Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chceš válku? Máš ji mít! - 19

24.06.2010 (16:30) • ap94 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3607×

To, že se blížíme k cíli jsem poznala podle hlasité hudby asi o dvě ulice dál, než jsme s právě nacházeli. Celou dobu, co jsme jeli, mě Edwrad propaloval pohledem ve zpětném zrcátku. Snažila jsem se to ignorovat. Bezúspěšně. Zaparkovali jsem přímo u vchodu a já velice ochotně vylezla. Ve dveří u vchodu do klubu stál urostlý dohazovač a po jednom pouštěl čekající návštěvníky dovnitř. Slabě jsme zasténala, když jsem uviděla tu desetimetrovou frontu netrpělivých návštěvníků. Vypadalo to tak na dvě hodiny čekání. Neochotně jsem se rozešla na roh ulice, kde končil fronta.

„Kam jdeš, prosím tě?“ chytla mě ledová ruka za zápěstí. Koukla jsem se zmateně na Alici a nechala se táhnout přímo k tomu udělanému chlapíkovi.

„Dobrý večer, my jsme Cullenovi,“ promluvila svůdným hlasem Rose. Bylo slyšet, jak se dohazovači hlasitě rozbušilo srdce. Asi po minutě koukání se do blba se vzpamatoval a bez dalších otázek nás pustil dovnitř.

„Teda, vás snad znají všude,“ uchechtla jsem se.

„Už jsme tu párkrát byli,“ přiznala se Alice. Odvedla nás až k zadnímu boxu klubu. Když jsme se všichni usadili, až teď jsem si začala všímat věcí okolo sebe. Podnik byl obrovský a podle luxusního vybavení určitě také drahý. Bylo to tu tělo na tělo. Hodně mě to překvapilo. Předtím, když jsme tu procházeli, mi to ani nepřišlo. V momentě se u nás objevila spoře oděná slečna.

„Co si dáte k pití?“

„Já si dám džus, dvakrát pivo, jednou víno...,“ ujala se objednávky Rose, „a ty, Bello?“
„Vodku s džusem, prosím.“ Číšnice už se chystala k odchodu, když jsem jí najednou zastavila.

„Prosím vás, ještě přineste tady Edwardovi matonku, chudák malej ještě nemůže pít.“ Servírka nejistě přikývla a odešla. Ostatní u stolu se pochechtávali, až na Edwarda. Ten vypadal dost naštvaně.

„No, co je? Ty budeš řídit, tak co?“ promluvila jsem tím nejnevinnějším hláskem, který jsem svedla.

„Holky, jdeme tancovat,“ vypískla radostně Alice.

„No, snad půjdeme všichni, ne?" ozval se Emmett. Na to se ozvalo hned dvojí zavrčení. Od Edwarda a Jaspera. Jakmile začali hrát svižnější písničku, vzaly holky kluky na parket a uprostřed toho chumlu těl začaly tancovat. Vypustila jsem úplně okolí a ponořila se do tance, ostatně jak vždy, když tančím.

Písnička dohrála a já se koukla po okolí. Všechny páry očí mě pozorovaly, pusu otevřenou dokořán. Všechna těla okolo mě utvořila malý kroužek vepředu s mými upíry. Všichni na mě překvapeně koukali, až na Alici. Ta se s jiskřičkami v očích usmívala. Začala hrát další písnička, a tak se lidé okolo zase otočili a začali tancovat. Došla jsem ke Cullenům, kteří stále ještě stáli na stejném místě a nehýbali se.

„Nepůjdeme si na chvíli sednout?“ Ne, že bych byla unavená, ale nechci, aby si lidé okolo mysleli, že jsem tu s nějakejma retardama. Beze slova jsme se vrátili k našemu stolu, kde už stáli naše sklenice s pitím. Posadila jsem se na své místo a napila se plným douškem. Vodka v džusu mi v hrdle vzplála a stáhla ho. Ostatní se pití ani nedotkli. Ale už vypadali, že se vzpamatovali. Už tak nekulili oči.

„Páni, Bello, kde ses to naučila?“ zeptala se nakonec Rose.

„A co jako?“

„Takhle tancovat, byla jsi naprosto úžasná,“ poskakovala na židli nadšeně Alice.

„Ty ses tomu v Paříži nějak věnovala?“ zapojil se se zájmem Jasper.

„Ne, vůbec ne, prostě jsem jenom chodila často na diskotéky. V Paříži každý pátek a sobotu.“ Povzdechla jsem si při vzpomínce na propařené noci se svými bývalými spolužáky. Jo, jo, to byly časy.

„To mě musíš naučit!“ vyhrkl Emmett.

„Tak jdeme hned.“ Čapla jsem ho za ruku a táhla ho na parket. Zastavili jsem se přímo uprostřed parketu. Prudce jsem se otočila čelem k němu. Pozoroval mě s vytřeštěnýma očima.

„Co je? Snad se nebojíš?“ ptala jsem se se smíchem. V rychlosti upravil svůj výraz a zakřenil se na mě.

„Vůbec ne. Tak můžem začít?“ Jak na povel začala hrát nová písnička. Udělala jsem k němu jeden krok a natiskla se na něj. Cítila jsem, jak je jeho tělo tvrdé a studené.

„Dej mi ruce na boky.“ Vytáhl ruce z kapes a dal mi je kolem pasu.

„Řekla jsem na boky, ne na pas.“ V rychlosti se podíval směrem k našemu stolu a mně to po chvíli došlo.

„Počkej chvilku, zařídím ti povolení,“ povzdechla jsem si a nechala ho stát uprostřed, zatímco já jsem mastila k našemu stolu.

„Rose, prosím tě, Emmett chce naučit tancovat, ale když mě má chytit za boky, zasekne se a nespolupracuje kvůli tomu, že bys mu pak mohla třeba ublížit. A tak jsem přišla požádat o povolení.“ Rose se nejdřív začala smát, a pak odpověděla:
„Jasně, dělej si s ním, co chceš. Jo a pořádně ho prožeň, jo?“ Jenom jsem na ní spiklenecky mrkla, napila se džusu a vrátila se k Emmovi.

„Tak můžem, máš to dovolený.“

„Fakt?“ rozzářila se mu očka, vrhnul se na mě a ruce obmotal kolem boků.

„Prosím tě, hlavně mě neumačkej!“ varovala jsem ho. Vážně jsem netoužila po tom být placička. Omluvně se na mě usmál, a pak svůj stisk trochu povolil.

„Tak, teď kruť pánví dokola. Stejně jako já.“ Začala jsem vrtět boky a Emmett hnedka opakoval po mně. Stačilo pár koleček a už to perfektně uměl. Dala jsem mu ruce za krk. Pořádně jsem se vrtěla do rytmu hudby. Emmett se ihned přizpůsobil. Byl vážně skvělý tanečník. To bych do někoho, jako je on, nikdy neřekla.

„Jseš fakt skvělej, to bych do tebe nikdy neřekla,“ řekla jsem mu, když jsme si šli zase sednout ke zbytku rodiny.

„Já jsem rozený talent,“ mrknul a ukázal na sebe, „ ty jsi taky nebyla nejhorší.“

„Jo, tak to děkuju,“ zasmála jsem se.

„Tak, kdo jde další?“ zeptala jsem se s úsměvem, když jsem si sedla ke stolu.

„Já,“ ozval se sametový hlas, který zněl velice naštvaně. Co tomu volovi zase je? Pomalu jsem na něj otočila hlavu a pozorovala ho.

„Fajn. A za kolik?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Co, za kolik?“

„Za kolik peněz? Přeci nečekáš, že to budu dělat zadarmo!“ Chvilku na mě kulil oči, ale pak se jeho pohled změnil na nas... štavný.

„Emmett taky nemusel nic platit!“

„Jo, protože zadarmo je to jenom pro přátele,“ vrátila jsem mu nakvašeným tónem. Zaklapl pusu a jenom na mě nevěřícně zíral.

„Ehm, ehm,“ odkašlal si za námi nějaký mladík. Otočila jsem se a byla velice překvapená. Za mnou stál pohledný mladík s modrýma očima a nádherně se usmíval. A tak jsem se začala na něj usmívat také.

„Potřebuješ něco?“ zeptala se po chvilce Alice, protože mladík se pořád jen usmíval a mlčel. V tu chvíli se probral a zamrkal.

„Nešla by sis zatancovat?“ zeptal se nesměle a nervózním pohledem sledoval Cullenovy.

„Ale jo, proč ne?“ usmála jsem se ještě víc a vstala ze židle. Za mnou se ozvalo tiché vrčení, a pak Alicin klidný hlas.

„Uklidni se, Edwarde. Vždyť si jdou jen zatancovat.“ Otočila jsem se na toho blbce a viděla, jak si mě měří zuřivým pohledem. Kysele jsem se na něj usmála, chytla kluka za ruku a šla na parket.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptala jsem se asi v půlce písničky.

„J – já jsem Thomas. A t – ty?“ Na jeho hlase bylo slyšet, že je dosti zadýchaný.

„Bella,“ usmála jsem se na něj a dala mu malou pusu na tvář. Takovou tu seznamovací. Thom se na mě krásně usmál a přitáhl si mě blíž k tělu.

„Takže, ty jsi tu s přítelem?“ zeptal se trochu nesměle a střelil pohledem k Edwardovi.

„Já? Ne, vůbec ne,“ usmála jsem se.

„Vážně? Já myslel, že jsi tu s...“ A hlavou kývnul na pana dokonalého. Hlasitě jsem si odfrkla.

„Prosím tě, s ním bych ani podlahu nevytřela, i kdyby mě na kolenou prosil.“

„Aha, tak to je, myslím, bezva.“ Dělalo mu vážně velké potíže mluvit a k tomu tancovat, tak jsme mluvení radši nechali.

Tancovali jsme už asi třetí písničku a skvěle se bavili. Thomasovi už nedělalo vůbec žádný problém sáhnout mi na zadek a pořádně se otírat o moje tělo. A mně to nevadilo, takhle jsem si nezatancovala hodně dlouho. V půli písničky se Thom najednou zastavil a podíval se mi do očí. Hleděli jsme si z očí do očí a mě bylo jasné, co bude následovat. Pomalu jsme se k sobě přibližovali a stále si hleděli do očí. Naše rty byly od sebe vzdáleny už jen pár milimetrů, když v tom nás někdo vyrušil.

„Teď jsem na řadě já,“ ozval se mi za zády sametový hlas. V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že dokážu zabíjet pohledem jediného oka.

„Bohužel, teď na tebe nemám čas, je mi líto,“ procedila jsem skrz zaťaté zuby.

„Tak to máš blbý,“ pošeptal si pod fousy, jenže já to slyšela. Prudce jsem se na něj otočila a založila si ruce na prsou.

„Jsi Thomas, že? Bohužel, Thomasi, tahle slečna je jíž dnes zadaná, takže by bylo lepší, kdybys šel raději domů, co říkáš?“ promluvil na něj Edward chladným a odměřeným hlasem. Bylo slyšet, jak se Thomovi rozbušilo srdce, nejspíš ze strachu.

„Tak já radši půjdu,“ souhlasil Thom a hlasitě polkl.

„Počkej, Thome, nemusíš toho blbečka poslouchat. On ti nemá, co rozkazovat,“ rozčilovala jsem se.

„Ne, Bello, já vážně musím... hele, byla to fakt sranda, ale teď už vážně jdu domů. Třeba se tu zase někdy setkáme,“ rozloučil se a já viděla jen jeho vzdalující se záda. Zprudka jsem se otočila zpátky na Edwarda a hodlala jsem mu do obličeje vpálit všechny nadávky světa. Jenže jakmile jsem se otočila, jeho silné paže mě chytly kolem pasu a prudce mě strhly na jeho tvrdé tělo, až jsem sykla bolestí. Na vteřinu se na jeho obličeji objevil omluvný výraz.

„Ještě pořád mi dlužíš lekci tance.“

„K tomu mě nedonutíš,“ prskla jsem mu do obličeje. Zrovna teď mám chuť nakopat mu prdel a ne ho učit tancovat.

„Myslíš?“ Nadzvedl jedno obočí a uvěznil mě v jeho pevném sevření. Začal pohybovat svým tělem do rytmu. To jsem si nechtěla nechat líbit, a tak jsem sebou začala mrskat a bušit ho dlaněmi do hrudi, ale s ním to ani nehlo. Nakonec jsem to vzdala a začala pomalu tancovat, jelikož se na mě koukalo pár lidí jako na blázna.

„Umíš to líp. Viděl jsem tě,“ zašeptal mi do ucha jeho sametový hlas. Začínala jsem být vzteklá. Takhle do mě teda rejt nebude. Pustila jsem se do tancování, jak nejlépe jsem uměla. Edward se rychle přizpůsobil. Tancoval úplně skvěle. Lépe než Emmett. A to po mě chtěl ještě lekce. Tancovat s ním to bylo něco úplně jiného. S Emmem to bylo prostě o srandě. U Thoma jsem se naopak musela krotit, aby mi tu nezkolaboval. Ale s Edwardem... napětí mezi námi bylo téměř hmatatelné. Naše těla se o sebe nekontrolovatelně třela a já cítila, jak mi z toho elektřina proudí celým tělem. V břiše mi nebezpečně šimralo.

Písnička dohrála a já pomalu uklidňovala svoje rozpálené tělo a maličko zrychlený dech.

„Ještě, ještě, ještě...,“ skandoval celý klub. Všichni tleskali a řvali jak pominutí. Překvapeně jsem se koukla na Edwarda. Ten mě se širokým úsměvem pozoroval. Nekompromisně jsem zavrtěla hlavou a vydala se k našemu stolu.

------------------------------------------------------- Shrnutí ----------------------------------------------------------

Zanechte prosím nějaký ten komentář. Děkuji.

Autor: ap94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chceš válku? Máš ji mít! - 19: