na zem. Jane stále svírala v rukou Edwardovu hlavu a mně v ten okamžik zasáhla taková bolest, že jsem na celou louku vykřikla.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Shrnutí

Čtěte prosím perex!

Autor: ap94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chceš válku? Máš ji mít! - 14: